VIDEO: Michaela Chovancová: Děti z dětských domovů se často zadlužují!

Publikováno: 12.12.2012 18:20
Video soubor neexistuje.
Ředitelka občanského sdružení Dejme šanci dětem Michaela Chovancová mluvila ve vysílání Václava Moravce o dětech z dětských domovů.

Moderátor (Václav Moravec):
Necelé dvě stovky dětí opouštějí ročně v České republice brány dětských domovů po dovršení plnoletosti. Více než třetina z nich končí zpátky u biologických rodičů, jimž byly státu odebrány. Důvod? Nemají prostě kam jít. Tiskový mluvčí Ministerstva školství Marek Zeman k problematice dětí v dětských domovech v rozhovoru pro Rádio Impuls poznamenává:

Záznam Marka Zemana:
Celkem máme v současné době zhruba 150 dětských domovů v České republice, děti, které jsou v nich umístěny, těch je zhruba 4,5 tisíce. Co se týče umisťování dětí do dětských domovů, tak je to samozřejmě na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově. Ty důvody jsou různé, například nefunkčnost rodiny, mohou to být týrané děti či zanedbávané.

Moderátor (Václav Moravec):
Vysvětluje v rozhovoru pro dnešní Impulsy tiskový mluvčí Ministerstva školství Marek Zeman. Několik let nosila v hlavně Michaela Chovancová projekt podpory dětí v dětských domovech. Dětí, které nemají šanci dostat se do náhradní rodiny. Nejen o tom bude řeč v dnešních ImPulsech. Jejich hostem je právě ředitelka občanského sdružení Dejme šanci dětem Michaela Chovancová. Děkuji, že jste přijala mé pozvání, přeji hezký dobrý večer.

Host (Michaela Chovancová):
Já vám také přejí dobrý večer a děkuji za pozvání.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak dlouho to, Michaelo, trvalo, než se váš nápad pomáhat dětem v dětských domovech proměnil ve skutečnost?

Host (Michaela Chovancová):
No trvalo to docela dlouho od nápadu k realizaci myšlenky, protože mě vlastně tento nápad napadl v momentě, kdy tady začaly takzvané adopce na dálku, kdy vlastně začali lidi podporovat konkrétní děti, ale z rozvojových zemí. A já jsem si řekla, že vlastně máme v naší republice plno dětí, které podporu potřebují také a proč to neudělat. A moc se mi líbila ta konkrétnost. Ale protože jsem byla vlastně v takovém zaběhlém kolotoči práce, rodina, tak trvalo hodně let, než vlastně ke svým dvěma dospívajícím dětem jsme si pořídili benjamínka před třemi lety a když se mi vlastně udála takováto změna v osobním životě, tak jsem se rozhodla z gruntu změnit i ten život pracovní. A začala jsem vlastně jít za tou realizací té své myšlenky.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak si tak v hlavě promítám ten časový úsek, bylo to tedy zhruba deset let od toho nápadu, než se proměnil v občanské sdružení.

Host (Michaela Chovancová):
Možná skoro ano.

Moderátor (Václav Moravec):
S tím, že vy jste opustila práci realitní makléřky, je to tak?

Host (Michaela Chovancová):
Ano.

Moderátor (Václav Moravec):
A vrhla jste se do neziskového sektoru. Byl někdo v rodině, kdo se setkal se sociální prací a v jehož šlépějích jste tedy šla?

Host (Michaela Chovancová):
Se sociální prací ano, s neziskovým sektorem ne. Tam se přiznám, že jsem úplný nováček. Ale moje maminka vlastně dělala celý život vychovatelku, později ředitelku, nejdřív u nedoslýchavých dětí, pak ředitelku domova mládeže. A moji prarodiče pracovali v rekreačním středisku Svazu invalidů. Takže jsem měla vlastně od dětství možnost se setkávat se znevýhodněnými dětmi a bylo mi jasné, že ne každý má teda tu startovní čáru postavenou na roveň. Což asi mě ovlivnilo, aniž bych si to tenkrát nějak vědomě uvědomovala.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste mi prozrazovala zajímavý příběh, že vás svým způsobem jeden z chovanců dětského domova psychoterapeutizoval nebo psychodiagnostikoval, že si promítáte do toho svého snu a rozvoje občanského sdružení to, co jste cítila asi jako dítě?

Host (Michaela Chovancová):
Asi ano. To byla docela vtipná historka, protože já vlastně v době přípravy na založení občanského sdružení, tak jsem se snažila setkávat s lidmi, kteří si prošli tím dětským domovem, kteří si ten život tam okusili na vlastní kůži. A jeden z těchto mládenců, když jsem se s ním potkala, tak jsem samozřejmě chtěla vědět něco o jeho životě a přišlo mi fér mu říct i něco ze života svého. A když jsem mu tuto svoji historii vypovídala, tak on se na mě tak zakoukal a řekl mi, že já mám vlastně ústavní deprivaci z druhé strany. Což mě moc pobavilo, ale asi na tom možná něco je. Protože jsem se mu svěřila tedy s tím, že jsem vlastně vždycky záviděla těm svěřencům mojí maminky, s jakou péčí k nim přistupuje a vždycky jsem si přišla taková trošku jako upozaděná, že vlastně na mě už nemá tolik trpělivosti.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak bylo řečeno, tak v České republice máme přibližně 150 dětských domovů. Například Středočeský kraj, dodejme, že jsou to právě kraje, které jsou zřizovateli dětských domovů, tak Středočeský kraj jich má 14 ve své správě. Tady jsou slova tiskové mluvčí Středočeského kraje Markéty Vítkové:

Záznam Markéty Vítkové:
Středočeský kraj zřizuje 14 dětských domovů. Žádný z nich se nechystáme rušit. Tyto dětské domovy mají zhruba 433 dětí a jejich počet je, dá se říci, stabilní. Co se týče financí, tak do těchto zařízení šlo za rok 2012 celkem 150 milionů korun, přičemž ze státního rozpočtu to dělalo zhruba 129,5 milionu korun a z krajského rozpočtu potom 20,5 milionu korun.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradila dnes v rozhovoru pro Rádio Impuls tisková mluvčí Středočeského kraje Markéta Vítková. Ředitelka sdružení Dejme šanci dětem Michaela Chovancová, která je hostem dnešních Impulsů, pravidelně v rozhovorech upozorňuje na to, že když dítě opouští dětský domov, nabude plnoletosti, tak dostane na odchodnou 15 tisíc korun. jaká minimální částka podle vás vlastně může výrazně tomu dítěti nebo už dospělému, který opustí dětský domov, usnadnit život, aniž by se buď stal obětí nějaké kriminální činnosti, jako například lichvářů, protože si půjčí na svůj život, nemá žádné bydlení a nebo naopak se stane tím, kdo páchá trestnou činnost?

Host (Michaela Chovancová):
Já bych ještě uvedla na správnou míru, těch 15 tisíc korun je maximální možná výše toho odchodného z dětského domova, což jak všichni dobře víme, v dnešní době teda není mnoho. A samozřejmě je potřeba těm dětem pomáhat nebo už těm mladým dospělým, protože oni už nejsou právě děti. A tady to není asi jenom o té finanční pomoci. Proto i naše organizace vlastně nabízí generelní pomoc, to znamená jak pomoc finanční, tak pomoc vlastně formou kontaktu s tím dítětem, v ideálním případě propojení těchto dvou forem pomoci. Kdy někdo, kdo začne třeba to dítě finančně podporovat, projeví zájem o to ho potkat, navázat s ním kontakt, třeba se s tím dítětem potkávat a právě mu pomůže překlenout toto nelehké období. Protože tam je právě hodně potřeba, aby mu i poradil s těmi věcmi, které nám se zdají běžné, které jsou každodenní součástí našeho života, které se děti z rodin učí nápodobou. Asi maminka si neposadí dítě ke stolu a nebude mi říkat, Pepíčku, dneska si probereme, jak se chodí na poštu, ale prostě ho vezme za ruku a na tu poštu s ním párkrát zajde nebo respektive…

Moderátor (Václav Moravec):
Jinak řečeno, tak v mnoha ohledech opravdu nemusí jít o finanční částku, ale o to, že někdo se dítěte ujme nebo toho dospělého, je-li mu 18 let a provede ho životem nebo prvními kroky v tom běžném životě, kdy za sebou nemá dětský domov?

Host (Michaela Chovancová):
Přesně tak. Tato forma kontaktu je taky strašně důležitá. Vlastně jedná se o takzvanou hostitelskou péči, která není moc známá, lidi o ní moc nevědí. Je to forma takových víkendových nebo prázdninových pobytů dětí v rodinách, což je často pro tyto děti starší už školního věku a ty dospívající jediná možnost, jak můžou okusit nahlédnutí do fungování běžné rodiny, které často ze svých vlastních rodin vůbec neznají. Okouknout mezilidské vztahy jak mezi partnery samotnými nebo mezi partnery a dětmi a je to i taková formě pro ně přijatelná. Protože ty starší děti kolikrát ani nemají zájem třeba o zařazení trvalé do jiné rodiny, nehledě k tomu, že o tyto starší děti už zase není tak velký zájem. Ale myslím si, že i v biologických rodinách je běžné, že od určitého věku ty děti preferují trávení času se svými vrstevníky před svými rodiči, byť ty vztahy mohou být naprosto harmonické a úplně v pořádku. A toto je právě takový důležitý aspekt mimo to, že ty děti navážou sociální vazby mimo dětský domov, že mají nějakého svého kamaráda, nějakou tetu, nějakého strejdu zvenčí a hlavně je to jejich člověk, o kterého se třeba nemusí dělit s ostatními šesti, sedmi dětmi na té rodinné skupině.

Moderátor (Václav Moravec):
Ono i Ministerstvo školství přiznává, že svěřenci v dětských domovech, kteří ten dětský domov opouštějí, tak se mohou dostat do mnoha nepříjemných životních situací, když ten domov opustí. Tady jsou znovu slova tiskového mluvčího českého ministerstva školství marka Zemana:

Záznam Marka Zemana:
My vidíme problematiku dětí, které opouští dětské domovy, především z toho pohledu vzdělávání. Vidíme ty případy, kdy tyto děti často podléhají těm vlivům nabídky různých v uvozovkách výhodných půjček a podobně a dostávají se takhle do dluhové spirály. A samozřejmě je to tím, že nemají ten běžný kontakt s rodinou a jsou potom snadnější obětí tady těchto v uvozovkách lákavých nabídek.

Moderátor (Václav Moravec):
Vysvětluje v rozhovoru pro Rádio Impuls tiskový mluvčí Ministerstva školství Marek Zeman. Jaká další škála rizikových faktorů je podle Michaely Chovancové z občanského sdružení Dejme šanci dětem ještě na místě? Zadlužení se a jaké…

Host (Michaela Chovancová):
To zadlužení a předlužení se si myslím, že je víceméně naprosto běžné u těchto dětí. Já si myslím, že je to vůbec problém celkový ve společnosti a že i lidi, kteří nepocházejí z dětských domovů, se velmi často dostanou do této situace. Pro ty děti je to o tolik namáhavější, že nemají tu představu, nebyly zvyklé z té rodiny třeba na to, že na něco nejsou peníze a teď najednou to lákadlo v těch 18 nebo v 19 letech podle toho, jak dokončí tu školu, vycházejí z těch dětských domovů, tak najednou si myslí, že jim bude ten svět ležet u nohou a že teď už nebudou muset nikoho poslouchat. Já si myslím, že v té rodině je to plus mínus v tomto věku to samé, akorát že když si někdo trošku natluče ten nos, tak mu ty rodiče většinou ty dveře otevřou a mají se kam vrátit. Ty děti z těch dětských domovů bohužel tuto možnost nemají a v současné době když po dovršení plnoletosti ten dětský domov opustí, tak není cesty zpět. A když nemají nikoho, o koho se opřít, s kým se poradit, tak je to strašně složité. A když už se jednou někde zadluží, tak pak už nastává ten kolotoč, že se zadluží někde jinde, aby mohli třeba splácet tu první splátku. Ono to začne třeba úplně nevinně nějakými velkými platbami třeba za telefonní účet, ale bohužel se setkáváme i s tím, že ty děti už odcházejí z těch dětských domovů s těmi dluhy. Některé…

Moderátor (Václav Moravec):
Kolik takových dětí vlastně registrujete a snažíte se jim pomoci?

Host (Michaela Chovancová):
My máme v současné době zařazeno v projektech kolem 180 dětí průběžně, ono se to poměrně mění, protože jeden z našich projektů je projekt Přála bych, kdy si plníme opodstatněná přání a to je jednorázová finanční podpora. Takže tam se poměrně rychle ty děti obměňují. Ale je to zhruba těch 180 dětí průběžně a spolupracujeme v současné době s 23 dětskými domovy v 13 krajích České republiky.

Moderátor (Václav Moravec):
A měl bych dodat, že to vše vlastně po dvou letech existence…

Host (Michaela Chovancová):
Po necelých dvou letech.

Moderátor (Václav Moravec):
Vašeho občanského sdružení, protože jste ho zakládala nebo rozjela v roce 2011. Je reálné, že byste za nějakých 5-6 let spolupracovali se všemi dětskými domovy nebo to vlastně ani všechny dětské domovy, respektive děti v nich nepotřebují, protože ten jejich start je jiný v různých regionech České republiky?

Host (Michaela Chovancová):
Stalo se nám, ale asi jenom ve dvou případech, že dětský domov se s námi ani nechtěl sejít, že mají zajištěnou péči o ty děti svými silami. Ale dneska už se nám častěji stává, že už se na nás kontaktují na základě dobrých referencí dětské domovy samy. A my samozřejmě chceme rozšiřovat naše pole působnosti, ale tak, aby to bylo v našich silách, aby ty služby, které nabízíme, si udržely tu svoji kvalitu, o kterou se opravdu snažíme. Musím říct, že ten náš start byl poměrně raketový. My jsme vlastně registrovaní od 8. února 2011 a oficiálně jsme zahájili svoji činnost po nějakých administrativních přípravách 1. června 2011. Takže máme za sebou zhruba rok a půl činnosti a musím říct, že jsme asi nikdo ani nepočítal s tím, jak rychle dosáhneme tohoto rozměru…

Moderátor (Václav Moravec):
V kolika lidech to děláte, a propos?

Host (Michaela Chovancová):
Nás je pět zakládajících členek a dneska už je nás zhruba deset, co máme nějaké externisty, co nám pomáhají a dva lidi na mandátní smlouvu, kteří jsou s námi v kanceláři. Takže…

Moderátor (Václav Moravec):
Říkáte, že pomáháte zhruba dvěma stovkám dětí z dětských domovů. Kolik z nich je v rámci té adopce na blízko? Protože jste zmínila onu inspiraci adopcí na dálku, tak kolik dětí je vlastně v té adopci na blízko?

Host (Michaela Chovancová):
Přestože vlastně projekt Podporuj mě anebo adopce na blízko byl naším pilotním projektem nebo byl to základ té mojí myšlenky, tak se rozjížděl pomaleji, protože přece jenom se jedná o projekt dlouhodobé finanční podpory dítěte. A ti podporovatelé podepisují smlouvu o podpoře dítěte, což už je určitým závazkem oproti třeba té jednorázové finanční podpoře. Ale v současné době musím říct, že máme trvale podpořeno 33 dětí a ti podporovatelé jim uspoří ročně částku 300 tisíc korun, což si myslím, že není teda malá částka. Ale jenom abychom měli nějaké srovnání, v tom projektu Přála bych si, kde vlastně plníme opodstatněná přání, což znamená, že to přání musí být nějak spojeno buď se studiem nebo se smysluplným trávením volného času nebo s úhradou nějaké zdravotní pomůcky, kterou nehradí zdravotní pojišťovna, tak tam se nám vlastně za dobu naší existence podařilo splnit přes 150 přání v celkové hodnotě 650 tisíc korun. Což je nepoměrně vyšší částka.

Moderátor (Václav Moravec):
Jsme v čase adventu, rok 2012 byl obecně diskusí o tom, jaká bude budoucnost ústavní péče v České republice, tedy nejen kojeneckých ústav, ale i dětských domovů. Nakolik se to projevuje při pomoci těm dětem, jestliže je vlastně znejistěno, co bude s těmi dětmi a jestli vůbec budou dětské domovy existovat?

Host (Michaela Chovancová):
Já si myslím, že pro ty starší děti, které v současné době žijí a vyrůstají v dětských domovech, je ta současná situace spíš přitěžující. Protože já se domnívám, že ani jeden z nás, jak tady sedíme, se nedožijeme zrušení dětských domovů.

Moderátor (Václav Moravec):
Nechcete tím naznačit, že jsme příliš staří?

Host (Michaela Chovancová):
To jsem opravdu nemyslela. Takhle jsem to nemyslela. Ale když se pustí mezi veřejnost zpráva o rušení dětských domovů, tak plno lidí může nabýt dojmu, že vlastně netřeba pomáhat těm dětem, které v těch dětských domovech vyrůstají, protože když se ty dětské domovy zavřou, tak už nebude potřeba jim pomáhat.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak častá a propos je to reakce lidí na ten váš projekt?

Host (Michaela Chovancová):
To není ani reakce, lidí, protože lidi když už reagují na náš projekt, tak většinou pomoci chtějí. Takže já si myslím, že ti lidé, kteří smýšlejí takto, ač to není jejich vina, protože jenom čerpají z informací, kterých se jim dostalo, takže těžko říct. Ale samozřejmě člověk vnímá ty informace a proto jsme si vlastně i za jeden z cílů stanovili medializaci tohoto problému, abychom trošku přiblížili veřejnosti, kdo to vlastně jsou ty děti, jak se v těch dětských domovech vzaly. Protože vím, že mě to taky třeba překvapilo a nevěděla jsem, že i ta věková hranice dětí, které vlastně přicházejí do těch dětských domovů, nemusí být, že jsou tam od miminka a že tam je fůra sirotků. Těch sirotků je tam naprosté minimum. Naprostá většina těch dětí byla odebrána z nefunkčních rodin a dokonce máme nemalé procento těch starších dětí, které jsou v dětském domově na vlastní žádost. Což třeba mě hodně překvapilo. Jsou to děti, které si samy vyhodnotily, že třeba v té rodině, v které vyrůstaly, by jim neumožnili studovat třeba ani střední školu. Kolikrát třeba tam neměly ani co k jídlu. Takže samy třeba si zařídily se svojí sociální pracovnicí umístění do dětského domova. My jsme v loňském roce zcela záměrně organizovali literární soutěž, ne za účelem, abychom objevili nějaký nový literární talent, ale abychom posbírali opravdové příběhy těch dětí, autentické. To se nám podařilo a začínáme je pomalu prezentovat, navázali jsme spolupráci s vydavatelstvím Astrosat a každou druhou sobotu v měsíci nám v časopise Moje rodina, který je přílohou regionálních deníků, vychází autentický příběh jednoho dítěte. A musím říct, že máme velice hezké reakce na to ze strany čtenářů a my je prezentujeme vždycky po vydání na našich webových stránkách.

Moderátor (Václav Moravec):
Ona Česká republika má k dispozici také pět let starý průzkum, který se věnoval kriminální kariéře dětí z dětských domovů mezi léty 1995-2004. Jsou to děti, které v těchto letech opustily dětské domovy a sociální ústavy. Tady jsou opět slova tiskového mluvčího Ministerstva školství Marka Zemana:

Záznam Marka Zemana:
Tady tato studie ukázala, že samozřejmě ta kriminalita těchto dětí je relativně vysoká. Z toho zkoumaného počtu byla zhruba polovina dětí, které se dopustily nějaké trestné činnosti. Je to samozřejmě dáno různými vlivy, do té ústavní péče jsou převážně umisťovány děti z ekonomických a sociálních důvodů a také pro poruchy chování, což samozřejmě potom ukazuje ty důsledky. A velké množství dětí je umístěno v institucionální péči dlouhodobě a často až do dospělosti.

Moderátor (Václav Moravec):
Vysvětluje v rozhovoru pro Rádio Impuls tiskový mluvčí Ministerstva školství Marek Zeman. Dodejme, že k zákonům, které se návratu těchto dětí do běžného života týkají, Marek Zeman ještě poznamenává:

Záznam Marka Zemana:
V roce 2002 byla schválena novela zákona, která upřednostňuje preventivně výchovnou péči před ústavní péčí. Což znamená, že každé dítě by mělo mít možnost vyrůstat v nějaké rodině, ať už je to pěstounská péče či nějaká jiná náhradní rodina. A je to především z těch důvodů snadnější socializace a toho kontaktu s tím běžným životem v rodině, který samozřejmě ta ústavní výchova nemůže zajistit.

Moderátor (Václav Moravec):
Vysvětluje v rozhovoru pro Rádio Impuls tiskový mluvčí Ministerstva školství Marek Zeman. V čem by se podle ředitelky občanského sdružení Dejme šanci dětem Michaely Chovancové, která je hostem dnešních Impulsů, měly případně změnit zákony, aby návrat těch dětí k běžnému životu nebo k životu v rodině, k nějaké skupině lidí, ke kterým má blízko, když nefunguje ta jejich normální rodina, pokud ji mají, byl lepší? Existují nějaké takové změny zákonů?

Host (Michaela Chovancová):
Já nevím, jestli toto úplně se dá změnit nějakým zákonem. Asi nelze polemizovat o tom, že pro dítě je samozřejmě lepší vyrůstat v rodině než v ústavní péči. Ale problém je, že v současné chvíli vlastně nemáme lepší alternativu, jakou jim nabídnout. Těch pěstounů je samozřejmě nedostatek a myslím si, že primární snaha bude do těch pěstounských rodin umisťovat ty malé děti, což je pochopitelné a rozhodně souhlasím s tím, že čím je to dítě mladší, tím je pro něj lepší mít navázaný ten vztah. Nehledě k tomu, že když se bavíme o těch starších dětech, zaprvé je hrozně velké procento dětí, které z těch pěstounských rodin byly navráceny zpátky, protože prostě ta pěstounská rodina tu výchovu nějakým způsobem nezvládla. Ono to taky není vůbec jednoduché, ti lidé musí být důkladně prověřeni a samozřejmě musí o tom něco vědět, než se do toho vůbec pustí. A je něco jiného, když nafasujete do rodiny puberťáka, který už má nějakou svoji minulost a pochází většinou z rodiny, z jaké pochází a nebo nějaké malé dítě. A každopádně do dítě by mělo mít asi trošku právo se k tomu samo vyjádřit, plus by s ním měly pracovat samozřejmě ty tety a strejdové z těch dětských domovů, kteří ho znají nejlépe, s kterými tráví většinu svého času, kteří simulují tu jeho skutečnou rodinu, kterou to dítě nemá.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje ředitelka občanského sdružení Dejme šanci dětem Michaela Chovancová, která byla dnes hostem Rádia Impuls. Děkuji, že jste si v čase adventním našla čas pro Rádio Impuls a těším se příště na shledanou.

Host (Michaela Chovancová):
Já vám děkuji a ráda využiji další příležitosti.

17.12.2012

VIDEO: David Čermák: Stojím si za zimní údržbou dálnic!

Generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic David Čermák mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o kvalitě českých silnic.
13.12.2012

VIDEO: Jan Švejnar: Naše ekonomika skomírá!

Profesor ekonomie, předseda dozorčího a výkonného výboru CERGE-EI Jan Švejnar mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o kandidátech na prezidenta republiky.
11.12.2012

VIDEO: Zdeněk Juračka: Česko se do pěti let dočká regulace prodejní doby o svátcích!

Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a ze Svazu českých a moravských spotřebních družstev Zdeněk Juračka mluvil o půjčkách na vánoční nákupy.
10.12.2012

VIDEO: Leoš Tržil: Chodci málo dbají o svou bezpečnost!

Ředitel dopravní policie ČR Leoš Tržil mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o bezpečnosti českých silnic.
06.12.2012

VIDEO: Karolína Peake: Slučování ministerstev je vrchol zeštíhlování státní agendy

Vicepremiérka Karolína Peake mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém nástupu na ministerstvo obrany.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.