VIDEO: Roman Paulus: Na Michelina jsme všichni hrdí. Chceme další hvězdičku!

Publikováno: 12.04.2012 18:20
Video soubor neexistuje.
Šéfkuchař Roman Paulus mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o vaření a také o získání michelinské hvězdičky.

Moderátor (Václav Moravec):
Dva čeští šéfkuchaři vůbec poprvé v historii získali Michelinskou hvězdičku. Jedním z nich je Roman Paulus z restaurace Alcron. Podle Romana Vaňka za Pražského kulinářského institutu je to průlomový den pro českou gastronomii. Poprvé totiž byli skutečně oceněni čeští kuchaři. Teď je mohou následovat další. Šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk v rozhovoru pro Rádio Impuls před dvěma roky řekl, co by mělo být posláním kuchaře.

Záznam Romana Vaňka:
Kuchař by měl být jakýmsi ochráncem gastronomické kultury národa. Ctít tradice. Mimochodem fenomén české gastronomie a české kuchyně, ten teprve přijde.

Moderátor (Václav Moravec):
Poznamenal před dvěma roky šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk. O Michelinské hvězdičce bude řeč v dnešních Impulsech. Pozvání přijal jeden z oceněných českých šéfkuchařů Roman Paulus z restaurace Alcron. Vítejte v Rádiu Impuls, přeji hezký dobrý den.

Host (Roman Paulus):
Dobrý den, děkuji za pozvání.

Moderátor (Václav Moravec):
Už opadl ten zájem, respektive to množství telefonátů, které jste získal ten den, co jsme se dozvěděli, že máte Michelina?

Host (Roman Paulus):
Tak už pomalu to opadává, ale naopak zase narůstá zájem těch hostů, kteří se chtějí přijít podívat a to jsme určitě rádi, protože my nejsme primárně mediální hvězdy, ale hlavně kuchaři. Takže když máme hodně práce, tak jsme rádi.

Moderátor (Václav Moravec):
Není to tak, že vlastně jste se i tou mediální hvězdou svým způsobem stal, protože jste daleko častěji teď i mezi vašimi návštěvníky restaurace Alcron, protože si s vámi chtějí podat ruku, chtějí si s vámi povídat?

Host (Roman Paulus):
Tak já myslím, že ten humbuk byl opravdu veliký na začátku, já doufám, že to trošku opadne, kuchař by měl být vždycky hlavně slavný tím, co podává na talíř.

Moderátor (Václav Moravec):
Zároveň ale chcete tři Michelinské hvězdičky?

Host (Roman Paulus):
Je pravda, že jsem to teda vypustil za poslední týden snad jednou, myslím, jsem se tak jako úplně neuhlídal a pustil jsem uzdu té mé největší fantazii, ale…

Moderátor (Václav Moravec):
Je to fantazie nebo opravdu ten cíl, protože potvrdit to, že jste nejlepší, je přece cíl?

Host (Roman Paulus):
Tak ony ty tři hvězdy si myslím, že je opravdu taková meta, která není úplně vždycky jenom v rukou toho kuchaře, ale tam je potom nutná ta podpora hlavně od toho majitele té restaurace a toho, kdo to provozuje. Takže to není tak úplně v našich rukou, myslím si, že vzhledem k tomu, že jsem nikdy si ani v nejdivočejších snech nedovedl představit, že by přišla i ta jedna, jsem možná tak jako od přírody takový, že se trošku podceňuji a nevěřím na úplné zázraky a teď to přišlo, takže pomalu začínám věřit tomu, že by mohlo přijít i něco víc. Ale tak mezi jednou a třemi jsou dvě, takže pojďme říct, že bychom rádi třeba někdy do budoucna měli ty dvě.

Moderátor (Václav Moravec):
Změní se přístup majitelů třeba Alcronu, když získáte první hvězdu, že začnou hrát v uvozovkách tu hru s vámi, ano, jdeme na další hvězdičku?

Host (Roman Paulus):
Tak samozřejmě my tu podporu máme už velikou, ale je to rozdíl mít podporu pro jednu nebo pro tři hvězdy. Ta podpora tam je, protože kdybychom ji neměli od našeho pana majitele i od pana ředitele a všech lidí, kteří nám v tom pomáhají samozřejmě v té práci, tak kdybychom tu podporu neměli, tak jen tak svévolně jenom proto, že jsme veselí kuchaři, tak by žádné takovéto ocenění určitě nemohlo přijít.

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud byste měl nám laikům, kteří nevidí do té vaší kuchyně, popsat, v čem ta podpora musí být, to znamená, v čem se šéfkuchař například Alcronu neobejde, aby mohl dosáhnout na ten vysněný cíl, kterým ji Michelinská hvězdička?

Host (Roman Paulus):
Tak ono to začíná už tím, že máme potřebné množství personálu k tomu, abychom mohli vařit kvalitně, abychom mohli vařit to, co chceme. Ty naše představy vlastně, které máme o tom, jak by to jídlo pro tu restauraci mělo vypadat, můžeme uskutečnit, jenom když máme dostatek personálu. Neříkám jako moc nebo nějak víc, než je potřeba, ale prostě dost, aby se to dalo v dobré kvalitě dělat. Tak to je první.

Moderátor (Václav Moravec):
Jen pro úplnost, četl jsem v Lidových novinách, šéfujete 20 kuchařům, je to tak?

Host (Roman Paulus):
Nás je 20, ano. Druhé je samozřejmě materiální vybavení, prostě musíme jít s dobou a když víme, že nějaký přístroj je třeba na trhu, který nám umožní vařit lépe, než vaříme doteď a je potřeba nějaká investice a ten majitel to podpoří, tak to samozřejmě pomáhá té naší práci. Třetí věc je, my potřebujeme se neustále vzdělávat, takže potřebujeme mít i podporu v tom, abychom mohli absolvovat třeba nějaké školení nebo nějakou cestu do zahraničí. Buď nás podpoří finančně nebo aspoň tak, že na to dostaneme nějaký prostor, nějaké volno, že můžeme třeba jet a něco nového se zase naučit. A potom samozřejmě i jaksi to, což je hodně důležité, ta hranice, kterou smíme utratit za ty suroviny. To množství těch peněz, které smíme utratit za ty suroviny, abychom si mohli nakoupit to, s čím potom chceme vlastně finálně pracovat. Tam když bude majitel, který prostě řekne, tady za tu hranici z té cílové ceny mi nepůjdete, tak to může být rozhodnutí, které prostě zhatí veškeré plány.

Moderátor (Václav Moravec):
Prvním českým držitelem Michelinské hvězdičky byl šéfkuchař a majitel v restaurace v Německu Pavel Pospíšil, jinak také emigrant. Ten si před časem v rozhovoru pro Rádiu Impuls posteskl, že česká kuchyně byla dřív hodně vyhlášená.

Záznam Pavla Pospíšila:
Když si dneska přečtete tu kuchařskou knížku od Magdaleny Rettigové například, když si člověk uvědomí, jaká jídla se dělala v té monarchii, tak kam se hrabou Francouzi a Italové. My jsme byli velmoc, co se týče jídla. A nezbylo z toho vůbec nic.

Moderátor (Václav Moravec):
Řekl v rozhovoru pro Rádio Impuls první český držitel Michelinské hvězdičky Pavel Pospíšil, který emigroval do Německa, řekl to v rozhovoru pro Rádio Impuls v roce 2008. Pokud by měl šéfkuchař Alcronu Roman Paulus, který je dnes hostem Rádia Impuls, říci, zda je to převážně právě o těch surovinách a podpoře majitelů či provozovatelů restaurací, proč i upadla česká kuchyně, jak o tom mluvil…

Host (Roman Paulus):
Tak já myslím, že jako pilný soudruh komunista zapůsobil samozřejmě i v té naší oblasti v těch 40 letech, kdy tady byli i moci a postihlo to samozřejmě všechny sféry našeho života a tu gastronomii samozřejmě taky. To, že ten stát byl separován od ostatního světa, nemohli se ti kuchaři porovnávat s tím okolím, tak to samozřejmě hrozně uškodilo. To, že naprosto zdevastovali veškeré drobné nějaké zemědělce a sedláky, kteří by byli schopni produkovat tu kvalitu a tu, řeknu, tu rozmanitost toho, která je potřeba pro ty kuchaře, tak to je samozřejmě další věc.

Moderátor (Václav Moravec):
A když se podíváte na současnost, nedorazila to současná doba, kdy přestáváme být soběstační v potravinách?

Host (Roman Paulus):
Tak já mám jako ze svého takového okolí mám spíš pocit, že se to pomaličku jako začíná zvedat. Ale myslím si, že ten, když už jsme na Impulsu, tak ten první impuls primární musí přijít od nás od kuchařů a my musíme prostě začít vyžadovat a spolupracovat s těmi farmáři, s těmi zemědělci na tom, aby oni začali produkovat tu kvalitu, s kterou se dá něco dělat. Myslím si, že ta kvalitní surovina, když oni vyrobí, tak má i potom dobrou přidanou hodnotu a jim se to na konci toho všeho, myslím si, začne i daleko víc vyplácet než třeba produkovat nějaké velké jenom kamiony laciných brambor. Ale my potom jsme nuceni kupovat nějaké speciální třeba odrůdy brambor mimo sezonu za stokorunu za kilo a určitě by bylo prima, kdybychom ty peníze mohli utratit tady pro nějaké lokální pěstitele.

Moderátor (Václav Moravec):
A je dostatek těch lokálních pěstitelů, když se podíváte na suroviny, ze kterých vy vaříte v Alcronu a za což jste bezesporu také hlavně dostal Michelinskou hvězdičku, tak je to ryze z českých surovin?

Host (Roman Paulus):
Ne, to určitě není. My jsme mezinárodní restaurace. My tím, že máme ty restaurace dvě v hotelu Alcron, tak jednu máme spíš jako na tu českou kuchyni, ale ta oceněná restaurace je spíš mezinárodní, tedy se silným takovým podtónem na mořské plody a ryby.

Moderátor (Václav Moravec):
Když tedy napsali české noviny, že jste získal onu Michelinskou hvězdičku za svíčkovou a že tím vlastně proráží i česká kuchyně do té světové?

Host (Roman Paulus):
Tak my ji nabízíme, v naší nabídce našeho hotelu svíčková je, hosti ji mají rádi a rádi si ji dávají. Ale vzhledem k tomu, že nikdo neví, co ti komisaři měli, protože my to nevíme, tak předpokládám, že ani nejmenovaný pan novinář nemohl vědět, za co jsme to dostali a nehledě na to, že to je ocenění té celé restaurace, ne jednoho pokrmu.

Moderátor (Václav Moravec):
Vnímáte to tak, že je to i ocenění české kuchyně, byť v druhé restauraci máte tu kuchyni mezinárodní, založenou na mořských plodech, jak jsem se díval?

Host (Roman Paulus):
Myslím si, že to je ocenění české gastronomie, bych to nazval. Protože v dnešní době samozřejmě kolega Olda Sahajdák, který také byl poctěn tou hvězdou, tak on ten jeho styl té restaurace je hodně do té české kuchyně. My tím, že jsme přece jenom hotel mezinárodního řetězce, tak my si to tak úplně jenom ryze dovolit nemůžeme a samozřejmě musíme nabízet trošku jako mezinárodně akceptovatelnou kuchyni.

Moderátor (Václav Moravec):
A dá se přitom popularizovat ta česká kuchyně?

Host (Roman Paulus):
Rozhodně. Takže my to využíváme minimálně, teda spíš naopak, pro takovou jako menší část toho jídelního lístku využíváme ty české suroviny od těch českých farmářů nebo pěstitelů, ale celkově abychom tím uspokojili poptávku nás jako hotelu, tak tolik těch dodavatelů v Čechách ještě není.

Moderátor (Václav Moravec):
Když se podíváte na to, která máme my jídla, která jsou srovnatelná s tou mezinárodní kuchyní a mohla by získat takový věhlas, pokud bychom překonali zdevastovanou českou gastronomii těch uplynulých 45 let, když nechám tedy stranou těch posledních 25 let, jaká jídla by to byla?

Host (Roman Paulus):
Tak já si myslím, že už je to jako na mnohem lepší cestě, než to bývalo, ale vlastně všechno, co tady plave, roste, běhá, lítá, tak se dá vlastně zakalkulovat do té české kuchyně. Já to tak vnímám. Myslím si, že jako ta doba, kdy česká kuchyně znamenalo akorát svíčková, nějaké knedlo vepřo zelo a možná koprovka, takže už jsou naštěstí za námi. Máme například úplně fantastickou zvěřinu. Máme houby. Není úplně běžné v zemích jiných, že se tak hodně chodí do lesa sbírat houby a různorodost těch hub je veliká a dají se z toho vařit skvělé věci. Máme, zaplaťpánbůh už se vrací i chřest. Já se hrozně těším vždycky na květen na sezonu chřestu. Tak myslím, že jenom tady toto když vyjmenuji, tak si každý řekne, že když řeknu, že máme ze zvěřiny daňka, srnku, jelena, divočáka, ještě určitě další nějaké třeba opeřence, tak když jenom vezmu, že z jelena se dá udělat kolik jídel a z těch partií toho masa se dá rozdělit, tak ta naše kuchyně je opravdu hodně pestrá.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste mluvil o chřestu, není to, patřil chřest do české kuchyně v minulosti, když se podíváme na to, že vlastně jsme o chřestu téměř nevěděli před rokem 1989 v české kuchyni a spíš patřil právě do německé kuchyně a do kuchyní jiných?

Host (Roman Paulus):
Jako v těch starých kuchařkách českých chřest najdete a i tady byli zdatní pěstitelé, kteří to dovedli v dobré kvalitě vyrobit.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy za sebou máte životní příběh poměrně, dá se říci, pestrý, protože jste, dá se říci, že jste začínal s vařením v Rakousku?

Host (Roman Paulus):
Začal jsem tady v Praze, ale pokračoval jsem potom učením v Rakousku.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak jste se dostal do Rakouska?

Host (Roman Paulus):
Tak to byla po revoluci taková euforie, kdy Dolní Rakousko nabídlo pár míst pro české učně nebo československé a tak jsem se díky tomu tady z české školy dostal do té rakouské.

Moderátor (Václav Moravec):
Se znalostí němčiny nebo bez?

Host (Roman Paulus):
Bez. Bylo to tvrdé, v 16 letech se takhle osamostatnit a tam jako výhoda byla, že já jsem nastoupil hned do té práce, tak na to, abych loupal brambory a myl tam personální záchody, tak na to jsem tolik němčiny nepotřeboval, a když jsem se doučil, tak jsem se byl schopen potom zařadit do toho pracovního procesu.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak dlouho jste působil v Rakousku?

Host (Roman Paulus):
Dohromady devět let.

Moderátor (Václav Moravec):
A pak přišla hned…

Host (Roman Paulus):
Ale tak dlouho jsem se teda nevyučoval.

Moderátor (Václav Moravec):
Queen Elizabeth?

Host (Roman Paulus):
Potom jsem šel do Londýna, abych se naučil i trošku anglicky a z Londýna potom na tu loď.

Moderátor (Václav Moravec):
Je to to, co byste doporučil dnes lidem, kteří chtějí působit v gastronomii, býti dobrými českými kuchaři, aby hned po studiích nebo hned po vyučení vycestovali a měli deset, dvanáct let školu jiných kuchyní?

Host (Roman Paulus):
Možná, že jsem to i trošku přehnal, neřekl bych, že je úplně potřeba tak dlouho být, ale v dnešní době tady působí plno kuchařů, kteří třeba v cizině dlouhodobě nikdy ani nebyli a vaří skvěle. Prostě dneska už je ta výhoda, že ta gastronomie je speciálně v Praze tak vysoko, že se dá obejít si pár dobrých podniků a naučit se skvěle vařit, to je velká výhoda.

Moderátor (Václav Moravec):
Není to tedy, že vstupuji do vaší řeči, tak, že právě člověk tu nejlepší gastronomii může dělat, když se může srovnávat s těmi jinými a působit právě v jiných gastronomických školách?

Host (Roman Paulus):
Tak tím, že dneska tady už u nás vaří i cizinci, tak to srovnání máme. Takže to není jenom tak, že my odjíždíme, ale oni přijíždí sem, takže to srovnávání a ty vlivy na sebe navzájem působí. Ale rozhodně bych každému doporučil a možná nejenom kuchařovi, jít prostě na pár let do ciziny. Člověk se víceméně bez námahy naučí cizí řeč, která je potom samozřejmě nutná v každé profesi, ať už je to angličtina nebo jakákoliv jiná, člověk se osamostatní, naučí se o sebe starat a hlavně si myslím, že v době, kdy se ten svět tak zmenšil a ty kultury na sebe čím dál tím víc budou narážet, tak je určitě pro každého dobré a pro vůbec budoucnost lidstva, aby se ty kultury a národnosti co nejvíc poznávaly.

Moderátor (Václav Moravec):
První český držitel Michelinské hvězdičky, šéfkuchař a majitel restaurace v Německu Pavel Pospíšil, v roce 2008 v rozhovoru pro Impulsy řekl, že důležitá je pro práci kuchaře i improvizace:

Záznam Pavla Pospíšila:
Experimentovat a improvizovat, to je a und o, kdo neumí improvizovat, nemůže být dobrý kuchař. To je absolutně nejdůležitější záležitost. Někdy se vám stane třeba, že něco vyšlo, došlo a servírka to zapomněla škrtnout, co s tím teď, ježišmarja? Je blbý jít k tomu hostovi, říct, my to nemáme. Tak musíte něco takového vymyslet, že to tak vypadá a že teda ten host je spokojen. Důležité vždycky je, aby ten host když odchází, aby řval, to bylo super a zase přišel.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před čtyřmi lety v rozhovoru pro Rádio Impuls první český držitel Michelinské hvězdičky Pavel Pospíšil, který provozoval restauraci v Německu. Podepsal byste tu improvizaci nebo jste spíš člověk, který…

Host (Roman Paulus):
Tak ono vám často nic jiného nezbude opravdu než improvizovat, je to bezpodmínečně nutné. Ale já bych tak úplně nesouhlasil s tím, že když něco dojde, tak se to musí nějak udělat, aby to ten host nepoznal. Já se nebojím jít za hostem a říct mu, já se strašně omlouvám, ale prostě došla nám tady tato věc. Já si myslím naopak, že to je známka toho, že v té kuchyni nejsou nějaké velikánské zásoby někde nabušené v mrazáku, které se v případě potřeby rychle rozmrazí, ale holt když máme 30 jídel jako předkrmů, hlavních jídel, desertů na lístku a dvě z toho dojdou v průběhu dne prostě proto, že objednáváme každý den čerstvou rybu nebo každý den čerstvou nějakou zeleninu a dojde nám to, protože o to jídlo byl tady v ten okamžik zájem, tak si myslím, že naopak je to taková známka určité kvality.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak často se vám to stává?

Host (Roman Paulus):
No musím teda přiznat, že se nám to občas stane, protože my jak máme dvě restaurace, tak ačkoliv máme jako odlišné jídelní lístky, tak řeknu třeba tak pět procent jídelních lístků jsou takové jako propojené surovinově, možná 5-10 procent. Takže třeba někdy se stane, že na té jedné restauraci to jedno jídlo zafunguje lépe ten večer a než se ta informace přenese z té jedné kuchyně do té druhé, tak na té druhé restauraci se to jídlo třeba udá taky, ale v době, kdy prostě tam jde o sekundy, v době, kdy už se to na té druhé restauraci vyprodalo. Takže potom samozřejmě přichází na řadu buď teda náš dobře vyškolený obsluhující personál a nebo já osobně, kdy se tomu hostovi jdu omluvit a většinou si připravím nějakou alternativu a ještě se mi nestalo, že by to mělo nějaké vyloženě špatné odezvy.

Moderátor (Václav Moravec):
Je podle vás klíčové i pro zisk Michelinské hvězdičky to, jak se pracuje s tím jídelním lístkem, jaké jsou varianty a obměny jídelního lístku? Je to vlastně klíčová věc?

Host (Roman Paulus):
Tak nevím přesně, samozřejmě práce s jídelním lístkem jako taková je strašně důležitá celkově. Není to nic, co by člověk si mohl někde stáhnout z internetu z nějaké restaurace, ofotit a prostě jel podle toho. Musí to mít nějaký rukopis té restaurace, toho šéfkuchaře potažmo. Oni u nás, my víme, že u nás byli čtyři roky po sobě, nevím, jestli ještě víckrát, ale minimálně čtyřikrát, takže určitě sledoval nějak, jestli tam je nějaký trvalý vývoj v tom jídelním lístku, jestli to nejsou každý rok nějaké kotrmelce, jestli neměníme každý rok čínskou na thajskou a já nevím steakhouse a rybí, to by určitě nebylo to, co by se jim vyloženě líbilo, protože oni samozřejmě když už to ocenění dají, otisknout to v tom průvodci, tak chtějí, aby ten člověk když tam potom přijde podle toho průvodce, tak aby tam našel to, co oni tam doporučí.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak to víte, že u vás byli čtyřikrát?

Host (Roman Paulus):
No oni chodí tajně, ale on je jeden z nich takový jako méně tajný, který se odtajní po tom, co se nají a není to ten, který vyloženě je tam kvůli té kvalitě toho jídla, i když nevím, jestli má tam nějaký hlas nebo nemá, ale je to ten, který potom vlastně kontroluje takové ty technické věci, právě aby když v tom průvodci je třeba napsáno, že máme otvírací dobu odsud posud, máme tolik míst a tolik míst, tak jenom jako zkontroluje, jestli to sedí, aby v té příručce byla pravda a to se musí odtajnit. Takže jako zavolá si potom nějakou zodpovědnou osobu a třeba půl hodiny, hodinu s ní mluví o té restauraci celkově, aby ty údaje v té knížce byly správné. Takže díky tomu víme, že tam byli i ti tajní. Ale jako nevíme, kdy tam byli ti tajní.

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud byste měl, Romane, říci na závěr, nakolik je vlastně ona Michelinská hvězdička motivací i pro váš tým, pro ty mladé začínající kuchaře, protože v mnoha rozhovorech, které jste poskytl právě po ohlášení toho, že jste jako Alcron získali Michelina, tak jste jasně říkal, není to jen mé ocenění jako šéfkuchaře, ale především těch 20 lidí, kteří jsou v mém týmu?

Host (Roman Paulus):
Tak určitě je to motivace pro všechny. Přesto všechno, že to nechci nějak jako zbytečně si na sebe nakládat nějaké břímě, tak je to velká pocta a tím, že to je mezinárodně uznávaný průvodce už desítky let a je to bráno jako to nejvyšší ohodnocení, které vlastně ta restaurace může získat, tak samozřejmě to tak vnímají i ti lidé. A protože máme takový zdravý mix těch kuchařů a mnoho z nich mají ty ambice něčeho dosáhnout, tak to samozřejmě vnímají jako citlivě a jsou hrozně rádi.

Moderátor (Václav Moravec):
Dá se říct, že rok 2012 je pro vás rokem oslav? Protože krom Michelina se vám narodila dcerka, Alcron bude mít, pokud se nemýlím, osmdesátiny?

Host (Roman Paulus):
Tak v ten jeden moment se toho nějak hodně sešlo, samozřejmě to narození potomka řadím ze všeho nejvýše, ale jak říkám, je to něco, co člověk může ovlivnit nějakou mravenčí dlouhodobou trpělivou pilnou prací. Ale na druhou stranu že to vyšlo zrovna tady do toho času nebo tady do toho roku, tak to zase nebylo tak úplně v našich rukách.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje šéfkuchař s Michelinskou hvězdičkou Roman Paulus z restaurace Alcron. Děkuji, že jste byl hostem Rádia Impuls a těším se příště na shledanou.

Host (Roman Paulus):
Děkuji za pozvání, na shledanou. 

18.04.2012

VIDEO: Karolína Peake: Měla jsem se Vítu Bártovi postavit dřív!

Vicepremiérka Karolína Peake mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém odchodu z Věcí veřejných.
17.04.2012

Petr Gazdík: Koaliční krize se dočkala svého rozuzlení!

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci ve vládní koalici.
16.04.2012

VIDEO: Eva Havrdová: Oddálení léčby roztroušené sklerózy zkrátí život i o deset let!

Lékařka, specialistka na léčbu roztroušené sklerózy, Eva Havrdová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o další fázi zdravotnické reformy ministra Leoše Hegera.
11.04.2012

Miroslav Bárta: Počítám i s tím, že budeme zase orat s koňmi!

Egyptolog Miroslav Bárta mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls třeba o typických znacích, které vykazuje civilizace před svým koncem.
10.04.2012

VIDEO: Tomáš Klus: Jsem v mnoha věcech neschopný!

Zpěvák Tomáš Klus mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o české společnosti.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.