VIDEO: Zuzana Baudyšová: Za týrání dětí může i špatná komunikace úřadů!

Ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o právech dětí v Česku a 18 letech, kdy nadace existuje.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak předcházet případům týrání dětí? I na to upozornil na začátku letošního roku případ chlapce z Brna. Toho rodiče týrali poměrně dlouhou dobu. Trýznění chlapce rodiči přitom mohli zabránit sociální pracovníci. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek k poučení se z tohoto případu dodává:

Záznam Jaromíra Drábka:
Jsou závažné chyby v systémovém nastavení péče o ohrožené děti, ať už je to v nedostatečném a nedokonalém propojení sociálního a zdravotního systému, ať už je to v nedostatečné kontrole sociální práce. Pro ilustraci se zjistilo, že přestože ta rodina Dominika byla několikrát vyhodnocena jako velmi riziková, tak například v období let 2008-2010 byla na rok a půl úplně zastavena sociální práce s touto rodinou.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo letos v červnu Rádio Impuls slova ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. Nejen o týrání dětí v České republice a následcích týrání bude řeč v následujících minutách. Hostem dnešních Impulsů je zakladatelka a ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Vítejte po čase v Rádiu Impuls, hezký dobrý den přeju.

Host (Zuzana Baudyšová):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
V rozhovoru pro deník MF Dnes jste 17. srpna přiznala, že za jedno ze svých rodičovských selhání považujete okamžik, kdy jste na mladšího syna vztáhla ruku, respektive vzala vařečku. Proč k tomu selhání došlo?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak já se za to hanbím a nerada o tom vyprávím a ještě to bylo kvůli takové, jestli můžu použít slovo ptákovina, že nechtěl jít v zimě, kdy byl takový škaredý den, na procházku po obědě a ani se mu nedivím. A vzhledem k tomu, že byl malý a nechtěli jsme ho nechat samotného doma, tak zkrátka na několik výzev nereagoval, tak jsem chytla vařečku. Ale doteď to cítím jako selhání mých rodičovských kompetencí a po tom výprasku, nebo výprasku, já moc neměla ani sílu na řádné používání tohoto nástroje, tak já jsem se cítila tak trochu hodně, jestli můžu použít slovo vulgární, blbě. Synek byl v šoku, já byla v šoku, nakonec jsme celou procházku stornovali, takže opravdu to nikam nevedlo a myslím si, že jako fyzické bití s použitím jakéhokoli nástroje, ať je to kšírek na psa, vařečka, bohužel i hadice a zkrátka jiné pomůcky, je to jednoznačně špatně a myslím si, že do vybavení rodiče a rodičovských kompetencí určitě takhle ne, tudy cesta nevede.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste před necelým půlrokem jako nadace Naše dítě prezentovaly výsledky sociologického výzkumu, který pro vás uskutečnila společnost GFK. Z něj vyplynulo, že fyzické tresty používá občas při výchově 15 procent rodičů. Výjimečně se ale k bití uchýlí každý druhý rodič. Co pro vás z výsledku toho výzkumu bylo překvapením?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak překvapením, vcelku připadají mi výsledky toho výzkumu adekvátní, těch 15 procent pevně věřím, že to tak je, že to není vyšší procento. Pravdou je, že fyzické týrání nebo zneužívání dětí vůbec nezáleží na vzdělání, eventuelně sociálním postavení, že vlastně se šíří navzdory tomu, zda má někdo vysokou školu nebo základní vzdělání. Ale každopádně fyzický trest do rodičovské výbavy nepatří a myslím si, že ruku v ruce s fyzickým týráním jde i psychické týrání a…

Moderátor (Václav Moravec):
Že vstoupím do vaší řeči, nastal v té souvislosti čas pro úplný zákaz fyzických trestů v českých rodinách?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak do toho chybí v České republice strašně moc. A dokonce mi vždycky, když, ať je to tisková konference nebo po prezentaci těchto závěrů a zmínky, že dítě by mělo být vychováváno bezpodmínečnou láskou a fyzické tresty by měly být v rodinách nejenom minimalizovány, ale vymýceny, tak dostanu několik velmi vulgárních mailů, ať zkrátka s tím jdu někam a …

Moderátor (Václav Moravec):
Přesto ale ve 14 zemích evropské sedmadvacítky úplný zákaz fyzických trestů v rodinách je. Jaké máte vysvětlení pro to, že česká společnost na to není podle vás připravena, na úplný zákaz fyzických trestů, když připraveny jsou a zaveden tento zákaz je ve Velké Británii, v Belgii a v dalších zemích?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak já se obávám, že v České republice tak trochu platí, že rodiče se domnívají, že dítě je jejich, o všem že mohou rozhodovat sami, že jim do výchovy nikdo nebude hovořit. My pořádáme kurzy pozitivního rodičovství, které pokládám za velice důležité a mysleli jsme si, že je to i určitá prevence právě fyzickým trestům. Bohužel do těch kurzů se hlásí rodiče, kteří chtějí být ještě lepší, ale ti rodiče, kteří neznají nic jiného než škoda každé facky, která padne vedle, tak ty do tohoto vzdělávacího kurzu nedostaneme. Čili my se snažíme, aby pokud možno v rodinách byla hlavně dobrá atmosféra, nebyla tam agresivita, aby pokud možno rodiče nebyli agresivní v důsledku pití alkoholu, drog, protože pak je skutečně jako krok k tomu, aby děti byly krutě trestány. Takže já doufám, že pomalými krůčky přesvědčíme, že zkrátka je třeba, aby děti byly vychovávány v lásce, v klidu a laskavými rodiči, protože pokud nebudou znát nic jiného než fyzické tresty, nadávky, urážky, tak jednou budou mít stejný způsob výchovy svých dětí. Takže myslím si, že je skutečně třeba, aby fyzické tresty zmizely jako výchovný prostředek.

Moderátor (Václav Moravec):
Dovedete to odhadnout, jak dlouho ještě česká společnost nebude zralá na to, aby se zakázaly fyzické tresty v rodinách?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak musíme šířit pozitivní zprávy, jsme v Rádiu Impuls, tak říkejme, že kdyby to byly ještě dvě generace a pak stop fyzickým trestům, bylo by to ideální.

Moderátor (Václav Moravec):
Zuzana Baudyšová zakládala i Linku bezpečí. Ta ročně přijímá více než čtvrt milionu telefonátů. Vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský k tomu dodává:

Záznam Petera Porubského:
Od roku 2007 stoupá závažnost témat, které děti řeší a především stoupá počet těch dětí, které řeší závažná témata, jako jsou šikana, osobní problémy a především sebevražedné tendence a v neposlední řadě jsou to problémy, které se dotýkají bezpečného internetu a internetové kriminality. Služba telefonické krizové pomoci je v podstatě vždycky zaměřena na hledání náhradních řešení z toho tunelovitého vidění, které to dítě v podstatě v té samotné krizi prožívá.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo Rádio Impuls letos v květnu slova vedoucího Linky bezpečí Petera Porubského. Pokud by měla zakladatelka Linky bezpečí a zakladatelka a ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová, která je dnes hostem Rádia Impuls, říci, ten zvyšující se počet telefonátů i závažnost, které Linka bezpečí zaznamenává, je to dáno tím, že už se i děti nebojí o těch věcech mluvit a zavolat nebo je to naopak ta rostoucí agresivita a napětí v českých rodinách?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak já se domnívám, že spíš je to o tom, že děti si nemají s kým popovídat, že v mnoha rodinách a teď nechci říct, nechci to určitě paušalizovat, protože jsou výborné rodiny, výborní rodiče, ale v řadě rodin vlastně pro kontakt rodič-dítě zbývá půlhodina před spaním, kdy je to o tom spíš, máš připravenou tašku a máš vyčištěné zuby, ale není to o tom popovídat si s dítětem, co se mu za den přihodilo, co ho potěšilo, co ho trápí, aby dítě mělo pocit, že se může vlastně kdykoliv svěřit a ten, kdo by měl být dítěti nejblíže, je rodič nebo rodinné zázemí. Bohužel tomu tak není, tak děti vytáčí čísla krizových linek. Jsem ráda, že největší procento jde na celostátní Linku bezpečí a vlastně anonymně si mohou popovídat o čemkoliv, co je trápí. Čili to je, taková je situace a největší vlastně procento těch hovorů jsou o rodinné tématice a i když je to ze skupiny, která není tematikou rodinnou, ať je to sebevražda, šikana, tak ono to vždycky s tou rodinou nějak souvisí. Protože pokud by dítě mělo doma pevné zázemí, tak vlastně by k těm dalším skupinám problémů vlastně nemuselo dojít. Čili my se moc přimlouváme, aby skutečně když už si pořídíme děti, tak abychom byli zodpovědnými rodiči a vlastně co je nejlepší ochranou dítěte? Nejlepší ochranou dítěte je stabilní, dobrá, pevná rodina, kde je dítěti dobře a kde je rodičům dobře s dítětem.

Moderátor (Václav Moravec):
Přesto stále existují rodiny, kde dětem není dobře, kde jsou děti týrány. Už jsem zmiňoval ten příklad, který se uskutečnil v Brně, kde dlouhá léta týrali rodiče onoho chlapce, kterého média označovala jako Dominika. Vy zároveň 19. listopadu chystáte velký pochod Prahou, který se bude týkat týrání, respektive vyjádření nesouhlasu s týráním a zneužíváním dětí. Proč je důležité pochodovat?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak je důležité pochodovat, aby všichni, kteří přijdou na tento pochod, aby podpořili, že ochrana dětí je věcí veřejnou. A já se vrátím k případu Dominika, z kterého je nádherný, chytrý a bezvadný kluk a vlastně díky Fondu ohrožených dětí je skutečně v pevném a dobrém prostředí. A zároveň bych k tomuto případu řekla, že to byl i úžasný příklad solidarity českých občanů, kteří když nás oslovilo jedno televizní médium a požádalo, že máme otevřený účet, zda bychom otevřeli pro chlapce sbírku, tak během 14 dnů se sešlo neuvěřitelných víc jako skoro dva miliony korun. Takže to je pro obě dvě, pro Dominika a jeho sestru, na specielním účtu a podle potřeby budou ty prostředky uvolňovány. Ale…

Moderátor (Václav Moravec):
On ten případ onoho týraného Dominika ovšem také ukázal na slabá místa sociální práce v České republice s týranými dětmi.

Host (Zuzana Baudyšová):
Je to tak.

Moderátor (Václav Moravec):
Když si 19. listopadu budeme připomínat Světový den prevence týrání a zneužívání dětí, kde jsou stále ještě slabá místa v sociální práci i v prevenci týrání a zneužívání dětí?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak to je na jeden velký pořad, ale zaprvé co se týká sociálních pracovnic, mají příliš vysoké počty rizikových rodin ve svém regionu nebo ve svém rejstříku. Další problém je v neprovázanosti sociální práce, justice i nestátního sektoru, kdy některá například krizová centra pro týrané děti výborně pracují, ale bohužel taky jsou přeplněná. Já dám příklad, v Praze je jedno nestátní krizové centrum, které je zahlceno množstvím případů. Čili taková krizová centra by měla být v každém okrese. Čili ta spolupráce mezi všemi složkami, které mají k týrání co říct, to znamená, pokud se objeví například případ Dominika, kdyby tehdy byla včas svolána případová konference, kde by byl zástupce orgánu péče o dítě, policie, justice, školy, dětský lékař, zástupce nestátního sektoru, zástupce Fondu ohrožených dětí, věřím, že taková situace by nenastala a Dominik by netrpěl tolik let. Ono i když si vezmeme, že vlastně Dominik už jednou byl odebrán a přesto vlastně došlo opět k tomu krutému týrání a vlastně bylo to velké štěstí, že nezemřel hlady, že přežil a jsme velmi rádi, že je z něj krásný zdravý chlapeček.

Moderátor (Václav Moravec):
Kojenecké ústavy, jedno z témat, o kterém byla řeč přibližně před čtvrt rokem, protože kojenecké ústavy by do dvou let, tedy do konce roku 2013, v České republice měly zaniknout. Ministerstvo práce a sociálních věcí vytvoří do té doby alternativy pro vývoj dítěte v náhradním rodinném prostředí. Tady jsou slova ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka:

Záznam Jaromíra Drábka:
Primární je to, abychom zajistili dětem tu péči, kterou si zaslouží a kterou potřebují a prostě nemůžeme se tvářit, že ta dnešní kolektivní péče tak, jak bylo ideálem v 50. letech minulého století, takže je to správné řešení. Určitě je správným řešením přejít na systém pěstounské péče, tedy individuální péče o dítě, ale souvisí to i s rozvojem služeb pro pěstounské rodiny, rozvoj pěstounské péče.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Vy jste vyjádřila souhlas s tím rušením kojeneckých ústavů, ale zároveň jste varovala, že to nesmí být hurá akce. Považujete ty zhruba dva roky, které zbývají alespoň podle Ministerstva práce a sociálních věcí, za dostatečně dlouhou dobu, aby to nebyla hurá akce? Nebo máte pochybnosti?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak já jsem moc ráda, že ministerstvo přišlo s tímto návrhem, s tímto plánem, protože dítě skutečně patří do rodiny a ne do ústavu. Ale ty kroky bych trochu otočila. Nejdřív bych našla všechny ty pěstounské rodiny i pro těžce handicapované děti, které v současné době v kojeneckých ústavech jsou, čili začala bych od přísného a velmi zodpovědného výběru pěstounských rodin a jakmile by ten počet byl signalizující, že si můžeme dovolit krok rušit kojenecké ústavy, tak fajn. Teď se trochu ta karta otočila, že vlastně nejdřív jsme vyhlásili rušení kojeneckých ústavů a tak trochu ještě není rozhodnuto, kam ty děti, které jsou těžce handicapované, kde zatím ministerstvo tvrdí, že i ty půjdou do pěstounských rodin. Můj názor je, že tyto těžce postižené děti potřebují velmi kvalifikovanou péči, nejlépe zdravotníků a pochybuji, že rodiny, kde je například zdravotní sestra nebo lékař, že se stanou pěstouny. Ty mají svou profesi a …

Moderátor (Václav Moravec):
Rozumím-li vám správně, tak zatím ten koncept dva roky před zrušením kojeneckých ústavů nevidíte jako zcela propracovaný?

Host (Zuzana Baudyšová):
Zatím, říkáte to velmi správně a souhlasím s vámi, ten koncept nevidím jako dobře propracovaný.

Moderátor (Václav Moravec):
Ono jen pro úplnost, například loni do kojeneckých ústavů přišlo více než dva tisíce dětí, to je nejvíc od roku 1998 a 54 procenta z nich byly pak propuštěny do původní rodiny. Jinak řečeno, chápu to správně, že největším problémem kojeneckých ústavů jsou v současnosti fyzicky či psychicky znevýhodněné děti?

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak z mého pohledu zaprvé jsou to teda tyto fyzicky znevýhodněné děti nebo-li těžce zdravotně handicapované děti. Ale jako další problém vidím, že celá justice a legislativa je velmi těžkopádná, že často jsou tam děti, o které rodiče nejeví zájem a přesto, aby tyto děti byly v co nejmladším věku uvolněné, aby byly právně volné, aby měly šanci najít novou rodinu, tak ta procedura je neskutečně dlouhá, těžkopádná a nerozumím tomu, proč případy opuštěných dětí nemají určité kratší jednací lhůty a určitou prioritu, aby skutečně děti měly šanci se dostat do dobré rodiny. Protože…

Moderátor (Václav Moravec):
Což by pomohlo tomu, aby v těch kojeneckých ústavech nebylo tolik dětí.

Host (Zuzana Baudyšová):
Tak. Ještě další, co si dovolím podotknout, je, že v kojeneckých ústavech je řada kvalifikovaných zaměstnanců, jsou to většinou prvorepublikové vily, které byly určeny pro děti, ve prospěch dětí a já se domnívám, že by pro děti měly být zachovány. Tím nemyslím, že by měly být kojenecké ústavy navěky věků, ale je možné, aby tato zařízení byla transformována pro, ať pro lázeňské služby nebo pro různá krizová centra pro děti, pro závislé děti, protože těch je taky spousta a často k tomu, k drogám nebo k alkoholu, přišly…

Moderátor (Václav Moravec):
Čtu správně mezi řádky, mezi vašimi slovy, že máte obavy, že to rušení kojeneckých ústavů může znamenat i privatizaci hezkých lukrativních nemovitostí?

Host (Zuzana Baudyšová):
Podporu developerských zájmů. Já se domnívám, že určitě nejsme daleko od pravdy. Pravda naštěstí, teď je ten trh nemovitostí trochu v úpadku, což je možná dobře, ale každopádně když se podíváme na kojenecký ústav v Praze nebo-li Dětské centrum při Thomayerově nemocnici, kde má být movitý i nemovitý majetek předán k 1.1.2012, tak se ptám, proč takový spěch? Proč zrovna tato krásná vila s velmi lukrativním pozemkem je dětem brána? Proč se nenajde pro tento dům využití opět ve prospěch dětí? Ale…

Moderátor (Václav Moravec):
Myslíte, že zájmy developerů hrají právě i v rušení kojeneckých ústavů svoji roli?

Host (Zuzana Baudyšová):
Já se domnívám, že to není prioritní role, ale jedna určitě, jeden ze zájmů a to je developerský zájem, tu roli hraje.

Moderátor (Václav Moravec):
Konstatuje ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová, která byla hostem dnešních Impulsů. Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré.

Host (Zuzana Baudyšová):
Já děkuji za pozvání a ať Rádio Impuls šíří jenom pozitivní zprávy. Na shledanou.

Poslední články z rubriky