VIDEO: František Šusta: Agresivita u zvířat se dá odnaučit

Publikováno: 08.08.2011 18:20
Video soubor neexistuje.
Specialista tréninku zvířat František Šusta mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o výchově zvířat nebo o odnaučování zlozvyků.

Moderátor (Václav Moravec):
Když se řekne výcvik zvířat, většině lidí se pravděpodobně vybaví výcvik psů. Podle profesionálního chovatele a cvičitele psů Radka Kryštofa může za špatné chování psů nebo napadnutí člověka psem jeho majitel.

Záznam Radka Kryštofa:
Chyby můžou být jedině mezi lidmi a ne ve psech. Dostávám teď často otázku, co říkám tomu nárůstu, obrovskému procentovému nárůstu napadení lidí psy, není tomu tak prosím vás. Nejedená se v žádném případě o procentuální navýšení napadení lidí, jedná se o procentuální navýšení řešení těch problémů mediálně. Nechci je bagatelizovat, protože každé vážné zranění nebo s vážným následkem celoživotním je extrémně nepříjemná věc, i když mi připadá, že se v podstatě jedná opravdu o nehody.

Moderátor (Václav Moravec):
Odůvodňuje případy, kdy pes napadne člověka, profesionální chovatel, cvičitel psů, Radek Kryštof. Vycvičit není nezbytné jenom psa, který s člověkem sdílí domácnost. Trénink potřebují i zvířata v zoologických zahradách. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, protože hostem dnešních Impulsů je muž, kterého novináři označují, citujme: za zvířecího trenéra v pražské zoologické zahradě. Pozvání přijal František Šusta. Děkuji, že jste hostem Rádia Impuls, hezký dobrý den.

Host (František Šusta):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Je velké zjednodušení to, když vás novináři označují za zvířecího trenéra v pražské ZOO?

Host (František Šusta):
Ono to není zjednodušení, on je to doslovný překlad, protože v americkém základu, v Americe tento obor vzniknul, v angličtině se říká animal trening, ale je pravda, že českému sluchu to zní poněkud divně. Já rád používám to slovo trenér, i když řada lidí si na něj špatně zvyká, ale ono to vystihuje tu podstatu. My potřebujeme, aby zvíře, se kterým my pracujeme, se chovalo tak jako dobrý sportovec na stadionu. Vždycky přirovnávám sportovce s jeho trenérem a vojáka někde na, s odpuštěním, buzerplacu. Sportovec, který chce něčeho dosáhnout, má trenéra jenom jako prostředek k dosažení výkonu a pokud trenér onemocní, ten sportovec stejně na ten stadion půjde a bude v tréninku pokračovat. Voják se na cvičák, jde dělat vpravo v bok, vlevo v bok, k zemi, vztyk, většinou nevrátí, pokud jeho velitel onemocní. Takže proto já říkám trénink, protože my chceme, aby ta zvířata to, co my je naučíme, vykonávala i sama od sebe, aby v podstatě ona měla větší zájem a my byli pouze tím prostředkem, k dosažení výkonu, o který ona stojí.

Moderátor (Václav Moravec):
Kolik těch zvířecích trenérů vlastně je na světě? Protože předpokládám, že v pražské ZOO jste jediným trenérem.

Host (František Šusta):
Zvířecích trenérů na světě jsou rozhodně tisícovky, existuje dneska organizace, která není úplně závazná, těch organizací je dokonce víc, ale taková jedna z nejznámějších je ABMA, Animal behavior management alliance. Tam je 450 členů, já jsem tam jediný Východo- nebo řekněme Středo- a Východoevropan a tak asi 70 procent z toho jsou Američani, což má i logiku, tam ten obor vzniknul na mořských savcích před několika desítkami let. Jenom v Americe lidí, kterým se říká trenér zvířat v zoologických zahradách nebo v zábavních centrech, jsou rozhodně stovky, tisícovky. V zoologických zahradách v Evropě ten trend dneska začíná hodně v Anglii a z druhého směru potom taky ve Španělsku, Portugalsku a už vím o několika podobných lidech v Dánsku a dokonce v posledních letech i v Rakousku, třeba ve vídeňské zoologické zahradě je takový specialista.

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud se nemýlím, tak vy jste do této pozice přišel v roce 2008. Dá se říci, že Česká republika tedy v rámci Evropy je jednou z prvních zemí, která má v největší zoologické zahradě, v pražské ZOO, zvířecího trenéra?

Host (František Šusta):
Já bych řekl, že my jsme jedna z prvních zemí, která zachytila tento trend a zaškolila si člověka, protože vím, že právě v několika dalších zoologických zahradách začali v podobných letech 2006-7-8.

Moderátor (Václav Moravec):
Pejskaři patří k lidem, kteří mají s výchovou zvířat asi nejčastější zkušenosti, proto se Rádio Impuls zeptalo několika pražských pejskařů, co pro ně je při výcviku nebo tréninku psů nejtěžší:

Anketa:
Pro mě bylo nejtěžší naučit ji chodit přes přechod opravdu se mnou, aby jí nesrazilo auto.

Aby nekousal lidi.

Aby dokázal se posadit, sednout, lehnout a přišel k člověku k noze, to jsou takové ty základní, aby se mohl pohybovat mezi lidmi.

Aby přiběhl na zavolání, aportovat.

On musí poslouchat, musí vědět, kdo je dominantní a to je asi nejhorší.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo Rádio Impuls slova několika náhodně oslovených pražských pejskařů. Pokud by měl František Šusta, specialista tréninku zvířat z pražské zoologické zahrady, který je dnes hostem Rádia Impuls, prozradit, Františku, na kterých zvířatech vy jste se trénink učil? Je to na psech? Tady asi má většina Čechů zkušenost právě s tréninky psů?

Host (František Šusta):
Tak ona existuje řada metod, jak se zvířaty pracovat, ale protože já mám pracovat se zvířaty primárně divokými, tak tam ten přístup musí být úplně jiný. Pes, který prošel několika tisíci lety výběru jedinců, kteří byli schopni akceptovat člověka jako dominantního, tak tam ten přístup zvlášť u některých plemen vyžaduje určitou dominanci. U divokých zvířat to tak být nemůže v žádném případě, tam byste, jak už jsem říkal prostředek k dosažení výkonu, jedna z podmínek v prostředí, která jim dává nějakou šanci. Takže podstatně praktičtější je učit se to na něčem atypickém. Já jsem, jak už jsem říkal, prošel několika školeními a při těch školeních jsem měl, třeba v pražské zoologické zahradě první snad zvíře byl papoušek, posléze jsme vytvářeli představení, která třeba dodneška ukazujeme, s lemury, s nosály. Když jsem potom byl odeslán na stáž na Floridu, tak tam jsem dostal na starost na několik týdnů, oni popravdě mi nechtěli nic moc svěřit, takže mi dali prase…

Moderátor (Václav Moravec):
Na Floridě jste začínal u prasat?

Host (František Šusta):
Na Floridě jsem začínal u prasat, ano.

Moderátor (Václav Moravec):
Když se podívám na náplň vaší práce, tak vy v hlavní sezoně od dubna do září se věnujete ukázkám vycvičených zvířat z pražské zoologické zahrady a když skončí ta hlavní sezona, tak se věnujete nápravě problematického chování zvířat v ZOO. Jaké chování zvířat v zoologické zahradě je možné označit za problematické?

Host (František Šusta):
No to je právě docela relativní pojem, protože ono je to problematické z pohledu nás jako člověka, ale naprosto v pohodě z pohledu toho zvířete velmi často.

Moderátor (Václav Moravec):
Protože jsou právě z divočiny?

Host (František Šusta):
No, každé chování má nějaký svůj důvod a to zvíře nebude dělat nic zbůhdarma. Pokud něco dělá, má k tomu nějaký svůj důvod a dost často tím důvodem je právě i způsob, jakým s ním jedná člověk. To znamená přesně, jak to říkal specialista na psy, jakoby tím důvodem bývá majitel nebo chovatel nebo ustájení, prostě nějaká vnější podmínka. Takže kolikrát tím řešením je spíš nalezení těch podmínek, které to vyvolávají. Takovým problematickým chováním může být třeba zvýšená agrese u nějakého zvířete nebo naopak zvýšená bázlivost, to spolu poměrně dost souvisí. Nebo takové specifikum některých zoologických zahrad, ale v moderních zahradách už se to téměř nevyskytuje, stereotypní chování, kdy zvíře vykonává dokola pořád tu samou věc a víceméně ztrácí kontakt se světem okolo.

Moderátor (Václav Moravec):
Zažil jste chování takového zvířete v pražské zoologické zahradě v poslední době?

Host (František Šusta):
My jsme řešili několik takových případů, které já jsem i publikoval v některých odbornějších časopisech. Asi nejzajímavějším případem bylo řešení, a na tom bych vlastně mohl i dokumentovat metodiku, jak funguje, je řešení zvýšené agrese u dominantního samce divokého osla. Tam byla opravdu velmi vysoká agrese, která se otáčela nejenom už potom směrem k chovateli, ale ke každému, kdo se přiblížil k tomu výběhu. My jsme v podstatě od začátku přemýšleli o tom, jak lze odměnit zvíře za správné chování, pokud jediné, co to zvíře chce je, abyste šli pryč. Já bych tady rád předsunul to, že mnohem snadnější je naučit zvíře, co dělat má, než ho odnaučit to, co dělat nemá. Tak jako se říká ve škole mnohem snazší, než říct dětem nebubnujte prsty o stůl je říci jim, dejte si ruce za hlavu. To znamená, naučit ho nějaké inkompatibilní chování, něco, co je neslučitelné s tím, co právě provádí. Jak ale odměnit zvíře za to, že se nechová agresivně, když navíc se chová agresivně proto, že já tam jsem? Takže my jsme použili to, že jsme vlastně náš odchod použili jako odměnu za ten krátký časový zlomek těsně před tím, než to zvíře do té agrese přejde. Zároveň jsme použili signál, kterým jsme mu dali najevo, teď jsi to udělal dobře. Poté, co se nám podařilo zachytit první půlvteřinový zlomek, kdy ještě není vzteklý a kdy on zároveň pochopil, že nad tou situací má jakousi vládu, my jsme mu dokázali vštípit, že v podstatě je na něm, kdy odejdeme, stačí, aby jednou zakřičel a my půjdeme pryč, zároveň ale máme nějaké odměny, takže dokud nezakřičíš, milý osle, tak ty odměny máš šanci dostat…

Moderátor (Václav Moravec):
Takže když nás vyženeš svojí agresivitou, tak vyženeš i pamlsky.

Host (František Šusta):
Vyženeš i pamlsky, vyber si, jestli je ti milejší, abychom byli pryč, protože odejít můžeme vždycky, to je pořád na tobě, nebo abychom tady zůstali.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak dlouho to ten agresivní osel nechápal, to znamená, kdy pochopil, že je dobré, aby se zbavil své agrese, protože neodejdete?

Host (František Šusta):
Pochopil to velmi rychle, překvapivě během dvou tréninků pochopil ten princip, při třetím tréninku, třetím, čtvrtém tréninku už jsem tenhle princip představil chovateli, ten potom dál s ním pokračoval a já netvrdím, že se nám podařilo to chování zcela změnit, ale podařilo se nám vytvořit komunikační způsob mezi námi a tím zvířetem, který se potom dál a dál používá a to už potom přejde do praxe, kterou používá ten chovatel.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak dlouhý je takový jeden trénink toho osla? Kolik času jste mu…

Host (František Šusta):
V tomto případě to bylo třeba dvě minuty. Ono je zase, tady jde o to, že my pracujeme metodou pozitivní, to znamená, to zvíře má mít zájem a má mít zájem pokud možno větší než my a on naší přítomnost má chápat jako šanci na to vydělat si odměnu.

Moderátor (Václav Moravec):
Ano, vy tu pozitivní metodu, že vstupuji do vaší řeči, popisujete jako hlavní, že to je tedy metoda pozitivního posilování. Je to ta metoda, která ve výcviku zvířat, řekněme, dominuje nebo existují ještě metody jiné?

Host (František Šusta):
Já bych neřekl, že dominuje a existuje řada jiných metod. Je to metoda, která se v současné době hodně prosazuje, je to metoda, která se začíná dostávat i do českého povědomí. Její problém je to, že ne vždycky je dobře pochopena a vznikají různé takové odnože a způsoby, jak si to lidi vysvětlují a pak na internetových diskusích mají takové řeči, jakože to přece nemůže v životě fungovat a co ten pes z toho klikru má a podobně. Metoda, kterou já pracuji, je metoda takzvaně pozitivního posilování nebo se říká pozitivní reinforcement a znamená to v podstatě zjednodušeně, že my se snažíme to zvíře naučit, co má dělat a snažíme se ignorovat to chování špatné. To neznamená, že se musím nechat zabít. Pokud by šlo o život, což pokud půjde o život, je to moje chyba, na takovou situaci by nemělo dojít, tak…

Moderátor (Václav Moravec):
U vás ve vašem případě, že vstupuji, nedošlo?

Host (František Šusta):
Ne. Pracujeme tak, aby se nic takového nestalo a já nevstupuji tam, kam nevstoupí chovatel, já nejsem žádný předskokan, který jako všude může. Já pouze do těch prostor jdu, kam vstupuje zároveň chovatel a nemám žádné výsady chodit někam víc. Takže my učíme zvíře, co dělat má a pokud pracuje správně, dostává za to odměny. Pokud pracuje špatně nebo dělá něco jiného, tak prostě jenom ty odměny nedostane. My jsme jako učitelka, která přijde před třídu a řekne, děti, budu zkoušet, můžete dostat jenom jedničku. Pokud to nebudete umět, posadíte se zpátky. V takové situaci by ty děti začaly přemýšlet a říkat si, tak se mi to dneska možná vyplatí. Tak to ještě není to správné. Ta učitelka by ještě k tomu musela říct, ale máme na to tři minuty. A v tu chvíli by se ta třída měla teoreticky vrhnout k tabuli, protože ví, že jim nic nehrozí a že na tom můžou pouze vydělat. 

Moderátor (Václav Moravec):
Jinak řečeno tedy vaším hlavním pracovním nástrojem je pamlsek u toho každého druhu, který má rád.

Host (František Šusta):
Mým hlavním pracovním nástrojem je zaprvé pamlsek, zadruhé klikr nebo nějaký jiný způsob signalizace, protože to, co je zadruhé důležité, je, že to zvíře musí poznat, kdy se mu ta věc povedla. K tomu se používá pomůcka, která může být buďto klikr, to znamená cvakátko, které vydá konkrétní zvuk nebo píšťalka nebo prostě slovo nebo používali jsme u ledního medvěda baterku, kdy jsme prostě blikli a označuje to ten správný okamžik, ten zlomek vteřiny, který mi na začátku zachycujeme jako to správně provedené chování a to se pak postupně může prodlužovat.

Moderátor (Václav Moravec):
Proč baterku u ledního medvěda?

Host (František Šusta):
Protože byl za sklem a neslyšel.

Moderátor (Václav Moravec):
Jo, takže na něj by klikr nebo píšťalka nefungovaly.

Host (František Šusta):
Ano, tam se to dalo naznačit pouze nějakým světlem a proto taky pak docházelo k vtipným situacím, kdy já jsem s tím medvědem odjel do Německa a Němci chtěli, abych na něj zavolal, já jsem říkal, to nemá smysl, on mě nikdy neslyšel, my se známe spoustu měsíců od vidění, ale komunikujeme spolu tímto způsobem.

Moderátor (Václav Moravec):
To Němci koukali na tu baterku?

Host (František Šusta):
Ani moc nekoukali, protože oni už tento princip znali taky.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy v rozhovoru pro deník MF Dnes jste 19. února letošního roku konstatoval, cituji: Některá zvířata mají k trénování lepší tělesné dispozice než jiná. Konec citátu. Která zvířata to jsou s těmi tělesnými dispozicemi?

Host (František Šusta):
Já jsem tím myslel to, že člověk vidí svět určitým způsobem a zvíře ho vidí kolikrát jiným způsobem. Málokdo si třeba při práci s ptáky uvědomuje, že někteří ptáci vidí UV spektrum světla. Že některá zvířata mají zaostřeno na blízko a věci ve vzdálenosti větší než několik metrů nevidí. Že některá zvířata vnímají svět vlastně především přes čich a některá zvířata ho vnímají přes úplně jiné, jak to říct, přes úplně jiné smysly než my. Pokud pracujete se zvířetem, které vidí přibližně to, co vy, které vnímá přibližně to, co vy a je schopné se soustředit na to, co vy, tak potom se spolu poměrně snadno domluvíte. Takovou třeba základní pomůckou při práci s lachtany a jinými zvířaty nebo obecně se všemi je target. To je předmět, většinou to bývá jakási bambule na tyči a první, co to zvíře naučíte je, dotkni se té bambule. Dotkne se, ozve se ten klikr, dostane odměnu. Jinak já jsem zapomněl říct, ten klikr je v podstatě, kdybych to přirovnal k učitelce, tak ten klikr je vlastně ta jednička. I jednička je vlastně jenom čára na papíře, ale všichni z toho mají radost, protože dohromady hodně jedniček znamená cosi. V našem případě kliknutí znamená odměnu, jakási záloha na tu odměnu. Pokud máte zvíře, které ten target vidí a je schopné se na něj soustředit a chápe ho jako něco významného, tak je to bezva. Pokud máte zvíře, které ten target nevidí, tak pak už musíte použít třeba chrastítko, aby ho slyšel.

Moderátor (Václav Moravec):
A dá se říci, když vezmete ta tělesná specifika u jednotlivých zvířat, tak se učí podobně rychle nebo jsou zvířata, které je možné označit za tupá?

Host (František Šusta):
Já bych je neoznačoval za tupá, ale jinak stavěná.

Moderátor (Václav Moravec):
A která jsou jinak stavěná?

Host (František Šusta):
Tak v každém případě za nejrychleji se učící jsou považováni a taky jsou primáti, mořští savci. Samozřejmě psi, překvapivě strašně rychle se učí prasata.

Moderátor (Václav Moravec):
To bylo, když vám svěřili na Floridě prasata, tak byli překvapeni, jak rychle jste naučil prasata?

Host (František Šusta):
Oni překvapeni nebyli, oni to věděli, že takhle rychle se prase učí, ale víceméně pokud bych srovnal prase a psa na základní věci typu sedni, zůstaň, ke mně, přines, tak dá se to naučit stejnou rychlostí.

Moderátor (Václav Moravec):
I prase domácí?

Host (František Šusta):
I prase domácí. Jenom musíte pochopit jednu věc, že prase vás nebude respektovat jako pána, musíte prostě na to jít trošku jinak.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak se jde na prase jinak než na psa?

Host (František Šusta):
No, zkrátka úplně stejným principem, no hlavně přes žrádlo, protože prase na rozdíl od psa se nezahltí nikdy, pak je důležitý ten princip malých odměn, protože pak ho můžete překvapit tím, že občas jich dostane víc, občas jich dostane méně, ono to udrží motivaci. Mimochodem dávkování odměn při výuce, to je snad nejprozkoumanější záležitost, už asi od 60. let se dělají pokusy a stovky potkanů mačkaly páčky ve skinerových boxech proto, aby se dneska vědělo, jak správně dávkovat odměny a možná vás překvapí, že tyto výzkumy hodně financovala kasin a provozovatelé výherních automatů. Vlastně to, jak nám dneska dávají výherní automaty odměny, je odvozeno od velké části právě těchto výzkumů.

Moderátor (Václav Moravec):
To znamená, že se i závislost vlastně na pamlscích, odměnách nejdříve zkoumala u potkanů a pak se šlo na hrací automaty a na lidi?

Host (František Šusta):
No, rozhodně.

Moderátor (Václav Moravec):
A pokud byste měl říci, protože jste zmínil, že je velmi důležité, jaký žaludek a jak mohou přijímat potravu ta zvířata i pro samotný výcvik, když jim dáváte pamlsky, to s některými druhy to musí být velmi obtížné? U takových hadů, vždyť ti když se nažerou, tak u nich to trvá delší dobu, než to stráví, to znamená, tam si nedovedu představit výcvik u hadů třeba?

Host (František Šusta):
Já musím předeslat, že já jsem teda hada necvičil nikdy, já jsem se o hady pouze staral a víceméně ten trénink tam nebyl příliš potřeba. Ale ano, u těch hadů pokud s nimi člověk chce pracovat a něco je naučit a chce na to jít přes potravu, tak pak je potřeba tu potravu si rozdělit na menší dávky, což ale zase není úplně fyziologická věc. Některé věci se u těch hadů dají naučit třeba přes zdroj tepla, přes to, že i nalezení správného zdroje tepla, optimální teploty je svým způsobem odměna. Ale zase nedá se to zopakovat víckrát.

Moderátor (Václav Moravec):
Které zvíře vám dalo nejvíc zabrat?

Host (František Šusta):
No, tak teď budu chvíli přemýšlet. Nejvíc zabrat mi dal a pořád dává, já to řeknu obecně, ne jedinec, ale obecně nejvíc zabrat člověku s mojí povahou dávají papoušci, protože papoušci jsou zvířata, která strašně vnímají detaily. Oni nesmírně rozlišují, jestli dneska máte brýle nebo nemáte brýle, jak máte barevné tričko a podobně. A papoušek, který všechno bezvadně umí, pokud zaparkuje před vaším barákem auto jiné barvy, tak najednou v tu chvíli je ochoten to zapomenout. A spousta chovatelů papoušků to zná, že jeho papoušek umí spoustu skvělých triků, on si pozve návštěvu, že jim to předvede a papoušek celou dobu sedí a takhle kouká. U dravých ptáků třeba tohle neplatí, ty si sice těch detailů všimnou, ale nevěnují jim takovou pozornost, papoušek je natolik inteligentní, že si strašně moc všímá detailů a naučit ho nějaký trik, nějakou legraci, to může trvat pět minut, ale zařídit, aby to samé předvedl kdekoliv, to jsou záležitosti na měsíce a je pravda, že to člověku občas může brát nervy.

Moderátor (Václav Moravec):
Může si dovolit zvířecí trenér mít svého mazla? Zvíře, které má radši než ta ostatní, protože se spolu se svými povahami tak sžili?

Host (František Šusta):
Já si myslím, že si to může dovolit, obzvlášť proto, protože ten vztah, který vzniká mezi mnou a těmi zvířaty, není zas tak úplně, jé, Franta, toho máme všichni nejradši a ostatní lidi nemáme rádi, tam je to jinak. Tady je to o tom, že já jsem jeden z mnoha lidí, který pomocí nějaké metodiky ta zvířata cosi naučil a jde o to, aby to samé po použití podnětu, signálu, kterým já to chování vyvolávám, tak aby dokázali vyvolat i ostatní lidé. Takže ta zvířata ke mně mají určitý vztah, řekněme, důvěry, ale že by mě brala jako součást svého druhu nebo součást rodiny a brala to tak, že já mám tamtoho radši a já tě proto nemám rád, to by bylo kontraproduktivní, bylo by to špatně a ten vztah s těmi zvířaty má vypadat jinak. Takže pokud se všemi ostatními mám takovýto vztah, tak v tom případě klidně můžu mít svého mazla, protože oni žárlit nebudou.

Moderátor (Václav Moravec):
A v pražské ZOO to je kdo?

Host (František Šusta):
Já si beru do práce svého psa.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje specialista tréninku zvířat z pražské zoologické zahrady František Šusta. Děkuji, že jste přijal mé pozvání a těším se někdy příště na shledanou.

Host (František Šusta):
Děkuji.

15.08.2011

VIDEO: Marián Hajdúch: Polovinu nemocných s rakovinou zachráníme

Vědec Marián Hajdúch z Laboratoře experimentální medicíny v Olomouci mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o současném vědeckém bádání.
11.08.2011

VIDEO: Karel Strachota: Studenty hodně zajímá život v komunismu!

Karel Strachota z humanitární organizace Člověk v tísni mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o výročí popravy Milady Horákové.
10.08.2011

VIDEO: Stano Gazdík: Je těžké mě vyprovokovat!

Stano Gazdík strávil část svého života v cizinecké legii. Právě o tom mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls.
09.08.2011

VIDEO: Eva Klimovičová: Očistit své jméno je velmi těžké!

Eva Klimovičová čelila během působení Davida Ratha ve funkci ministra zdravotnictví podezření z braní úplatků. Svou vinu od začáku odmítá. I o tom mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls.
04.08.2011

Tatiana Vilhelmová: Chybí autoři, kteří by dobře psali o současnosti!

Herečka Tatiana Vilhelmová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o letošních Letních shakespearovských slavnostech.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
archiv
button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8 button reset sector 1 sector 2 sector 3 sector 4 sector 5 sector 6 sector 7 sector 8
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.