Jan P.Muchow, hudebník

Publikováno: 20.07.2010 18:20
Video soubor neexistuje.
Hudebník Jan P.Muchow mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o své tvorbě. Například pro představení Shakespearovských letních slavností, konkrétně pro Jindřicha IV.

Moderátor (Václav Moravec):
Jindřich IV., Ženy v pokušení či jedna z částí expozice v českém pavilonu na světové výstavě Expo 2010, to jsou poslední z projektů, pod které se hudebně podepsal skladatel Jan P. Muchow. Patří k lidem, o kterých hudební kritici mluví s uznáním. Tady jsou slova hudebního kritika Josefa Vlčka, který na adresu Jana P. Muchowa říká:

Záznam Josefa Vlčka:
Je to jeden z mála lidí, o kterých by se dalo říct, že jsou producenti, to znamená, že jsou schopni pracovat s muzikanty a zároveň tomu, co s nimi vytváří, vtisknout alespoň kousíček své tváře, ale velmi decentně tak, aby prostě neublížili tomu produktu. A myslím si, že je to výborný skladatel hudby k filmům, možná, že taky jeden z těch nejtalentovanějších ve své generaci.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká v rozhovoru pro Rádio Impuls hudební kritik a publicista Josef Vlček. Hudební skladatel Jan P. Muchow se podepsal pod víc než dvě dvacítky filmů, tedy dvě desítky filmů. Skládá muziku k divadelním hrám, ale i k reklamě. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, protože právě Jan P. Muchow je hostem dnešních Impulsů. Děkuji, že jste přijal mé pozvání, dobrý den.

Host (Jan P. Muchow):
Rád a dobrý den.

To se to dobře poslouchá.

Host (Jan P. Muchow):
No až mě to rozhodilo právě, je to takový, že jo, člověk se pak cítí takovej nesvůj trošku.

Moderátor (Václav Moravec):
Neříkejte, že vás chvála rozhodí?

Host (Jan P. Muchow):
No musím říct, že jo, že je snazší vlastně přijmout, když vám někdo řekne, že to je třeba, že se to nepovedlo, tak to se vlastně jako, jak to mám říct, jako to psyché to vstřebá vlastně jakoby, mě třeba to jako nerozhodí, že spíš se snažím jako, jak to mám říct, jako rozebrat to, co mi tam vytýkáno je nebo tak. Ale když vás někdo chválí, tak vlastně co s tím, jako je to takový jako, že člověk se, z toho je pak jakoby nesvůj. V mým případě.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak těžké je mluvit o muzice, když muzika je prostě muzikou a o ní se nemluví, ta se poslouchá?

Host (Jan P. Muchow):
Právě, je to složitý a někdy je to nejsložitější, když třeba máte, když jako dostáváte nějaké zadání a tím, jak se to špatně uchopuje slovně, tak někdy dostanu třeba zadání, ať je feminimně sofistikované, ale co si pod tím představit za tu hudbu, to už je na vás a někdy je to složitý, no.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak dlouho se při takovém zadání bavíte o zadání samotném, to znamená, abyste se naladili na tu jednu notu, aby to zadání pochopil?

Host (Jan P. Muchow):
Čím je to právě takovýhle míň konkrétní, tak tím vlastně se bavíme dýl, protože v těch abstraktních výrazech se dobrat pak jako něčeho, co mi třeba dá nějakou, nějaký směr, tak je to jakoby těžší. Takže, a samozřejmě vždycky se pracuje jakoby lépe, mě, když třeba, právě když se bavíme o filmu nebo reklamě, kde já jsem vykonavatelem jakoby jisté tvůrčí práce, ale v týmu, takže často musím jakoby naplnit vlastně tu vizi režiséra nebo zadavatele, takže čím je ta vize přesnější, tím samozřejmě se pracuje vlastně líp. Když vám řeknou, já nevím, má to bejt cool jazz, tak máte už, máte jakoby zadání, já nevím, stylový a pak se projeví ta tvorba v tom. Ale když třeba vám řeknou, ať je to feminimně sofistikované, tak to může bejt i country, i jazz, i metal, když to tak pojmete a vlastně záleží, jak to kdo vlastně vnímá.

Moderátor (Václav Moravec):
Patřil jste k pečlivým žákům při hodinách hudební výchovy?

Host (Jan P. Muchow):
Na základce asi jo, ale víceméně to bylo všechno mé vzdělání hudební. Já si pamatuju, že jsme měli pana profesora jako Cíchu, to si ještě pamatuju a že jsme, bylo to na základce jako na Jižňáku, kde jsme zpívali nějaký písničky, ale jakoby nikdy jsem nebyl ten, že by ho tenhleten pan profesor třeba vyzval, ať zpívá sólo nebo, protože zpívám šíleně, a nebo abych hrál na nějaký nástroj.

Moderátor (Václav Moravec):
Když se dnes s odstupem díváte na to, jak se vyučuje hudební výchova na českých, moravských a slezských školách, tak odpuzuje spíš mladé od muziky?

Host (Jan P. Muchow):
Já se přiznám, že já jsem v tý době fakt žil jako tím, že mě zajímalo fotbalovej míč prostě a případně hokej, jo. Takže já jsem ty hodiny jakoby nevnímal tak, že by mě přímo otravovaly, že to byly rozhodně ty z těch zábavnějších jakoby v našem případě, ale ani to nebylo tak, že by to ve mně vzbudilo nějakej zájem.

Moderátor (Václav Moravec):
Když hudební kritik a publicista Josef Vlček charakterizuje muziku skladatele Jana P. Muchowa, používá v rozhovoru pro Rádio Impuls i tato slova:

Záznam Josefa Vlčka:
Jeho muzik patří k takovým zvláštním typům hudby. Já tomu říkám, že to je taková ocelová hudba. Ona je zdánlivě někdy třeba tvrdší nebo tužší, ale přitom je křehká. A tu křehkost, tu vycítíte velmi rychle.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo Rádio Impuls slova hudebního publicisty, kritika Josefa Vlčka. Jak složité je pro vás jako pro muzikanta, hudebního skladatele, aby v roce 2010 nebyla vaše muzika jen variací už napsaného, zkrátka abyste si udržel vlastní styl a ten styl nějakým způsobem prohluboval?

Host (Jan P. Muchow):
No vono taky záleží, kdy, jako ve volné tvorbě je to vlastně jakoby to největší, ten největší cíl, že právě snaha je se vyjádřit tak, jak to cítíte a zároveň právě se neopakovat a nebo neopakovat jako někoho před váma, jak v tý skladbě, tak vlastně i v tom zvuku. Ale když zase naopak třeba někdy zase, když to řeknu, když skládám pro film a tak, tak tam není ta největší ambice bejt úplně, úplně nejoriginálnější. Třeba když se vypráví film, tak tou mou ambicí je pomoct odvyprávět ten příběh v tom žánru, co je jako ve filmu tvořen.

Moderátor (Václav Moravec):
Musí tedy, chápu to správně, že musí hudební skladatel při skládání filmové muziky, než při skládání muziky písniček, potlačit svoji vlastní ambici?

Host (Jan P. Muchow):
No ambici v tom, aby se nesnažil exhibovat, ale aby podle mě pomohl dovyprávět příběh. To je základní, jako film je vlastně vyprávění příběhu nebo nálady, jo. Ale je to a jakmile prostě se v tý hudbě jakoby začnete nebo zapomenete na to, co se vypráví, v jakým jste žánru, o co jde, jestli ta postava má co ještě říct někdy dál a tak, když jako opomenete to, že spoluvytváříte nějakej příběh v nějakým žánru, tak vlastně už to neplní účel, už je to samoúčelná třeba tříminutovka, která vlastně pak nefunguje nebo je sama vo sobě hezká, ale co s tím, jo? Takže tam ta vaše ambice je se vejít právě do tědletěch jako hranic a já to mám rád, protože já jsem filmovej fanda jakoby ve smyslu, že mám filmy rád, takže když mě zaujme nějaká hudba a ještě splňuje všechny tydlety věci, co jsem řek, tak to je podle mě pak výborná jako filmová hudba.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy na svém kontě máte zhruba dvacítku filmů, jmenujme například Samotáře, Václava, naposledy Ženy v pokušení. Stalo by se vám při skládání té muziky k některému z filmů, že byste se zapomněl a zapomněl byste vyprávět příběh? To znamená, pak musel přepisovat?

Host (Jan P. Muchow):
Ano, ano, taky se mi to stalo, právě si pamatuju takovou scénu, bylo to, myslím, u Grandhotelu, kdy David Ondříček přišel a říká, hele, todleto není špatný jako, ale podívej se na to ještě s odstupem a tak a měl pravdu. Já jsem si najednou tam, právě jsem si říkal, jak je skvělý, že jsem právě natočil takový jako rány na, jako na housle a čelo a teď jsem z toho dělal jakoby takovou industriální akustickou hudbu, což se mi k tomu zdálo super, ale tak, že v tom zaujetí jsem si říkal, jak je to fantastický a s odstupem jsem musel uznat, že vlastně to už byl takovejdle jako exhibouš a tak jsem se stáhnul zase, no.

Moderátor (Václav Moravec):
Když hudební publicista Josef Vlček mluví o filmech, ke kterým Jan P. Muchow, host dnešních Impulsů, složil muziku, tak Josef Vlček používá i tato slova:

Záznam Josefa Vlčka:
U Muchova by mi moc neseděly akčáky, ale takový ty věci, který jsou trošku intimnějšího charakteru nebo tak, tak myslím, tam je nejlepší.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká Josef Vlček. Je pro vás, Honzo, pravidlem, že si musíte přečíst kompletní scénář, abyste nabídku ke složení filmové muziky vzal nebo to není předpoklad, stačí jenom anotace?

Host (Jan P. Muchow):
Abych se přiznal, tak to není předpoklad, protože už jsem i dělal film, u kterého jsem scénář nebo scénáře nečetl, jo, že…

Moderátor (Václav Moravec):
Které filmy to byly?

Host (Jan P. Muchow):
Tak to si teďko takhle přesně nepamatuju, ale pamatuju si tu scénu, když mi pan režisér říkal, no a tady přece, a já jsem, aha, to jsem vlastně nečetl, takže, protože to byl film, kde jsem byl vlastně osloven, až když už byl hotovej, jako když už bylo nastříháno, natočeno a asi nevím proč, ale prostě jsem byl osloven až takhle vlastně jakoby těsně před koncem, takže to bylo dost na fofr a já jsem, mě přišel ten scénář jako do mailu a nestíhal jsem to nějak a tak, takže, ale jakoby právě, že jsem viděl jakoby asi tříminutovej jakoby sestřih a to se mi líbilo, takže jsem jako do toho šel. Ale taky jsem to nečetl. Ale když je to takovej ten standardní jako model, že vám prostě, že vás oslověj a pak vám nabídnou scénář, tak samozřejmě si ho přečtu.

Moderátor (Václav Moravec):
A je to tak, že vy skládáte muziku, mezi tím se ten film točí a některé pasáže předěláváte, když pak vidíte vizuál. . .

Host (Jan P. Muchow):
Je to různý, většinou spíš se skládá až když je hotovo, jo, ale někdy je potřeba už mít hudbu na tom natáčení a nebo někdy chce režisér vlastně třeba pro tempo záběru a nebo pro tempo scény už tam mít hudbu aspoň nějaký demo a nebo skládám prostě takový jakoby dema, takový jakoby demosnímky po dohodě už na základě právě toho scénáře, aby už do střižny zase měl režisér jakoby už naší původní hudbu, protože někteří režiséři potom jsou jakoby, mají pocit, že to bez té hudby nefunguje, tak si tam natahují nějaký cérečka z nějakých jakoby filmů a třeba často se pak na to upnou, což vlastně sami nechtějí, ale zároveň pak to po vás chtějí, ať to zní přibližně takhle. . .

Moderátor (Václav Moravec):
To znamená, že vám vnucují . . .

Host (Jan P. Muchow):
Jakoby, no, no, ale takže ty už poučenější jako radši třeba vás jako nutí rok předem, ať skládáte dema, než potom právě si jako zvyknout na nějakou hudbu, co je nepoužitelná, že jo, tak takže takhle je to nejčastější.

Moderátor (Václav Moravec):
S jakými mýty vy se u svých možná blízkých přátel, když si s vámi chtějí povídat o skládání muziky, s jakými mýty nebo nesmysly se setkáváte, které provázejí pohled laiků na práci hudebního skladatele?

Host (Jan P. Muchow):
Tak, že to třeba něco jako vznešeného, což možná je potom v tom výsledku, ale tady někdy je to prostě, že sedíte zpocený jako v tady ty dny horký a točíte se, prostě zacyklený a nemůžete s tím hnout a takže jakoby svým způsobem je to práce jako, když někdo píše něco nebo prostě jako lepí sáčky, že to je stejný, protože těch tónů v oktávě je osm. . .

Moderátor (Václav Moravec):
No počkejte, vy jste přirovnáváte práci hudebního skladatele k lepení sáčků, to je. .  .

Host (Jan P. Muchow):
No tak jakoby někdy, jo, protože někdy je to fakt jako matika, že jste přišel s nějakým tématem a pak to doaranžovávat už je jakoby, je to ložený svým způsobem. Ale samozřejmě zase někdy mají pocit, že prostě tady jenom změníš dva tóny a nebo o půl sekundy to zkrať, ale to třeba u filmu jde, ale v té hudbě, tam je nějaký tempo, jo, takže v tom pak jako zase někdy mají jakoby pocit, že to je opravdu všechno snadný, no.

Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že hostem u mikrofonu Radia Impuls je dnes hudební skladatel J.P.Muchow. Letní Shakespearovské slavnosti a Jindřich IV. k téhle divadelní hře složil v rámci této přehlídky, tedy Letních Shakespearovských slavností právě Jan Muchow muziku, překladatel, profesor Martin Hilský k Jindřichovi IV. jako divadelní hře říká.

Záznam Martina Hilského:
Zatím co většina Shakespearových historických her tíhne k tragedii, tak Jindřich IV. je vlastně komedie díky té obrovské postavě rytíře Falstafa a to je zcela výjimečné.

Moderátor (Václav Moravec):
Podle teď asi nejznámějšího překladatele Williama Shakespeara, profesora Martina Hilského se ještě Jindřich IV. jako divadelní hra liší od ostatních Shakespearových her širokým záběrem.

Záznam Martina Hilského:
Liší se od ostatních her také obrovskou šíří záběrů. Je to hra, která se částečně odehrává ve Westminsteru a potom v Chipshale, což je vlastně lacině východ, to znamená, že tam ten protiklad západ východ, klaunská komnata, putika, v té královské komnatě panuje král Jindřich IV. a v té druhé královi je chása, takže on je král putyky, vše je tam opravdu takhle zdvojeno a to je na té hře úžasné.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo Rádio Impuls slova překladatele profesora Martina Hilského. Když jste, Jane, mluvil o tom, jak skládáte muziku k filmu, když to srovnáte s divadelní hrou, tam také musíte potlačit sám sebe a vyprávět příběh, je to u divadelní hry stejné?

Host (Jan P. Muchow):
Je to stejné, ale zase se to liší v tom právě teďko, když třeba jsme připravovali toho Jindřicha IV., tak paní režisérka mi vždycky říkala, to je filmová hudba, jdi rychle k věci, tam na to nemáme čas, jo, takže já jsem vždycky se snažil jaksi stavět nějakou atmosféru a teď paní režisérka říká, no jasně, já vidím ten švenk přes to obilí, vyhoď to, jdeme hned věci, na to nemám čas, takže. . .

Moderátor (Václav Moravec):
Dá se říci, že tedy daleko víc divadelní muzika je úspornější.

Host (Jan P. Muchow):
Ano a je vlastně, je potřeba aspoň teď se to osvědčilo takhle, že prostě jít hned k věci, protože tam nemáte moc šancí, specielně protože se nepoužívají žádný mikrofony, nic, takže je potřeba taky herce taky slyšet, pardon, tak moc nešlo hrát pod tu, pod ty herce hudbu, takže já jsem hrál spíš v přestavbách anebo v atmosférických nějakých scénách, kde ty herci třeba přejdou někam a dají chvíli čas hudbě a pak něco řeknou, takže já jsem tam měl spíš vteřiny vždycky času na nějaký téma nebo na nějakou hudbu, než abych se tam nějak rozehrával a tak, takže tady je potřeba v tom divadle opravdu jít hodně rychle na věc.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak dlouho to trvá složit muziku k Jindřichovi IV.?

Host (Jan P. Muchow):
To je taky různý, já jsem víceméně scénář a takový jako brífink od paní režisérky dostal někdy, mám pocit, v dubnu s tím, že jsem měl někdy do konce května připravit nějaký demo snímky a nad nima jsme si sedli, něco bylo schváleno, něco posláno do pekel a něco tak jako jsem přepracovával tak, že svým způsobem ne samozřejmě každý den, ale pracoval jsem na tom od dubna do konce června.

Moderátor (Václav Moravec):
A můžete si dovolit jako hudební skladatel jít do hloubky a zjišťovat, jaké to bylo v době Jindřicha IV., povídat si třeba s Martinem Hilským, protože to jsou hodně inspirativní rozhovory.

Host (Jan P. Muchow):
Přesně, to jsou určitě, bohužel já jsem se s ním viděl párkrát a vždycky to bylo v rámci nějaký třeba jakoby tiskovky nebo premiéry, takže nebylo moc času, ale to bych rád. . .

Moderátor (Václav Moravec):
Takže nejde se tak do hloubky.

Host (Jan P. Muchow):
Jde, ale tady specielně chtěla paní režisérka spíš, aby právě ta hudba pomohla tomu, že ona cítila, myslím, že to tak je, že ta hra je vlastně stále aktuální svým myslím obsahem, takže se snažila, aby ta hudba co nejvíc pomohla tomu vymezení se jako, že to je nějaká historická hra, takže i když tam používám prostě symfoňák, ale kombinuji ho prostě s elektronikou, abych podpořil to, že byla snaha o to, aby vlastně to bylo jako nadčasový, aby to nebylo, že to je historická hra, takže specielně všechno, co už se zdálo, že je kapku historizující v té hudbě, tak paní režisérka řekla, ven.

Moderátor (Václav Moravec):
Kdo nebo co podle vás kazí nejvíc vkus, hudební vkus českému publiku?

Host (Jan P. Muchow):
Tak to je těžké. Já se obávám, že to je dlouhodobá záležitost, že nemám ten pocit, když se podíváte, co bylo oblíbené před 20 lety, 50, že by ten vkus nějak šíleně šel dolů, ale všeobecně samozřejmě, když už jsme v rádiu, tak si myslím, že jsou to média, že programové ředitelství nebo rádia nebo i televize se nesnaží mít nějakou svoji tvář nebo spíš tak, aby se to líbilo všem, aby když písničky se testují, aby náhodou jakoby někdo nechtěl přeladit, jo, takže . . .

Moderátor (Václav Moravec):
Nemyslíte, že ale teď tou zásadní proměnou jsou You Tube, moderní kanály. . .

Host (Jan P. Muchow):
Přesně tak, protože tam . . .

Moderátor (Václav Moravec):
Sociální sítě.

Host (Jan P. Muchow):
Přesně tak a tam už si lidi sami vlastně jakoby nacházejí, co je zajímá, ale samozřejmě ještě jsem právě chtěl říct, že ne pouze ty média jsou tím podle mě jakoby vinna, ale i že nechápu třeba, kde se vzalo co Čech to muzikant, protože mám spíš pocit, že jako Čechy jako takový vlastně jakoby hudba moc prostě nezajímá, jo, že nikdo to nesleduje. Spíš si někdo třeba přečte, zda se někdo žení nebo rozvádí z té hudební scény, ale co třeba jakoby dělá, tak vlastně moc nikoho nezajímá, mám z toho. . .

Moderátor (Václav Moravec):
Třeba to možná platilo dřív.

Host (Jan P. Muchow):
No, já mám pocit, že to nějak ta hudba, asi tím, že třeba i není zajímavá, že nemá moc co nabídnout, ta česká scéna, tak vlastně prostě to lidi moc, si myslím, jako nezajímá.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy když jste letos 16. dubna v rozhovoru pro Lidové noviny mluvil o muzice, která vás jako hudebního skladatele ještě nadchne, tak jste řekl doslova, cituji: Tím, jak člověk stárne a má větší přehled, tak ho nadchne míň věcí než dřív. Když mě pak něco zaujme, řeknu si dobrý, ještě žiju, ještě se dokážu nadchnout. Jaká muzika vás nadchla naposledy?

Host (Jan P. Muchow):
Jé, tak teď si nevzpomenu, abych úplně, ale třeba vím, že třeba takováhle jako rána mezi oči je zpěvačka Feist, jo, je to třeba, já nevím, 2-3-4 roky zpátky, ale to já jsem měl jako myslím zaplý MTV nebo něco a teď jsem říkal, co to je za hlas? Úplně písnička perfektní, hlas krásnej, tak to třeba mě nadchlo. Nebo z českých věcí když jsem prvně slyšel kapelu Charlie Straight, tak jsem říkal, ježíš, zaplaťpánbůh, jo, těm je asi v průměru 18 let, jsou odněkud z Třince a jsou tím jakoby nepoznamený, znějí prostě jako že mají přehled a to třeba mě hodně nadchlo.

Moderátor (Václav Moravec):
Sám s přibývajícími léty, pokud se nemýlím, je vám 36…

Host (Jan P. Muchow):
Ano, 39 dokonce.

Moderátor (Václav Moravec):
Už 39?

Host (Jan P. Muchow):
No jo, bohužel.

Moderátor (Václav Moravec):
Vidíte, jak jsem vám ubral tři roky. Tak dá se říci, že se zvětšuje počet chvil, kdy chcete mít úplné ticho?

Host (Jan P. Muchow):
Já myslím, že to je, poměrně tady to jsem měl už, to už mám docela jakoby dlouho a je to stále stejné. Jako naštěstí to není, že bych toho chtěl víc a víc, ale poměrně už nějaký ten pátek vlastně mám rád chvíle, kdy žádná hudba nezní, specielně když třeba jste někde třeba v kavárně a máte tam někoho, s kým si chcete popovídat a nebo jen tak v klidu sníst nějaké jídlo a teď vám tam řve hudba, tak to fakt nemám rád.

Moderátor (Václav Moravec):
Ale víte, že to jsem si právě říkal, že to je čím dál větší nešvar českých kaváren, že tam musí něco hrát jako kulisa?

Host (Jan P. Muchow):
Přesně, no, no. Já mám taky asi pocit, že to je vlastně jakoby nesebedůvěra toho podniku, že má ten jako pocit, že zase, že by ty lidi odešli nebo něco.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká hudební skladatel Jan P. Muchow. Děkuji, že jste přijal mé pozvání.

Host (Jan P. Muchow):
Velmi rád.

Moderátor (Václav Moravec):
A těším se někdy příště, protože to bylo milé.

Host (Jan P. Muchow):
Taky, díky, nashle.

Moderátor (Václav Moravec):
Díky. Takové byly dnešní Impulsy, hostem středečních Impulsů bude šéf Pražského kulinářského institutu, budeme si povídat o jídle, Roman Vaněk.


 

28.07.2010

Bohuslav Sobotka, úřadující předseda ČSSD

Úřadující předseda ČSSD Bohuslav Sobotka mluvil o aktuální situaci uvnitř ČSSD po odchodu Jiřího Paroubka z postu předsedy.
27.07.2010

László Sümegh, koordinátor projektu Šance

Koordinátor projektu Šance László Sümegh mluvil o pomoci lidem z ulice.
26.07.2010

Jan Mühlfeit, prezident evropského Microsoftu

Prezident evropského Microsoftu Jan Mühlfeit mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o ekonomice...
22.07.2010

Miroslav Kalousek, ministr financí

Ministr financí Miroslav Kalousek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o reformách, které čekají Českou republiku v následujících letech.
21.07.2010

Roman Vaněk, Pražský kulinářský institut

Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o trendech ve vaření.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.