Ivo Šmoldas a jeho vztah k písničkám

Ivo Šmoldas nezpívá ráno ani přes den, ale písničky dobře zná.

Ptáte-li se, zdali si s vámi po ránu zazpívám, tedy vězte, že nikoli. Vyluzovat zvuky, třeba jen vzdáleně se podobající zpěvu, mi žel bohu není dáno, a tak raději nezpívám ani jiným, natožpak sobě a už vůbec si netroufám činit tak po ránu, v oprávněné obavě, že kdybych se nedej bože uslyšel, nenapravitelně bych si tím zkazil celý den. Z týchž sebezáchovných důvodů se po procitnutí bráním poslouchat i rádio, aby se mi nějaká chytlavější melodie, z něho se linoucí, náhodou nezahnízdila v některém z uvolněných mozkových závitů a vposled mě nepřiměla začít si ji nutkavě pobrukovat. Raději si tedy pouštím zpravodajskou televizi, u níž věru nehrozí, že by mi vnukla nápad zanotovat si Dobrou zprávu já přináším vám. Pořádně si protírám oči, neb kdybych vstoupil do koupelny se zrakem dosud zastřeným, mohl bych šátraje po umyvadlu zahalekat Studánko stříbrná, kde tě mám? Při sprchování si nepouštím větrák, aby mi náhodou nepřišel říct, že právě vane mistral. K snídani si nedávám med, aby ke mně nepřilétla naše kamarádka včelka Mája. A bráním se hledět z okna, abych nebyl v pokušení zeptat se nějaké sýkory či vrabce Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš? Nerad bych totiž Karlu Svobodovi prznil jeho muziku. A zvláště ne v tyto dny.

Zpěvný den vám přeje váš IŠ.

Poslední články z rubriky