Alice Nellis, režisérka

Publikováno: 01.04.2010 18:20
Video soubor neexistuje.
Režisérka Alice Nellis mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o filmu Mamas a Papas.

Moderátor (Václav Moravec):
Mamas a papas, tak se jmenuje film o různých podobách rodičovství, pod který se podepsala režisérka Alice Nellis. Herečka Marta Issová, která se ve snímku objevuje, prozradila nedávno v Impulsech, jak složité bylo natáčení.

Záznam Marty Issové:
Pro mě teda musím říct, to byla jedna z nejtěžších prací takhle jako na filmu, hned po Dětech noci, protože jednak vlastně celý Mamas nad papas vznikaly improvizovaně, čili Alice měla scénář, ale nikomu z herců ho nepozradila.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradila nedávno v Rádiu Impuls herečka Marta Issová. Nejen o netradičním natáčení jednoho snímku bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je totiž právě režisérka Alice Nellis. Hezký dobrý večer, děkuji, že jste přijala mé pozvání.

Host (Alice Nellis):
Dobrý večer.

Moderátor (Václav Moravec):
Nevím, jak vyslovovat, Mapas a papas nebo Mamas and papas?

Host (Alice Nellis):
Můžete si to vyslovovat, jak chcete. Ono samozřejmě ten název asi připomíná jednu kapelu, z té taky vzniklo a byl to pracovní název toho filmu, protože tak jako dobře vystihoval jak náladu, ve které jsme to natáčeli, tak podstatu a ve chvíli, kdy už jsme pak měli říct, jak se ten film opravdu bude jmenovat, tak už jsme nebyli schopni to změnit. Takže to and a A tam tak plave, ale mám pocit, že oficiální je Mamas a papas.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy mu říkáte jak, tomu filmu?

Host (Alice Nellis):
Náš film.

Moderátor (Václav Moravec):
Proč se neujal ten název, proč jste si vymyslela pracovní Mamas and papas.

Host (Alice Nellis):
Já to zkusím u dalšího našeho filmu.

Moderátor (Václav Moravec):
Máte problémy s pojmenováváním filmů?

Host (Alice Nellis):
Hrozný, protože jako kdybych to dokázala vyjádřit těma dvěma, jedním slovem, tak o tom netočím film, ale, a taky už je to většinou ve fázi, kdy člověk hrozně dlouho má ten pracovní název a zvykne si na něj a pak ty distributoři řeknou, že takhle se to nemůže jmenovat. Třeba film Výlet se jmenoval Rakovník Stará Turá a neprošlo to.

Moderátor (Václav Moravec):
Do toho producenti opravdu tak hodně režisérovi mluví, do názvu filmu?

Host (Alice Nellis):
No producenti a distributoři a docela právem, protože oni jako myslím, že mají mnohem větší zkušenosti, co ten titul s diváky dělá. Já je nemám…

Moderátor (Václav Moravec):
Není to ale, že vstupuji do vaší řeči, příliš velké podléhání nějakému marketinku, protože ten název vlastně vychází z toho požadavku, aby se to dobře prodávalo?

Host (Alice Nellis):
Já kdybych měla pocit, že vím, jak se ten film má jmenovat a jako nějak bych si na tom strašně stála, tak myslím, že bych je i přemluvila, ale já opravdu mám s názvy problémy, takže tohle zrovna, tento detail ráda nechám někomu jinému. Já bych ty filmy klidně číslovala.

Moderátor (Václav Moravec):
Byl by to zajímavý, v pořadí tento by byl, připomeňme…

Host (Alice Nellis):
Čtvrtý.

Moderátor (Václav Moravec):
Čtvrtý. Herečka Marta Issová prozradila nedávno v Rádiu Impuls, jak složité pro ni bylo natáčení toho filmu Mamas a papas. Tady jsou její slova:

Záznam Marty Issové:
Mě byla prozrazena jenom linie mojí postavy a vlastně během toho natáčení pak na nás tak jako vyskakovaly různý překvapení přímo během natáčení jako scény, jsme se dozvídali různý informace, který jsme vlastně předtím neměli záměrně, aby ona mohla natočit naše překvapení nebo tu nejspontánnější reakci, protože je fakt, že když člověk improvizuje, to je trošku něco jiného, než když hrajete text, který prostě napsal scénárista s tím, že ty dialogy jsou vystavěné, vypointované a že ta postava je někým už vymyšlená. A pro mě to bylo hrozně těžké, protože v podstatě jsem musela obhájit rozhodnutí, které bych třeba já ve svém životě reálném nikdy neudělala.

Moderátor (Václav Moravec):
Slova herečky Marty Issové na adresu natáčení filmu Mamas a papas. Hostem Impulsů je režisérka snímku Alice Nellis. Je sestříháno, film jde do kin. Ta režijní metoda, která i pro herce, i pro vás, byla opravdu nová, tak chytila se v tom snímku po jeho sestříhání?

Host (Alice Nellis):
Víte co, ten film pro mě je vlastně asi největším jako zážitkem ze všech těch natáčení, protože zatímco u těch ostatních já jsem měla nějakou představu, napsal jsem scénář, napsala jsem slova a všichni ty šikovní lidi, tím míním herce a dost svým způsobem i kameramany a ten ostatní štáb, tak jako se snažili vyplnit co nejlépe tu moji představu nebo přání a já zase s tou zkušeností, jak fajn jsou to lidi a třeba z práce z divadla, kde s těmi herci můžete pracovat víc, tak jsem si uvědomila, že je to skoro škoda takhle to uzavírat. A tady u toho filmu já jsem sice napsala scénář, který byl dost podrobný, ale byl situační. A ty lidi já jsem vybavila tím, motivací, podstatou postavy, nějakým úkolem konkrétním, ale neříkala jsem jim jak. Říkala jsem, jim, co mají dělat, co je jejich úkol, ale jak to udělají, fyzicky, slovně, to jsem nechala na nich a díky tomu oni za A se museli doopravdy otevřít v té postavě, protože neměli napsáno, nemohli se schovat za repliku, za nějakou akci, ale zadruhé taky jako najednou opravdu i to soustředění bylo jiné.

Moderátor (Václav Moravec):
Existují ale přece jen nějaká úskalí této metody, kterých jste si vědoma poté, co film jste sestříhala a teď jde do kin?

Host (Alice Nellis):
No o těch by vám řekl třeba hodně Petr Mrkous nebo náš producent David Rauch, protože touhle metodou my jsme točili na dvě kamery, aby opravdu když se něco uděje, aby se to zachytilo a některé klapky, kdy prostě ty herci měli úkol, ke kterému se nemohli propracovat, že ani jeden navzájem nevěděli, s čím do té scény jdou, jako v životě, že jo, tak nejdelší záběr trval 28 minut, zrovna to byl záběr s Martou, měla takový těžký úkol, musela něco sdělit svému partnerovi ve vlaku a prostě 28 minut se do toho jeho monologu nějak jí nepodařilo s touhletou zprávou vprsit. Takže my jsme skončili ve střižně se sto hodinami, měli jsme sto hodin denních prací, takže pět měsíců jsme tam s Petrem Mrkousem, hrdinou tohoto filmu a naším střihačem seděli, no a pan producent zase musel přistoupit na to, že tohle je nutné točit chronologicky, aby oni se pohybovali opravdu jako v životě a jedna motivace navazovala na druhou, aby opravdu jsme to takhle mohli dělat, což je, není levné, není organizačně jednoduché.

Moderátor (Václav Moravec):
Když říkáte sto hodin, kterými jste se museli ve střižně prokousat, kolik to bývá třeba u Tajností, u běžného snímku?

Host (Alice Nellis):
Tak já jsem většinou měla třeba dvacet hodin.

Moderátor (Václav Moravec):
Takže pětinásobný počet materiálu.

Host (Alice Nellis):
No představte si sto hodin materiálu, ale teď jako žádná klapka není stejná. Normálně máte vlastně scénář a teď tam máte třeba třikrát, sedmkrát, desetkrát tu samou větu a vybíráte si, která se vám líbí víc. Tohle byla spíš jako kdybyste měli sto hodin dokumentu. Protože každá klapka jiná, pokaždé oni se hýbou jinak, z každé kamery jinak, takže ta práce když jsme tam seděli první měsíc, tak jsme vlastně vůbec si ještě nebyli jisti, jestli se nám to podaří sestříhat.

Moderátor (Václav Moravec):
Podíváme-li se na ten samotný příběh, v úvodu jsem obecně zmiňoval, že jde o různé podoby rodičovství, je tam, alespoň o tom referovali i novináři, když se ten snímek točil, je tam vaše vlastní životní zkušenost s adopcí dítěte. Použila byste slovo autobiografické prvky?

Host (Alice Nellis):
Nepoužila bych ho, protože většina lidí si tím myslí, že jako autobiografie znamená, můj příběh. Což zatím jsem vlastně nikam takhle nenapsala, ale určitě je v tom, jsou v tom stopy toho, co jsem prožila, protože díky tomu, že mám adoptované děti a i nějaké zdravotnické, ne zdravotnické, ale zkušenosti se zdravotnictvím…

Moderátor (Václav Moravec):
No možná i zdravotnické, neříkejte, že se z vás nestal zdravotník laik, který si o těch zdravotních problémech čte?

Host (Alice Nellis):
Ano, ale tak on když člověk se tím zabývá na vlastním těle, tak si o nich ledacos přečte, ale že jsem sama prošla tím procesem umělého oplodnění, tak tam se hlavně sejdete jakoby se spoustou lidí, každý z nich má svůj příběh a to prostředí na vás zapůsobí. A to se nutně tady samozřejmě odrazilo, protože jinak by mě asi nenapadlo tohle začít psát.

Moderátor (Václav Moravec):
A bylo by to i o tom, že kdyby někteří herci věděli, co je pak při tom samotném natáčení čeká, když jde o choulostivé scény, které se rodičovství týkají, tak by do toho nešli?

Host (Alice Nellis):
To nevím…

Moderátor (Václav Moravec):
Nikdo vám to neřekl z herců?

Host (Alice Nellis):
Zpětně mi to nikdo neřekl, ale víte co, ono třeba manželé Čapkovi, kteří tam hrají manžele, kteří se snaží otěhotnět, tak to jsou lidi, se kterými já jsem pracovala velmi dlouho, navzájem si věříme, nicméně mám pocit, že pokud by mi ten scénář rovnou nehodili na hlavu s tím, že opravdu ty scény jsou strašně intimní a náročné, tak přinejmenším by si hrozně dlouho před natáčením lámali hlavu, jak kterou tu scénu zahrají a co jak jako se tam našvindluje nebo udělá, a takhle si s tím prostě nemuseli dělat hlavu. Přišli ráno na plac a vždycky řešili jenom to, co zrovna přišlo. Nebyl čas, protože se rovnou natáčelo, tak jako když vám v životě něco přijde, tak nemáte měsíc na to vymyslet si, jak nejlépe zareagovat. Já vždycky z těch scénářů, i co sama píšu, cítím, že to jsou takové ty věty, které člověka napadají, až když jde někam po schodech, pryč. Ale to, co se děje v tu chvíli, je většinou něco jiného, kór když jsou to intimní věci. Takže oni si s tím nemuseli lámat hlavu a prostě brali to tak, jak to přicházelo.

Moderátor (Václav Moravec):
Dá se říci, že to jsou právě dokumentární prvky v tom vašem hraném snímku, že je vlastně na pomezí mezi hraným filmem a mezi dokumentem?

Host (Alice Nellis):
Je to dokument v tom slova smyslu, že strašně často zaznamenává velmi spontánní reakce. Protože oni nebyli vybaveni replikami, byli vybaveni podstatou svojí postavy. A do té scény šli s tím jednoduchým úkolem, jako já nevím, člověk jde k doktoru, ví plus mínus proč tam jde. Neví přesně, co mu doktor řekne, co se mu stane cestou, kdo mu co zavolá, jo? Čili oni šli každý za svou postavou a v tu chvíli my jsme většinou opravdu měli ten první zážitek a často to bylo něco, co já bych do scénáře nenapsala. Oni se neodchýlili situačně od scénáře, ale těmi reakcemi, tím, jak každý se chová jinak v těch mezních situacích, někdo pláče, někdo ztuhne, někdo prostě nepochopí hned něco, míjí se, někdo začne koktat a někdo najednou oněmí, tak ta různost toho šla s každou tou postavou.

Moderátor (Václav Moravec):
Jakou míru hraje látka, o které jako režisér i jako scénárista píšete a natáčíte, pro to, jak tuto metodu použít?

Host (Alice Nellis):
Takhle, tohle je metoda, kterou asi bych netočila každý film. Lidice myslím, že budeme dělat trochu jinak, tam taky těžko bych tajila, jak to dopadne a je to prostě jiný žánr. Já jsem tuhle metodu jako vyvinula hlavně kvůli tomu tématu, které je natolik intimní a myslím, že podstatou těch problémů v té intimní sféře je často komunikace. To, že ty lidi jakoby se málo vnímají, nepochopí se a to vymyslet a tak jako nahrát je hrozně těžké. Tak jsem si říkala, že pro tohle by se to hodilo a ten scénář byl specielně pro to napsaný. Takhle třeba slovní komedii nemůžete natočit, protože by to nebylo vypointované, ty dialogy byly dlouhé. Tady já většinou nejdu po dialozích, ale po těch situacích, které jsou hraniční.

Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že hostem u mikrofonu Rádia Impuls je režisérka Alice Nellis. Opus pátý, budou to Lidice, jak jste zmínila?

Host (Alice Nellis):
No vypadá to, že snad ano. Já už u těch filmů, dokud není natočený a sestříhaný, tak nechci říkat, že to tak bude. Snažíme se o to, teď už se ta situace tváří o něco lépe. Samozřejmě v dnešní době to není moc legrace, protože zatímco u Mamas a papas když nám docházely peníze, tak prostě se dalo říct, jo, natočíme to tady na zahradě u nás a vy si vemte prostě z domova oblečení, to budou kostýmy. U Lidic, což je dobovka, tam do určité míry není ten prostor, kde by se člověk mohl uskrovnit, protože těžko řeknu, přineste si z domova kostýmy z roku 43.

Moderátor (Václav Moravec):
Musela jste ale, protože jde, pokud se nemýlím, o námět, na kterém jste pracovala se Zdeňkem Mahlerem, tak musíte tady, řekněme, seškrtávat právě kvůli ekonomické krizi nebo je to ta podmínka, že ten film bude takový, jak si ho přejete a musejí se peníze najít?

Host (Alice Nellis):
Ono je to ještě jinak, že on vlastně autorem původního scénáře je pan doktor Mahler, já jsem dělala jenom úpravy a ty úpravy nebyly vedeny tímhle směrem. Tam my můžeme přemýšlet spíš jako z toho režijního hlediska, jak co vyřešit, ale v tom scénáři to, myslím, není, protože některé scény z těch Lidic tam jsou dané historicky, že jako ve dvou, ve třech lidech prostě je neuhrajeme. Na druhou stranu velká část toho je komorní, protože se odehrává třeba ve vězení nebo v podobných jakoby spíš uzavřených prostorech. Ale o co se samozřejmě snažíme, je vymyslet způsob, jak řešit co nejlevněji, což je samozřejmě složité, všechno to, co si člověk jakoby vymyslí. Mě nedovolí vypálit vesnici, dělat to celé počítačově je taky náročné, takže my neustále se snažíme najít nějaká částečná řešení.

Moderátor (Václav Moravec):
Ukazuje právě i ten snímek, a propos, kdy se tedy začne točit, už víte?

Host (Alice Nellis):
Doufejme, že někdy v červenci, ale teprve teď se začíná dělat přesný plán natáčení, takže já bych to tady nerada rozebírala s tím, že teprve budeme vlastně se domlouvat s herci a jejich časové závazky nás taky trošku ovlivní.

Moderátor (Václav Moravec):
Ukazuje, Alice, tento projekt, řekněme, jedno ze slabých míst české kinematografie, že výpravné například historické snímky není možné natáčet, protože je tady limitace tím českým filmovým a diváckým trhem?

Host (Alice Nellis):
No tak určitě je to složitější v té malé zemi. To má svoji logiku. Tady kolik máte aktivních diváků, to si můžete spočítat, třeba proti Německu nebo tak, tak každý distributor ví, že prostě ten možný výsledek, i kdyby to bylo opravdu maximální, není nějak slavný a ještě ta pravděpodobnost takového tématu, že z toho se nestane jakoby zřejmě kasovní trhák. To je taková realita dnešní doby, že lidi opravdu se chtějí do kina spíš pobavit, já jim to vůbec nezazlívám, já většinou taky jako si chci večer spíš odpočinout a sama sebe musím vlastně často jako donutit jít na něco, kde vím, že ten odpočinek nehrozí. Pak jsem ráda, když jdu domů, ale je to podobné, já jsem to tuhle někomu říkala, že je to podobný jako s tělocvičnou. Že jako strašnou práci mi dá se tam dokopat, protože vím, že to třeba nebude úplně jako příjemné a oddechové a pak když jdu domů, tak jsem hrozně ráda, že jsem tam byla a říkám si, že zítra tam půjdu zase a myslím, že podobně je to s těmi vážnějšími filmy.

Moderátor (Václav Moravec):
Když jsem si tady povídal o Lidicích, tak jsem si povídal právě i s herečkou Martou Issovou. Bavili jsme se, jak komplikované je pro ní jako pro herce, když má přátelský vztah s režisérem, konkrétně tedy s vámi a jak těžko se případně odmítá role, kterou jí nabídnete. Tady jsou slova Marty Issové:

Záznam Marty Issové:
Myslím si, že pokud by to byla věc, která mě nějakým způsobem jako hodně neosloví nebo se mi nebude líbit, tak bych byla určitě schopna Alici říct jako, že se mi do toho nechce, stejně tak jako věřím, že to, že jsme přítelkyně, nemá žádný vliv během práce na to, že ona by se bála mi říkat připomínky. Naopak, vlastně jako my jsme to přetavily do toho pozitivního směru, takže máme velmi jako otevřenou tu komunikaci a věřím tomu, že naopak jako ve chvílích, kdy je potřeba prostě být upřímný, tak to jsme.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradila nedávno v Impulsech herečka Marta Issová. Předpokládám, že Alice Nellis je rozhodnuta, že Marta Issová si zahraje i v Lidicích?

Host (Alice Nellis):
No to už jsem rozhodnutá dlouho. Tam, já s Martou mám takový jakoby dlouhodobý vztah, na druhou stranu vlastně to, co Marta říkala, to dokonce na to už jednou došlo, protože měla hrát v jedné mé hře a tenkrát byla strašně zaneprázdněna, nakonec jsme se i spolu dohodly, že si to necháme na jindy a pak jsme zase spolu dělaly jiné představení. Ale tohle je role, jako kam se Marta strašně hodí. Já myslím, že jako z mé strany je to tak, že já těm kamarádům ráda dávám ty role, ale na druhou stranu nikdy bych jim nedala roli, která pro ně není, protože to by nebylo moc kamarádské, cpát je do něčeho, co jim nebude sedět.

Moderátor (Václav Moravec):
Jaká úskalí ale má ten případný přátelský či kamarádský vztah při tom samotném natáčení, jsou-li taková úskalí?

Host (Alice Nellis):
No mě třeba u Mamas a papas bylo Marty strašně, ale strašně líto, když musela hrát scénu ve vaně, že se tam koupe a ta voda byla úplně studená.

Moderátor (Václav Moravec):
To znamená, že pokud by tam nebyl ten přátelský vztah…

Host (Alice Nellis):
Tak by mi jí bylo asi taky líto, ale já jí znám ta léta, takže mi jí bylo líto hrozně. Ne, tak je to jako, je to úplně normální, má to veliké výhody, protože toho člověka znáte, umíte s ním komunikovat, myslím, že ty nevýhody jsou relativně malé, jo. Ale může to být i v tom, že opravdu vlastně jak znáte i to, jestli mu je ten den špatně, jestli má jeho pes rýmu, tak možná máte o ně ještě o něco větší starost.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste se k režii dostala přes scenáristiku. Pracujete, řekněme, tak dlouhodobě, že už teď víte, o čem bude případná šestka či sedmička, tedy vaše další filmy v pořadí?

Host (Alice Nellis):
No, zrovna, jako většinou to bylo tak, že jsem sotva věděla ten další, ale teď se mi to tak nějak jako sešlo, že vím, že po Lidicích bych si ráda trošku odpočinula a v nějaké dohledné době bych chtěla natočit jednu komedii, nerada to říkám jako úplně přesně, protože opravdu pak jako ty Lidice už mě pronásledují dva roky a spousta lidí už má pocit, že se natočily, jo? A pak mám ještě napsanou jednu pohádku, kterou bych chtěla natočit.

Moderátor (Václav Moravec):
Pohádku?

Host (Alice Nellis):
No a ještě bych to chtěla stihnout do té doby, aby prostě ty moje děti se na ni mohla zčerstva dívat, aby mi nevyrostly.

Moderátor (Václav Moravec):
No možná už by byla pro vnoučata.

Host (Alice Nellis):
No, doufám, že to stihnu o něco dřív.

Moderátor (Václav Moravec):
Režisérka Alice Nellis, host dnešních Impulsů. Děkuji, že jste přijala mé pozvání a věřím, že se nesetkáváme naposledy.

Host (Alice Nellis):
Dobrý večer.

Moderátor (Václav Moravec):
Takové byly dnešní Impulsy.

27.02.2014

VIDEO: Helena Bezděk Fraňková: Sledování filmů se mění

Šéfka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o investičních pobídkách pro filmaře.
26.02.2014

Ivo Bystřičan: Dokument o dálnici D8 je pro lidi aktivizující!

Dokumentarista Ivo Bystřičan mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém časosběrném filmu Dál nic o stavbě dálnice D8.
24.02.2014

Robert Šlachta: Do 14 dnů padnou obžaloby v kauze Opencard!

Ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o nových případech.
20.02.2014

VIDEO: Pavel Telička: Sankce vůči Ukrajině přišly pozdě

Bývalý eurokomisař Pavel Telička mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci na Ukrajině.
20.02.2014

Bohuslav Sobotka: Argumentů proti návštěvě Janukovyče v Česku přibývá!

Premiér ČR Bohuslav Sobotka mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci na Ukrajině.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.