Václav Havel v Impulsech Václava Moravce

Publikováno: 01.01.2008 18:30
Exkluzivním hostem novoročních Impulsů Václava Moravce byl bývalý prezident republiky Václav Havel. Hlavním tématem byla volba prezidenta republiky, která nás v roce 2008 čeká.

Václav Moravec, moderátor:
Vstoupili jsme do nového roku, do roku 2008, ve kterém se uskuteční hned trojí volby. Prezidentské, senátní a krajské. Prezidenta budou obě komory českého Parlamentu volit už 8. února. Ač nám politické strany slibovaly přímou volbu hlavy státu, nový prezident bude opět zvolen politiky. Tady jsou slova socioložky Jiřiny Šiklové.

Nezapomeňte, že tady se vedou diskuse, jestli ten člověk je populární pro lidi, ale občané přece nevolí u nás prezidenta, volí to politické strany. Proto budoucí prezident podle mě, nebo prezidentka, musí být takový, který vlastně nebude náležet do žádné výrazné politické strany.

Nejen o únorové volbě prezidenta a právě začínajícím roce 2008 bude zvláštní vydání novoročních Impulsů. V bilanci se ohlédneme i za rokem 2007. Pozvání do novoročních Impulsů přijal bývalý československý a český prezident, dnes dramatik, Václav Havel. Vítejte v nejposlouchanější rozhlasové stanici v České republice, hezký dobrý den.

Václav Havel, host:
Dobrý večer.

Letošní první leden je v pořadí pátým prvním lednem, ve kterém jste nemusel pronášet prezidentský novoroční projev. Nepociťujete, pane prezidente, po těch pěti letech takové abstinenční příznaky?

To rozhodně nepociťuji. Já se naopak raduji z toho, že nemusím psát projevy. Já jsem téměř každý víkend musel psát nějaký projev a ty novoroční byly obzvlášť náročné, protože musely být pokud možno takzvaně vyvážené. Vždycky byl problém, jak to udělat, abych nezapomněl na žádnou oblast společenského života, abych pouze nekritizoval či pouze nechválil, ale to bylo pro mě velmi nepříjemné a raduji se, že teď mohu psát, kdy mám nápad, inspiraci a nemusím mít ani ty všechny možné diplomatické ohledy, jako občan.

Když jsem vám před třemi lety v rozhovoru pro Českou televizi na Nový rok pokládal otázku, o čem byste teď psal novoroční projev, tak jste odpověděl těmito slovy a následuje citát: Psal bych o tom, že se politika zřetelně odcizuje občanům, konec citátu. Dovolte, abych po třech letech položil stejnou otázku. Pokud byste psal novoroční projev pro rok 2008, o čem byste mluvil především?

Já bych spíš asi mluvil o budoucnosti, o tom, co je před námi. Pokud jde o současnost, tak bych pravděpodobně řekl něco podobného o tom odcizení, o tom nedobrém úkazu, že ta politika se stává takovou zvláštní estrádou pro občany. Od skandálu ke skandálu a vlastně ty důležité a podstatné věci, které vláda třeba dělá nebo Parlament přijímá v podobě zákonů, nejsou vůbec poutavě dobrou češtinou vysvětleny občanům. Přednost mají nejrozmanitější aféry či pseudoaféry.

Není to tím, že těch afér je hodně v porovnání s tím obdobím, ve kterém vy jste prezidentoval, že bylo méně afér, méně skandálů? Nebo se to spíš jeví, protože na ně média zaměřují svoji pozornost?

Těžko říct. Já bych ale celkově si myslel, že těch afér je víceméně tolik, kolik jich potřebujeme, že. A nemyslím si, že by některá doba musela mít nutně více afér než jiná, z podstaty věci.

Vy jste říkal, že byste se v novoročním projevu pro rok 2008 zaměřil především na budoucnost. Na které události z budoucnosti byste se zaměřil?

Ten rok za prvé je rokem osmičkovým, kterým, kdy si budeme připomínat několik důležitých výročí, vznik novodobého Československa, že, rok 68., vpád vojsk Varšavského paktu a zdá se mi, že opravdu i tím, že bude zvolen nový prezident, vstoupíme do jakési nové fáze a je to výzva k takovému hlubšímu zamyšlení o té budoucnosti.

Když se podíváte na rok 2008, bude v něčem zlomový? Zmínil-li jste ve své odpovědi rok 68, rok 1918, tedy založení samostatného Československa. Bude něčím pro vás osobně i pro celou Českou republiku rok 2008 zlomový?

Ještě jsem se nezmínil o Mnichovu, roku 1938, že. Pro mě osobně nikterak zvlášť zlomový neočekávám, že bude, ten rok, ale pro naši zemi v určitém smyslu by zlomový mohl být a vůbec pro Evropskou unii, která zřejmě už delší dobu stojí před úkolem jakési nové sebedefinice. A to bude vystupovat stále zřetelněji do popředí a navíc do toho přijde naše předsednictví, že, a to znamená, že se budeme muset opravdu o těch dlouhodobějších perspektivách s jakousi novou energií zamýšlet.

Když se bývalý československý a český prezident Václav Havel, host dnešních Impulsů, ohlédne za rokem 2007, kterou událost ze svého pohledu vy považujete za nejdůležitější?

No pravděpodobně to je asi naše přistoupení k Schengenské smlouvě nedávné. Já to dělím na takové čtyři fáze, přijetí do Severoatlantické aliance, tedy přistoupení ke smlouvě o Severoatlantické alianci, do Evropské unie, přistoupení k Schengenské smlouvě a posléze přijetí eura. A to jsou takové základní čtyři fáze našeho tedy legitimního, našeho jakéhosi zrovnoprávnění v rámci integrující se Evropy, naší plnohodnotné účasti na tomto veledůležitém historicky integračním procesu. Je to cosi víc než jenom to, že nemusíme takhle z okýnka ukázat pas, když projíždíme hraniční kontrolou, ono to zabralo tři minuty, no tak teď to nezabere žádnou. Ale to je cosi hlubšího, to má svůj smysl symbolický.

Když jste označil za největší událost roku 2007 vstup České republiky do Schengenu, tedy do prostoru Evropy bez hranic, bez vnitřních hranic a řekl jste další zajímavý okamžik, vstup do eurozóny, do prostoru společné evropské měny. Česká republika nemá datum v současnosti, kdy vstoupí do eurozóny. O čem to podle vás vypovídá?

Myslím si, že to není správné, že nemá žádný důvod takové mlžení a odkládání a že je správné mít termín a k němu se upínat a já jsem přesvědčen, že ten termín brzy budeme mít a budeme vše k tomu připravovat je to opravdu reálné, že to může být někdy roku 2012. V eurozóně to bude během funkčního období příštího prezidenta.

Připomínám, že exkluzivním hostem novoročních Impulsů je bývalý československý a český prezident, dramatik Václav Havel. Jak bylo řečeno, rok 2008 bude trojvolebním rokem. První v pořadí bude volba prezidenta, která se uskuteční už 8. února. Jaký největší úkol podle vás na budoucího českého prezidenta čeká?

Já myslím, že důležité by bylo, kdyby tím prezidentem se stal člověk, který jakoby otevře tu zemi novému větru. Je třeba nové krve, nových impulsů. Já mám ten dojem, že například u profesora Švejnara je ohromné plus, že tu ta léta nežil, nebyl zapleten do těch všech zdejších sítí, nemusel chodit volit kandidáty Národní fronty, jezdil po světě, studoval ekonomické reformy a posléze napsal hned v roce 90 určitou alternativní koncepci naší reformy, kde tvorba toho právního prostředí měla předcházet těm velkým transferům majetku. Nakonec jsme nešli touto cestou a doplatili jsme na to, že. A já si myslím, že budoucí prezident by měl jakýmsi způsobem odekonomizovat tu politiku i svůj vlastní výkon té funkce.

Kdybych vám ale namítl, že proti sobě stojí dva ekonomové, je to od nich vůbec možné očekávat, ať už od Klause nebo od Švejnara?

Já se domnívám, že přinejmenším od jednoho z nich to očekávati lze, protože ten právní řád, ten vyrůstá z jakéhosi mravního řádu. To jsou určité universální hodnoty, které jsou naprosto nevyhnutelnou podmínkou i ekonomického rozvoje a takový pocit, že ekonomika znamená určitý cynismus či apatii k řádu, to je prostě nesprávné, to je nedobré a já si myslím, že i ta zkušenost exulantská je ohromně důležitá. Všimněme si například Litvy a Lotyšska. To jsou země, které na tom byly daleko hůř než my, protože to byly součásti Sovětského svazu, byly to země, kam byly za Stalina vyslány ohromné ruské menšiny, které měly přispět k jakémusi potlačení vůbec identity těchto národů a všimněme si, kde jsou dnes. V mnohém ohledu jsou před námi a do značné míry na tom mají zásluhu jejich prezidenti, přišlí z exilu. Pan Adamkus v Litvě a paní Freiberková v Lotyšsku, že. Já si myslím, že taková světová zkušenost, zkušenost s reformami v mnoha různých zemích, že to je něco ohromně důležitého a že by v tom budoucím prezidentském období, ať bude už prezidentem kdokoliv, že by mělo být jakýmsi způsobem to prostředí otevřeno novým impulsům a jakýmsi způsobem se vymanit z takové té, toho zápecnictví čecháčkovského a takového neustálého ohledu, co je v našem zájmu a co není v našem zájmu, přičemž se myslí začasté i zájem velmi krátkodobý a nepřihlíží se k těm dlouhodobým perspektivám. Zdá se mi, že to bude, na první pohled by se mohlo zdát, že vlastně teď už to v klidu všechno půjde dál a nic se neděje, protože už jednou se zbořila železná opona, padlo bipolární rozdělení světa, zhroutil se totalitní systém ve všech postkomunistických zemích a že teď už bude jen takový jakýsi klid. Vůbec ne. Vůbec ne. Teď naopak asi vstupujeme do fáze nutnosti jakési nové sebeidentifikace tváří v tvář tomu globalizujícímu se světu a do toho tedy v našem případě vstoupí i éra nového prezidenta.

Dá se z těch slov Václava Havla, která právě teď pronesl, vyvodit to, že vstoupí aktivně do prezidentské nebo předprezidentské kampaně ekonoma Jana Švejnara a veřejně ho podpoří?

Já si nemyslím, že jsem právě ten typ člověka, který by uměl dělat někomu kampaň a který by v tom byl úspěšný a který by nebyl kontraproduktivní, to nevím. Ale v každém případě budu-li mít příležitost opakovat to, co jsem teď říkal a další ještě věci, které mluví spíš asi ve prospěch profesora Švejnara, ale to neznamená, že mu budu dělat kampaň, že.

Oponenti Klausova protikandidáta Jana Švejnara zmiňují možný střet zájmů a to předsednictví dozorčí radě banky ČSOB. Sám Švejnar prohlásil 18. prosince v Impulsech, proč se nerozhodl s ohlášením kandidatury rezignovat i na pozici předsedy dozorčí rady ČSOB.

Rozhodl jsem se, že bych chtěl zde držet světový standard, který je, že člověk rezignuje přesně před tím, než přijde konflikt zájmů a to je před nástupem do funkce. Tak to učinil francouzský prezident Sarkozy a tak to učinili i další činitelé. Myslím, že to je správný přístup.

To je přístup, já myslí, naprosto logický. Představme si, že vystoupí ze všech, profesor Švejnar, ze všech správních rad, kde působí, jako kandidát a nebude zvolen a ty funkce už budou obsazeny a my přijdeme o vynikajícího ekonoma, ČSOB o něj přijde další, protože už jednou rezignoval. Já myslí, že je naprosto logické z těchto funkcí odstoupit až v okamžiku, kdy opravdu je do té funkce zvolen.

Předseda komunistů Vojtěch Filip považuje za jeden z hlavních problémů dvojí občanství Jana Švejnara, tedy české a americké. Podle Vojtěcha Filipa by se Švejnar měl vzdát amerického občanství. K tomu Jan Švejnar v rozhovoru pro Radio Impuls říká.

Já o tom neuvažuji, protože jsou ve světě precedenty, že se lidé nezříkali amerického občanství, například v Irsku, v Pobaltí a jinde a jiných občanství, my sami máme zkušenosti s ministry zahraničí a jinými činiteli, ale není to pro mě velká věc, budu o tom uvažovat.

Prozrazuje v rozhovoru pro Radio Impuls Jan Švejnar. Není možné považovat americké občanství za druhou nevýhodu, která může vzít Janu Švejnarovi část volitelů?

To je argument, který by možná měl jakési vysvětlení, jakousi logiku koncem 30. let 20. století, ale dnes žijeme v úplně jiné době, kde opravdu se mi zdá být nesmyslné, aby nemohl ústavní činitel jedné země mít vedle toho ještě občanství jiné země.

A ta námitka, že nemusí dostatečně hájit zájmy té země, ve které je prezidentem, protože je ještě americkým občanem?

Já myslím, že sám fakt občanství neznamená ani že hájím zájmy té země, ani že proti nim bojuji, neznamená nic. Záleží na tom, kdo jsem, co dělám, že, a ne kolik mám občanství v kapse.

Ostatně Václav Klaus se před Vánočními svátky vůči Janu Švejnarovi vymezil, když v odpovědi Jiřímu Paroubkovi k neúčasti v televizní diskusi s Janem Švejnarem napsal, a následuje citát: Dobře rozumím i tomu, že vy a vaše strana pociťujete závažný problém v tom, že profesor Švejnar není takovou osobou, jež by zmíněné nároky na prezidentského kandidáta splňovala mimo jiné proto, že v naší zemi nežije, neúčastnil se v ní politického života a jeho postoje, názory a skutky nejsou většině naší veřejnosti vůbec známy. Chápu proto, že máte takový zájem na tom, aby váš kandidát byl občanům mým prostřednictvím náležitě představen v televizní debatě. Napsal doslova Václav Klaus. Co říkáte těm sporům o tom, zda by se měli oba kandidáti setkat v televizní debatě a prezidentův tajemník Ladislav Jakl říká, Václav Havel se také nesetkal v televizní debatě s Miroslavem Sládkem či svými protikandidáty, které měl.

To je pravda, že jsem se s nimi nesetkal, ale toto je trošičku přece jen jiná situace. Pakliže několik politických stran se shodne na svém kandidátovi proti jedné politické straně, která má jiného kandidáta, připadá mi velmi logické a symetrické, že by ti dva spolu měli debatu v televizi. Ta debata by podle mě byla velmi zajímavá, velmi důležitá, leccos by vyjasnil. To zdráhání moc nechápu.

Vaše dlouholetá přítelkyně, bývalá ministryně zahraničí Spojených států amerických, Madelein Allbrightová, se rozhodla napsat další novou knížku, která je receptem či sérií rad pro budoucího prezidenta Spojených států amerických, respektive prezidentku, protože Allbrightová se angažuje v prezidentské kampani Hillary Clinton. Pokud byste vy měl psát podobnou poradní příručku pro budoucího českého prezidenta a měl nastínit nějaká témata a doporučení, co by v té příručce bylo?

Vlastně kdybych já měl něco takového udělat, tak by to nebyla knížka ani brožurka, ale na jedna stránka papíru, kde bych napsal taková základní témata, na něž bych doporučoval kandidátovi se soustředit a jsou to vlastně ta témata, o nichž jsme mluvili před chvílí, že. Tady například v tom globalizujícím se světě vyvstává ta otázka národní identity, o níž se občas žvatlá zcela bezobsažně a nesmyslně, dostává jakousi novou naléhavost a my musíme se nad tím znovu zamyslet. Národ nebyl vždycky. Byly smečky, byly kmeny, v různých dobách se jakýmsi způsobem ten národ utvářel, sebeuvědomoval. Jednou to bylo zřetelnější, jednou méně zřetelné a teď je, zdá se, doba k jakémusi novému zamyšlení nad tímto tématem. Všimněme si například, v čem naše ta národní identita se nejzřetelněji projevuje a kdo to nejzřetelněji porušuje, kazí v krajině, v tom, jak naše země vypadá. A to je strašný, co se s ní děje, co se děje s osídlením a co neúcty k té kulturní krajině můžeme dnes pozorovat. Všimněme si například toho, že jazyk jeden z dalších jakýchsi znaků společných tomu národnímu společenství, všimněme si, jakým zvláštním způsobem je przněn dnes. Tím se nechci povyšovat nad jiné a říkat, že mluvím lepším jazykem, ale bývaly doby, kdy se z okresního hejtmanství poslední úředník vám napsal úřední dopis plný souřadných a podřadných souvětí a hezkých českých vazeb a českých slov, něčeho takového se dneska nedočkáte a můžete dostat i od ministra dopis, kde jsou chyby slovosledné a interpunkční a terminologické a podobně.

Kdybych vám namítl, že nový prezident, kterému tímto chcete napsat jednostránkové doporučení nebo návod, že s tím pramálo zmůže?

Zmůže s tím dost, protože bude mít velikou výhodu. On přijde neposkvrněn tou pokleslostí dnešní jazykové kultury. Všimněme si, že různé vlny exulantů vždycky s sebou odvážejí ten stav jazyka, jaký byl v okamžiku jejich emigrace. A začasté se setkávám s tím, já jsem se tématem emigrace zabýval už před 40 lety a navštěvoval exulanty, mluvil s nimi a pozoroval jsem, že ta jakási konzervace stavu jazyka, kterou bezděky ty jednotlivé exilové vlny uskutečňovaly, že vlastně pomáhala tomu jazyku, protože najednou tu jeho současnou podobu konfrontovala s jakýmsi jejím dřívějším méně pokleslým stavem. My to můžeme pozorovat například u Karla Schwarzenberga. Vždyť ta jeho čeština je strašně hezká. Ona se odlišuje od běžné mluvy dnešní, ale v dobrém.

Současný prezident Václav Klaus ohlásil opětovnou kandidaturu na úřad prezidenta 22. března.

Myslím, že je na místě, abych veřejně sdělil to, že jsem připraven i pro další prezidentské funkční období usilovat o post, o funkci prezidenta.

Tak ohlásil kandidaturu na úřad prezidenta Václav Klaus 22. března. Profesor Jan Švejnar tak učinil o 9 měsíců později.

Vyhlašuji kandidaturu na úřad prezidenta. V nadcházející volbě chci nabídnou reálnou alternativu k obsahu i stylu výkonu této funkce.

Čtrnáctý prosinec a slova ekonoma Jana Švejnara, kterými ohlásil kandidaturu na prezidentský úřad. Považuje bývalý český prezident Václav Havel, host dnešních novoročních Impulsů, ten devítiměsíční rozdíl v ohlášení kandidatur obou hlavních rivalů o prezidentský úřad za Švejnarovu nevýhodu?

Možná to ani tak velká nevýhoda není, ale rozhodně se měly ty politické strany na téma prezidentská volba a kandidát na prezidenta, rozhodně se tím měly obírat daleko dřív. Já jsem jim to říkal při rozmanitých setkáních nahodilých s předsedy stran, že opravdu na tom je třeba začít pracovat dva roky před tou volbou a dobře si to promyslet a mediálně na to připravit i veřejnost a vést o tom konzultace mezi těmi stranami navzájem. A jakoby s tím souhlasily, pak říkaly, času je dost, času je dost a nakonec to je zase na poslední chvíli. Ale chvála pánu Bohu a kdo ví, jestli nakonec se neukáže, že se nic hrozného nestalo, tím, že to nebylo dřív.

Dvě politické strany, komunisté a lidovci, se nebyly schopny shodnout na kandidátovi. Šéf lidovců Jiří Čunek nedávno v rozhovoru pro Radio Impuls řekl, že lidovečtí volitelé budou mít volnou ruku.

Jestliže lidovci jsou zatím rozděleni zhruba půl na půl, tak nebudeme hrát žádné divadlo a vydávat tedy nějaké jednotné stanovisko, když víme, že zatím nemáme většinu poslaneckého a senátorského klubu. Pokud se nám toto stanovisko podaří získat, určitě ho řekneme.

Prozradil před časem v rozhovoru pro Radio Impuls předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. O čem podle vás vypovídá to, že zatím lidovci ani komunisté nebyli schopni z těch dvou hlavních kandidátů, tedy ať už Václavu Klausovi jako současnému prezidentovi nebo Janu Švejcarovi deklarovat společnou jednotnou podporu?

Těžko říct, nevím. V případě komunistů se trošku divím jejich, to je prudce levicová strana, že, jejich zvláštní přilnavosti k tak prudce pravicové osobě, jako je Václav Klaus, který je v podstatě tržním fundamentalistou, že. Tomu přesně nerozumím, tomu se trošku divím.

Ale že nejsou schopni se například přimknout k Janu Švejnarovi, protože ho také považují za pravicového ekonoma, vadí jim například Švejnarovo odmítavé stanovisko k referendu o umístění amerického radaru v České republice.

Ano, no, ano, ten profesor Švejnar je liberální ekonom zdaleka ne fundamentalistický, který pracoval v mnoha zemích, které zápasí s hroznou chudobou a pomáhal při těch ekonomických reformách, poznal ty sociální propasti dnešního světa. To je člověk, o kterého bych očekával, že levicová strana spíš bude na jeho straně. Já jsem dokonce zaslechl názor, že komunistům vadí, že já se vyjadřuji ve prospěch profesora Švejnara. Připadá mi to dosti zvláštní, že po dlouhých letech najednou já bych měl takhle vadit, když po celá ta dlouhá léta jsem naopak obviňován z toho, že jsem byl příliš hodný na komunisty, že jsem je nepověsil a neodsoudil do žalářů a nezrušil jejich stranu a podobně. Jako z toho jsem léta letoucí obviňován a teď nakonec se dozvídám naopak, že jsem jakousi přítěží profesoru Švejnarovi. To je opravdu groteskní.

Významná část občanských demokratů dává jasně najevo, že nezvolení Václava Klause může přivodit konec Topolánkovy koaliční vlády. Nemůže rozpad současné koalice a politická nestabilita vést k tomu, že je přece jenom dobré vsadit na jistotu, na Václava Klause?

Já si vůbec nejsem jist, zda to je jistota, zda k jakýmsi turbulencím v politickém životě nepovede i jeho zvolení. Zatím se mluví o tom, že k tomu povede spíš jeho nezvolení. To nikde takto není psáno a co bude, těžko odhadovat.

Říká Václav Havel, bývalý československý a český prezident, dramatik, který byl hostem novoročních Impulsů. Já vám, pane prezidente, děkuji za rozhovor a těším se někdy příště na shledanou a to příště, to bude druhá část našeho rozhovoru, kterou odvysíláme hned 2. ledna. Tudíž děkuji vám pro tuto chvíli a těším se hned zítra na shledanou.

Děkuji, na shledanou.

02.01.2008

Václav Havel v Impulsech Václava Moravce II.

Exkluzivním hostem Impulsů Václava Moravce byl bývalý prezident republiky Václav Havel. Zde je druhá část rozhovoru. Hlavním tématem byla Havlova nová divadelní hra nebo příprava České republiky na předsednictví v Evropské unii.
31.12.2007

Petr Čtvrtníček, herec

Herec, scénárista a režisér Petr Čtvrtníček mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o České sodě i o hře Ivánku, kamaráde...
28.12.2007

Jiří Bartoška v Impulsech Václava Moravce

Herec Jiří Bartoška opět zavítal do Impulsů Václava Moravce. Tentokrát mluvil hlavně o své herecké profesi.
27.12.2007

Marta Kubišová v Impulsech Václava Moravce

Zpěvačka Marta Kubišová mluvila v rozhovoru pro Rádio o zpívání s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem nebo také o období takzvané normalizace.
20.12.2007

Petr Wolf v Impulsech Václava Moravce

Hostem čtvrtečních Impulsů byl poslanec za ČSSD Petr Wolf.
Impuls on-line
Český Impuls on-line

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace.