VIDEO: Lucie Radová: Nejvíc jsem si cestu kolem světa užívala v Asii!

Publikováno: 31.01.2013 18:20
Video soubor neexistuje.
Cestovatelka Lucie Radová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o své cestě světem na kole.

Moderátor (Václav Moravec):
Festival Kolem světa splnil Lucii Radové celoživotní sen. Se svým projektem vyhrála letenku kolem světa. Loni od poloviny března do poloviny července, tedy v průběhu čtyř měsíců, navštívila čtyři kontinenty a na nich osm zemí světa. Od Japonska, přes Vietnam až po Kambodžu a Argentinu. Cestoval profesionál Jiří Kolbaba k vášni cestování poznamenává:

Záznam Jiřího Kolbaby:
Já se právě vyžívám v té svobodě a v takovém tom nahodilém, co můj život prokresluje, probarvuje, to mě hrozně baví. Taková ta nejistota mě baví a ty velké změny. A ty výzvy.

Moderátor (Václav Moravec):
Poznamenává ke své vášni profesionální cestovatel Jiří Kolbaba. Lucie Radová ze své cesty kolem světa pořizovala blogy a fotky. Nejen o nich teď bude řeč v následujících minutách, protože hostem dnešních Impulsů je právě cestovatelka Lucie Radová. Děkuji, že jste přijala mé pozvání, vítejte v Impulsech, dobrý den.

Host (Lucie Radová):
Já děkuji, dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Kdy se vám poprvé po té vaší loňské čtyřměsíční cestě kolem světa zastesklo?

Host (Lucie Radová):
No, tak už je to právě teďko někdy, jsem asi ve třetí fázi pocestovatelského návratu. Já vždycky tak jako fázuji, protože když jsem se vrátila, tak jsem nechtěla o cestování vůbec slyšet a teď se mi zase začíná stýskat a nejradši bych se vrátila úplně na všechna ta místa znovu, vzala tam svoje kamarády, abych to zase znovu s nimi mohla prožít.

Moderátor (Václav Moravec):
První fáze je tedy, že člověk chce být doma a cestování nechce ani slyšet. Druhá fáze je jaká?

Host (Lucie Radová):
Druhá fáze je, že začne tak jakoby nad tím přemýšlet a začne být chytrák v tom, jak se má cestovat, co má dělat a tak dále. No a pak teď už v té třetí fázi v mé hlavě převládá vzpomínkový optimismus a vlastně mám pocit, že celá ta cesta byla úžasná, že neměla jedinou chybičku. A samozřejmě když se pak vrátím ke svému třeba právě blogu a fotkám, tak si zase začnu vzpomínat, jak mi bylo těžko třeba ve Vietnamu.

Moderátor (Václav Moravec):
Člověk se vrací do fází jedna a dvě.

Host (Lucie Radová):
Ano.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak dlouho trvá ta fáze dvě, respektive kdy nastupuje po fázi jedna, že člověk toho má plné zuby?

Host (Lucie Radová):
To záleží. Já jsem to měla docela dlouho, já jsem měla měsíc až dva možná tu fázi jedna a potom jsem se začala připravovat na Kubu, protože jsem v listopadu, tuším, byla na Kubě ještě, takže tam už zase jsem se těšila strašně. Ale je pravda, že jsem si měla nechat možná delší, mnohem delší interval, abych si to cestování zase užívala.

Moderátor (Václav Moravec):
V úvodu jsem zmiňoval, že váš celoživotní sen se vyplnil vítězstvím na festivalu Kolem světa, na kterém jste vyhrála se svým projektem, získala letenku. Kolik jste toho necestovala před zmiňovaným festivalem?

Host (Lucie Radová):
Tak já jsem se vždycky snažila hodně cestovat, v minulosti jsem hodně žila v zahraničí. Řekněme hodně, tak rok v Anglii, ve Francii, na Korsice jsem pracovala a potom jsem vlastně procestovala celou střední Ameriku. V Asii jsem nikdy předtím nebyla, to byla vlastně premiéra pro mě na té cestě kolem světa a byl to opravdu velký zážitek.

Moderátor (Václav Moravec):
Japonsko a Vietnam?

Host (Lucie Radová):
Japonsko, Vietnam, Kambodža, Indonésie, Singapur.

Moderátor (Václav Moravec):
Ač se u dámy věk neprozrazuje, tak pokud dovolíte, učiním výjimku. Za dva roky vám bude 30 let. Jak často jste před tou loňskou cestou kolem světa od svého okolí slýchávala, že to je riskantní, nebezpečné a že vám to chtějí rozmluvit?

Host (Lucie Radová):
Asi hodněkrát, ale já si to vůbec nepamatuji. Maminka už s tím je nějaká smířená a já jsem pořád jakoby doufala, že vždycky mě na té cestě někdo, se mnou pojede, že vždycky přijede třeba do Japonska nebo hlavně do toho Vietnamu a Kambodži. A to se tedy nestalo, nakonec ze všech těch plánů sešlo, takže jsem to pak vlastně odjela sama. Ale je pravda, že Argentinu a Chille jsem jela se svým přítelem, protože jsme jeli dolů taky do Patagonie a tam jsem jakoby i z fyzických důvodů nemohla jet úplně sama. Myslím si, že bych to neutáhla.

Moderátor (Václav Moravec):
Počítáte s tím, že tato vášeň je už vlastně vaší profesí a že to tak bude na celý život? Že jste profesionální cestovatelka?

Host (Lucie Radová):
No, tak to bych byla ráda, ale tak jako pracuji na tom.

Moderátor (Václav Moravec):
Co tomu ještě brání?

Host (Lucie Radová):
Peníze, si myslím. I když vždycky říkám, že na penězích to není, tak samozřejmě nějaké finance potřebujete, nikdy to není zadarmo a občas to jakoby dojde. A samozřejmě můžete procestovat svět opravdu s minimem peněz, protože vlastně můžete třeba jet, já nevím, do Anglie, tam si vydělat nějaké peníze, cestovat dál. Nebo když cestujete třeba po Latinské Americe, vždycky si můžete někde přivydělat. Takže jakoby se to dá různě kombinovat. Ale je pravda, že když chcete cestovat tak jako už trošku jinak, jakoby rychleji možná, tak ty peníze trošku potřebujete.

Moderátor (Václav Moravec):
Profesionální cestovatel Jiří Kolbaba tady před čtyřmi lety v Impulsech tvrdil, že právě ty úžasné cestovatelské zážitky nestojí tolik peněz. V tom se oba shodujete. Tady jsou slova Jiřího Kolbaby:

Záznam Jiřího Kolbaby:
Já jsem najednou pochopil, že není důležité mít velká auta a hodně peněz a budovat nějaké velké firmy a mít hodně zaměstnanců, což jsem si do té chvíle myslel. Já jsem chtěl mít ty prosklené budovy agenturní, tak jak jsem to viděl v amerických filmech. Najednou jsem pochopil, že je potřeba možná žít i jinak, trošku víc duchovně a nehromadit majetek a možná i pomáhat jiným lidem, kteří to ve světě potřebují.

Moderátor (Václav Moravec):
Profesionální cestovatel Jiří Kolbaba zároveň před čtyřmi lety v Impulsech popsal, jak se na ty své cesty připravuje:

Záznam Jiřího Kolbaby:
Ne vždy mám úplně dostatek času, jak bych si přál, ale přesto můj život je v podstatě spojen s tím, že když jsem v Česku nebo i na cestách, tak stále jsem obklopen knížkami, hodně se učím, hodně studuji ten svět, jak to jenom jde. Dokonce já to mám s sebou v autě a než padne zelená na křižovatce, tak si vždycky něco přečtu, protože stále potřebuji nové a nové informace nasávat a těch zdrojů je hodně, velké množství. Jsou české průvodce, zahraniční průvodce, internet, je mnoho a mnoho možností. Pak jsou informace a zkušenosti jiných třeba cestovatelů. No a co se týče jazyků, no tak nikdy na to není dostatek času, ale uplynou tři týdny a jdu zase do týdenního intenzivního jazykového kurzu třeba.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před čtyřmi lety v Impulsech profesionální cestovatel Jiří Kolbaba. Kolik jazyků cestovatelka Lucie Radová, která je hostem dnešních Impulsů, umí?

Host (Lucie Radová):
Tak já myslím, že umím dva až tři jazyky. Angličtinu, němčinu, španělštinu. A já se domluvím téměř všude, mě to nedělá problém ze sebe dělat jakoby hlupáka v tom…

Moderátor (Václav Moravec):
Rukama nohama?

Host (Lucie Radová):
Přesně tak.

Moderátor (Václav Moravec):
Platí to, že to opravdu ta neverbální komunikace, gesta a to funguje?

Host (Lucie Radová):
Je to úplně to nejlepší. Já jsem právě pana Kolbabu poslouchala, ještě než jsem sem šla a on tam právě říkal, že je strašně důležitá ta nonverbální. A já s ním naprosto souhlasím. Ve chvíli, kdy prostě nevíte, jak to říct a začnete se na toho člověka usmívat a tak jako dělat, že prostě jako vlastně tam třeba bez jeho pomoci, bez toho místňáka, tam zůstanete úplně napospas a možná zemřete, tak oni se vás ujmou. Takže …

Moderátor (Václav Moravec):
Jaké situace jste zažila, ve kterých jste musela, řekněme, složitou věc odkomunikovat a vlastně se to neverbálně bez znalosti jazyka podařilo?

Host (Lucie Radová):
Tak vlastně v takové situaci jsem nikdy nebyla, protože vždycky buď uměli maličko, když to bylo hodně důležité, tak vždycky uměli aspoň trošku anglicky. Ale třeba na Madagaskaru, tam anglicky neuměli, uměli francouzsky, já umím nějaké základy a hlavně umím trošku španělsky. Takže já mluvila ve španělštině s francouzským přízvukem, pořád jsem se jich ptala, jestli mi rozumí a oni zmateně říkali, že jo. A to jsem potřebovala se dostat právě z jednoho města letadlem, protože už jsem neměla čas jet autem, tak jsem se potřebovala někam dostat letadlem. A to vlastně bylo jakoby ta španělština, francouzština, do toho jsem ukazovala ruce rozpřažené, že letadlo teda a tak jako rozuměli, no. Ukázala jsem do kalendáře, kdy potřebuji odletět a tak, dalo se to.

Moderátor (Václav Moravec):
Uvažujete o tom, že právě ty jazyky, porozumění těm místním kulturám, je pak další krok, který budete muset učinit, budete-li se profesionálně cestování věnovat?

Host (Lucie Radová):
To je strašně důležité. Ve chvíli, kdy chcete s těmi lidmi probírat nějaké věci, tak ten jazyk je strašně důležitý. To je jasné.

Moderátor (Václav Moravec):
Když necháme stranou letenku, která byla výhrou ve zmiňovaném festivalu kolem světa, za kolik korun se vlastně čtyřměsíční cesta kolem světa v těch osmi zemích dá pořídit?

Host (Lucie Radová):
To vám řeknu zcela přesně, je to 110 tisíc korun na čtyři měsíce. A v tom je ještě pár přeletů, jako na ty Velikonoční ostrovy a ty letenky nebyly levné a další takové různé moje vrtochy, různé akce a kurzy vaření a tak dále.

Moderátor (Václav Moravec):
Za 110 tisíc i s letenkami, s těmi přelety, které vy jste si dala, které nebyly v té globální letence?

Host (Lucie Radová):
Ano. A dokonce jsem spočítala to tak, že kdyby někdo chtěl jet na dva měsíce kolem světa a byl kuřák a nekouřil by dvě krabičky denně, tak si na to vydělá za rok. Takže kuřáci mají obrovskou teď výhodu, když teď přestanou kouřit, tak za rok můžou odjet na dva měsíce na cestu kolem světa.

Moderátor (Václav Moravec):
Tomu se říká motivace cestovatelky Lucie Radové. Už jsem zmiňoval, že při té své cestě kolem světa jste navštívila Argentinu, Chille, Japonsko, Vietnam, Kambodžu, Indonésii, Singapur a Madagaskar. Času na přípravu bylo kolik?

Host (Lucie Radová):
Času bylo docela hodně, letenku jsem vyhrála v listopadu a jela jsem až v březnu, ale mezi tím bylo strašně moc práce, protože jsem potřebovala uzavřít nějaké projekty, takže jsem se tomu vlastně vůbec nevěnovala, té přípravě. Vlastně jsem založila v uvozovkách jenom ten blog a pak už jsem si ty věci četla jakoby, řekněme, po cestě. Ale mě to mnohem víc vyhovuje. Dokonce na Madagaskaru už jsem byla tak jako strašně si sama sebou jistá a taky unavená, takže tam už jsem neměla ani knižního průvodce, ani jsem si nic nezjišťovala a bylo to taky zajímavé. Musela jsem si to zase zažít jinak, zjišťovat si víc ty informace, víc se lidí ptát, takže to taky má určitě svoji hodnotu, se úplně nespoléhat na ty všechny zdroje a na to, co vám lidi doporučí. Ale třeba taky jako otevřít něco, co není napsané v té brožurce, nějaké dveře.

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud byste toto měla popsat, tedy improvizace na Madagaskaru, protože tato část cesty kolem světa byla asi nejvíce podceněná, rozumím-li tomu, tak ta improvizace spočívala v tom, že opravdu jste přiletěla na Madagaskar a tam jste se rozhodla na místě, jaké destinace navštívíte?

Host (Lucie Radová):
Ano, to tak bylo. Tam jediná věc byla, že já jsem věděla, že přijedu v jednu hodinu ráno na Madagaskar a tam jsem se bála, že nevlezu do prvního taxíku a hlavně tam ani nebyly, jsem pak zjistila. Takže to jsem si zajistila jediné, tu první noc. No a pak jsem se nějak dostala asi za dva dny do Morandavy, to je taková vesnička, ze které se pak jezdí do toho hodně známého národního parku, a vlastně já si pamatuji, jak jsem teda vystoupila ráno z toho takového hrozného náklaďáku, který tak jako lidi tam převáží přes noc, asi 15 hodin jedete v takovém minibusu bez sedaček skoro. A tak jsem tak vystoupila a teď se ptám toho pána, co byl na tom nádraží: Prosím vás, centrum města je doprava nebo doleva? Tak všichni ukazovali doleva, já si říkám, to je divné. Oni si hodně často vymýšlí, nemůžete jim věřit.

Moderátor (Václav Moravec):
Ale to je zajímavé, že právě vy u Madagaskaru ještě navíc popisujete, že pro středoevropana nebo vlastně člověka ze západní civilizace je Madagaskar překvapením, protože ho máme spojený s tím krásným animovaným filmem a pro vás bylo to největší rozčarování s tím pocitem, s jakým člověk do té země přilétá a jak ji pak vidí?

Host (Lucie Radová):
Já to vždycky říkám, že jsem si teda myslela, že to bude animovaný film, ale jako je to určitě velký rozdíl. Spousta lidí říkala, že to není Afrika, ale já zase si myslím, není to Asie, není to ani Latinská Amerika, není to Evropa, takže asi to musí být něco mezi, musí to být asi ta Afrika. A to je přesně to, třeba když teda odhlédnu od toho filmu, který samozřejmě musíme brát s odstupem, tak to je přesně to, s čím jakoby spousta lidí asi bojuje, že má nějaký mediální obraz nějaké oblasti a myslí si, že třeba na Madagaskaru budou všude lemuři a všude budou krásné stromy a příroda, fauna, flora. V Kambodži že je to nebezpečné. V Japonsku že je to strašně náročné a busy a všechno. Tak to není, no. Takže určitě to bylo překvapení, ale to asi každá z těch zemí.

Moderátor (Václav Moravec):
Cestovatelka Lucie Radová, která je hostem dnešních Impulsů, o sobě v rozhovorech také prozrazuje, že je pedantem na hygienu. Helena Ambrožová z Infekční kliniky pražské Nemocnice Na Bulovce poznamenává, že každý čtvrtý cestovatel z deseti musí zpravidla měnit svoje plány kvůli různým zdravotním obtížím.

Záznam Heleny Ambrožové:
Je nejdůležitější, aby ti lidé měli s sebou alespoň něco k samoléčení, protože to samoléčení je nejdůležitější vzhledem k tomu, že se nemusí vždycky dostat k lékaři, když jsou v nějakých rizikovějších zemích. Takže by měli vědět, že hlavně musí teda dostatečně se zavodňovat, takže by měli mít alespoň třeba čtyři litry tekutin denně, pokud možno s minerály, takže nějaký minerálový roztok.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo před časem Rádio Impuls slova Heleny Ambrožové z Infekční kliniky pražské Nemocnice Na Bulovce. Jak složité bylo pro vás jako pro cestovatelku vyhnout se všem těm nástrahám, abyste nepatřila k tomu každému čtvrtému z deseti, který musí měnit své plány?

Host (Lucie Radová):
Já jsem ty problémy neměla. Já jsem jedla vlastně všechno, co jsem, já jím jenom na tržištích, takže, ale neměla jsem nikdy žádné problémy. Vždycky u těch přeletů jsem měla takové žaludeční potíže, ale to asi bylo spojené určitě s tím stresem toho přejezdu a co mě tam čeká. A jinak teda já jsem opravdu velký pedant, ale ta cesta mě vždycky naučí, že to není vůbec důležité a že vlastně ta špína, řekněme, co je okolo, je většinou taková ta čistá špína, takže té se nebojím.

Moderátor (Václav Moravec):
Na těch tržištích si vybíráte jenom ovoce, zeleninu nebo jdete i do masa a…

Host (Lucie Radová):
Všechno.

Moderátor (Václav Moravec):
Všechno?

Host (Lucie Radová):
To je vlastně to nejčerstvější, co můžete v té zemi většinou dostat, je prostě na tom tržišti. Takže to tam někdo naporcuje, ty hory toho masa a pak to tam nějak zpracovává, dává dohromady. Mě nikdy nebylo špatně z tržiště. Vždycky když jdu do restaurace, tak mám nějakou smůlu a většinou odtamtud je mi špatně. Takže na ulici, na tržištích a myslím si, že i tělo si nějak možná zvyklo.

Moderátor (Václav Moravec):
Kde vám nejvíc chutnalo?

Host (Lucie Radová):
Nejvíc mi chutnalo v Kambodži. Tam to bylo strašně takové výživné. Celá ta Asie je velmi dobrá a asi i tím, že to jídlo je velmi levné, tak si prostě ho dopřáváte poměrně hodně, takže pořád do sebe ládujete hodně podle mě vitamíny a tak.

Moderátor (Václav Moravec):
Řeknu-li to lidově, nejvíce jste se přecpávala v Asii? Tedy v Kambodži…

Host (Lucie Radová):
Ano. A ono to jako je takové dobré přecpávání. Když sníte tři čtvrtě kila rýže denně se zeleninou a trošku kuřete, tak podle mě vám to nemůže vůbec uškodit.

Moderátor (Václav Moravec):
Nakolik limitující, Lucie, bylo, že člověk musel tu zmíněnou cestu kolem světa, respektive vy jste ji absolvovala za čtyři měsíce po těch osmi zemích světa, že vám to splývalo na konci do jednoho obrazu? Protože jste nejela ty cesty odděleně a ještě navíc jste měla právě ten čas jako limitu hlavní?

Host (Lucie Radová):
Já bych začala trošku jinak. Já jsem právě tu cestu plánovala tak, aby ty jednotlivé státy se co nejvíc lišily, aby tam byly obrovské rozdíly a ty já jakoby mohla vždycky nějakým způsobem cítit. Což samozřejmě když jsem jela z Argentiny do Japonska nebo pak z Japonska do Vietnamu, bylo a bylo to strašně zajímavé. Postupně to začalo splývat, ale myslím si, že to nebylo dané tím, že bych to udělala najednou, ale že už jsem si říkala, že už to začíná být strašně stejné, ten druh toho cestování. Že vždycky někam přijedete, ubytujete se, jedete se podívat na nějaké památky nebo přírodní úkazy a tak a už vás to jakoby nenaplňuje, protože ony už ty věci začnou být dost podobné. Takže já potom jsem se snažila zaměřit na tu cestu jako takovou, užít si to cestování, jakože ta cesta je ten cíl. A to potom ke konci už se mi podařilo, si myslím, aspoň pro mě. Nevím, jestli bych uspěla před nějakým jiným cestovatelem.

Moderátor (Václav Moravec):
A poznání těch lidí a dobrání se toho, jak žijí, byl na to čas?

Host (Lucie Radová):
Byl. Právě někdy v té Kambodži jsem si uvědomila, protože třeba Kambodžu jsem si chtěla projet celou, mě hodně zajímala. A pak jsem si říkala, no jo, ale když teď tady budu třeba tři dny a zase pojedu, protože všude se někam přijede, to znáte určitě i z vlastní zkušenosti, trvá několik dní z jednoho toho bodu, který vás zajímá, do dalšího, trvá třeba i dva, tři dny, často se musíte vrátit do míst, kde jste byli, třeba do hlavního města a potom zase vyjet jakoby někam jinam. Takže já jsem se pak rozhodla už zůstat třeba na jednom místě, byť třeba turistickém, sedm dní, deset dní a tam už jakoby jsem začala chodit k těm stejným lidem na jídlo, jezdila jsem do těch okolních vesnic, na Bali jsem bydlela u jedné rodiny snad tři týdny. A oni potom už vás tak jako berou, že vás znají, už si k vám dovolí taky jiné věci a už vás taky nenechají jen tak. Třeba mě nutili, abych vyloženě s nimi trávila ten čas a to si myslím, že je na tom cestování strašně důležité.

Moderátor (Václav Moravec):
Na kterých místech vám bylo do breku, když jste se s nimi musela loučit?

Host (Lucie Radová):
Tak to já nemám. Mě nikdy není smutno, když odjíždím, takže to já nemám.

Moderátor (Václav Moravec):
A krizi?

Host (Lucie Radová):
Cestovatelskou krizi jsem měla ve Vietnamu a ta byla právě daná tím, že tam jsem neměla úplně dobrý žaludek a vždycky ten highlight toho cestovatele, když cestuje sám, je ten, že si dá to jídlo, snídani, oběd, večeři, že je mezi lidmi a trošku si udělá dobře. No a právě v tom Vietnamu jsem to dělat nemohla, takže mi bylo hrozně smutno.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste také plánovala cestu to Uzbekistánu, z ní ale sešlo.

Host (Lucie Radová):
Tam to je dlouhá historka, ale vlastně nedostali jsme víza do Uzbekistánu.

Moderátor (Václav Moravec):
Vrátíte se, respektive uskutečníte cestu…

Host (Lucie Radová):
Ano, teď v květnu bychom tam rádi jeli na tři týdny.

Moderátor (Václav Moravec):
A pokud byste měla znovu plánovat cestu kolem světa, to zvolení těch paradoxů, aby ty kultury byly co nejvíce odlišné, to znamená necestovat geograficky, chápu-li to správně, ale cestovat právě na základě kontrapunktů a paradoxů, které mají ty dané země, je to vlastně dobrý model, kdybyste ho měla doporučit a naplánovat novou cestu kolem světa?

Host (Lucie Radová):
Já jsem na to strašně pyšná, že jsem to udělala, že mi to došlo v té době toho plánování a já bych to určitě, já to všem doporučuji. Ten, kdo chce jet na cestu kolem světa, lidi jezdí třeba i na měsíc, na dva měsíce, určitě to moc doporučuji. Stejně musíte sednout do letadla, tak pak už je možná jedno, jestli letíte sedm hodin, deset hodin nebo den. Záleží teda, na jak dlouho jedete samozřejmě.

Moderátor (Václav Moravec):
Má smysl jet kolem světa na měsíc nebo na dva?

Host (Lucie Radová):
Já si myslím, že to má taky svoje, i když jedete na ten měsíc. Ale musíte se připravit na to, že je to taková strašná rychlá jízda. Já jsem to nezažila, takže nemůžu říct. Ale mě by to asi nevyhovovalo.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká cestovatelka Lucie Radová, která byla hostem dnešních Impulsů. Děkuji, že jste přijala mé pozvání a těším se na další setkání.

Host (Lucie Radová):
Já moc děkuji, na shledanou.
 

06.02.2013

VIDEO: Miroslava Němcová: Omlouvám se za trafiky ve státních firmách pro rebely!

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o prezidentské volbě a budoucnosti pravice.
05.02.2013

VIDEO: Karel Janeček: Václav Klaus je zločinec!

Podnikatel Karel Janeček založil Nadační fond pro boj proti korupci. V rozhovoru pro Rádio Impuls mluvil o volbě prezidenta republiky.
04.02.2013

VIDEO: Petr Gazdík: Chceme přímou volbu starostů už v příštích komunálních volbách!

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o novém prezidentovi republiky.
30.01.2013

VIDEO: Václav Cílek: Lidé se vždy přizpůsobí změnám!

Geolog a klimatolog Václav Cílek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o konci světa...
29.01.2013

VIDEO: Marie Benešová: Nabídku být na Ústavním soudu bych spíše odmítla!

Stínová ministryně boje proti korupci a místopředsedkyně ČSSD Marie Benešová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o volbě prezidenta republiky.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.