VIDEO: Michal Horáček, textař

Textař Michal Horáček mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o práci na muzikálu Kudykam.

Moderátor (Václav Moravec):
Zakladatel sázkové kanceláře Fortuna a textař Michal Horáček se po pěti letech vrátil do světa hazardu a sázek. Už dva měsíce působí v dozorčí radě sázkové kanceláře Fortuna. Sociologická šetření ukazují, že Češi mají větší zájem o kursové sázení než obyvatelé okolních států. Zkušenosti se sázením má třetina obyvatel České republiky starších 18 let. Na Slovensku je to pětina a v Polsku jen každý desátý člověk. Tady jsou slova generálního ředitele Fortuny Jiřího Burdy:

Záznam Jiřího Burdy:
… v České republice od roku 2009, takže v podstatě druhým rokem v tuhletu chvíli, u těch … už se prostě pohybují na polovině objemů vsazených peněz.

Moderátor (Václav Moravec):
Zaznamenalo Rádio Impuls slova generálního ředitele Fortuny Jiřího Burdy. Tržby z hazardních sázek a her jsou v tuzemsku zhruba 130 miliard korun ročně. Z toho lidé vyhrají zpátky asi 95 miliard. Zisk firem tak činí 35 miliard korun. Jen o tom bude řeč v následujících minutách, protože po roce je hostem Impulsů právě textař a podnikatel Michal Horáček. Vítejte po čase v Impulsu, hezký dobrý den.

Host (Michal Horáček):
Dobrý den,

Moderátor (Václav Moravec):
Když jste před víc než pěti lety prodával sázkovou kancelář Fortuna skupina Penta, počítal jste s tím, že dřív nebo později znovu ve Fortuně skončíte?

Host (Michal Horáček):
Rozhodně ne. Ale život je plný překvapení, ostatně právě proto mohou sázkové kanceláře vůbec existovat, protože kdyby se všechno dopředu vědělo, tak by nebylo na co sázet, nebyla to ta hra. Ne, nepočítal jsem s tím, ale proč mě asi oslovili? Já si myslím proto, že jsem pes na určité věci a to že veškeré podnikání a účetnictví má být vedeno průkazně a správně a dobře jsem udělal, že jsem ve Fortuně, když jsem byl, tímto způsobem tam fungoval, protože pak jsem také mohl nabídnout spolu s kolegy celé to účetnictví Fortuny k nahlédnutí právníkům, daňařům, ekonomům a kdekomu a oni mohli potom tu věc koupit. Nenašli tam ty kostlivce a tak.

Moderátor (Václav Moravec):
Tím, že jste tedy v dozorčí radě, tak jste teď takový dozorce přes účetnictví?

Host (Michal Horáček):
Ano, to je vlastně, dozorčí rada má dozírat ne na účetnictví samozřejmě, má se ptát, jestli jsou náklady vynakládány účelně a tak podobně, jestli zkrátka je to zdravé, protože akcionáři to potřebují vědět. To je jedna věc, no a pak občas se mě také ptají na nápady a nejsem tam sám v té dozorčí radě, ta Fortuna po mém odchodu také najala velice zajímavého pána z Irska, který má velké zkušenosti jako bookmaker z toho velkého světového trhu a dobře se docela doplňujeme a myslím si, že to je zajímavá zkušenost.

Moderátor (Václav Moravec):
Je to těžké vrátit se do světa kursového sázení a hazardu po pěti letech, kdy jste v něm aktivní nebyl?

Host (Michal Horáček):
No takové návraty jsou vždycky obtížné v tom smyslu, že vy čekáte, že tomu budete rozumět a ono se mezitím mnoho změní. Žijeme v dynamické době, všechno se bouřlivě vyvíjí, zejména technika a když my jsme Fortunu nabízeli k prodeji, tak jsme byli v takové zvláštní situaci. Tehdy jsme měli velikou konkurenci ve firmách, které sídlily třeba v Gibraltaru a nabízely tady to kursové sázení po internetu. Byla to nekalá konkurence doslova, protože oni mohli nabídnout lepší podmínky, protože zkrátka je to jenom na netu, nemusíte mít ty pobočky kamenné, že jo, ve kterých musíte platit otop, uklízečku a lidi, zaměstnance a všechno, elektřinu, to za prvé. A za druhé oni tady neodváděli vůbec žádné daně, samozřejmě tento průmyslu je zdaněn zvláštním způsobem, je potřeba odvádět kromě daní jako všechny ostatní podniky také peníze na veřejně prospěšnou činnost a to oni samozřejmě nedělali a přesto naši zákonodárci jako vlastně protěžovali cizince, kteří tady neplatí daně, vůči svým vlastním soudně osvědčeným subjektům a mě to teda hodně trápilo tenkrát. Ale to se mezitím zaplaťpánbůh změnilo, takže když jsem se vrátil do Fortuny, viděli jsem, jak ten technický bouřlivý rozvoj změnil tu Fortunu, že skutečně dneska už je nemalá část, myslím, že pan generální ředitel to ví lépe, určitě to zanedlouho bude plná polovina veškerého obratu, který se uskutečňuje přes ten internet.

Moderátor (Václav Moravec):
Platí tedy to, že i v kursovém sázení je internet tou dominantní technologií, která zpříjemňuje a možná zjednodušuje i…

Host (Michal Horáček):
No určitě, musí to být ale dobře ohlídáno, protože my tady máme velice vhodné pravidlo, že u takových sázek, kde jde o nějaké peníze, člověk musí být teda sám za sebe odpovědný, se nemohou zúčastnit lidé mladší 18 let, tak jako třeba ve volbách. Ve Fortuně je to dobře ošetřené, protože k takové té internetové akci se člověk může zaregistrovat pouze s občanským průkazem někde na nějaké pobočce, to taky předtím tam nebylo, když tady byli ti konkurenti podivní. A teď to je a myslím si, že to je rozumné a dobré.

Moderátor (Václav Moravec):
Já jsem, Michale, zmiňoval ta sociologická data, která říkají, že Češi mají větší zájem o kursové sázení než obyvatelé okolních států. Zkušenosti se sázením má zhruba třetina obyvatel České republiky starších 18 let, na Slovensku je to pětina obyvatel, v Polsku je to každý desátý člověk. Jaké pro to máte vysvětlení, že Češi…

Host (Michal Horáček):
Ale to je velice prosté, milý doktore Watsone, protože to je prostě jenom podle toho, kam přišla Fortuna. My jsme to zavedli, to kursové sázení, my jsme to vlastně tady vymýšleli a zaváděli a napřed jsme byli v českých zemích. Po čase se Fortuna přestěhovala i na Slovensko a po dalším dlouhém čase do Polska a přesně tak to je. Tam, kde bylo teritorium fortunizováno, bylo napřed v českých zemích, potom na Slovensku a potom v Polsku, takže přesně to odpovídá.

Moderátor (Václav Moravec):
Myslíte, že to je tedy dáno tím popularizační rolí Fortuny a tím, že se to kursové sázení zavádělo?

Host (Michal Horáček):
Lidi si to řeknou zkrátka mezi sebou, jestli je to zajímá nebo zajímá, aby se k tomu mohli dostat, tak je potřeba na to nějaký čas, nějaká zkušenost s tím a tak podobně.

Moderátor (Václav Moravec):
Řeč těch čísel je jasná také v České republice se protočí ročně 130 miliard korun. Ministerstvo financí chce pro oblast hazardních her vytvořit úplně nový zákon, který by začal platit od roku 2013. Hazard by nově podléhal jednotné 20procentní dani, která by byla příjmem státního rozpočtu. Připouštíte, že to podnikání v oblasti hazardu je v Česku příliš snadné?

Host (Michal Horáček):
To těžko můžu říct, to by se muselo říct ve srovnání s čím, ale mě trošku se dotýká to slovo hazard, jo? Je to možná podivné, já to vysvětlím. Protože já za hazardní považuji ty kasinové hry, ruletu, kde se prostě každých 20 vteřin točí nějaká kulička nebo automaty nebo tak, to je takový impulsivní, svádí to k rychlé takové akci a tak. Zatímco toto kursové sázení, to za prvé vezmete 150 korun, vymyslíte si prostě, že svoje oblíbené tenisty při US Open nebo fotbalovou ligu a v úterý si to rozmyslíte, ve čtvrtek to opravdu vsadíte a v pátek, sobotu, v neděli se to hraje, jo? Takže to je úplně stejné jako prostě, já nevím, když jdete do kina za 150 korun, taky nic nevyhrajete a možná se pobavíte a možná ne. Tady se pobavíte teda určitě.

Moderátor (Václav Moravec):
Chápu-li to správně, tak vám vadí, že jste v jednom pytli…

Host (Michal Horáček):
Vadí.

Moderátor (Václav Moravec):
S loteriemi…

Host (Michal Horáček):
Já bych každému chtěl říct, jestli jdete kolem automatů nebo vidíte někoho, kdo hází ty peníze do automatu, prostě nikdy to nedělejte, to je nesmysl, vůbec se toho nezúčastňujte. Může to mít ošklivé následky, prostě ne. A já s tím vlastně vůbec jsem nikdy nechtěl být spojován. Já jsem vždycky chtěl být spojovaný s tím, že já mám nějaký názor, já si třeba myslím, že Nadal porazí Federrera, dejme tomu, no tak si na toho Nadala vsadím. No a teďka když budu mít pravdu, budu odměněn a když pravdu mít nebudu, tak budu potrestán. A míru odměny a trestu si určuji dopředu sám a vůbec do toho nemusí mít. To je něco úplně jiného. Je to vlastně zastávání názoru a prostě házení peněz do té bedny, kde jsou nějaké ty třešničky nebo ty citronky nebo co se tam točí, to žádný názor není, to je jenom hloupost.

Moderátor (Václav Moravec):
Naším hostem u mikrofonu Rádia Impuls je dnes podnikatel a textař Michal Horáček. Šťastným číslem Michala Horáčka je 50 tisíc. Pokud byste měl říct proč je to 50 tisíc?

Host (Michal Horáček):
Ano, ano.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste na to zapomněl? Teď jsem se lekl, že jsem vás vyděsil vaším vlastním číslem.

Host (Michal Horáček):
Trošku jste mě vyděsil, ale ano, už vím, kam míříte. 50 tisíc je docela šťastné číslo, ale ne ještě úplně šťastné. 50 tisíc je totiž počet lidí, kteří přišli do Státní opery a viděli lyrikál, jak tomu říkám, lyrikál Kudy kam, který jsem napsal, který Petr Hapka zhudebnil.

Moderátor (Václav Moravec):
Ano, to slovo lyrikál jsme vlastně k tomu dospěli tady v Impulsu, když jsme se bavili, že nechcete, aby to byl muzikál…

Host (Michal Horáček):
Ne, vůbec ne.

Moderátor (Václav Moravec):
Splnilo to po roce nebo po víc než roce, kdy jsme setkali před těmito mikrofony, vaše očekávání a vy jste říkal, je to jeden můj velký sen, splnil jsem si ho a po roce máte 50tísícího diváka.

Host (Michal Horáček):
To je pěkné, ale já doufám, že se u tohoto čísla nezastaví. Ukázalo mi to mnoho věcí a to je možná zajímavé, to vypovídá trochu o nás, jak tady v tom Česku žijeme. Obecně se říká, že prostě už nikdo nečte a když, tak vůbec ne poezii, a když ji čte, tak jí nerozumí, protože my už nemáme tu půlku mozku, metaforicky ji nepoužíváme. Představte si ještě, že na začátku století minulého, třeba v roce já nevím 1908, dělnický vůdce Šmeral zkrátka mluvil ve verších na ty dělníky, kteří ho tam poslouchali a oni přesně věděli, o co jde a mohl s nimi takto komunikovat. Dneska prostě kdyby pan Nečas nebo pan, já nevím, Kocáb třeba, mluvili ve verších, tak by to bylo směšné, že jo a nějak bychom si nerozuměli. Tak první věc, tak zdálo se, že, celý ten Kudy kam je napsán ve verších, je to 2009 veršů, k roku, kdy vznikl. A všichni říkají, to je nesmysl, copak tři hodiny a 2009 veršů, copak to někdo bude poslouchat? A představte si, to je dobrý jako, ne, že by někdo třeba neodešel o přestávce, to jistě jo.

Moderátor (Václav Moravec):
Pozorujete lidi, jestli odejdou o přestávce?

Host (Michal Horáček):
Tak ne, jestli odejdou, ale tak když prostě začíná druhá půlka, tak vidím, že tam občas nějaké místo je, ale když odejde třeba 15 lidí, tak těch tisíc zbývajících tam zůstává, takže jestli to má být skóre, tak to vítězství je dobré. To je první věc, že jsme teda schopni ty verše vnímat. Když jsou teda o něčem asi, když k nám mluví, tak možná je to problém těch veršů a ne problém těch lidí. To je první věc. Druhá, že mezi lidmi, kteří mi píší, je daleko nejvíc gymnaziálních profesorů, kteří říkají, my jsme vždycky když teda zavedeme řeč na českou poezii a občas teda se to musí, tak nám ty studenti jako zívali a tak, ale teďka, když ve verších mluví jejich hrdinové, jako je třeba Vojta Dyk, jo, tak se to jako úplně změnilo, mi říkají oni a je to najednou zase, jako to má jiné grády.

Moderátor (Václav Moravec):
Ale neříkejte, že jste jako správný producent s tím nepočítal, že když vezmete jejich hrdiny, jejich fenomény a Vojta Dyk je bezesporu fenoménem generace náctiletých, tak že to přivede ty mladé k poezii, protože je to právě jejich Vojta Dyk, který…

Host (Michal Horáček):
Já jsem s tím, Václave, nepočítal, já jsem v to doufal. Ono počítat je něco jiného, počtář a blázen je jedna rodina, se taky říká v Kudykamovi. Ale doufat, to můžeme všichni. A já jsem jenom doufal.

Moderátor (Václav Moravec):
Do druhého roku existence tedy vstupuje lyrikál Kudy kam, který Michal Horáček, jak bylo řečeno, umístil do Státní opery. Někdejší šéf Státní opery Jaroslav Vocelka když byl loni v Impulsech, tak prozradil, že podobné projekty Státní opeře pomáhají a dodal:

Záznam Jaroslava Vocelky:
To pomůže ekonomické situaci Státní opeře, to rozhodně, zvláště když bude tedy opravdu vyprodáno, protože v případě návštěvností větší než 70 procent, tak budou výnosy z tohoto představení adekvátně pro Státní operu zvýšeny.

Moderátor (Václav Moravec):
Pochvaloval si před zhruba rokem někdejší šéf Státní opery v Praze Jaroslav Vocelka. Pokud se nemýlím, tak ta hranice obsazenosti, tedy zájmu publika o Kudy kam, lyrikál Kudy kam překračuje hranici 80 procent. Vy sám jste říkal, dávám do toho nejen svoji energii, svoje peníze…

Host (Michal Horáček):
No, ono taky nic jiného mi nezbylo. Protože to byla taková zvláštní, to je pro mě hazardní hra velká, jo, celý ten Kudy kam, protože já jsem neměl ani divadlo, ani soubor, ani dotace z města nebo od státu nebo prostě zkrátka od daňových poplatníků a to všechno normální scéna má. To je velká nevýhoda. A byly nějaké výhody taky. Zaprvé mám tu ohromnou čest s tím Kudykamem být ve Státní opeře. Tam prostě přijít a nejen pro mě, myslím si, že i pro mnoho návštěvníků, to je jako vstoupit do katedrály. To je překrásný prostor, to je, tam úplně člověk cítí ty veliké výkony, které se tam za těch sto let už odehrály a je to nádherné. Takže můžu být v takové Státní opeře. Druhá věc je, že teda nemám soubor, ale na druhé straně já jsem si ho mohl najít sám spolu s režisérem Gombárem a najít ty nejlepší lidi, které bych neměl, protože bych měl konkrétní soubor a tam by se to musely ty role rozdat. A tady najednou je Vojta Dyk a Karel Dobrý a spousta dalších lidí a Ondra Ruml, jsou nejen z Prahy, ale jsou i z Hradce Králové, jsou i ze Zlína, jsou i ze Slovenska. Takže to je ohromná skupina lidí, kterou jsem namáhavě dával dohromady, ale mohu představit divákům něco extra, něco zvláštního. Ti lidi tam skutečně všichni jsou správně. No a pak teda ty peníze, holt je to tak, že všechna divadla jsou, prakticky všechna divadla jdou dotovaná, to je jasné. A já tady teda nedostávám ani haléř, ale naopak ještě teda té státní instituci ty peníze poskytuji. A je to dost náročné. Pak to představení je zkrátka drahé.

Moderátor (Václav Moravec):
Když má ale za sebou člověk téměř vyprodaná představení z víc než 80 procent, neinvestoval do toho, vrátí se ty peníze po roce? Je možné, pokud byste podobný projekt si vymyslel jako druhý svůj sen, tak šel byste do něj znovu a neprodělal kalhoty?

Host (Michal Horáček):
Ne, určitě se na tom prodělá, téměř jistě se na tom prodělá, protože zkrátka ano, ono tam je, tisíc lidí se tam vejde, průměrně jich opravdu těch 80 procent je, ale tu a tam jsem samozřejmě musel dát levnější lístky jak je zvykem příbuzným herců a tak dále, normálně dostali zadarmo nebo za 50 korun. U nás teda platili víc, ale přesto daleko méně, než by to bylo a podobně, jako občas se musí přivést nějací partneři a tak. Ono to vždycky jako, nikdy to není až takový nářez. Ale vůbec si na to nestěžuji, já o tom mluvím pouze proto, že se mě na to ptáte. Ty investice jsou ohromné a navíc každé to představení má velikánské náklady samo o sobě a každé představení by muselo získat, vybrat 510 tisíc korun, aby to bylo na svých. Takže tady by se mělo vydělávat víc, aby se vracela nějaká investice a je to velmi obtížné. Já jsem spočítal, že takových 100-110 představení kdyby bylo jako téměř vyprodaných nebo úplně vyprodaných, by se to vrátilo teprve. A to je teda ve hvězdách, jestli vůbec tolik představení bude, neboť všichni víme, že se nalézáme v nepříjemné ekonomické situaci, ve chvíli, kdy ještě před třemi lety firmy vstupenky velkoryse kupovaly pro své zaměstnance, veliké firmy, jako já nevím, Česká pošta nebo ČEZ nebo tak, zvaly své dobré zaměstnance, koupily jim celé představení, to dneska vůbec není. To je první, co se škrtne. To je jako první a ani se nedivím, protože dovedu si představit, že jsem zaměstnancem nějaké velké firmy a mého švagra nebo mou neteř propustili, protože jako holt nejsou ty peníze a najedno by řekli, my tady kupujeme prostě celou Státní operu, tisíc lístků jako, jo. Tak já to i chápu. Na druhou stranu je vlastně malý zázrak, že lidi, další taková věc, která se říká, říká se, že prostě první, když přijde ekonomická krize, že lidi oželí jako zbytné, že oželí jako zbytné náklady na kulturu. Že prostě si radši koupí punčocháče nebo já nevím, guláš nebo já nevím. A představte si, že spousta lidí asi ty punčocháče oželelo, jo? Tam nechodí jenom bohatí lidé, tam chodí lidé, kteří se musí rozhodnout, buď lístek na Kudy kam za tisíc korun a nebo já nevím šaty. Přesto je vidět, že to pro některé lidi není zbytné, pro některé lidi jsou zbytné možná ty další punčocháče.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy teď vstupujete do druhého roku lyrikálu Kudy kam, přemýšlel jste nad jeho budoucností, jestli tím, že to je vaše autorské dílo, tak že se dřív nebo později bude hrát s jinými soubory v jiných městech?

Host (Michal Horáček):
Tak přemýšlel jsem a řekl jsem si ne. Kdyby, prostě ten soubor je tak unikátní, ti lidé jsou tak vynikající, že kdyby to pak někdo chtěl za několik let inscenovat na nějaké scéně a se svým vlastním souborem, tak já prostě nechci, aby nějaký Pepik zpíval Kudykama, jo? Já potřebuji, aby to zpíval ten Vojta Dyk. Takže já bych tomu ani souhlas nedal.

Moderátor (Václav Moravec):
Chápu to tedy správně, že lyrikál Kudy kam po roku existence považujete za tak unikátní projekt, že to je projekt jednoho souboru, jedné Státní opery a nehne se jinam?

Host (Michal Horáček):
Ano. Ani nemůže. Protože Státní opera je největší divadelní dům v České republice společně s Janáčkovým divadlem v Brně. To jsou jenom dvě prostory, kde je víc než tisíc lidí. A aby se to dalo provozovat a dalo se to zaplatit, tak to musí mít takovou velkou možnost, jako takovou kapacitu. Takže na malém jevišti asi ne, to by se muselo nějak udělat zbrusu jinak, já nevím ani jak, ale ani bych vlastně nechtěl. Ale těší mě, že ačkoliv lyrikál Kudy kam žije a také skončí svou existenci v té Státní opeře a pak už nebude asi nikdy, tak přesto se tady jeví taková veliká šance nebo téměř jistota, že navštívíme ještě jedno divadlo a to je právě to Janáčkovo v Brně, příští rok v červnu vyjedeme prostě za lidmi z Moravy, pro které je ta Praha kolikrát daleko a mě by to těšilo.

Moderátor (Václav Moravec):
To znamená, že konec druhé sezony Kudykamu a bude to definitivně poslední sezona? Nebo už vyjednáváte o sezoně třetí?

Host (Michal Horáček):
A tak pravděpodobně bude, protože přece jenom všechno má jenom svou kapacitu určitou, pokud budou lidé chodit a budou si ty lístky kupovat, že bude třeba další sezona. Ale to už nezáleží na mě, to spíš záleží na tom zájmu.

Moderátor (Václav Moravec):
Sen jste si splnil a to před víc než rokem. Existuje s Kudykamem ještě nějaký sen?

Host (Michal Horáček):
No je to opravdu jenom sen, je to jenom sen, já bych toho Kudykama chtěl představit i za hranicemi. Člověk si řekne za hranicemi na Slovensku jako…

Moderátor (Václav Moravec):
Počkejte, a česká poezie za hranicemi?

Host (Michal Horáček):
No, pro krajany, samozřejmě ty, kteří tomu rozumí a nabízí se takové místo, jako třeba New York. Ale tam asi nějací Češi a Slováci žijí, ale já přesto má takovou úplně, takový jiný bizarní sen. Já bych to jedno poslední představení chtěl udělat v Jeruzalémě. Mě to vždycky připadalo, že prostě Evropa křesťanská jde směrem do Jeruzaléma, že tam se to podaří, tam to je vono jako, tam když se přijde, tak to je Jeruzalém. Ale ni jiného vlastně na tom není zatím, než ten krásný zvuk toho jména Jeruzalém a celá ta bizarnost, že by se toto jako uskutečnilo. To pak se ovšem musí zjistit, kolik by tam vůbec na to mohlo lidí přijít, kteří by tomu rozuměli, kolik tam žije, jestli to má vůbec nějaký smysl. Tak ale ptal jste se na sen, mluvím o snu.

Moderátor (Václav Moravec):
Ano. Podle Ministerstva zahraničí 4,5 – 5 tisíc lidí, kteří umějí česky v Izraeli.

Host (Michal Horáček):
Tolik žije ve Štětí, tam bych asi toho neuživil, já nevím. Ale kdo ví?

Moderátor (Václav Moravec):
Když se najde sponzor?

Host (Michal Horáček):
No, kdyby se našel sponzor, to je, ale dneska se sponzor stává už pomalu mýtickou postavou, něco jako třeba hejkal.

Moderátor (Václav Moravec):
A nebo to můžete vy, když jste tím dozorcem Fortuny.

Host (Michal Horáček):
Jedině, že bych to udělal já. Ale to zase bych chtěl, aby do toho taky někdo jako šel, aby, to je hezké takhle plácat člověku po ramenou, ale horší je to, když máte vyndat nějaké živé peníze na stůl. Možná, že se najde člověk, který plácá po ramenou a ještě vyndá ty peníze, tak pak v tom případě asi by to bylo možné, no.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká podnikatel, textař Michal Horáček, autor lyrikálu Kudy kam. Děkuji, že jste po roce přijal mé pozvání a těším se někdy příště na shledanou.

Host (Michal Horáček):
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Poslední články z rubriky