VIDEO: Olga Špátová, dokumentaristka

Dokumentaristka Olga Špátová mluvila v rozhovoru například o dokumentu o Janu Kaplickém.

Moderátor (Václav Moravec):
Oko nad Prahou je jejím posledním dokumentárním snímkem. Vypráví o dramatickém příběhu projektu Kaplického blobu, chcete-li nové budově Národní knihovny v Praze na Letné. Řeč je o režisérce a kameramance Olze Špátové. Přítel zesnulého architekta Jana Kaplického, zpěvák Pavel Bobek, vzpomíná v rozhovoru pro Rádio Impuls na to, jak Jana Kaplického trápil postoj odpůrců stavby.

Záznam Pavla Bobka:
Najednou nebyly peníze, najednou nebylo místo, no prostě, ale to ho tak nemrzelo. Víte, co ho strašně krušilo? Jeho krušilo, že naši kolegové, víceméně vrstevníci, architekti, kteří s námi študovali, mnozí z nich tedy samozřejmě, ne všichni a vlastně vůbec jako postavili se k tomu zády hlavně teda musím říct architekti.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil nedávno v Impulsech zpěvák Pavel Bobek, dlouholetý přítel architekta Jana Kaplického. Snímku Olgy Špátové Oko nad Prahou vyčetla část kritiků, že architekta Jana Kaplického hodně heroizuje a fandí stavbě nové budovy Národní knihovny na pražské Letné. Nejen o jednom celovečerním dokumentu bude řeč v následujících minutách, protože hostem dnešních Impulsů je právě režisérka a kameramanka Olga Špátová. Děkuji, že jste přijala mé pozvání, Olgo, vítejte v Rádiu Impuls. Dobrý den.

Host (Olga Špátová):
Děkuji, dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že i dnešní Impulsy jsme připravili díky vám, našim posluchačům. Své dotazy jste v průběhu dne psali a posílali ve formě sms zpráv na číslo 774 999 888. Máte-li ale ještě jakoukoliv otázku na dokumentaristku Olgu Špátovou, stačí, když ji pošlete k nám sem do Rádia Impuls a to ve formě sms zprávy. Ještě jednou číslo pro vaše otázky, 774 999 888. Myslím, Olgo, že není zapotřebí připomínat, že pocházíte z dokumentaristické rodiny. Když vzpomínáte na tatínka, dokumentaristu Jana Špátu, říkáte, cituji: Mrzí mě, že tady táta není a že jsem se ho měla víc ptát. Konec citátu. Na které otázky byste chtěla znát odpověď vašeho otce?

Host (Olga Špátová):
No tak táta byl můj největší kamarád a největší rádce, takže já jsem mu často volávala právě třeba z natáčení a před natáčením a tak jsem tak jako poplakávala třeba z počasí nebo z přístupu nějakých lidí a on mě radil a dával spíš mi sílu. Ono to nejsou úplně otázky, jako spíš mi dodával pořád sílu a říkal mi, abych si nikdy na nikoho nestěžovala, abych vždycky všechnu tu zodpovědnost brala na sebe, abych si nestěžovala na zvukaře, na střihače, na počasí a dnes mi to chybí. Dnes cítím, samozřejmě máma je moje velká přítelkyně a rádkyně taky, ale táta byl vždycky takový moudrý a ještě tím, že byl kameraman, já taky dělám kameru, tak mi pomáhal i tak fyzicky, abych to zvládala, ty obě profese skloubit dohromady. Takže já dneska hledám otázky skrze jeho filmy, které jsme si nestihli s tátou říct a taky často pozoruji přírodu a světlo a vždycky s ním tak si povídám na dálku.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste, díky vám část těch filmů Jana Špáty vyšla zrestaurovaných na DVD. Jak často si je pouštíte?

Host (Olga Špátová):
No já právě díky tomu projektu Restaurované filmy, které vymyslel můj bratr a moje máma a já, my jsme s tím přišli po smrti mého táty před čtyřmi lety a díky tomu, že jsme ty filmy, že jsme u toho byli, když studio UPP je restaurovalo, tak díky tomu já jsem ty filmy mohla opravdu vidět mnohokrát a uvědomovala jsem si, jak byl vlastně geniální, jak byl přesný, jak věděl, co má točit, z jakého úhlu, kam má postavit kameru, jak se citlivě těch lidí ptal. Moje máma říkala, že jeho materiál byl vždycky ze sto procent použitelný, což je neuvěřitelné. Třeba ve filmu Okno nad Prahou já jsem natočila 80 hodin materiálu a nedá se říct, že by byl celý použitelný. Takže…

Moderátor (Václav Moravec):
Není to ale, Olgo, že vstupuji do vaší řeči, dáno i tím, že zkrátka moderní technologie umožňují kameramanům, dokumentaristům, zkrátka filmařům víc se rozjet a lidově řečeno vyplácat ten materiál, protože to tolik nestojí jako klasický film?

Host (Olga Špátová):
Ano a je to, mě je trošku líto, že jsem neměla přístup k filmu, protože bych se určitě naučila více s tím šetřit. Táta třeba mi vyprávěl, že když byl na fotbalovém zápase, tak měl třeba, já nevím, minutu materiálu a musel nachytat všechny góly. Takže to je neskutečné, že on musel opravdu hodně pozorovat a dneska, zase na druhou stranu je v tom výhoda, v tom videu, že já s tím svým hrdinou můžu si povídat dlouho a můžeme vést intimní rozhovory a opravdu třeba k tomu hlavnímu dojde až po hodině rozhovoru. Což táta nemohl.

Moderátor (Václav Moravec):
Myslíte, že ta výpověď je daleko hlubší, což právě zase umožňuje ta moderní technologie, protože můžete natočit a nejste limitována tolik materiálem, rozumějme filmovým pásem?

Host (Olga Špátová):
Já nejsem limitovaná ani materiálem, ale ani třeba tím, že nepotřebuji světlo, nepotřebuji velkou kameru, že býváme při natáčení dva, takže to je pro toho hrdinu před kamerou, třeba pro Jana Kaplického to bylo velmi příjemné a člověk potom mohl dostávat i autentičtější rozhovor a intimní náladu, takže, ale zase táta říkal, že všechno jde. Že i když mám jenom půl hodiny materiálu, že musím natočit ten desetiminutový film dobře.

Moderátor (Václav Moravec):
Když se restaurovaly ony filmy Jana Špáty na DVD před těmi čtyřmi lety, viděli jste je s maminkou nebo s bratrem a vy osobně pouštíte si je i po těch čtyřech letech stále?

Host (Olga Špátová):
Tak já si je pouštím hodně právě, tak nejenom s tátou jsem to měla jako takovou školu, že já jsem nikdy nechodila na natáčení táty ani mámy, nikdy jsem nebyla za celé svoje dětství, ale právě tím, že jsme si to pouštěli a že jsem byla u toho, když táta na těch filmech pracoval, tak to byla pro mě škola. Ale táta natočil 104 filmů, takže myslím, že jsem viděla všechny, ale na tom DVD bylo jenom těch 18 nejlepších, které si pouštím, když je mi smutno.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy když jste 20. dubna v rozhovoru pro týdeník Reflex mluvila o své rodině, tak jste prozradila, že jste dřív cítila jako újmu, že vás lidé až příliš často spojují a srovnávají s tvorbou Olgy Somerové a Jana Špáty. Tu újmu už necítíte?

Host (Olga Špátová):
To bylo tak okolo těch 17, když se člověk chce vymezovat rodičům, ale…

Moderátor (Václav Moravec):
Puberta, vrchol puberty.

Host (Olga Špátová):
Vrchol, už když s mámou děláme společně film, ona dělá režii a já kameru, já jí občas dělám kameramanku, takže mě představovala jako dceru a ne jako tu kameramanku. Tak tím jsem v těch 17 trpěla a byla jsem taková pyšná. A dneska naštěstí to už je pryč.

Moderátor (Václav Moravec):
Když vy už sama režírujete, protože za sebou máte několik dokumentů, Oko nad Prahou o blobu Jana Kaplického, je tím posledním dokumentárním snímkem, tak není to tak, že vlastně nemůžete už mamince Olze Somerové dělat kameru, protože vlastně i v duchu režírujete?

Host (Olga Špátová):
Jo, takhle, vidíte. No ona ta kamera vlastně u toho dokumentárního filmu je skoro ten názor režijní, protože to, co točíte, to, na co koukám, jestli kdybych teďka na vás najela na detail nebo bych to tady natočila vcelku to studio, tak to je můj názor, co si o té situaci myslím. Takže ona ta kamera u toho dokumentu si myslím, že je velmi důležitá, aby to dělal ten režisér.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy pokud se nemýlím, tak jste se rozhodla navázat na práci vašeho otce a to Největším přáním tři o snech vaší generace, lidově řečeno, nekoledovala jste si tím nápadem právě o srovnání s těmi předchozími dvěma díly Největšího přání, které natočil váš tatínek?

Host (Olga Špátová):
Tak to víte, že koleduji, ale je to…

Moderátor (Václav Moravec):
Ráda si koledujete?

Host (Olga Špátová):
Ráda, je to pro mě výzva a je to pro mě inspirace po tom tátovi, protože on natočil první film 64. roce o mladých lidech a jejich hodnotách a potom v 89. a politicky ty doby byly velmi takové, se začaly uvolňovat, takže ti lidé byli odvážní a dneska si myslím, že po těch 20 letech od toho 89. ti mladí lidé budou podobně kritičtí k dnešní politice, k dnešní společnosti a touží po změně. Takže já myslím, že to je velká nutnost ten film natočit a těším se právě na to porovnávání těch hodnot. Nejenom občanských a společenských, ale i samozřejmě o vztazích ten film bude.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak daleko jste s přípravou Největších přání 3?

Host (Olga Špátová):
Jsem tak, že mám za sebou asi 10 natáčecích dnů a teďka dávám dohromady finance, dáváme s producentem Adamem Polákem, takže je to v přípravě toho hledání těch lidí a ptaní se a kontaktů, protože budu točit v nejrůznějších sociálních prostředích a nejrůznějších profesních skupinách.

Moderátor (Václav Moravec):
V jakých sociálních prostředích, pokud byste měla říci, kam míříte, do jakých sociálních prostředí a do jakých skupin mladé generace, která má nějaké sny?

Host (Olga Špátová):
No tak určitě to budou třeba studenti filosofie, sociologie, ale budou taky lidé, kteří se ocitli v tom svém věku v nějaké bezradnosti toho mládí, třeba ve vězení nebo zavinili nehodu nebo nemocní lidé. Nevidomou dívku jednu senzační jsem našla, muzikanty, takže opravdu si vyberu třeba deset výrazných hrdinů, ale samozřejmě budu točit i akce kulturní a politické a točila jsem protikorupční průvod a točila jsem průvod z Albertova na Národní třídu jako vzpomínku na 20 let sametové revoluci.

Moderátor (Václav Moravec):
Tím to bude začínat?

Host (Olga Špátová):
Tím to bude začínat, ano.

Moderátor (Václav Moravec):
To se nabízí.

Host (Olga Špátová):
Vy jste prozradil začátek.

Moderátor (Václav Moravec):
No protože to se nabízí, když řeknete, že jste natáčela. Chcete-li navázat na dílo vašeho tatínka, protože jste zmiňovala, že Největší přání dvě nebo Největší, ten druhý díl vlastně byl točen právě v roce 1989, v tom zlomovém roce.

Host (Olga Špátová):
Ano.

Moderátor (Václav Moravec):
Jak z těch mladých lidí, ze kterých si vybíráte, jak velká je rešerše a počet lidí z toho vzorku, který vám pak vznikne, nějaká desítka?

Host (Olga Špátová):
No to je právě zase, to jsme u toho materiálu, protože tím, že zase můžu natočit těch 80 hodin toho materiálu, tak samozřejmě potom mnoho hrdinů vypadne, což je mi vždycky líto, ale teď je to opravdu, třeba to může být 20-30 lidí, se kterými budu točit a půjdu s nimi do hloubky, ale potom budou i takové anketní, filmově natočená anketa v různých prostředích. Takže jsem třeba točila 1. máje na Petříně, takže to byla vlastně o lásce sekvence a pak jsem točila anarchisty a jejich průvod, takže zase, a ptám se jich na největší přání a samozřejmě to největší přání je často ovlivněné tím místem, kde zrovna jsou. Takže na Petříně ti lidé říkali, že tady chtějí být s Karlem do konce života a to je zajímavé, jak se to neliší, ta touha po té lásce, po té věčné lásce, jak je to často tak podobné tomu tátovi, těm jeho filmům a ti lidé jsou podobní třeba i jenom v dikci, jakým způsobem to říkají.

Moderátor (Václav Moravec):
Chystáte se tam dát ty retrospektivní sekvence z Největších přání 1 a 2, které natočil váš tatínek?

Host (Olga Špátová):
My budeme spolupracovat, doufejme, s Krátkým filmem, takže tím, že je to natočené v Krátkém filmu, oba ty tátovy filmy, takže samozřejmě budu moci to tam dávat a porovnávat. Ale jako koření, nebude to neustálé porovnání, ale opravdu jenom důležité momenty.

Moderátor (Václav Moravec):
Kdy má být hotovo?

Host (Olga Špátová):
Hotovo má být, já budu točit rok ještě a má být někdy na podzim 2012, teď snad jsem to neřekla špatně, ano, tak.

Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že hostem u mikrofonu Rádia Impuls je dnes kameramanka, režisérka Olga Špátová. Nadsázka a přehánění patří podle dokumentaristky Olgy Somerové k jejímu životu. Patří i do dokumentů? K tomu Olga Somerová před dvěma roky Rádiu Impuls řekla:

Záznam Olgy Somerové:
Nevím, jestli k dokumentu přehánění a nadsázka jako může patřit, do mého osobního života nebo veřejného vystupování ano, u dokumentu já sleduji svou pravdu, říkám svoji, protože žádná jiná vlastně neexistuje, když ten film tvořím, takže za svou pravdou stát.

Moderátor (Václav Moravec):
Řekla před dvěma roky v Impulsech dokumentaristka Olga Somerová. Nakolik je Olga Špátová, kameramanka, režisérka, dokumentaristka, host dnešních Impulsů, tedy často ve sporu s maminkou nebo to je jeden z těch vlivů rodičů, že dokumentarista má svoji pravdu a dokument vlastně tu pravdu dokumentaristy přenáší?

Host (Olga Špátová):
Tak to je určitě něco, co jsem si vzala z dětství a z toho koukání na filmy svých rodičů, protože, a nedokážu si ale představit, že bych pracovala jinak, protože to je právě to, co mě na té práci těší, že vyjadřuji svůj názor. A třeba film Oko nad Prahou o Janu Kaplickém byl můj názor na boj Jana Kaplického o Národní knihovnu.

Moderátor (Václav Moravec):
I když vám recenzenti, kritici vyčetli, že jste neměla dostatečný odstup od Jana Kaplického a tématu?

Host (Olga Špátová):
Oni mi to vyčítali. Ono je pravda, že toto je film, který byl tak mediálně známý a vstupovala jsem na politickou půdu, takže bylo strašně důležité dávat slovo oběma stranám sporu. To si nedokážu představit, že bych netočila třeba s Milanem Knížákem nebo s Pavlem Bémem. To jsem moc si přála a chtěla jsem to. Ale samozřejmě to, že mám ráda Jana Kaplického, to, že mám ráda jeho práci a že toužím, aby Praha byla obohacena jeho architekturou, tak z toho filmu bylo jasné. A já mám ráda, když ty filmy jsou i pro radost, když můžu motivovat, když jsou o lidech, o vztazích, o tom, že ta kultura nebo teda ta moc vstoupila do kultury. Takže já jsem nechtěla zjišťovat, jak to vlastně bylo s projektem Národní knihovny, ani si myslím, že bych to nezjistila, kde vlastně byl ten problém, ale chtěla jsem mluvit o lidech, jak se k sobě chovají a o tom, že nejde, aby politika vstupovala do něčeho tvůrčího.

Moderátor (Václav Moravec):
Myslíte, podíváte-li se na to množství recenzí, že to bylo dostatečně dobře pochopeno nebo že tím, že recenzenti a kritici něco napsali, takže možná nevyzněl ten význam?

Host (Olga Špátová):
Já myslím, že to už jsem zase šla do toho, podobně jako s tím Největším přáním je to těžké téma, že ti lidé už mají názor dopředu, kdy jdou do toho kina, na situaci s Národní knihovnou, na Jana Kaplického, měli názor na jeho chování, jeho vystupování. Myslím si, že už samozřejmě s určitými předsudky tam šli. Takže se na ně nezlobím, chápu to, že to takhle vnímali, ale věřím, že třeba za několik let ten film bude mít právě hodnotu, že není až tak konkrétní, z konkrétních situací politických, společenských, ale že je spíš obecně o lidech.

Moderátor (Václav Moravec):
Chápu-li to správně, podle vás ten dokument Oko nad Prahou bude mít větší hodnotu až v čase?

Host (Olga Špátová):
Já v to doufám. Proto právě ty filmy musí být pro radost a musí být obrazem té doby.

Moderátor (Václav Moravec):
Emigrace, to bylo podle zpěváka Pavla Bobka jedno z častých témat, která probíral s architektem Janem Kaplickým. Tady jsou Bobkova slova z rozhovoru pro Rádio Impuls.

Záznam Pavla Bobka:
To bylo téma naše, které nás od počátku, když začal jezdit sem a viděl, jak to tady vlastně všecko, jak mnohdy se k němu obrací zády, tak to bylo to, co nás strašně štvalo.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil nedávno v Impulsech zpěvák a přítel architekta Jana Kaplického, Pavel Bobek. Existují podle Olgy Špátové, hosta dnešních Impulsů, nějaké momenty, které jste při tom dokumentu o architektu Janu Kaplickém, respektive o jeho oku nad Prahou, tedy pověstném blobu, které jste nenatočila a mrzí vás, že je nemáte, protože jste je s Kaplickým prožila? Byly takové okamžiky?

Host (Olga Špátová):
Byly takové okamžiky. Byly to okamžiky, kdy byl Jan takový klučičí, takový otevřený, usměvavý a to bylo často, když jsme dotočili, když se ta kamera vypnula a když jsme si sedli k vínu se štábem a s Eliškou Kaplickou a povídali jsme si o ženách, o životě, o ženském oblékání a to byl úplně jak dítě a bylo to nádherné. Ale tady ty momenty tam jsou a jsou v tom filmu, ale je jich míň, než bych si přála. Že jsem s ním nenatočila takový detail očí, který jsem točila s každým hrdinou a to prochází ten film s každým, kdo vstupuje do děje a já jsem si ty jeho oči šetřila, až bude lepší světlo a on mi potom umřel a já jsem si ty oči nenatočila a toho vždycky lituji, protože ty oči měl krásné.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká Olga Špátová, kameramanka, režisérka, dokumentaristka. Děkuji, že jste přijala mé pozvání a těším se někdy příště na shledanou.

Host (Olga Špátová):
Já děkuji za vaše pozvání. Na shledanou.

Moderátor (Václav Moravec):
Takové byly dnešní Impulsy. Hostem úterních Impulsů pak bude hejtman Libereckého kraje z ČSSD Stanislav Eichler.

 

Poslední články z rubriky