Horolezec Radek Jaroš: Na vrcholu nemáte někdy ani sílu fotit!

Publikováno: 03.08.2011 18:20
Horolezec Radek Jaroš mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o své touze zařadit mezi pár jedinců z celého světa, kteří dokázali zlézt všech 14 osmitisícových vrcholů.

Moderátor (Václav Moravec):
Dvanáct ze čtrnácti osmitisícovek má už za sebou. Před ním je obávaná Anapurna, kterou chce zdolat příští rok a K2, o kterou se neúspěšně pokoušel už 4x. Má ji v plánu v roce 2013. Řeč je o českém horolezci Radku Jarošovi, který letos zdolal Lhotse. Ke svému výkonu na začátku června pak dodal:

Host (Radek Jaroš):
Pokud jde o obtížnost technickou nebo takhle, tak to rozhodně nebyla prostě ta nejtěžší hora, ale nějak to dřelo a já jsem se tam strašně nadřel a psychicky jsem to strašně špatně kousal letos. Bylo to i počasím, bylo to i nepřízní toho, že třeba se mi zpozdil ten můj materiál a já jsem tam pak pět dní seděl sám v základním táboře bez materiálu.

Moderátor (Václav Moravec):
Vysvětlil na začátku června český horolezec Radek Jaroš. O svých zážitcích ze zdolávání osmitisícovek se chystá vydat knížku. Světlo světa spatří na podzim. Nejen o tom bude řeč v dnešních Impulsech, jejich hostem je právě český horolezec Radek Jaroš. Děkuji, že jste přijal mé pozvání, vítejte v Rádiu Impuls, přeji hezký dobrý den, Radku.

Host (Radek Jaroš):
Dobrý den, taky děkuji.

Moderátor (Václav Moravec):
Nápad zdolat všech 14 osmitisícových vrcholů světa zní jak sázka, předpokládám správně, že ten prvotní impuls není z vaší hlavy?

Host (Radek Jaroš):
Ne, ne, ne, ten prvotní impuls je z hlavy mého kamaráda a zároveň sponzora, který když jsem měl vylezenou pátou osmitisícovku Nanga Parbat, tak možná taky spíš tak ze srandy řekl, tak už je vylez všechny a tenkrát jsme to nemysleli, já v žádném případě vážně, nevím, do jaké míry on. Navíc pak přišlo období, kdy se mě přestalo dařit a vlastně jsem tři roky nikam nevylezl, takže to tomu rozhodně nenasvědčovalo. Ale pak se to začalo překlápět trošku do reality.

Moderátor (Václav Moravec):
Až pátá osmitisícovka byla tou, kde se řeklo, bude jich 14?

Host (Radek Jaroš):
Ne, v podstatě možná až ta devátá.

Moderátor (Václav Moravec):
Až ta devátá?

Host (Radek Jaroš):
Ano.

Moderátor (Václav Moravec):
Jaký je vlastně plán, protože přede mnou leží těch vašich 12 osmitisícovek už zdolaných, jedna, respektive dvě byly zdolány v roce 2008 souběžně. Jaké je to rozpětí mezi tím zdoláváním, že jeden rok uděláte dvě, pak mezi některými máte i dvouletou pauzu?

Host (Radek Jaroš):
No tak někde se to spojení nabízí, třeba případ K2, Broad Peak, to jsou osmitisícovky, které leží v jednom údolí vlastně naproti sobě a můžou mít společný základní tábor. Takže samozřejmě, že ta tendence spojit tam je a nebo …

Moderátor (Václav Moravec):
Je to, že vstupuji do vaší řeči, je to jen z finančních důvodů, protože přece jen fyzicky to musí být opravdu náročné, byť můžete využít…

Host (Radek Jaroš):
Je to i výzva, samozřejmě, že to šetří peníz, ale je to i výzva a šetří to i čas, protože takhle člověk v uvozovkách tam musí jet dva roky po sobě a když by se mu to podařilo v jednom roce, no tak má vylezené dvě ty osmitisícovky, nemusí se dvakrát aklimatizovat, je to spojené s více, v podstatě ty finance tak nehrají takovou roli, roli tam hraje to, že se to nabízí.

Moderátor (Václav Moravec):
Vaší první osmitisícovkou byla nejvyšší hora světa, tedy Mont Everest. Je to logicky, že každý horolezec právě začíná u toho nejvyššího vrcholu?

Host (Radek Jaroš):
Určitě není. Pro mě byl Mont Everest takový science-fiction. Já když jsem dostal nabídku jet na Mont Everest, tak jsem několik měsíců na to vůbec nereflektoval, protože jsem si myslel, že se mě to zdálo nebo že je to sen nebo co já bych na Everestu dělal. Až teprve když ta možnost trvala, tak jsem asi tři měsíce před odletem expedice na to kývnul.

Moderátor (Václav Moravec):
To bylo v kterém roce?

Host (Radek Jaroš):
A nevěřil jsem tomu do poslední chvíle. Bylo to v roce 94.

Moderátor (Václav Moravec):
Ale skutečně jste Mont Everest zdolal až v roce 1998.

Host (Radek Jaroš):
První expedice byla neúspěšná, tam jsme skončili, my jsme lezli severní stěnou, chtěli jsme lézt takzvaný Nortonův kuloár a dostali jsme se nejvýš do výšky 7300 metrů, podařilo se nám vybudovat dva výškové tábory a pak přišla obrovská změna počasí a deset dnů sněžilo a my jsme měli co dělat, abychom se tam odsud dostali živí a zdraví. Takže to byl Everest první můj.

Moderátor (Václav Moravec):
Nakolik vám, řekněme, kazí dojem z toho, když se někdo chlubí osmitisícovkami, že ten Everest je s kyslíkem, je jak vy říkáte, pro markeťáky, tedy zdolávání Everestu za velké finanční podpory, s kyslíkovými maskami?

Host (Radek Jaroš):
No já jsem po letošní expedici na Lhotse, kdy vlastně Lhotse má společný základní tábor s Everestem, vystupuje se tam z jihu, ta cesta je de facto lehčí a bezpečnější než ten výstup, který já jsem třeba absolvoval ze severu, ale i ta severní strana je hodně frekventovaná, tady to má obrovskou výhodu, že v případě nějakého průšvihu, nějakých problémů zdravotních a nebo jakýchkoliv s počasím, tak se dá z výšky téměř od vrcholu hodně rychle ztrácet výška a maže se kolmo dolů. Kdežto při výstupu severní stranou člověk musí absolvovat strašně dlouhý hřeben z 8,3 až na vrchol a jestli je nějaký problém, tak ta možnost návratu je téměř, hodně omezená.

Moderátor (Václav Moravec):
Došlo k zásadním proměnám, co jste viděl pod Everestem, když jste tam byl v roce 1994, v roce 1998 a když jste tam byl letos, protože říkáte, že tedy u Lhotse je to podobné jako u Everestu, tedy ten základní tábor?

Host (Radek Jaroš):
Ten tábor je společný, akorát že já jsem byl 2x ze severu, takže teď jsem byl z jihu. Pro mě to byl v podstatě dost šok takový kulturní a lezecký, protože opravdu tam nelezou nebo ti horolezci jsou tam v menšině, bych řekl, takoví ti skalní horolezci. Tady jsou dobrodruzi, byznysmeni, opravdu ti, co si plní nějaké své sny, finanční nebo marketingoví, ješitní, není tam ten, chybí tam ten horolezecký naturel. Loni když jsme byli na dvou osmitisícovkách, které tady měly společný základní tábor, Gašerbrum I a Gašerbrum II, jsou to krásné nádherné osmitisícovky v pohoří Karakoram, tak na tyto dvě osmitisícovky, tam bylo pouze 40 lezců. Tady na tyto, na Everest, tady čekalo snad tisíc lezců.

Moderátor (Václav Moravec):
Liší se zásadně, když se podíváte na těch vašich 12 už zdolaných osmitisícovek z konečného čísla 14, liší se nějak zásadně příprava na zdolávání těch jednotlivých vrcholů?

Host (Radek Jaroš):
Tak moje se dá říct, že ne, samozřejmě je to udržování fyzické kondice a nějaká ta logistika, ale ten postup dál je plus mínus podobný.

Moderátor (Václav Moravec):
On totiž In-magazín deníku Hospodářské noviny vás letos 12. ledna charakterizoval jako horolezce, kteří při plánovaní trasy dávají přednost metodě, až tam budeme, uvidíme. To teď cituji doslova. Je to tak opravdu?

Host (Radek Jaroš):
Je to tak, no. My když jsme přišli třeba s Petrem Vaškem pod K2 a chtěli jsme lézt jinou cestu než tu předešlou, chtěli jsme lézt Abruziho žebro, tak jsme přišli do bejzu a když se rozednilo druhý den, protože my jsme přišli v mlze, tak jsme říkali, tak kde to Abruziho žebro je. Jsme koukali dozadu a říkali, hele, možná támhle, tak se tam půjdeme podívat. Ale ono to je dvě hodiny cesty, že jo. A pak to žebro v uvozovkách vypadá jinak než ve Vysokých Tatrách, to je kilometr, půl kilometru široká prostě věc, kde zase člověk kouká, kudy teď. No tak to zkusíme tudy.

Moderátor (Václav Moravec):
Byl to jediný moment, kdy se vám při těch osmitisícovkách a výšlapech na osmitisícovky vymstily vaše trhliny v plánování tras?

Host (Radek Jaroš):
Ne. Mě se nejvíc vymstila tato nepřipravenost na Dhaulagiri, kdy jsem v roce, myslím…

Moderátor (Václav Moravec):
2008.

Host (Radek Jaroš):
Ne, já jsem tam byl dvakrát.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste tam byl dvakrát?

Host (Radek Jaroš):
Já jsem poprvé, na Dhaulagiri se mi nepodařilo vystoupit mimo jiné díky tomuto, protože jsem si neprohlídl vůbec výstupovou trasu a v osmi tisících metrech jsem to napálil na hřeben, místo abych traverzoval dál severní stěnou a potom vylezl kuloárem a dostal se na vrchol. Takhle jsem to napálil na hřeben, dostal jsem se do žlabu, kde bylo spoustu sněhu a já jsem se tam v té fázi pohyboval sám, protože moji dva spolulezci byli někde hluboko pode mnou a časem jsem se tak vyčerpal prostě, že to dál nešlo a musel jsem to otočit.

Moderátor (Václav Moravec):
Přede mnou teď leží seznam těch vašich 12 zdolaných osmitisícovek a z toho, jak už postupně se dostáváme k těm jednotlivým vrcholům, tak tady říkáte: K2, kterou zatím nemáte zdolanou, tak o ní jste se pokoušel 4x, teď tedy Dhaulagiri, tak jste říkal 2x. Kolik vlastně těch pokusů neúspěšných bylo, kdybychom udělali seznam?

Host (Radek Jaroš):
Jestli si vzpomenu, tak ještě na Kančendženze jsem se snažil 2x, taky jsem vylezl až napodruhé a tím to teda možná hasne. Everest napodruhé. Tři napodruhé, K2 vůbec zatím a ostatní snad, jestli nelžu, většinou napoprvé.

Moderátor (Václav Moravec):
Když před šesti lety český horolezec Miroslav Caban, který byl druhým člověkem na světě, který dokázal bez pomoci kyslíkového přístroje vylézt na nejvyšší hory všech sedmi kontinentů, popisoval svoji vášeň pro zdolávání vrcholů, pronesl i tato slova:

Záznam Miroslava Cabana:
Pro mě je to vysloveně takové uspokojení z toho důvodu, že po tom projektu jsem toužil a mám velice dobrý pocit, že jsem to dovezl. Mým snem z mládí, tak bylo cestování, takže právě tento projekt mě naplňoval nejenom z toho horolezeckého působení, ale i z působení a i toho poznávání, toho uspokojení je víc duševní prostě, jak umístění v nějakých tabulkách.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatoval před šesti lety český horolezec Miroslav Caban. Pokud by měl horolezec Radek Jaroš, který je dnes hostem Rádia Impuls, říci, je to jenom to uspokojení nebo tam je ještě něco jiného u vás?

Host (Radek Jaroš):
Určitě je tam oboje. Samozřejmě já jsem začal lézt v 18 letech a od 18 let lezu. Do té doby jsem po tom jenom toužil, protože jsem neměl zázemí horolezecké doma rodinné, takže jsem neměl s kým a tak dále. Ale od té doby vlastně se všechno motá okolo horolezectví a to, že polezu na osmitisícovky, se začalo u mě realizovat až po nějakých 10-15 letech horolezeckého života, který jsem prožil v té době díky, že jo, komančům převážně teda v Čechách a na Slovensku a potom teda spíš na skalkách v jižní Francii, Itálii, Španělsku a podobně, protože ze začátku jsem byl skalkař. No a …

Moderátor (Václav Moravec):
Skalkař jenom pro nás nehorolezce je?

Host (Radek Jaroš):
No ono horolezectví je v podstatě, tam je spoustu disciplín, když bych na to, já se to vždycky snažím přirovnat k atletice. Někdo běhá stovku, to jsou ty skalky, někdo dělá střední tratě, což je lezení v Alpách a nebo v nějakých horách do šesti tisíc metrů a někdo dělá maratón, což je to moje vysokohorské horolezectví. Takže…

Moderátor (Václav Moravec):
A každý tedy zpravidla začíná u skalkaření?

Host (Radek Jaroš):
Ne. Jsou právě, když tady teď před chvílí zněl nějaký pan Caban, tak ten začal na Everestu. Takže tam se o horolezectví u něj nedá asi v tom smyslu, jak ho chápou horolezci, kteří začnou na skalkách, pak jdou tento výkonnostně nahoru, tak se nedá mluvit.

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud byste měl říci, a propos kolik je lidí, kteří zdolali všech 14 osmitisícovek? I když vás nechci dávat …

Host (Radek Jaroš):
U mě je to podobně jak s tou logistikou, tak já jsem odkázán na to, co říkají novináři a ty poslední zprávy, které jsem slyšel, takže 14 lidí, kteří vylezli všechny osmitisícovky bez kyslíku a 19 celkem.

Moderátor (Václav Moravec):
To je to množství lidí, kteří lezou s kyslíkem, tak relativně malé na to, že, dá se kyslík přirovnat vlastně k těm černým ovcím vašeho…

Host (Radek Jaroš):
Mě tento fakt v podstatě …

Moderátor (Václav Moravec):
Nedráždí vás to, když se řekne, že někdo si to vylezl s kyslíkem?

Host (Radek Jaroš):
Ne, má to pro mě samozřejmě úplně jinou hodnotu, je to jak když člověk jede třeba Tour de France na motorce, ale ať si každý dělá, co chce, ale musí potom o tom mluvit, že to bylo. Jako když pak vidíte spoustu borců, kteří byli na Everestu a nemají z vrcholu jiný záběr, než všude pobíhají bez kyslíkových lahví, bez masky, prostě a za chvilku to evokuje, že tam byli bez kyslíku a staví to na roveň těm lidí, kteří tam opravdu bez kyslíku byli, tak potom mě to opravdu dráždí jako.

Moderátor (Václav Moravec):
Proč si necháváte K2 naposledy, tedy na rok 2013?

Host (Radek Jaroš):
No ono to za A nemusí být naposledy, protože já příští rok sice se chystám na Anapurnu, ale nemusím na ni vylézt, i když bych samozřejmě velice rád, že jo, nemusí se zadařit. No ale protože to tak dopadlo, protože to tak vyšlo. Já už jsem se o ni snažil, jak tady bylo řečeno, 4x a…

Moderátor (Václav Moravec):
No ale mohl jste předsadit ji Anapurně?

Host (Radek Jaroš):
V podstatě když jsme byli loni na Gašerbrumech, tak tam byl jeden Američan, který se taky chystá na K2, chce na ni jít ze severu a ono je to tam logisticky trošku složitější, nechodí se tam úplně běžně a my jsme to plánovali s Petrem Vaškem už delší dobu, že tentokrát půjdeme ze severu, tak jsme si řekli, no tak půjdeme společně. Takže se tam nějakým způsobem s nimi svezeme a pak tam třeba budeme podnikat samostatně nebo něco takového.

Moderátor (Václav Moravec):
Dvacet let jezdil dobývat himalájské štíty Josef Rakoncaj, který pořídil krom jiné stovky fotografií ze svých cest.

Záznam Josefa Rakoncaje:
Jsou to fotografie prakticky z hlavního hřebene Himaláje, od Nepálu až po Karakoram, po čínský Sin Ťieng a pákistánskou stranu Karakoramu. Čili je to taková jako dokumentace celého hřebenu.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatoval v roce 2006 Josef Rakoncaj při jedné z výstav svých fotografií, když ukazoval himalájské štíty veřejnosti. Pokud by měl český horolezec Radek Jaroš, host dnešních Impulsů, říci, z těch už 12 zdolaných osmitisícovek kolik a propos máte fotografií? Protože když teď děláte knížku, o níž záhy bude řeč, Hory, má panenko, tak předpokládám, že třídíte teď?

Host (Radek Jaroš):
Já v tom mám, další moje slabina, neuvěřitelný bordel, takže vždycky když třídím a chystám a teď zase chystám kalendář, před vámi taky jeden leží, tak je to strašná práce, strašná dřina. Ale jsou jich tisíce jako.

Moderátor (Václav Moravec):
Znamená to, že každý horolezec, který se rozhodne pro takové zdolávání a pokořit osmitisícovky, tak logicky musí být dobrým fotografem?

Host (Radek Jaroš):
Ne, neznamená to vůbec. Jako jsou horolezci, kteří byli na vrcholu třeba a nemají žádnou fotku. Spíš naopak je to, spíš ta opačná strana, že má člověk ty fotky, je vzácnost.

Moderátor (Václav Moravec):
A vy patříte mezi ty lidi, kteří fotky mají, i když jak jsem se dočítal, ten letošní vrchol, tedy Lhotse, tak tam se vám nepodařilo vyfotit s vlajkou, tam nemáte fotku.

Host (Radek Jaroš):
To je poprvé, že nemám…

Moderátor (Václav Moravec):
Že nemáte českou vlajku?

Host (Radek Jaroš):
Že nemám českou vlajku, no. I když jsem ji měl speciálně, měl jsem dvě, dokonce jsem měl jednu malou v ledvince, takže stačilo, já tam mám fotku z vrcholu, jak se fotím sám a za mnou je vrchol Mont Everestu, tak kdybych tu vlaječku prostě měl sílu vyndat z té ledvinky a dát si ji před obličej, tak tam byla. No ale prostě já jsem tam krom toho řešil spoustu dalších věcí, já jsem tam ještě filmoval a fotil jsem na sever, na západ, na jih, prostě ono to, to je strašné práce a ve strašných podmínkách a není to tak jednoduché. Pak to člověka dole mrzí, hele, já jsem mohl udělat ještě tohle, tohle, tohle…

Moderátor (Václav Moravec):
Podívejte, vy to popisujete, jakoby to focení bylo ještě daleko těžší než ten vrchol zdolat, protože…

Host (Radek Jaroš):
No skoro je.

Moderátor (Václav Moravec):
Pro nás laiky se jeví vyfotit se, vytáhnout vlaječku na nějaké osmitisícovce, že toto už je třešnička na dortu.

Host (Radek Jaroš):
Ne, to je třeba věc, kterou člověk už nemá sílu a nebo chuť udělat prostě.

Moderátor (Václav Moravec):
Tam už jste neměl sílu, na Lhotse?

Host (Radek Jaroš):
Já jsem neměl hlavně ji jak umístit, ono tam trošičku foukalo…

Moderátor (Václav Moravec):
Trošičku.

Host (Radek Jaroš):
A v okamžiku, kdy bych, já jsem ji neměl na tyči připravenou nebo na cepínu, takže kdybych tam tu vlajku jenom položil do sněhu, tak mi ji odnese vítr. Navíc potom když už jsem to chtěl jednu chvíli, jako jsem měl takovou myšlenku, že to realizuji a že v pozadí bude Everest, tak protože jsem tam byl pozdě, tak už tam padal hodně stín do té stěny Everestu a už se mi to zdálo ne moc fotograficky zajímavé, takže i toto tam zahrálo takovou roli.

Moderátor (Václav Moravec):
Hory, má panenko, tedy parafráze názvu známého Formanova filmu Hoří, má panenko, to je název knížky, která už za několik měsíců spatří světlo světa. Vy jste v jednom z rozhovorů prozrazoval, že tam budou i veselé historky z horolezectví. Proto Hory, má panenko, protože člověk i od Hoří, má panenko očekává, i když někdy černý humor, a humor tam je?

Host (Radek Jaroš):
No tak humoru tam bude dost a je to spíš takové srandovní příběhy nebo prostě není to žádná Hory shora II, což já jsem, že jo, jedna z těch knížek, kterou jsem vydal, tak vlastně dokumentuje sedm osmitisícovek, toto je úplně o něčem jiném, dělá to moje panenka, která studuje FAMU tady v Praze, takže ten film a filmy jsou jí blízké, protože dělá scénáristiku a je to moje dcera, která vlastně tuto knížku po stránce psavé dala dohromady.

Moderátor (Václav Moravec):
I proto, že tím, že dělá scénáristiku, tak to bude spíš o příbězích a, řekněme, čtení na večer pro nás nehorolezce a laiky, kteří vás sledují zpovzdálí, než ty knížky nebo knížka, která vyšla před tím?

Host (Radek Jaroš):
No je to vlastně tím, jak ona žije tím bohémským životem a po nocích kavárnách a po barech, tak nechápe, že jo, fotra, který pomalu v 50 letech běhá, potí se, trénuje a leze někam do kopce, kde vyleze nahoru, udělá pár fotek, otočí se a jde dolů, že jo. Takže i toto mělo být taková jako snaha o pochopení toho, co dělá ona. No a já jsem měl pochopit to, co, teda to, co dělám já, ona měla pochopit a já zase to, co ona.

Moderátor (Václav Moravec):
Pochopili jste se? Nebo jste zůstali na svých pozicích?

Host (Radek Jaroš):
Já si myslím, že jo. My vycházíme velice dobře a já si ještě na to, co jsem dělal v tomto věku, taky vzpomínám, takže …

Moderátor (Václav Moravec):
Dělal jste stejné věci, co …

Host (Radek Jaroš):
Nebyl jsem bohém, ale však některé ty věci nakonec v tom budou.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká český horolezec Radek Jaroš, který byl dnes hostem Rádia Impuls. Přeji vše dobré a těším se po zdolání další osmitisícovky v pořadí 13.

Host (Radek Jaroš):
Děkuji.

27.02.2014

VIDEO: Helena Bezděk Fraňková: Sledování filmů se mění

Šéfka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o investičních pobídkách pro filmaře.
26.02.2014

Ivo Bystřičan: Dokument o dálnici D8 je pro lidi aktivizující!

Dokumentarista Ivo Bystřičan mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém časosběrném filmu Dál nic o stavbě dálnice D8.
24.02.2014

Robert Šlachta: Do 14 dnů padnou obžaloby v kauze Opencard!

Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nových případech.
20.02.2014

VIDEO: Pavel Telička: Sankce vůči Ukrajině přišly pozdě

Bývalý eurokomisař Pavel Telička mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci na Ukrajině.
20.02.2014

Bohuslav Sobotka: Argumentů proti návštěvě Janukovyče v Česku přibývá!

Premiér ČR Bohuslav Sobotka mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci na Ukrajině.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.