Ludmila Zemanová, režisérka

Publikováno: 20.05.2010 18:20
Video soubor neexistuje.
Režisérka, ilustrátorka Ludmila Zemanová vzpomínala v rozhovoru pro Rádio Impuls i na svého slavného otce - Karla Zemana. Mimo jiné autora Čarodějova učně nebo Ukradené vzducholodi.

Moderátor (Václav Moravec):
Oslavy stého výročí narození mistra triků, Karla Zemana, to jsou oslavy, které připadají na letošní rok. Ukradená vzducholoď nebo Čarodějův učeň, to jsou jen dva ze snímků, které si většina z nás vybaví se jménem Karla Zemana. Patří k těm, které reprezentují českou animátorskou školu. Kde je tato škola dnes? Například v Plzni chtějí otevřít na Západočeské universitě nový obor, animovaná tvorba. Tady jsou slova Lenky Kodýtkové z Ústavu umění a designu Západočeské university v Plzni.

Záznam Lenky Kodýtkové:
Pokud vše dopadne tak, jak si představujeme a akreditační komise nám tento obor schválí, tak bychom mohli animovanou tvorbu spustit již od příštího akademického roku, to znamená, že by přijímací řízení bylo v mimořádném srpnovém termínu. Bude to tvorba animovaných filmů, to znamená od tvorby scénáře po práci různými animačními technikami, od těch kresebních až po loutkové a samozřejmě i digitální a podobně, takže animovaná tvorba v plném rozsahu.

Moderátor (Václav Moravec):
Slova Lenky Kodýtkové z Ústavu umění a designu Západočeské university v Plzni, jak je před měsícem zaznamenalo Rádio Impuls. Nejen o české animátorské škole a Karlu Zemanovi bude řeč v následujících minutách, protože hostem dnešních Impulsů je režisérka, ilustrátorka a v současnosti čestná prezidentka mezinárodního festivalu animovaných filmů Anifest 2010, paní Ludmila Zemanová. Děkuji, že jste přijala mé pozvání, vítejte v Rádiu Impuls, dobrý den.

Host (Ludmila Zemanová):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Já se jenom omlouvá, protože bude zapotřebí, abyste šla blíž k tomu mikrofonu, byť vám vadí, protože vůbec nejste slyšet.

Host (Ludmila Zemanová):
Já jsem jako si chtěla …

Moderátor (Václav Moravec):
Já jsem si všiml, že jste si úplně odsedla, ale má to úplně stejný účinek, jako byste ten mikrofon dala pryč.

Host (Ludmila Zemanová):
Samozřejmě. Takhle je to dobré teď, je to tak dobré nebo ještě mám jít blíž?

Moderátor (Václav Moravec):
Takhle by bylo lepší.

Host (Ludmila Zemanová):
Dobře.

Moderátor (Václav Moravec):
Protože tady ten, tím, že to je…

Host (Ludmila Zemanová):
Vy jste neměl říkat, že je tady kamera, já jsem začala moc o tom přemýšlet.

Moderátor (Václav Moravec):
Nepřemýšlejte. Dáme to tedy ještě jednou. Já se jenom omlouvám, protože tím, že to je zase směrový mikrofon, tak abych já nebyl hlasitěji než vy, takže nám…

Host (Ludmila Zemanová):
Těmto technickým věcem rozumím, takže…

Moderátor (Václav Moravec):
Cože?

Host (Ludmila Zemanová):
Že těm technickým věcem rozumím.

Moderátor (Václav Moravec):
No vidíte. Tak paní Zemanová, dobrý den.

Host (Ludmila Zemanová):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Jakou otázku dostáváte od studentů či od novinářů nejčastěji, když přijde řeč na vašeho tatínka?

Host (Ludmila Zemanová):
Jak si vzpomínám, běžná otázka je, jak jsme spolu spolupracovali, jak jsme spolu hlavně vycházeli jako dcera a otec.

Moderátor (Václav Moravec):
Co na to odpovídáte?

Host (Ludmila Zemanová):
No jako dcera a otec, jsme vycházeli spolu v práci velice dobře, protože jsme si rozuměli a samozřejmě, že jsme se někdy i hádávali, ale já jsem ho nesmírně respektovala a vážila jsem si ho, tak jsem ho vždycky ve všem poslouchala.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste vyrůstala ve filmovém prostředí odmalička, bydleli jste kousek od ateliérů ve Zlíně, pokud se nemýlím, tak vám tatínek s maminkou hráli loutkové divadlo od útlých dětských let. Vymýšleli si hodně oba dva nové příběhy nebo jste dostávala příběhy klasické, tedy pohádky?

Host (Ludmila Zemanová):
Tak vesměs to byly klasické pohádky a co tatínek vždycky jako rád dělal, to si pamatuji na těch loutkách, že to byly vlastně maňásky, tak hlavně chtěl nás vtáhnout do toho rozhovoru nebo do té hry těch loutek. A to bylo to, co jsem i jako dítě a vůbec ty děti, co chodily k nám sousední se dívat, to bylo na tom to fantastické, že jsme věřili, že ten Honza zachrání tu princeznu a fandili jsme mu a říkali jsme, tam ne, tam musíš jít dozadu a schovej se a to bylo jako úžasné a to, myslím, tátovi vždycky chybělo, že vlastně ten film neměl tu konekci tak s těmi dětmi, jako to loutkové divadlo.

Moderátor (Václav Moravec):
On sám chodil na ta představení a zajímaly ho reakce publika, když jste spolu například dělali Čarodějova učně?

Host (Ludmila Zemanová):
Určitě, určitě, to jako se, byl nejvíc nervózní, když byla premiéra filmu a obyčejně vím, že říkal, já se půjdu někam schovat, já prostě nevím, jak budou na to reagovat, protože to pro něj bylo jako nejdůležitější vůbec. On miloval děti a vůbec lidi, on věřil velice v lidi a říkal, já to dělám pro ně, protože na světě je tolik těžkých věcí, že potřebují, aby se bavili a aby měli nějaké potěšení.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste toužila dělat práci jako váš tatínek, bylo to jen nebo především kvůli tomu, že vás odmalička fascinovalo, jak Karel Zeman dovedl nakreslit příběh do obrázkového scénáře, anglicky řečeno story boardu, nebo jste byla fascinována jinými věcmi?

Host (Ludmila Zemanová):
Táta byl pro mě takový vzor ve všem, nejen jak kreslil, to jsem obdivovala, ty příběhy jak vytvářel, ale on jako se vším si dovedl poradit, byl taky můj nejlepší kamarád. Já jsem mu mohla svěřit se vším a velice byl spravedlivý, to si pamatuji. A navíc ten jeho život jako mladého kluka byl strašně pro nás zajímavý s bratrem, protože on prošel celou Evropu pěšky a byl v Egyptě a žil dlouho ve Francii a potom vlastně byl povolán na vojnu do České republiky za první republiky, a šel, dostal se k dragounům, takže on výtečně uměl jezdit na koni, jezdil také Velkou pardubickou, to jako byl pro nás obrovský zážitek a v každém tom svém filmu vlastně použil koně, protože to byla jeho obrovská láska. A já vím, co nemohlo být lepšího pro dceru, když mě někdy vzal do té jízdárny a tam jsme jezdili spolu ráno na vyjížďky a jako prostě on byl furt takový jako malý kluk, romantik, měl rád dobrodružství, že a to všecko bylo pro mě…

Moderátor (Václav Moravec):
Spíš než tatínkem byl tedy, řekněme, bratrem, kamarádem.

Host (Ludmila Zemanová):
Kamarádem, no. Takže já jsem s ním hodně zažila. I později jsem jezdívala s ním na festivaly a vím, že to bylo jako fantastické, že se mnou jednal jako s partnerem a to bylo jako pro mě fantastické.

Moderátor (Václav Moravec):
Odporovala jste mu často? Protože když budu citovat vaše slova z rozhovoru pro kulturní týdeník A2 z 12. května, tak jste krom jiného prozradila: Táta chtěl, abych se naučila všechno, takže jsem zakládala pásku do kamery, soustruhovala hlavičky loutek, animovala jsem, nejprve jsem z toho všeho nadšená nebyla, ale zpětně jsem mu za to hodně vděčná, protože film je řemeslo, animovaný film zvlášť. Konec citátu. Odporovala jste, když chtěl, abyste si prošla všemi těmi součástmi animovaného filmu?

Host (Ludmila Zemanová):
No já jsem neodporovala, ale byla jsem strašně otrávená jako, když řekl, no tak musíš přijít první do práce, než všichni budou tam v oddělení, abys nevypadala jako protekční dítě a musíš umýt všechny stoly po těch malířích. Takže jsem tam vždycky začínala tím, že jsem tam vydrhla ty stoly a potom říkal, taky tady někdy zkus natřít to pozadí, které mělo kolikrát až pět metrů délky, a vím, že jsem to považovala za nesmyslné, protože jsem vystudovala uměleckou školu, chtěla jsem malovat, že a najednou jsem se dostala …

Moderátor (Václav Moravec):
Do role pomocné síly.

Host (Ludmila Zemanová):
Do pomocné síly. Nebo večer třeba vím, že jsme přišli pozdě večer z práce a po večeři tatínek říkal, no, tak teď půjdeme zpátky do oddělení a já ti tam ukážu, jak se staví scéna. No a já zrovna měla domluvené třeba kino s kamarádkou a vůbec se mi nechtělo jít znovu do toho ateliéru, ale teď kolikrát na to vzpomínám a říkám si, proč jsem nechodila častěji.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy od roku 1984 žijete v Kanadě, kam jste emigrovali s manželem a dětmi. Máte tedy možnost českou filmovou především animovanou tvorbu sledovat zpoza oceánu, navíc teď jste tedy čestnou prezidentkou festivalu animovaných snímků Anifest 2010. Jaké slovo nebo věta podle vás teď nejlépe vystihuje současný stav animovaného filmu v České republice?

Host (Ludmila Zemanová):
To je hodně těžká otázka, protože já jsem trošku jako vyrůstala s tou starší generací, jako byl Břetislav Pojar, Trnka, to vlastně bylo v té době tak nějak ta nejúspěšnější animovaná tvorba v té době i na celém světě a v dnešní době já tak nesleduji tu českou animaci těch mladých. Já jenom jsem byla vděčná, že jsem právě byla vloni na tom Anifest, kde jsem viděla po dlouhé době českou animaci. Já nějak nechtěla bych být tím (džadžmens) pro tohle, protože vím, že i na celém světě je určitá taková stagnace v té animaci, protože ten technický pokrok, který se stal, že dneska je plno těch computerů, počítačů, digitální všechno je, telefony, kde si můžete promítnout film, je nutné najít nějak jiný způsob trošku té animace nebo jít na to trošku jinou cestou. Proto jako…

Moderátor (Václav Moravec):
Není v tom právě ten, že vstupuji do vaší řeči, ten základní problém, že už je animace tak přetechnizovaná, že se stává sterilní?

Host (Ludmila Zemanová):
Ano, ale taky proto, že si myslím, že se snaží ta počítačová technika napodobit tu ruční animaci. To si myslím, že je chyba podle mě, protože tím se stává to, že je taková vyžehlená, je umělá, je to, co mělo kouzlo předtím, ta ruční animace, vlastně dneska v těch počítačích nevypadá dobře. Je taková neosobní, je necitlivá se mi až někdy zdá. Proto si myslím, že je nutné v těch počítačích jaksi jiný přístup. A to jsem právě vloni taky viděla na tom Anifestu, tam jsem viděla film, který byl vlastně natočený jako s reálnými lidmi, potom si to ten animátor dal do počítače a předělal ho na výtvarný film. A mě se zdá, že to je ta správná cesta, dělat ten film úplně jinak, ne napodobovat tu animaci, která byla originální a perfektní právě tím, že to udělal animátor svýma rukama. Že to už vlastně je jiná doba. Jako v umění máte kubismus, realismus, tak myslím si, že nemůže být opakované znovu to, co už bylo udělané v době, kdy, vlastně to mělo ten svůj vývoj taky, ta animace, že. Dneska ty technické možnosti jsou jiné a taky potřebují jiný přístup.

Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že hostem u mikrofonu Rádia Impuls je ilustrátorka, režisérka Ludmila Zemanová. Ilustrovaná trilogie o Gilgamešovi je vaší v současnosti nejúspěšnější knížkou, nejúspěšnějším počinem. K tomu jste krom jiného už v jednou citovaném rozhovoru pro týdeník A2 prozradila, a znovu cituji: Pozoruji, že se vytrácí povědomí mladých lidí o klasické literatuře. Díky otci a jeho filmovému myšlení jsem začala příběh vyprávět obrazem. Vzorem mi bývaly otcovy story boardy. V případě Gilgameše to ale bylo velmi obtížné, protože nikdy nebyl ilustrován. To byl, paní Ludmilo, ten hlavní důvod, proč jste si Gilgameše vybrala?

Host (Ludmila Zemanová):
Ne, nebyl to hlavní důvod. Hlavním důvodem byla situace, do které jsem se dostala, protože táta když umřel, bylo to v roce 89, tak jsem ještě nemohla přijet do České republiky a já jsem ani nevěděla, že je nemocný a protože jak jsem předtím řekla, jak jsme byli jako, jsme byli kamarádi a dlouho jsme spolu pracovali, tak já jsem se ještě navíc teda tuhletu zprávu dověděla z novin. Že mi přišel šéf National Film Board, kde jsem pracovala tehdy ve studiu, říká, podívej se tady, přinesl mi francouzské noviny a říká, já nevím, jestli je to pravda, ale tam bylo napsané, že Karel Zeman umřel.

Moderátor (Václav Moravec):
Maminka vám to nechtěla říct?

Host (Ludmila Zemanová):
Nechtěla mi to říct. Ono taky nebylo jednoduché pro ni telefonovat, takže já jsem se to dověděla až tak. Já vím, že jsem chodila celý den po zahradě a plakala jsem a furt jsem říkala, jak je to možné. Jako poprvé v životě jsem zažila, že jsem ztratila někoho, koho jsem měla opravdu velice ráda, jako to je taková první rána v životě, když ztratíte někoho, koho máte rád.

Moderátor (Václav Moravec):
Ještě navíc asi umocněná tou emigrací, protože jste nemohla nic dělat.

Host (Ludmila Zemanová):
Přesně tak. Já jsem se cítila furt vina, že jako jsme odešli a tak dál, i když on to věděl a byl několikrát za námi, ale tehdy jsem začala přemýšlet vlastně o smrti, o životě a smrti a to je vlastně základ tohoto příběhu, že. A navíc ještě to byla taková osudová věc, že za 14 dní na to dcera měla nehodu automobilovou a hlásili mi to z nemocnice, že je tam v bezvědomí, tak tehdy jsem si myslela, nemůže být nic horšího a začala jsem jako studovat toho Gilgameše, najednou jsem měla možnosti vidět daleko víc verzí než tady v České republice, protože jedině Zamarovský napsal o tom velice krásně. A najednou jsem začala rozumět té bolesti lidské, která je tak beznadějná, kdy Gilgameš ztratí svého nejlepší přítele a z toho zoufalství se taky vydá na cestu hledání nesmrtelnosti a vlastně tu nesmrtelnost člověk nemůže najít v nějakém kouzle, ale v tom, co v životě udělá zajímavého nebo něco, co po něm zůstane. A na to přišel ten Gilgameš, když byl na konci té své cesty a stejně jsem tehdy našla jaksi tak nějak řešení k té své bolesti, protože jsem si uvědomila, že můj otec tím, že udělal tak skvělé filmy, že vlastně zůstal tím nesmrtelným a tak nějak jsem začala o tom všem přemýšlet a říkala jsem si, to by měly znát děti, ty mají ty problémy, tam je ještě víc jako těch filosofických myšlenek o tom, jak někdo touží mít přítele a mnoho problémů, které děti citově prožívají. A tak jsem si říkala, ten příběh, i když byl napsaný jenom pro dospělé nebo pro archeology, ty překlady, i když je to velice půvabná báseň, tak jsem začala přemýšlet, jak to udělat, aby to bylo pro ně přitažlivé a …

Moderátor (Václav Moravec):
V tom ta ilustrace hraje asi nejdůležitější roli.

Host (Ludmila Zemanová):
Přesně tak.

Moderátor (Václav Moravec):
Je to ta největší výhoda ilustrace animovaného filmu, že může popularizovat a přibližovat i mladšímu publiku filosofické myšlenky a nebo eposy, viz epos o Gilgamešovi?

Host (Ludmila Zemanová):
Absolutně. Já si myslím, že to byl takový určitý klíč, který si našel už můj otec s Cestou do pravěku, kdy vlastně přiblížil dětem pravěk, který tehdy nebyl tak známý a opravdu na základě studií s profesorem Augustou přesně ty doby vystihl, i ty zvířata, které ho inspirovaly z Buriana, tak ten film se stal úspěšný a byl populární ve všech školách na celém světě. Tak stejně já jsem najednou přišla na to, že by touto cestou by děti dostaly informaci, kterou nemůžou dneska dostat tím, že by přečetly třeba klasický příběh, který byl napsaný před sto lety, a dnešní děti jsou úplně jinak vedeny. Mají velké znalosti, dívají se na televizi, vědí, jak vypadá zvíře v Africe, všude, vy je nemůžete vlastně nijak ošidit. Takže je důležité, což jsem se taky naučila od otce, tu historii opravdu dobře prostudovat a dát jim ty správné informace.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste v Kanadě po emigraci z někdejšího socialistického Československa se věnovala právě knižní ilustraci. Proč ne v tak velké míře filmu?

Host (Ludmila Zemanová):
Protože získat peníze na film není jednoduché a my jsme měli štěstí, že jsme dostali nabídku na základě jednoho filmu, který jsme udělali někde v kuchyni, já jsem neměla stůl, dělala jsem to na zemi a manžel to, přes noc si najal kameru a to naanimoval, to bylo pro takový dětský pořad, jmenuje se Sezamy Street, možná to znáte, takový krátký jenom animovaný film, ale to nám pomohlo, že jsme na základě toho dostali nabídku pro ten National Film Board v Montrealu, kde bylo velké studio a tam jsme udělali film, který bude teď taky na Anifestu předvedený. A pak jsem samozřejmě chtěla dělat další film a vlastně Gilgameš měl být původně film, já jsem začala se scénářem, ale to byl celovečerní film a na to nebylo jednoduché sehnat rychle peníze. Takže …

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud se nemýlím, ale tak tento sen si teď plníte?

Host (Ludmila Zemanová):
Ano, ano, ano. Na základě toho, že těch knih bylo prodáno přes dva miliony, takže potom producent přišel za mnou sám a řekl, podívej se, tady je trh pro to a můžeme začít s filmem. No a tak je dost obtížné taky, protože v dnešní době trochu jako je těžké sehnat peníze, hlavní independent production, protože když chcete dělat film, který chcete zachovat ve svém stylu a designu, tak není…

Moderátor (Václav Moravec):
Nejde to tedy jinak než bez nezávislých producentů?

Host (Ludmila Zemanová):
No když jste, když můžete získat peníze, třeba z Ameriky se dají získat peníze, ale potom musíte dělat to, co ten producent chce. Takže já jsem třeba dostala na tu knihu nabídku od Disney Studio, že chtějí koupit práva a že by udělali film. Ale vím, že by určitě použili úplně jiný design. Takže jsem řekla ne, vím, že moje nakladatelka skočila, vyskočila do vzduchu v Kanadě a říkala, tos udělala dobře, i když ta finanční nabídka byla hrozně lákavá, že, samozřejmě. No a tím pádem když chcete dělat opravdu to, co, v tom stylu, co chcete, tak jediná v podstatě ten independent production.

Moderátor (Václav Moravec):
Závěrečná otázka je celkem nabíledni. Když přemýšlíte nad tím, že právě v letošním roce uplyne sto let od narození vašeho tatínka Karla Zemana, co vás v té souvislosti mrzí?

Host (Ludmila Zemanová):
No že se nedožil toho, aby viděl moje knížky zaprvé, a můj film, ale taky jako těší mě, že se zase dostává do povědomí diváků a je mnoho lidí, kteří mě zastavují ve Zlíně nebo kdekoliv a říkají, jé, my bychom si znovu chtěli prohlídnout filmy Karla Zemana. Takže teď mají příležitost a to by tátu velice potěšilo.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká host dnešních Impulsů, ilustrátorka, režisérka a také v současnosti čestná prezidentka mezinárodního festivalu animovaných filmů Anifest 2010, paní Ludmila Zemanová. Děkuji, že jste přijala mé pozvání a těším se někdy příště u těchto mikrofonů na shledanou.

Host (Ludmila Zemanová):
Já taky děkuji a taky se těším, že se uvidíme.

Moderátor (Václav Moravec):
Takové byly dnešní Impulsy. Hostem pondělních Impulsů pak bude předseda ODS Petr Nečas.

25.05.2010

Milan Urban, poslanec ČSSD

Stínový ministr průmyslu a obchodu za ČSSD Milan Urban mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o volebním programu strany.
24.05.2010

Petr Nečas, lídr, místopředseda ODS

Volební lídr ODS a bývalý ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o volebním programu strany.
19.05.2010

Miroslav Křížek, Institut rozvoje podnikání při VŠE

Ředitel Institutu rozvoje podnikání při Vysoké škole ekonomické v Praze Miroslav Křížek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o budoucnosti eurozóny.
18.05.2010

Vojtěch Filip, předseda KSČM

Předseda KSČM Vojtěch Filip mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls hlavně o blížících se volbách.
17.05.2010

Rut Bízková, ministryně živ.prostředí, šéfka Ústřední povodňové komise

Šéfka Ústřední povodňové komise Rut Bízková mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o aktuální situaci na severní Moravě.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.