Ladislav Smoljak, režisér

Publikováno: 27.08.2009 18:20
Režisér, scénárista a herec Ladislav Smoljak mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls například o své nové divadelní hře.

Moderátor (Václav Moravec):
Svoji stopu zanechal v mnoha oborech a na mnoha místech. Třeba i v Bruselu. Otisk pravé nohy českého génia, světoběžníka Járy Cimrmana, odhalili bezmála před třemi roky restaurátoři Cimrmanova díla, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák při zastoupení České republiky v Bruselu.

Záznam Zdeňka Svěráka:
Řekli jsme si, jestli by třeba zájezd Divadla Járy Cimrmana do Bruselu měl návštěvnost. A vsadili jsme na to, že asi ano a zřejmě jsme se nemýlili, protože to divadlo má asi šest set míst nebo ten sál, no a představení obě byla vyprodána. Nejdřív jsme chtěli hrát jenom jedno a pak jsme tady zůstali na dva dny.

Moderátor (Václav Moravec):
Takový úspěch měl Cimrman před třemi lety v Bruselu. Týdeník Respekt před časem označil Divadlo Járy Cimrmana za divadlo, které proplulo invazí, normalizací, revolucí i svobodou a stále je populární. I o tom bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je jeden ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana, režisér, scénárista a herec Ladislav Smoljak. Děkuji, že jste přijal mé pozvání, vítejte v Rádiu Impuls, hezký dobrý den.

Host (Ladislav Smoljak):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Zdeněk Svěrák vás charakterizuje jako člověka, který ho, krom jiného, naučil v textech škrtat, což Zdeněk Svěrák nemá příliš rád. Čemu se Ladislav Smoljak přiučil od Zdeňka Svěráka?

Host (Ladislav Smoljak):
No tak Zdeněk vzpomíná na takový dávný doby, kdy já jsem byl redaktorem Mladého světa a on ještě učiteloval, my jsme spolu sice vychodili vysokou školu, ale on byl mladší, takže zůstal v tý škole dýl než já. No a já jsem mu tiskl první povídky, no a protože oni se taky musely na tu stránku vejít, tak asi proto jsem škrtal, ale no tak škrtal jsem rozumně asi, když na to vzpomíná v dobrém.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste se od Zdeňka Svěráka přiučil čemu?

Host (Ladislav Smoljak):
No, já jsem se od Zdeňka přiučil, bych řekl, až v pozdější době, kdy jsme spolu pracovali na těch našich hrách, na těch objevech Cimrmanovských, abychom to řekli. Ale tam je plno práce literární a myslím si, že já jsem takovej ortodoxní. Mám trošičku sklon k tomu jako být strašně přísnej při výběru látky, při tom, jestli jít tímhle směrem, jestli to není moc jako příliš lehký a tak dále. A Zdeněk zase je takovej, že se jako rád pustí do všeho. Často, když třeba přijde na nějakej nápad, mě se to nějak nezdá, tak už teď ze zkušenosti vím, že je lepší na tom začít pracovat, protože ono se pak ukáže, že tam opravdu je zlatá žíla a čili vlastně nakonec on je právě dobrej v tom, že ten zásah toho humoru má takový jako širší paletu. Kdybych ho neměl asi vedle sebe, tak bych byl jako takovej stísněnej svejma mantinelama.

Moderátor (Václav Moravec):
Poslední a zatím patnáctá hra, České nebe, Cimrmanův dramatický kšeft, je v očích nejen Zdeňka Svěráka, ale i v očích vašich hrou zřejmě poslední. Zdeněk Svěrák k reakcím publika na České nebe zatím říká.

Záznam Zdeňka Svěráka:
My ten text čistíme už při zkouškách, kdy nám to přijde třeba zbytečné, dlouhé, takže to vyčistíme. Pak při tom hraní se zabýváme tím, proč se třeba nesmějou tam, kde bylo naplánováno. No a zjistíme, že to jde udělat tak, aby se smáli, že to jenom špatně říkáme nebo špatně se přitom chováme, ale většinou ty vtipy, který jsou tam zakletý, tak se dají vyvolat.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje k poslední hře, patnácté hře, Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák. Jak často se Ladislav Smoljak, který je hostem dnešních Impulsů, setkává s tím, že úvahy o tom, že České nebe je poslední hrou v historii Divadla Járy Cimrmana, že to je marketingový tah, který bude znamenat, že si vytváříte předpolí pro objev šestnáctý, pro šestnáctou hru, divadla?

Host (Ladislav Smoljak):
Tak to mě nikdy nenapadlo, že by to takhle mohlo být chápáno. My jsme tu myšlenku vyslovili, protože to má celkem logický základ. Tak já jsem ročník 31, Zdeněk je ročník 36. Mezi našimi premiérami těmi posledními uplývalo vždycky pět let. Takže když si člověk přičte těch pět let a ještě si vezme v úvahu to, že těch her je patnáct, když jsme prozkoušeli jednak tématicky nejrůznější žánry, detektivku, operetu, operu, selské drama a já nevím co všechno a speciálně v téhle hře jsme vlastně se věnovali historii a to historii z širšího hlediska než před tím třeba v Blaníku. To byla taky historická hra, ale ta byla trošku zaměřená na ten Blanickej mýtus a dost. Kdežto tady v tom nebi se takový osazenstvo z různých dob, ten svatý Václav, že je z úsvitu českých dějin, je tam Hus, že jo, to je gotika čtrnáctý století. Je tam Havlíček, to je devatenáctý století. Vlastně je tam ještě starší, praotec Čech. Ale ten se moc nevyjadřuje a babička Boženy Němcové, že jo, ta reprezentuje zase taky určitou oblast. Tak vlastně tady jsme tu historii z hlediska Járy Cimrmana způsobem vidění očima Járy Cimrmana završili podle mého názoru. Čili obě, oba tyto důvody. Ten, že nám bude už hodně let za pět let, kdy by měla být nová premiéra a druhý důvod, že jsme vlastně tak trochu završili to téma, který těch přes čtyřicet let děláme, tak to nás vedlo k úvaze, že by to asi byla poslední hra.

Moderátor (Václav Moravec):
Opravdu kruh se už uzavřel, že je tématicky uzavřeno?

Host (Ladislav Smoljak):
No, mě se to tak jako zdá. Když bychom si teďko se Zdeňkem sedli nebo v příštích měsících a řekli si, o čem by mohla být ta šestnáctá hra a já si myslím, že bychom se sakra zapotili, že bychom se rozcházeli s tím, že nevíme, protože často by jsme říkali, ale to už jsme měli v týhle hře a tohle to bylo zase v tamtý hře. Takže je to opravdu dost pravděpodobný. No ale tak jak říkají politici takovej ten slogan, nikdy neříkej nikdy, že jo.

Moderátor (Václav Moravec):
Když Ladislav Smoljak poskytuje rozhovor o Cimrmanech, říká, o nich už bylo řečeno úplně všechno a zároveň říkáte, jediné, co nás trápí je, že nevíme, proč jsme oblíbení. Už jste si na to se Zdeňkem po těch více než čtyřiceti letech odpověděli?

Host (Ladislav Smoljak):
No, my jsme si na to zvykli, ale tu odpověď úplně neznáme. My máme v nové knížce, kterou jsme teď vydali, to je takový soubor všech našich her a seminářů, tak Přemysl Rut napsal takovou úvodní studii, která je, myslím, velice pěkná, bystrá, hluboká a přináší tam myšlenky třeba, které ještě nikdo nevyslovil. On sice tam i cituje své kolegy, jako například Vladimíra Justa a vyjadřuje se k tomu a nebo pochvalně je cituje, ale myslím si, že je tam hodně myšlenek, který ještě nikdo neřekl. Takže to stojí za to, myslím, si přečíst.

Moderátor (Václav Moravec):
A vaše interpretace? Jaké vy máte teorie, teoriemi proto, že jste zůstali, když jsem citoval v úvodu týdeník Respekt. Divadlo, které proplulo invazí, normalizací, revolucí i svobodou a stále je populární.

Host (Ladislav Smoljak):
Tak myslím, že to souvisí s tím, co teď říkáte. Profesor Cepl v debatě, kterou spolu občas vedeme, tak říkal, vy jste měli vlastně štěstí, že jste se chytli už v době komunistické vlády, protože jste přišli do té polistopadové, on říká myslím nějak VLSR, velká…

Moderátor (Václav Moravec):
Velká listopadová revoluce.

Host (Ladislav Smoljak):
Velká listopadová, sametová revoluce. Tak vy jste tam už přišli jako značka, jako dobrá značka, takže jste měli náskok před těmi, kteří teprve vznikali a museli si jako v tý konkurenci, která se samozřejmě velice intenzivně rozrostla, protože když najednou byla svoboda, že jo, tak jako teď bylo možný všechno a těch divadel se vyrojilo hodně, takže my jsme měli náskok. Čili to je asi jeden z důvodů, že jsme teda byli už zavedená značka. Já myslím, že tam sehrává roli i takový fakt, který hraje významnou roli v seriálech. Proč lidi mají rádi seriály? Proč třeba jim dávají přednost před ojedinělou inscenací, která prostě má začátek, konec a dost. Další inscenace je o něčem jiným, vůbec s ní nesouvisí. Čili je vidět, že lidi, když třeba zaujme nějaká, buď příběh nebo postavy, jo, něco je zaujme a má i pokračování.

Moderátor (Václav Moravec):
Chtějí o nich vědět víc. Totéž je v případě…

Host (Ladislav Smoljak):
Chtějí o nich teda vědět víc a nebo prostě…

Moderátor (Václav Moravec):
Cimrmana?

Host (Ladislav Smoljak):
Si je oblíbí a chtějí vidět další jejich osud, jo, chtějí vidět další tvář a zároveň si ten seriál obvykle najde svoje diváky, protože ty, který nebaví, jako třeba mě některý seriály nebaví, takže se na ně nedívám, i když popravdě řečeno já se nedívám snad vůbec na žádnej. Ale dovedu pochopit lidi, který se na určitý seriály nedívají a určitý seriály ano. Čili to publikum se vytřídí a pak má vlastně ta, ten seriál takový štamgasty. A to máme my v divadle taky. Když jdete do divadla repertoárového, tak se dozvíte, že je tam premiéra a teď chcete se něco pro sebe dozvědět, jako jestli vám to bude stát za to to navštívit nebo ne, tak co sledujete? Kdo to hraje, kdo to režíruje, jo, a teď i kdo je autorem, že jo. A často jsou to lidi, se kterými třeba nemáte už zkušenost a tak dále. Čili vy na tu návštěvu jdete do neznáma. Kdežto do našeho divadla nemůžete říct, že jdete do neznáma, i když jdete na novou premiéru. Tak už plno věcí je známejch. Čili lidi tam jdou jako do svojí oblíbený hospody, berme to s velkou tolerancí. A těší se třeba, že tam bude nová společnost nebo že narazili nový pivo, já nevím, to už teďko trošičku plácám, jo. Ale samozřejmě očekávají, co v té hře bude novýho, že jo, u nás.

Moderátor (Václav Moravec):
Restaurátoři Cimrmanova díla, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, objevili z Cimrmanovy pozůstalosti mnohé. Například v rámci expedice Altaj Cimrman objevila při výstupu na třítisícovou altajskou horu stopy, které svědčí o tom, že Jára Cimrman se stal přítelem altajského lidu, tady jsou slova Zdeňka Svěráka.

Záznam Zdeňka Svěráka:
Tam jsou stopy, který svědčí o tom, že Cimrman při pobytu v Altaji se stal přítelem Altajců a že oni tam třeba vyrábějí takový přípravek na dlouhověkost z jeleních parohů. A s tím jim právě Jára Cimrman pomohl. Hlavně těm jelenům. On vymyslel injekci, aby to ty jeleny nebolelo.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje Zdeněk Svěrák. Dodejme, že génius Jára Cimrman se v ruské Altaji pohyboval před víc než sto lety při své cestě z rusko-japonské války. Je to tak, řekl jsem to správně, Ladislave Smoljaku?

Host (Ladislav Smoljak):
Ano.

Moderátor (Václav Moravec):
Příběhy kolem Járy Cimrmana do sebe zapadají. Jak velkou práci si dáváte s tím, aby opravdu žádné to kolečko nevybočilo, to znamená, jestli vás fanoušci v průběhu těch čtyřiceti let upozorňují na to, že tam jsou některá chabá místa, protože vám něco uniklo v těch jednotlivých propracovanostech Cimrmanovské legendy?

Host (Ladislav Smoljak):
Já si myslím, že tady jsme málo přesný historicky. Že ty objevy děláme trošku lajdácky a s těmi daty zacházíme lehkomyslně.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy, když se bavíme o Divadle Járy Cimrmana, tak když jsem před deseti lety mluvil se Zdeněkem Svěrákem o jeho posledním představení, které dříve či později sehraje v Divadle Járy Cimrmana, tak říkal, že by nechtěl být u toho, aby věděl o tom, že to jeho představení je v Divadle Járy Cimrmana poslední. Jak říká Vojtěch Cepl, Divadlo Járy Cimrmana je značka. Je to něco jako Mercedes. Máte promyšlené, co bude s tou značkou, až jeden z vás dvou si řekne dost?

Host (Ladislav Smoljak):
To nemáme. My to zatím řešíme asi tak, jako když se nás někdo zeptá, my to řešíme zatím tak, jako když se nás někdo zeptá, co budete dělat, až budete na smrtelné posteli? Už jste nějak o tom přemýšleli? Tak já jsem o tom přemýšlel jenom tak, že jsem se snažil napsat nějakou závěť rámcovou, která by byla návodem pro mé děti hlavně, ale jinak to zatím nechávám, jako jak se říká, házím to za hlavu. Takže takhle se my chováme i v tom divadle, no. Zatím je nás tolik, že obsadíme každou hru dvakrát. Dokonce tahle hra má nejvíc postav. My jsme začali svoje hry v začátcích našeho divadla s počtem čtyř postav. Pak jsme byli na pětce, na šestce a v těch posledních hrách už jsme byli na sedmičce. To už vyčerpalo celý vlastně náš ansambl.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy zároveň si, řekněme, od podzimu ukousnete další krajíc a to své vlastní tvůrčí činnosti, protože začnete od září zkoušet novou divadelní hru, která bude čistě vaší divadelní hrou, a propos, prokonzultoval jste ji se Zdeněkem Svěrákem a o jakou hru jde?

Host (Ladislav Smoljak):
Jmenuje se to Hus: Ália Minóra Kostnického koncilu. Lidi ode mě čekají většinou hru humornou, což jsem taky dosud plnil a tohleto, já jsem původně chtěl to napsat trošku humorně. Jako mě připadalo, že kdybych si to přečetl jaksi důkladněji, že by se tam objevily třeba nějaký takový možnosti scholastické rozpravy a scholastických sporů o nějaký blbosti taky, jak to známe, že jo. Ale když jsem se do toho pustil, tak jsem najednou zjistil, že to je zajímavý téma a že vlastně když jsem opravdu studoval dobrou literaturu, moderní a novou, tak že jsem zjistil, že stejně jako většina národa jsem doposud žil v zajetí Jiráskovských a Tylovských mýtů, co se týče Husa. Takže třeba jsem si taky myslel, že největším dílem Zikmunda Lucemburského bylo upálení Jana Husa, že Koncil kostnický se taky kvůli tomu sešel a že prostě ty dělali všechno možný, aby mohli upálit a při tom jsem zjistil, že je opak pravdou. Že třeba Zikmund, syn Karla IV. byl, dá se říct, nestál ve stínu svého otce. To byl velmi uznávaný diplomat a dneska i je uznávaná velká postava historie, který jenom neměl ty podmínky takový, aby to dotáhl až tak daleko. Mimochodem díky se dá říct nebo vinou našeho národa, kterej se proti němu postavil a vlastně ho donutil, aby vedl křížové výpravy a přitom kdyby se Češi byli dohodli na tom koncilu přes toho Husa, kdyby se byli s tím Zikmundem dohodli, což on si strašně přál, tak on, když by se stal císařem, tak by učinil z Čech samozřejmě střed své říše a kdo ví, jak by vypadala ta historie. Byl by to druhý otec vlasti, že jo.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak vás poslouchám, to znamená, že půjde o historické drama?

Host (Ladislav Smoljak):
No, je to, já bych tomu říkal vlastně drama, no. Drama se říká všemu, co je na divadle, ale ono je to drama, když to vezmeme z toho hlediska, o co jde, že jo. Tam jde o život Jana Husa. A církvi jde zase o reformu církve. Ten Koncil kostnický, to byl reformní koncil. To taky jako nikdo neví. Myslí si, že to byla taková sebranka. Tam se sešel výkvět evropské civilizace, tam poslalo dvacet universit svoje profesory, oni si říkali doktoři, že jo. A jeho úkolem bylo dát tu církev do pořádku, protože ona byla skutečně v hrozný krizi, protože byli tři papeži, papežové. Takže zase se ukazuje, že jsme, náš národ teda žije v mýtech. A myslím si taky nebo ta historie mě přesvědčila o tom, že ty kardinálové, který to měli na starosti, toho Husa, to slyšení a to, aby ho jaksi přinutili k dohodě s církví a k odvolání některých jeho tezí, tak se snažili mu vyjít co nejvíc vstříc. Oni mu ubírali, ubírali z těch obžalob, až nemohli už ze svýho stanoviska jít dál, aby on mohl prostě říct, že bude takhle a takhle nadále učit a to a to že zavrhuje. No a to se nepovedlo a oni byli z toho nešťastný a vlastně i Zikmund i církev byla nešťastná, že ho musí upálit, ale jak se říká, nemohli jinak.

Moderátor (Václav Moravec):
Kdo ztvárňuje postavu Husa? Budete to vy?

Host (Ladislav Smoljak):
Hus tam vůbec nevystupuje.

Moderátor (Václav Moravec):
Hus tam vůbec nebude?

Host (Ladislav Smoljak):
Já jsem to pojal, myslím si, z toho hlediska, co jsem chtěl a já jsem chtěl na tom ukázat, jak je složitá pravda. Což si myslím, že je docela aktuální, protože my jsme teďko vychovávaný politikou, že musíme se rozhodnout, kdo má pravdu, že jo, a ten má absolutní pravdu, ten je dobrej, ten je zlej, jo, čili dobro a zlo, je to černobílý naprosto. Vemte si ten politickej život je opravdu na tomhle postavenej. Málokdy se stane, že by v nějakým velkým střetu jste slyšel rozumný slovo aspoň z jedný strany. A tady se ukazuje právě to, co jsem teď už naznačil, že ten Hus měl svoji pravdu, kterou uznáváme, kterou ctíme, protože on byl ochoten obětovat život za to, co považoval za svou pravdu. Ale tam měla svou pravdu církev a tam měl svou pravdu Zikmund. A já si myslím, že je opravdu na velký, velký zamyšlení a na to, že musí člověk ten mozek jako povzbudit k tomu, aby opravdu pracoval na plný obrátky, aby pochopil ne kde je pravda, ale aby pochopil tu skutečnost s tím uznáním, že často ta pravda není úplně jednoznačná na jedné straně.

Moderátor (Václav Moravec):
Premiéra bude kdy?

Host (Ladislav Smoljak):
Premiéra bude v polovičce listopadu.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká herec, režisér a scénárista Ladislav Smoljak, který byl hostem dnešních Impulsů. Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré při zkoušení vaší nové divadelní hry.

Host (Ladislav Smoljak):
Děkuji a děkuji za pozvání.

31.08.2009

Petr Kobylka, Banka pupečníkové krve

Šéf banky pupečníkové krve Petr Kobylka mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls u kterých nemocí může odběr pomoci.
26.08.2009

Jaroslav Feyereisl, ředitel, Ústav péče o matku a dítě

Ředitel Ústavu péče o matku a dítě Jaroslav Feyereisl mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o porodu v 21.století.
25.08.2009

Ivan Langer, místopředseda ODS

Místopředseda ODS Ivan Langer mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o možné asistenci policie na politických mítincích nebo o setkávání politiků s byznysmeny.
24.08.2009

Miloslav Vlk, kardinál

Kardinál Miloslav Vlk mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o návštěvě papeže Benedikta XVI. v Česku.
20.08.2009

Petr Fejk, ředitel pražské ZOO

Ředitel pražské zoo Petr Fejk mluvil o důvodech, proč zoologickou zahradu po 12 letech opouští.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.