Květa Paichlová, ředitelka SOS vesničky

Publikováno: 05.08.2009 18:20
SOS vesničky se potýkají s velkým nedostatkem peněz. Hlavně o tom mluvila ředitelka SOS vesniček Květa Paichlová.

Moderátor (Václav Moravec):
Nedoceněná pěstounská péče v Česku. I to je jeden z problémů, na který se snaží upozornit sdružení SOS dětských vesniček. Českým SOS vesničkám hrozí, že přijdou o významnou část peněz. Mateřská zahraniční organizace, rakouská, sníží jejich podporu. Její příspěvek přitom představuje víc než třetinu rozpočtu českých vesniček. Stát dává na provoz zhruba 20 procent rozpočtu a to formou nenárokového grantu. Provoz není levný. Peníze stojí například dlouhá a důkladná příprava budoucích matek pěstounek. Tady jsou slova ředitelky sdružení SOS dětských vesniček, Květy Paichlové.

Host (Květa Paichlová):
Žen je kolem těch osmdesáti s tím, že opravdu se vybere kolem těch šesti, které jdou do toho speciálního tréninku. Ten trénink začíná vlastně tím vzděláváním, kdy probíhají semináře, vzdělávací kurzy na různá témata od těch sebepoznávacích kurzů, vedle těch odborných co se týká nějakých psychologických, i takových manažerských, jako je třeba opravdu to řešení konfliktů. Potom vlastně se schází takzvaná pedagogická komise, což jsou zástupci sdružení, odborníci a ty opět vlastně posuzují schopnost té matky, jestli ona bude ta pravá.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradila v polovině června ředitelka sdružení SOS dětských vesniček Květa Paichlová. Nejen o tom, jaká je budoucnost SOS dětských vesniček v Česku, bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je právě ředitelka sdružení SOS vesniček Květa Paichlová. Děkuji, že jste přijala mé pozvání, vítejte v Rádiu Impuls, dobrý den.

Host (Květa Paichlová):
Dobrý den, děkuji za pozvání.

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud se nemýlím, tak ta první SOS dětská vesnička na území Československa vznikla v roce 1969 a ony dětské SOS vesničky byly od roku 1974 až do listopadové revoluce v roce 89 pod státem. Pak došlo k osamostatnění. Dá se, paní ředitelko, říci, že se od vzniku dětských SOS vesniček na území České republiky teď v té situaci, ve které jste, nacházíte v nejobtížnějším období?

Host (Květa Paichlová):
Já bych neřekla, že jsme v nejobtížnějším období, protože se, myslím, o pěstounské péči a vůbec o tom, aby se dostalo co nejvíce lidí, pardon dětí, z institucí hodně hovoří a už se dělají určité kroky včetně národního akčního plánu, který vlastně teď připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, i dalších kroků. Takže si nemyslím, že jsme v úplně obtížné situaci, spíš jde o to, že to možná přišlo trochu pozdě a že budeme muset napnout opravdu síly, abychom se z té, neříkám obtížné, je to prostě situace, která úplně není nejlepší, ale myslím si, že máme potenciál jak se vlastně s tím potýkat.

Moderátor (Václav Moravec):
Základní údaje, v České republice máme tři dětské SOS vesničky. Starají se o děti, které nemají moc šancí dostat se do adoptivní rodiny nebo k pěstounům. Místo dětského domova ale žijí v domku s náhradní matkou. Dá se říci, kolik dětí od toho roku 1969 prošlo českými SOS vesničkami, řádově?

Host (Květa Paichlová):
Řádově je to kolem několika stovek samozřejmě. V současné době mi tam máme vlastně kolem 105 dětí, o které se stará 26 maminek a máme tam vlastně i ten první, po dlouhé době¨, pěstounský pár. Vlastně po té revoluci.

Moderátor (Václav Moravec):
Zmiňoval jsem, že ty vesničky jsou v česku tři, a to v Doubí, Chvalčově a v Mydlánkách. Když srovnáme počet obyvatel České republiky s tím, jak jsou rozšířené SOS vesničky ve světě, kde jsou založeny a kde fungují. Stačí ty tři dětské SOS vesničky v Česku na počet obyvatel?

Host (Květa Paichlová):
Samozřejmě na počet obyvatel a možná i na počet dětí, které jsou v institucích, se to bude zdát, že to je málo. Ale zase když vezmeme v potaz ty ekonomické podmínky a kolik to stojí vůbec provoz těch vesniček, tak je to na Českou republiku, myslím, dostatečné z hlediska toho ekonomického. Z hlediska toho, abychom měli dostatek míst pro děti vlastně v těch zařízeních pro pěstounskou péči, tak je tam trend nestavět už vesničky další, ale spíš jako dávat vlastně ty rodiny s tou odbornou péčí, aby ji měly zajištěnou třeba i do nějakých domů, aby byly v rámci komunity.

Moderátor (Václav Moravec):
Nepočítá se tedy s tím, že by se rozšiřoval počet z těch tří?

Host (Květa Paichlová):
Rozhodně to nebude dělat Sdružení SOS dětských vesniček, aby rozšiřovalo počet vesniček v případě, že nedostane nějakou finanční podporu od státu a nebo v případě, že stát převezme vlastně ten model té péče pěstounské, která je poskytována právě v SOS dětských vesničkách.

Moderátor (Václav Moravec):
Bylo by to dobré, aby stát tuto péči na sebe převzal? To znamená, když budeme srovnávat s tím modelem předlistopadovým a s tím, že jste osamostatněni?

Host (Květa Paichlová):
Já myslím, že zase ta nezávislost je velice dobrá, i vzhledem k tomu, že my sami můžeme vybírat ty odborníky, děláme si nějaké evaluace, jak to vypadá v těch vesničkách, vybíráme si vlastní maminky. Nicméně ten model je opravdu dobrý, protože to je od toho ranného věku toho dítěte až do dospělosti, kde stejně neopouští se ani, když opouští, neopouští se ani když opouští tu dětskou vesničku, i když ty vazby samozřejmě s tou pěstounkou jsou velice jako úzké, ale může vlastně v případě, že má na to, ten mladiství pokračovat v té další následné péči, která je taky opomíjená v rámci jako vlastně té státní politiky.

Moderátor (Václav Moravec):
Nemýlím-li se, tak je to zhruba více než dvacítka pěstounek, které se starají o více než tu stovku dětí, které jsou v českých SOS vesničkách. Máte dostatek pěstounek nebo je to, řekněme, nedostatkové zboží, obrazně řečeno?

Host (Květa Paichlová):
Je to jako rozhodnutí, aby se člověk stal pěstounem, je opravdu asi velké rozhodnutí a aby se staral o děti, které jsou sourozenci například. A je tam třeba skupina těch pěti sourozenců a dostat prostě pět dětí jako ve velmi krátkém období, to je kus hrdinství prostě. A takže jako je to prostě poslání pro tu ženu nebo i pro ten pár. Jo, že prostě, že se rozhodnou, že prostě přispějí jako někomu, i když těch dětí jako ve srovnání k tomu hroznému číslu, které v těch institucích, není zase tak velké. Ale prostě je tady daná šance jako těm dětem prostě změnit ten svůj život.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy teď mluvíte o hrozném číslu více než 20 tisíc dětí v sociální péči, chápu to správně?

Host (Květa Paichlová):
Ano. V těch, vlastně v té péči v rámci institucí, což nás řadí na jedno z dost nepěkných míst jako v rámci té střední a východní Evropy a myslím si, že to je i jeden z důvodů, jak jsme kritizováni i ze stran Evropské unie.

Moderátor (Václav Moravec):
O čem to podle vás vypovídá, že 20 tisíc dětí v České republice je v různých formách sociální péče?

Host (Květa Paichlová):
Jednak jsou to děti teda v kojeneckých ústavech, jednak jsou to ty děti, kterým je nařízená vlastně ta ústavní péče. Je to asi v tom, že bylo dříve velice jednoduché ty děti prostě vyjmout z té rodiny v případě, že se tam objevil nějaký problém. Což si nemyslím, že třeba ekonomický problém rodiny je problém pro to, aby to dítě bylo odebrané z té rodiny. Což se může stát. A spíš by se měly vytvářet takové ty záchranné sítě, aby se ta rodina prostě z těch problémů dostala a to dítě se mohlo zpátky do té biologické rodiny vrátit. Což je trend, který je celosvětový. Myslím, že to je trend i u nás, samozřejmě práce s tou biologickou rodinou a prostě porozumět, proč tam došlo k tomu, prostě k tomu konfliktu. Samozřejmě nesmí to být proti zájmu toho dítěte. Někdy je to prostě nutnost. Ale jako zase ta práce s tou biologickou rodinou jinak, když to řeknu hodně ošklivě, tak můžeme umístit víc dětí zpátky do těch rodin než zřizovat nějaké další prostě hodně finančně náročná zařízení. Omlouvám se, já jsem ekonom vzděláním, takže.

Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že hostem u mikrofonu Rádia Impuls je dnes ředitelka Sdružení SOS dětských vesniček Květa Paichlová. Znovu základní fakta, idea SOS dětských vesniček vznikla v Rakousku po druhé světové válce, kdy v souvislosti s velkými ztrátami na životech byla v Evropě velká spousta opuštěných dětí. Pokud byste měla říci, jaké cíle mají SOS dětské vesničky dnes a jak se proměnily po zhruba 60 letech od konce druhé světové války. Jak by ten popis, ten rozdíl základní, který je dnes…

Host (Květa Paichlová):
Samozřejmě, že to je jasné danou tou historií, že nebyly takové možnosti, jako jsou vlastně teď i z hlediska té odbornosti. Nicméně i ty zakladatelé té první vesničky v Doubí, což je pan profesor Matějíček, pan profesor Dunovský, což jsou jména, která jsou prostě obdivovaná a samozřejmě jsou to renomovaní odborníci. A ta péče, která byla poskytována, byla opravdu jako bez jakýchkoliv výhrad. Nicméně ten proces nebo vlastně ten vývoj je takový. Hlavně je tam ta odborná pomoc pro ty nové matky, pěstounky, které tam přicházejí, protože se musí sžít i s těmi, jednak s tím prostředím a jednak s těmi dětmi, které dostávají. A ty děti se musí sžít vlastně s těmi maminkami. A takže tohle to tam se neustále vlastně řeší, i ta další, to vzdělávání těch maminek, aby nevyhořely nebo prostě ten support, ta podpora, která se jim tam dává.

Moderátor (Václav Moravec):
Už jsme to tady zmiňovali, že jde hlavně o pěstounky. Nicméně vy jste před rokem ohlásili, že české Sdružení SOS dětských vesniček začíná krom maminek pěstounek přijímat manželské páry, respektive jeden manželský pár, pilotní projekt jste odzkoušeli a máte ho k dispozici od prosince, dá se říci. Uvažujete o tom, že se rozšíří počet manželských pěstounských párů, které se budou starat o děti?

Host (Květa Paichlová):
Ono to závisí také jakým způsobem je ten pár přijatý v té vesničce, kde za tím vlastně byly maminky, které nejsou úplně samy. Samozřejmě to by bylo úplně proti vlastně přirozenosti lidské, ale počítáme s tím, ale ten pár musí zase projít tím vzdělávacím procesem, musí vlastně projít těmi různými psychologickými testy. Takže jako jsou tam zájemci, ale je to velice, i ten výběr těch SOS maminek musí být opravdu velice jako detailní, neříkám detailní, ale dělaný odborně. Prostě aby po tom nedošlo prostě k nějakému problému, že třeba to prostředí nebude pro tu maminku úplně ideální, ani pro ty děti.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy teď máte zkušenosti více než půlroční s tím manželským párem, pěstounským párem v rámci SOS vesničky. Jaké jsou ty více než ty půlroční zkušenosti?

Host (Květa Paichlová):
Já myslím, že jsou nejlepší. Ale to jsou opravdu jako vynikající lidé, protože už měli zkušenosti s pěstounskou péčí, mají velice sociální cítění a velice dobře se zadaptovali vlastně na to prostředí. Takže tam jsme naprosto spokojeni.

Moderátor (Václav Moravec):
Nedávno jsme se dozvěděli, že českým SOS dětským vesničkám hrozí nedostatek peněz, respektive že ta rakouská mateřská organizace sníží podporu pro české SOS vesničky. Její příspěvek přitom představoval více než třetinu rozpočtu českých SOS vesniček. Stát dává na provoz zhruba dvacet procent vašeho rozpočtu a to ve formě nenárokového grantu. Tady jsou slova zástupce Sdružení SOS vesniček v Česku, Jana Foldy.

Záznam Jana Foldy:
Tyto náklady zůstávají nadále na bedrech zřizovatele, tedy SOS vesniček a stát na nich žádným způsobem neparticipuje, nechává čistě na zřizovateli, zda ty finanční prostředky sežene a kde je sežene. V našem případě jsou to … miliony korun ročně a obzvlášť v současné době není jednoduché se s takovou situací vypořádat.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil v polovině června zástupce Sdružení SOS dětských vesniček Jan Folda. Pokud by ředitelka téhož sdružení, Květa Paichlová, která je hostem dnešních Impulsů, měla vlastně vysvětlit, jak to bude s těmi penězi, zda i od té vaší mateřské rakouské organizace o ty peníze přijdete nebo je to pouze plán…

Host (Květa Paichlová):
Je to plán. Je to plán, protože jsme v centru Evropy, ekonomika sice se potýká teď, my tomu říkáme nová realita, teda s novou realitou. Ale prostě do budoucnosti ten potenciál tady je, ale nikdo neví, co se stane třeba během příštího roku. Takže je tady ten trend, abychom byli vlastně nezávislí na tom našem rakouském kolegovi. Ale tím…

Moderátor (Václav Moravec):
Pokud bychom měli vyčíslit ten zhruba třetinový příspěvek z Rakouska, kolik to předpokládá?

Host (Květa Paichlová):
Takže je to kolem 17 milionů.

Moderátor (Václav Moravec):
17 milionů korun, ona třetina. Máte nějaké jiné zdroje, kterými byste těch 17 milionů korun mohli nahradit?

Host (Květa Paichlová):
Tam to je problém docela, protože ten rozpočet je docela vysoký pro ta tři zařízení, i vlastně tu komunitu mládeže. Dost velké procento právě tvoří i ty příspěvky ze soukromého sektoru nebo i z veřejných, teď z těch různých grantů nebo fondů. A 17 milionů, to je obrovská částka. A tady jde o to, že my jsme vlastně dělali několik iniciativ, že jsme oslovovali jak členy Parlamentu, tak zástupce různých ministerstev, aby se změnilo financování vlastně těch zařízení, které poskytují tu pěstounskou péči a vlastně jsme nebojovali jenom za sebe, ale i za ostatní zařízení. Protože ze zákona my teda poskytujeme jednak pokrytí těch nákladů, které souvisí s provozem vesničky a jednak ještě vlastně ze zákona musíme poskytovat, nemusíme, ale poskytujeme vlastně maminkám ještě plat, který je, ale nikdo prostě nikoho nezajímalo vlastně, kdy ty peníze si seženeme, jestli to bude od toho našeho nadnárodního vlastně partnera. Takže tam ty iniciativy byly s tím, že měl být teda v rámci prorodinného balíčku, vlastně to mělo být upraveno s tím, že vlastně ty dávky by ty, co my vyplácíme teď vlastně našim SOS matkám pěstounkám, že by šly rovnou vlastně…

Moderátor (Václav Moravec):
Od státu.

Host (Květa Paichlová):
Od státu. Nicméně ta situace se trochu teď změnila, protože teď je to vlastně návrh poslanecký a…

Moderátor (Václav Moravec):
Je to návrh Petra Nečase a bohužel spadne pod stůl, protože Petr Nečas tady řekl v Impulsu, že se s největší pravděpodobností ten prorodinný balíček nepodaří projednat ve všech třech čteních v Poslanecké sněmovně do předčasných voleb a pak ty zákony padají.

Host (Květa Paichlová):
Takže tam ale jako my se nevzdáváme. My samozřejmě budeme nadále, neříkám obcházet, ale lobovat. Protože si myslím, že to je dobrá věc a mělo by se tady ta, vlastně ta pěstounská péče by se opravdu měla hodně rozšířit.

Moderátor (Václav Moravec):
Ona i poslankyně sociálních demokratů Lenka Mazuchová, jak jsem četl její text v Parlamentních listech z 23. dubna letošního roku, tak doslova napsala: Situace může skutečně nastat, protože tato společensky potřebná činnost je odkázána převážně na pomoc ze zahraničních a finančních darů a přimlouvala se k tomu, aby ten prorodinný balíček a tato jeho část, která vám má zajistit ony příspěvky pro matky pěstounky, aby nešel z vašich zdrojů, ale aby šel z těch státních zdrojů. Dá se tedy říci, že počítáte s tím, že v případě, pokud neprojde onen prorodinný balíček teď, takže od příštího roku by mohla nastat situace…

Host (Květa Paichlová):
Bude to možná, bude to složitější s tím, že jsme v nejistotě. A vlastně ty prostředky, které bychom získali z toho soukromého sektoru, těmi … aktivitami, bychom mohli vlastně věnovat na větší nebo větší profesionalitu té péče. Takže je to taková nejistota. Ale zatím vlastně s tím, ten nadnárodní partner samozřejmě nad námi ještě bdí.

Moderátor (Václav Moravec):
Čeká tedy na to, až jak dopadnou jednání v politice?

Host (Květa Paichlová):
Ale my musíme samozřejmě být aktivně jako za nás. Jako prostě nejenom za nás, ale za tuto formu vlastně péče.

Moderátor (Václav Moravec):
Zmiňoval jsem, že ta pěstounská péče v České republice ne zcela doceněná a že na to také dětské SOS vesničky upozorňují. S jakými problémy se v roce 2009, pokud byste to měla laikům popsat, s jakými problémy se pěstounská péče potýká?

Host (Květa Paichlová):
Jednak je to ta finanční, ten finanční problém. A potom je to i vlastně takové to roztříštění jako té gesce o tu pěstounskou péči nebo vůbec o ty děti, které jsou vlastně v té ústavní péči nebo v různých těch formách té péče.

Moderátor (Václav Moravec):
Pod kolik úřadů spadají ty děti, když mluvíte o roztříštěnosti?

Host (Květa Paichlová):
Spadá to vlastně pod pět ministerstev. Což je teda, ať už se to týká nejenom dětí, ale i těch mladistvých, kteří třeba odcházejí z té péče. Takže je tam vlastně Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo školství, Ministerstvo spravedlnosti, Mnisterstvo vnitra a…

Moderátor (Václav Moravec):
A Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Host (Květa Paichlová):
Ano, to je to hlavní.

Moderátor (Václav Moravec):
Existují jiné modely, které byste vy dala za vzor České republice, aby ta péče o pěstounské děti…

Host (Květa Paichlová):
Nebo vůbec jako. Prostě tahleta péče…

Moderátor (Václav Moravec):
Sociální péče.

Host (Květa Paichlová):
Jestli by to mohlo být vlastně pod jedním institutem, který by měl ale samozřejmě nějaké pravomoci. Aby to nebyl jenom úřad. Co třeba, já nevím, Ministerstvo pro rodinu nebo prostě takovéhle věci.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká šéfka Sdružení SOS dětských vesniček Květa Paichlová, která byla hostem dnešních Impulsů. Děkuji, že jste přišla do Rádia Impuls a těším se někdy příště na shledanou.

Host (Květa Paichlová):
Já vám děkuji za pozvání a těším se také někdy příště. Na shledanou.

11.08.2009

Pavel Bém, primátor Hl.m.Prahy

Pražský primátor Pavel Bém mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o situaci v ODS.
10.08.2009

Jan Palouš, profesor

Profesor astronomie Jan Palouš mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o hvězdách...:-)
06.08.2009

Martha Issová, herečka

Herečka Martha Issová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o svých dvou nových rolích. Jedná se o postavy ve filmu Mamas a Papas a ve filmu Lidice, který se začne natáčet v listopadu.
04.08.2009

Michal Horáček, textař

Textař Michal Horáček mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o práci na muzikálu Kudykam.
30.07.2009

Ludvík Hess, zakladatel babyboxů v ČR

Zakladatel babyboxů v České republice Ludvík Hess mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o tom, co je s dětmi, které skončí v babyboxech.
Impuls on-line
Český Impuls on-line
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.