VIDEO: Milan Hejný: Ve světě se prosadíme intelektem!

Publikováno: 05.12.2012 18:20
Video soubor neexistuje.
Audio není možné přehrát! Omlouváme se.
Profesor matematiky Milan Hejný mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o výuce matematiky na základních školách.

Moderátor (Václav Moravec):
Odpor k matematice – emoce, která je v souvislosti s matematikou v tuzemsku víc než rozšířená. Mezinárodní srovnávání ukazují, že čeští žáci mívají nejhorší vztah k matematice ze čtyřicítky vybraných zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Navíc matematické znalosti českých žáků v čase klesají. Jiří Rákosník z Matematického ústavu Akademie věd České republiky má pro tato fakta následující vysvětlení:

Záznam Jiřího Rákosníka:
Já se domnívám, že celkově upadla taková touha po vědění a po zjišťování.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil letos v červenci v rozhovoru pro Rádio Impuls Jiří Rákosník z Matematického ústavu Akademie věd České republiky. I když se o nedobrém vztahu dětí v České republice k matematice už mnohé namluvilo, kroků, které mají tuto věc zlepšit, mnoho není. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je autor úspěšné metody výuky matematiky, profesor Milan Hejný z pražské pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Hezký dobrý večer, pane profesore, vítejte v Impulsech.

Host (Milan Hejný):
Dobrý večer, moc děkuji za pozvání.

Moderátor (Václav Moravec):
Já začnu otázkou, která zní téměř jako matematická úloha: Na úspěšnosti dobrého vztahu dětí k matematice má bezesporu podíl několik faktorů. Vypsal jsem si metodu výuky, schopnost učitele ji zvládnout, intelekt a schopnosti žáka. Existuje v praxi, řekněme, ověřený podíl jednotlivých faktorů, respektive jejich vliv v úspěšnosti té výuky?

Host (Milan Hejný):
No to já myslím, že se ani nedá takhle měřit. Souhra těch faktorů, ta je tady rozhodující, ta hraje roli. Samozřejmě klíčovou postavou je učitel, nikoliv učebnice. Učitel. Nikoliv to, co my teoreticky vymyslíme, ale jak to on umí realizovat. A když mluvím o učiteli, není to jenom technika, není to jenom to techné vyučování. Je to jeho vnitřní přesvědčení.

Moderátor (Václav Moravec):
Myslíte že, ale podíváme-li se do minulosti, že to techné nepřevažuje? Stejně jako v současnosti?

Host (Milan Hejný):
No podle toho, do jaké minulosti se díváme. Když vezmeme, já nevím, třeba Castle, to je takový anglický autor historie, velice dobré historie pedagogiky, tak on vysoce vyzdvihuje židovské školství. A když se u nás řekne židovská škola, to je diskuse, dialog. V naší škole je toho dialogu strašně málo. Je to monolog učitele, učitel se ptá a žák odpovídá, někdy i učitel odpovídá za toho žáka. A my si myslíme, že dialog je skutečně rozhodující věcí a kumšt učitele je ten dialog navodit a udržovat. A děcka dokáží neuvěřitelné věci.

Moderátor (Václav Moravec):
Kolik vy jste jako student a žák zažil učitelů, kteří s vámi vedli dialog a byli učitelem nebo učiteli podle vašich představ, jak se dnes snažíte s budoucími kantory tuto věc rozvíjet?

Host (Milan Hejný):
No tak ten první a nejdůležitější člověk, který vlastně tyto věci vymyslel, byl můj táta. Já byl ve škole špatný a on mi říkal, že jsem dobrý. Což tedy tam byl rozpor, ale když přišly zlomky a složitější věci, najednou jsem byl doopravdy dobrý. Až jsem se tomu divil.

Moderátor (Václav Moravec):
Dodám, že tatínek, jestli se nemýlím, byl středoškolským učitelem matematiky.

Host (Milan Hejný):
Taky. Matematiky též. On učil leccos, učil třeba němčině, angličtině, francouzštině, učil mnohé věci. Tím druhým učitelem byl na gymnáziu profesor Filip a tím třetím na universitě profesor Karel Havlíček. Takže tyto tři skvělé učitele jsem měl, ale dominující je tam můj táta.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy když popisujete vaši úspěšnou výuku matematiky, která se testovala na několika školách v České republice, je o ni zájem v zahraničí, nejen v Polsku, v Itálii a v dalších zemích, tak doslova říkáte a následuje víc než rok starý citát z rozhovoru pro Hospodářské noviny. Cituji: Tato metoda je založena na tvorbě schémat. Když se vás zeptám, kolik máte doma dveří nebo koberců, zamyslíte se, v mysli projdete všechny místnosti a spočítáte je. Přitom jste se to nikdy neučili a přesto to víte. Konec citátu. Jak často jste se jako žák nebo student setkával s tím, že právě vás učitelé matematiky, když necháme stranou tatínka, seznamovali s jejími taji právě přes tvorbu těch schémat?

Host (Milan Hejný):
Ano. Já to musím trošinku upřesnit. To schéma se vytváří v mé hlavě. To schéma není něco, co mi ten učitel dá. On mi dá problém a já ten problém začnu řešit. Chvíli se to daří, chvíli se to nedaří a on je můj sparing partner. On samozřejmě ví, jak to vypadá, dělá trošku hloupého a ptá se, a jak tohleto a jak támhleto. A těmito otázkami on a mí spolužáci, když kolem toho diskutujeme, my si vytváříme, sami si vytváříme ta schémata v našem vědomí.

Moderátor (Václav Moravec):
Když jste mluvil v rozhovoru pro Hospodářské noviny o nejen problémech s výukou matematiky, tak jsme je tady probírali i letos v červenci s Jiřím Rákosníkem z Matematického ústavu Akademie věd České republiky, který skutečnost, že matematické znalosti českých žáků v čase klesají, popsal i těmito slovy:

Záznam Jiřího Rákosníka:
Já se domnívám, že celkově upadla taková touha po vědění a po zjišťování. Já si pamatuji, že za mého ani ne tak mládí, ještě není to tak dlouho, existovaly v novinách pravidelně sloupky nebo celé stránky věnované kvízům. Dnes tam najdete v lepším případě sudoku, jinak obyčejně křížovku a nebo nějaké takové kvízy všeobecné ani bych neřekl vzdělanosti, ale řekněme všeobecných takových znalostí, které se často týkají víc celebrit než skutečného života.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil letos v červenci v rozhovoru pro Rádio Impuls Jiří Rákosník z Matematického ústavu Akademie věd České republiky. Pane profesore, nakolik je možné na základě těch výše citovaných slov vinit ale i školu a pedagogy z toho, že se na celkovém úpadku vzdělání a touhy po vzdělání podílejí?

Host (Milan Hejný):
No, já si myslím, že pedagogy a školy vinit nelze. Prostě ta situace ve společnosti je taková, že na komunitu učitelů není nahlíženo jako na něco důležitého. Jiné komunity jsou zde nahlíženy jako ty hlavní. A když někdo, kdo má podřadné postavení ve společnosti, cokoliv hlásá nebo cokoliv chce prosadit, tak nemá k tomu konsensus v té společnosti takový, jako má třeba politik, který je akceptován tou společností.

Moderátor (Václav Moravec):
Možná námitka, pokud by učitelé lépe dělali svoji práci, protože vy sám jste v tom citovaném rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl: Škola si myslí, že vím jen to, co jsem se naučil. Omyl, umím to, co jsem zažil. Konec citátu vašich slov.

Host (Milan Hejný):
Ano, ano, to je přesně to.

Moderátor (Václav Moravec):
Není to právě ten problém, že by učitelé sami měli učit děti kritickému myšlení, učit v rámci dialogu, na dialogu mít postavenou tu výuku a pak by možná i byli lépe vnímáni?

Host (Milan Hejný):
Přesně to se snažíme, o toto se snažíme. Ale to se nedá prosadit ani nějakým nařízením. Učitel to musí přijmout za své. A my si musíme uvědomit, že ten učitel má své zkušenosti ze svého dětství, pak ta škola, takže my se snažíme jakousi tradici měnit. A to je pokaždé těžké. Tu cestu, kterou já tady vidím jako optimistickou, je silně podepřít ty učitele, kteří to vzali za své, kteří tak učí a mají vynikající výsledky. Není jich moc, ale jsou tací. A pak jsou tady učitelé, kteří po tom lidově řečeno pošilhávají, že by taky to chtěli zkusit. Dát těmto lidem možnost jít se podívat do škol, kde to opravdu funguje a kde je to opravdu dobré, aby se přesvědčili, aby nasáli tu atmosféru a aby se to takovýmto způsobem šířilo. To půjde pomalu. Školství je velice setrvačný systém, ale já jsem silný optimista.

Moderátor (Václav Moravec):
Začínáte mi brát další otázku z úst. Jak těžké je tu metodu vaši, která je rámována i mottem a znovu vás cituji: Učitel nic nevysvětluje, učitel věří tomu dítěti, že všechno objeví. Konec citátu. Je tedy složité prosadit tu metodu do praxe?

Host (Milan Hejný):
No složité je ten předsudek, který učitel má v sobě, ten překonat. On ten učitel je nervózní z toho, že dítě už je na konci třetí třídy a ještě neumí násobilku. No ale k čemu nám je násobilka, když tam není zatím to myšlení? Kalkulačku si koupí každý, ale myslícího člověka, v budoucnu, jestliže budeme chtít na světových trzích se prosadit, prosadíme se intelektem. Neprosadíme se rychlou kalkulačkou.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy například dětem záporná čísla vysvětlujete i tak, že chodí a při krocích zpátky si uvědomují podstatu záporných čísel. U kterých tajů matematiky, protože se věnujete prvnímu stupni základní školy, bylo pro vás obtížné převést ty taje do hravých a pochopitelných schémat?

Host (Milan Hejný):
Ono to ani tak těžké nebylo. Jak jsem už řekl, že mnohé z toho jsem dostal od tatínka a pak když sám jsem začal učit žáky, tak mi tyto věci vytanuly na mysli a začal jsem to rozpracovávat. Ještě tenkrát v Bratislavě s velice tvůrčím týmem asi 4-5 svých kolegů, tak tam to všechno začalo vznikat. No a pak do učebnic se to dostalo až tady v Praze v tomto našem pražském týmu.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy děláte tedy matematiku pro první stupeň. Jak obtížné je podle těch vašich zkušeností a hlavně znalostí změnit vztah žáků nebo studentů k matematice, pokud se k ní nepodaří je zlákat na začátku, protože možná mají i špatného kantora?

Host (Milan Hejný):
Já se domnívám, že to zase až tak těžké není. Mám jeden konkrétní příklad osobní takový. Jedna známá maminka mě prosila, její syn, on už byl v sextě, že je na to velice špatně, jestli bych ho něco nedoučil. No já jsem zjistil, klukovi to dobře myslí, ale pořád se orientuje na nějaké vzorečky. A v těch vzorečcích měl maglajs. Takže začal jsem s ním dělat v podstatě naši učebnici v páté třídě. Jemu se to zalíbilo a ten kluk šel tak nahoru, že úplně suverénně maturoval a pak na té další vysoké škole, co byl, dělal v tom kroužku matematického experta. Prostě jediné, co jsem udělal, já jsem otevřel jeho myšlení a to myšlení nebylo ubité. On měl dvě matematiky. Měl matematiku tu, která se učila ve škole, té nerozuměl a pak tu druhou matematiku praktického života. A té rozuměl. Já jsem udělal jenom to, že jsem to postavil na tu praktickou matematiku, matematiku života. Totéž vidíme i u našich posluchačů budoucích učitelů, učitelek prvního stupně. Matematicky většina z nich je chatrná. Ale jestliže my snížíme laťku tak nízko, že oni sami jsou schopni něco objevit a jsou překvapeni, že jejich mozek to tedy zvládá, tak mají velikou radost. A tato radost, to je začátek přeměny toho člověka.

Moderátor (Václav Moravec):
Jinak řečeno, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy se setkáváte s tím, že ti, kteří chtějí mít aprobaci z matematiky, tak sami v matematice plavou? Když to hodně zjednoduším.

Host (Milan Hejný):
Aprobaci z matematiky, to je druhý stupeň. Já jsem teď mluvil o učitelích prvního stupně, kteří mají stejně i češtinu a všechny předměty prostě, co se na prvním stupni učí.

Moderátor (Václav Moravec):
A je matematika tím předmětem, ve kterém nejvíc plavou?

Host (Milan Hejný):
No, řekl bych takhle, ze kterého většina z nich má nevětší strach. Že si myslí, když jdou k nám, že udělám-li matematiku, fakultu udělám. A pak zjistí, že to není zas až tak těžké.

Moderátor (Václav Moravec):
Podle Jiřího Rákosníka z Matematického ústavu Akademie věd České republiky může proměna vztahu dětí a mladých k matematice trvat desítku či dokonce více let. Důležité je přijít se změnou.

Záznam Jiřího Rákosníka:
Se musí začít od počátku, jako celý systém. A to se bude budovat, to se musí vzdělat učitelé, musí se připravit systémy výuky, vyzkoušet, uplyne deset let, než nový systém začne fungovat naplno.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatoval letos v červenci v rozhovoru pro Rádio Impuls Jiří Rákosník z Matematického ústavu Akademie věd České republiky. Pokud by měl profesor Milan Hejný z pražské pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a zároveň autor úspěšné metody výuky matematiky říci, jestli to nepotrvá spíš dvě, tři generace, než se strach z matematiky podaří odbourat a není ten strach z matematiky z toho, jak to popisujete, ten hlavní klíč toho problému?

Host (Milan Hejný):
No, já nechci tady dělat jasnovidce. To je velice těžké. Má zbožná přání jsou, aby k tomu došlo co nejdřív. Je nutno říct, že nebylo by ani snad dobré, aby všichni učitelé takovýmto způsobem učili. Je nutno mít lidi, kteří řeší ty sloupečky, vidí v matematice jakési opakování, systémy a tak dále. I takové žáky je nutno mít a učitele toho typu.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy byste to tedy neoznačil, že vstupuji do vaší řeči, za universální metodu, se kterou by se mělo začít na všech základních školách, v těch nejnižších stupních, protože ten začátek je přece důležitý pro obor jako takový nebo pro tu danou oblast, jako je matematika?

Host (Milan Hejný):
Momentálně to tak nevidím. To se jaksi vyvine, ukáže se. To, co vidím, je, že velice málo máme učitelů, kteří tímto způsobem učí. A když by se ten počet rozšiřoval, to bych strašně uvítal. Toto bych uvítal. Jak daleko ten počet má narůstat a jak daleko tady má zůstat ta tradiční, k tomu se já nechci vyjadřovat. Jenom chci říct, že já neútočím na tu tradiční matematiku, ale podporuji toto naše, to myšlení…

Moderátor (Václav Moravec):
Ten alternativní směr.

Host (Milan Hejný):
Ano, ten alternativní směr.

Moderátor (Václav Moravec):
Zmiňoval jsem hned na začátku, že o ten váš alternativní směr projevily zájem i jiné země, Polsko, Itálie. Jaké další?

Host (Milan Hejný):
Ano, no nejdále jsme teď s tím v Kanadě. Tam je ta situace velice zvláštní. Oni si vybrali něco z prvního ročníku a tam to chtějí zkusit, tedy v Quebecku. Bohužel ta naše práce byla přerušena, protože jeden z lídrů toho quebeckého týmu měl vážnou nemoc, byl operován a dnes právě jsem dostal radostný e-mail, že operace se dobře podařila, že Steve je tedy v rekonvalescenci, dobré rekonvalescenci, že má dobrou vůli pokračovat. Takže se na to těšíme.

Moderátor (Václav Moravec):
A vy se zaměřujete jenom na ten první stupeň nebo dá se říci, že ta alternativa by měla prostupovat jednotlivými stupni vzdělávání, respektive výukou matematiky, ať už na druhém stupni základní školy či středoškolské nebo dokonce vysokoškolské matematiky?

Host (Milan Hejný):
Ano, máte pravdu. Ty děti, co vyjdou z pátého ročníku a už takové děti máme, jsou zvyklé tu matematiku vidět tvůrčím způsobem. Když se dostanou do šestých tříd nebo do prvních gymnaziálních tříd tradičního vyučování, začíná to někdy drhnout. A my se teď pokoušíme sepsat jakési soubory úloh, sbírky úloh pro šestku až devítku, aby tyto děti mohly pokračovat. Ale to je, ne učebnice, jenom sbírky úloh. Ale je to náročná práce a jaksi těch sil máme málo. Teď v poslední době se přihlásili dva velice schopní hoši z Matematicko fyzikální fakulty, doktorandi, kteří též chtějí přiložit ruku k dílu. No a mě to naplnilo velkou radostí, protože takovou novou krev bychom strašně potřebovali.

Moderátor (Václav Moravec):
Nakolik má zájem o tu vaši metodu politická reprezentace? Protože vy jste byl osloven v srpnu, kdy stínový ministr školství Marcel Chládek z České strany sociálně demokratické říkal, že by bylo dobré i s Ministerstvem školství pracovat na možných cestách ke zlepšení výuky matematiky v České republice, aby v těch mezinárodních srovnávání nekončila Česká republika na posledních místech, respektive čeští žáci v souvislosti se svým vztahem k matematice?

Host (Milan Hejný):
No my jsme připraveni k takovým jednáním, nějaká jednání proběhla, ale zatím bez konkrétního úspěchu, v tom smyslu, co my potřebujeme. My potřebujeme, aby ti učitelé, kteří takovýmto způsobem učí, dostali podporu a ti, kteří by tak chtěli učit, aby měli možnost tyto dobré učitele vidět.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak velké procento vidíte vlastně pro tu alternativu, když říkáte, že by možná i pro systém českého školství a vzdělávání jako celku nebylo dobré, pokud by se alternativa stala tou hlavní cestou, stoprocentní cestou v rámci výuky matematiky?

Host (Milan Hejný):
No v současnosti to není ani sedm procent, takže kdybych se dožil toho, že to bude někdy 12 procent, byl bych velice šťasten. Ale můj táta se nedožil ničeho a on tomu v 47. roce, 1947, to věřil, že jednou to bude universální metoda takovýmto způsobem. Ale on se domníval, že na stejnou věc přijdou ještě badatelé i v jiných zemích, nejenom u nás. Zatím jsem překvapen, že je to jenom u nás.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje autor úspěšné metody výuky matematiky, profesor Milan Hejný z pražské pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Děkuji, že jste byl hostem Rádia Impuls a těším se někdy příště na setkání.

Host (Milan Hejný):
Děkuji za pozvání.

06.12.2012

VIDEO: Karolína Peake: Slučování ministerstev je vrchol zeštíhlování státní agendy

Vicepremiérka Karolína Peake mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém nástupu na ministerstvo obrany.
04.12.2012

VIDEO: Jan Gregor: Zájem o penzijní připojištění mě překvapil!

Náměstek ministra financí Jan Gregor mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o státním rozpočtu na příští rok.
03.12.2012

VIDEO: Petr Moos: Konkurenceschopnost Česka klesá!

Profesor Petr Moos a bývalý ministr dopravy mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o stavu silniční sítě v České republice.
29.11.2012

VIDEO: Jakub Frydrych: Ve výrobě pervitinu v Česku vedou dál Vietnamci!

Ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o závislostech Čechů.
28.11.2012

VIDEO: Petr Nosek: Počítám s případnou stávkou lékařů!

Náměstek ministra zdravotnictví Petr Nosek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o novém vedení Všeobecné zdravotní pojištovny.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
archiv
button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.