Lucie Seifertová, spisovatelka

Spisovatelka a ilustrátorka Lucie Seifertová je autorkou obřího leporela a knih jako Tajemná Praha nebo Dějiny udatného národa českého.

Moderátor (Václav Moravec):
Dva metry na výšku, 70 metrů na délku, to jsou rozměry největšího leporela na světě s názvem Dějiny udatného národa českého. Jeho autorkou je Lucie Seifertová. Jeden ze slavných českých ilustrátorů pro děti Petr Sís před časem prozradil v Impulsech, že jeho velkou inspirací jsou jeho vlastní děti, které se ptaly na různé věci a proto vznikla kniha Zeď.

Záznam Petra Síse:
Ptaly se na frontu na banány, ptaly se na, nebyl jsem absolutně schopen vysvětlit nikomu, kdo to nezažil, co to byla výjezdní doložka a pak se ptaly na to, jak je to možné, že když někdo chce jet tam, kam chce jet, proč by tam nemohl jet.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před časem v Impulsech slavný český ilustrátor Petr Sís. Malířce a ilustrátorce Lucii Seifertové se splnilo několik přání. Její knížka Dějiny udatného národa českého měla u čtenářů obrovský úspěch, navíc podle knížky vznikl i televizní animovaný seriál. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, protože hostem dnešních Impulsů je právě malířka a ilustrátorka Lucie Seifertová. Děkuji, že jste přijala mé pozvání, vítejte v Rádiu Impuls, dobrý den.

Host (Lucie Seifertová):
Dobrý den.

Moderátor (Václav Moravec):
Dovolte, Lucie, abych byl v úvodu osobnější. Co jste měla z dějepisu jako dítě na základní škole?

Host (Lucie Seifertová):
No nejspíš dvojku, já jsem sice, jsem asi neměla ty znalosti, já jsem se ale vždycky pěkně usmívala a vždycky jsem ty sešity pěkně pokreslila, takže mě pak nakonec dali tu dvojku.

Moderátor (Václav Moravec):
Bylo to proto, že jste si hůře pamatovala samotná data a fakta a měla jste z dějin ráda ty příběhy?

Host (Lucie Seifertová):
Přesně tak, no. Já ty příběhy a já jsem, když mě to téma vždycky přišlo nějaké nudné, tak jsem si nakreslila k tomu obrázek a to jsem potom využila i v těch Dějinách.

Moderátor (Václav Moravec):
To už jste kreslila jako dítě různé výjevy z dějin ať už českých nebo světových?

Host (Lucie Seifertová):
Ano. To já jsem si vždycky nakreslila obrázek, třeba i do učebnice, přiznám se.

Moderátor (Václav Moravec):
Kterou část dějin jste jako dějin měla ráda a přitahovala vás a která naopak patřila k těm, které byste nejradši přeskočila?

Host (Lucie Seifertová):
No tak samozřejmě pravěk, ten jsem milovala a pak jak jsme se blížili k současnosti, tak ten zájem upadal. Asi tak od té doby, kdy se začalo střílet, tak to už mě nezajímalo vůbec.

Moderátor (Václav Moravec):
Chápu to správně, že vy čím novější jsou dějiny, tím je to horší? Není to tak, že čím hůře se ty dějiny vykreslují a ztvárňují z pohledu ilustrátorského, tak je ilustrátor a malíř má nerad?

Host (Lucie Seifertová):
No tak já jako ilustrátor s tím zas takový problém nemám, to jako namalovat se dá kde co zajímavě, tam já jsem docela pevná v kramflecích, to se přiznám, ale když to píšu, tak to už je horší, to je mnohem složitější. Jakmile se dostávám do současnosti, tak to je oříšek. Nejtěžší samozřejmě byly ty díly druhá světová válka a současnost, tak to jsem se nejvíc zapotila.

Moderátor (Václav Moravec):
Leporelo není, řekněme, ten nejzajímavější knižní útvar pro prezentaci dějin. Jak to bylo na začátku složité vůbec prorazit právě s leporelem jako svébytným knižním útvarem a přes něj ilustrovat ať už Tajemnou Prahu, Dějiny udatného národa českého a další knížky, které jsou za vámi?

Host (Lucie Seifertová):
No bylo to velmi těžké, protože je to drahé na výrobu, leporelo. Je to všecko ruční práce. Každou knížku tak vezme nějaká paní do ruky, každou musí slepit a vylomit obrázky, proto se to musí i odrazit na ceně. No a samozřejmě vydavatelé mě odháněli pryč, říkali, napište normální knížku a my vám ji vydáme. Ale…

Moderátor (Václav Moravec):
Chápu to správně, že nikdo z vydavatelů na začátku vašeho životního příběhu nevěřil tomu, že by se mohlo leporelo, navíc týkající se dějin, stát trhákem, což se nakonec právě u Dějin udatného národa českého stalo, protože pokud se nemýlím, tak víc než 60 tisíc výtisků se prodalo?

Host (Lucie Seifertová):
No, nikdo mi to nechtěl vydat. My jsme, já jsem obcházela různé vydavatele, až nakonec se ozval jeden vydavatel a ten mi řekl ano, my vám vydáme Dějiny udatného českého národa, když nám napíšete menší podobnou knížku a ta když se bude prodávat, tak my vám vydáme Dějiny. No a když jsem asi za půl roku přišla za ním, že když se ta knížka, to byla Tajemná Praha, to je teda moje první knížka, když se dobře prodávala, tak mi řekl dobře, vydáme vám dějiny, když nám napíšete Hrady a zámky Království českého. A tak jsem zase s radostí samozřejmě malovala Hrady a zámky Království českého, ale když jsem přišla, že se knížka opět dobře prodává, tak mi řekl, dobře, vydáme vám Dějiny, když nám napíšete Pražský hrad a jeho tajemství.

Moderátor (Václav Moravec):
Ale to je docela dobrá strategie od nakladatele, vydupat si ze země další a další knížky.

Host (Lucie Seifertová):
To ano, ano, to jo, ale horší na tom bylo, nejsmutnější na tom bylo, že mi platil velmi málo procent, takže tehdy se můj manžel Pančo, tak ten se naštval, jo, protože on tehdy, to byl muzikant, zpěvák, živil se muzikou a takže jsme měli hluboko do kapsy a jak mi pan vydavatel platil tak strašně moc málo a Pančo se kouknul na ty prodeje a říkal, sakra, vždyť ty tvoje knížky se výborně prodávají, jak to, že nemáme na složenky? No a tak tehdy se prostě rozhodl, že si půjčíme peníze a pustíme se do toho sami.

Moderátor (Václav Moravec):
To znamená, Dějiny udatného českého národa vyšly vlastním nákladem?

Host (Lucie Seifertová):
Ano. To už byl náš počin, respektive Panča, protože já bych na to asi nikdy nesebrala odvahu.

Moderátor (Václav Moravec):
Když jeden z nejlepších českých ilustrátorů Petr Sís před časem v tomto pořadu mluvil o své knížce také pro děti, navíc také z dějin, Zeď, ve které líčil dětským čtenářům po celém světě, jak se žilo v komunistickém Československu, tak jsem mu položil otázku, kterou část jeho života bylo nejtěžší převést do ilustrací. Petr Sís tehdy pronesl i tato slova:

Záznam Petra Síse:
Pro mě nejtěžší osobně byl pád toho nadšení po roce 68, protože já vlastně jsem z té generace, která ten rok 68, to byla ohromná naděje a svět byl barevný, jak já ho ukazuji v knížce a pak přišel ten šok, kdy já si pamatuji prázdniny před srpnem 68, kdy jsem vlastně stopoval po celé Evropě a hádal jsem se s nějakým anglickým řidičem, že svět by nedovolil, aby sovětská armáda udělala něco tak drastického, jako je napadení Československa. Jinak pokud se týče lidových milicí nebo Slánského procesu nebo 50. let, tak já vlastně jsem se do toho nepouštěl do detailu.

Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před časem v rozhovoru pro Rádio Impuls ilustrátor Petr Sís, který maloval knížku Zeď pro děti a také z dějin. Když se malířka, ilustrátorka Lucie Seifertová, která je hostem dnešních Impulsů, podívá na Dějiny udatného českého národa, které obrazy bylo nejtěžší pro vás ztvárnit, vysvětlit je především dětskému čtenářovi?

Host (Lucie Seifertová):
No tak ty obrazy, no pro mě ztvárnit, tak samozřejmě když jsem malovala Veletržní palác, tak to je docela fuška, obzvlášť jak tam jsou ty výseky, tak aby to fungovalo. Tam jsou takový hříčky v perspektivě, no, ale to jsou takové technické věci, to já nebudu zase tak rozebírat. Ale tak jak už jsem povídala, já jako ilustrátorka, tak to je pro mě velká zábava. Pro mě nejtěžší bylo to vlastně napsat tak, aby to ty děti bavilo, aby to byla opravdu legrace.

Moderátor (Václav Moravec):
A testujete si to na svých vlastních dětech, které výjevy je baví, jestli dostatečně fungují a chápou je?

Host (Lucie Seifertová):
No já mám tříletého Toníčka, tak ten ještě, ten si samozřejmě prohlíží, tomu se nejvíc tam líbí tanky, jo, tam …

Moderátor (Václav Moravec):
O to, co vy nemáte ráda, kde jsou zbraně a střelba, to, co vy nemusíte jako maminka, tak naopak on jak dětský čtenář…

Host (Lucie Seifertová):
Ano, tak on to miluje, ano, to jo, to si prohlíží, to miluje, dokonce ve třicetileté válce já tam mám kostlivce, smrtku, tak tu taky zbožňuje, je tam taková hydra války, tak tu taky má moc rád, tak všechny tyto válečné scény, to, v tom se vyžívá, no. Ale já si to testuji hlavně na besedách. Já totiž jezdím často na besedy, si mě zvou do škol nebo do knihoven a ty reakce dětí jsou opravdu úžasné, úžasné. Protože ty děti, ono se tvrdí, že je nezajímá historie, nečtou, ale já s nimi mám opačné zkušenosti.

Moderátor (Václav Moravec):
Vy zmiňujete, že je Toník, váš chlapeček, jedním ze snů, který se vám splnil, stejně jako to, že podle vaší knížky vznikl televizní animovaný seriál, který, a propos u kterého dílu vy už jste, co se týče ilustrací?

Host (Lucie Seifertová):
Co se týče ilustrací, tak teď právě, teď myslím, že mám rozdělaného Komenského a Valdštejna taky budu dělat, už se těším na Valdštejnský palác, tam ta okénka, panečku, to si zamaluji zase, no.

Moderátor (Václav Moravec):
A paralelně ještě s tím pracujete na Dějinách světových, není-liž pravda?

Host (Lucie Seifertová):
Ano, tak ty malinko odpočívají v šuplíku, občas je vyndám a když mám chvilku, tak na nich pracuji, je to další můj velký sen. Doufám, že je dodělám někdy.

Moderátor (Václav Moravec):
Je to proto, že právě ten televizní seriál je natolik náročný, že není možné jet paralelně tak dva velké projekty, jako je televizní seriál a Dějiny světových událostí?

Host (Lucie Seifertová):
No je to velmi náročné, protože obzvlášť ten Toníček jakmile není venku s tatínkem, tak ho mám za krkem, tak ono se trošku špatně pracuje s takhle, je to sice veselé, ale nedá se moc pracovat. Já jsem se do takového projektu pustila loni o prázdninách, protože mě oslovil Čestmír Kopecký v rámci projektu Ostrava 2015, Evropské město kultury, tak já jsem pro Ostravu dělala knížku a přemluvil mě, já jsem říkala, já přece, to nezvládnu, ale pan Kopecký prostě to umí, přemluvil mě a takže jsem loni akorát seděla za stolem a pracovala a pracovala a pracovala.

Moderátor (Václav Moravec):
Krom toho televizního seriálu vysílaného Českou televizí a vypravěče lva, který provází těmi Dějinami udatného národa českého, tak ještě malujete právě ony Světové dějiny. Většina lidí si vás také spojí s tím obřím leporelem o rozměrech dva metry na výšku, 70 metrů na délku. Vy často v rozhovorech říkáte, že to byl nápad vašeho muže a doslova říkáte, já takové bláznivé nápady nemám.

Host (Lucie Seifertová):
Ano, přesně tak.

Moderátor (Václav Moravec):
Pančo má jaké další bláznivé nápady, které by chtěl uskutečnit?

Host (Lucie Seifertová):
Pancho má neustále nějaké bláznivé nápady, to je, ten mě zaměstnává pořád. S tou Ostravou, to mě taky přemluvil vlastně, to …

Moderátor (Václav Moravec):
Takže na vás byli dva, Čestmír Kopecký a Pancho?

Host (Lucie Seifertová):
Přesně tak, no, no, no. On si hlavně, Čestmír Kopecký si hlavně dával schůzky s Panchem, protože já jsem doma řekla kategoricky ne, nemám čas, takže dva na mě byli. No tak ten seriál máme, pak samozřejmě přicházejí nabídky různé z naší země, já bych ji moc ráda zmapovala úplně celou, protože my jsme takoví výletníci s Pančem, jezdíme na hrady a zámky a tak, takže to. Každou chvíli přijde, že uděláme knížku o Šumavě, o východních Čechách, o jižní Moravě…

Moderátor (Václav Moravec):
Tajemná Šumava, Tajemné východní Čechy.

Host (Lucie Seifertová):
Přesně tak.

Moderátor (Václav Moravec):
To jste si zavařila s tou Prahou.

Host (Lucie Seifertová):
Jo, jo, jo. Ale ona je to skutečně krásná práce, akorát je toho na jednoho člověka hodně. Já bych potřebovala, kdyby se třeba Toníček hodně rychle naučil malovat a psát, že by mi třeba pomáhal, to by bylo prima.

Moderátor (Václav Moravec):
Maluje? Zdědil něco po mamince?

Host (Lucie Seifertová):
Maluje, mašinky hlavně a tanky, no.

Moderátor (Václav Moravec):
A bezesporu máte ambice, když se podíváme na ten opravdu netradiční nápad do leporela převést české dějiny, dějiny jednoho města jako je Praha a nebo hrady a zámky. Je tady nabídka poté, co jste prorazila v Česku, od zahraničních vydavatelů, pojďte nám udělat Dějiny národa amerického také ve formě leporela?

Host (Lucie Seifertová):
No taky se přemýšlelo, když jsme byli v Americe, my jsme s tou výstavou, nás pozvali z ambasády do Ameriky a tak tam se to hodně probíralo, že bych udělala americké dějiny, ale přece jenom jsme nakonec uvízli na tom, že ti Američani by asi těžko nesli to, že já, protože já vlastně tak trochu zlehčuji to téma, že jo, dělám si srandu z našich dějin, malinko, ne že bych to jako úplně shazovala, ale je to humor. No a tam se všichni shodli na tom, že by ti Američani nevydýchali. A nevím, to je ještě v budoucnu, třeba je jednou udělám. Vtipné bylo, že mě oslovili i z Německa, že bych udělala německé dějiny, ale začali tam už klást podmínky, jak by to mělo vypadat, kdy hlavně by to mělo skončit. Rozhodně před druhou světovou válkou, to už by tam radši nedávali. Pak já například v dějinách …

Moderátor (Václav Moravec):
Nakolik je to, že vstoupím teď do řeči, nakolik je to pro vás obtížné opravdu vycházet z těch reálií, nastudovávat ta jednotlivá období a hodně se držet historických faktů a možných výkladů toho daného období nebo vám je to jedno, protože sama ty dějiny zlehčujete a pokoušíte se o nějakou vlastní interpretaci?

Host (Lucie Seifertová):
Ne, právě já jsem takový docela pedant a ke všemu mám hrůzu z historiků, takže já to skutečně hodně pečlivě čtu a když už se rozhodnu nějakou informaci tam dát do té knížky, tak si to zjišťuji ještě ze třech různých pramenů, jo, abych neudělala chybu.

Moderátor (Václav Moravec):
A chodíte za historiky, že by oni sami vám oponovali?

Host (Lucie Seifertová):
No když jsem psala ty Dějiny, tak to ne, to jsem si to psala pěkně doma a pak jsem to všecko nechala zkontrolovat, jo, tak jsem obzvlášť od pana Honzáka, tak měl některé výtky nebo něco jsem předělávala, pak ještě jeden historik, tak ten mi zase vytknul, že je tam málo válek v období Marie Terezie, tak to jsem, tak to mi přišlo vtipné. Ještě jeden historik, tomu se zase nelíbilo, že tam mám málo ponorek, jo, že by tam měly, to jsem nepochopila proč, a nějak to…

Moderátor (Václav Moravec):
Třeba to byl specialista na ponorky zase, období ponorek.

Host (Lucie Seifertová):
Myslím, že jo, že to byl specialista. Tak takovéto zážitky s historiky já mám, no. Ale teď na tom seriálu s námi spolupracuje Zdeněk Dragoun, ten má smysl pro humor a ten kolikrát je menší pedant než já. Já třeba se právě s režisérem, protože ten k tomu najednou přistoupil s takovou jako právě hurá, bude to sranda a já jsem najednou začala až jako prudit skoro, jsem říkala ne, ne, ne, to se musíme přísně držet historie a tak jsme hledali ten kompromis. Bylo to docela napínavé. Třeba on vymyslel úžasný nápad, že v pravěku, tak pralidé že si udělají z mamuta obrovitánské tlačenky. No a já jsem říkala, ale jak, v čem by si asi udělali ty tlačenky, vždyť oni nemohli si udělat tlačenky. Tak se na mě koukal jako na blázna a všichni se na mě koukali, tak nakonec se to vyřešilo, že tam ty tlačenky nejsou. No ale pak chtěl Přemyslovcům nasadit korunu. Já jsem říkala ne, oni neměli korunu, tam přece musí potom vyznít, že byli králové. Tak se na mě tak koukali a pak si na mě zvykli už, no.

Moderátor (Václav Moravec):
Říká Lucie Seifertová, host dnešních Impulsů, malířka, ilustrátorka. Přeji vše dobré a ať vám co nejdříve dopadnou ony Světové dějiny. V jakém jste období a etapě?

Host (Lucie Seifertová):
No, tam jsem v pravěku ještě.

Moderátor (Václav Moravec):
Stále v pravěku.

Host (Lucie Seifertová):
Stále v pravěku.

Moderátor (Václav Moravec):
Tak ať se k nim dostanete. Přeji vše dobré a těším se někdy příště na shledanou.

Host (Lucie Seifertová):
Děkuji moc, na shledanou.

Poslední články z rubriky