Ivan Mládek v Impulsech Václava Moravce
PODOBNÉ ČLÁNKY
Zpěvák Ivan Mládek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o svých začátcích i o velký zájem o jeho hit Jožin z bažin v Polsku a Rusku.
Václav Moravec, moderátor:
Jožin z bažin, fiktivní vizovický rodák se dočká právě ve Vizovicích na Zlínsku zvláštního pomníku. S myšlenkou přišli organizátoři vizovického Trnkobraní. K nápadu postavit pomník Jožinovi z bažin významnou měrou přispěl současný úspěch Ivana Mládka a jeho písně v sousedním Polsku. Sám Ivan Mládek začátkem února k třicet let staré písničce říká:
Samozřejmě to bylo překvapení, protože jsme se ani nesnažili někde pronikat do zahraničí. Protože jsme měli to, co děláme, za natolik typicky české, že jsme nevěřili, že by se někomu třeba ta písnička mohla líbit.
Prohlásil 23. února hudebník Ivan Mládek, který je hostem dnešních Impulsů. Vítejte v Rádiu Impuls, hezký dobrý den.
Ivan Mládek, host:
Dobrý den.
Jak častým uživatelem internetu jste?
Vůbec internet nepoužívám, teda umím to spustit, že jo, spíš ho využívám k posílání a přijímání mailů, ale že bych jako surfoval, jak se říká, na internetu, to ne. Hlavně já nic nehledám, že jo.
Ani poté, co díky internetu jste se stal miláčkem polského publika?
Prosím vás, já na to nemám ani čas, jo? Já mám takových pořád restů a jako mám takový záběr ve všem možným, já nevím, mám pořád rozepsanou nějakou knížku, dělám nějaké reedice, dělám pořád nějakou desku, jezdíme, teďka občas i něco potřebuji namalovat, takže na to, abych si sednul k internetu a já nevím, si tam lovil zajímavý věci, na to fakt nemám čas. Já jsem akorát jednou byl na tom YouTube a to ještě mi to někdo vylovil…
A bylo to poté, co jste se dozvěděl o úspěchu Jožina z bažin v Polsku?
Až poté, předtím občas jsem zaslechl YouTube, občas to prolítlo vzduchem kolem mě a nějak jsem tomu nevěnoval pozornost, jsem si říkal, nějaký hudební zřejmě kanál na tom internetu, ale teprve po tom Polsku jsem se o to trošku začal zajímat, co to vůbec je. Vím že to je prostě takový víceméně ilegální kanál, kam si každý může dát cokoliv, ale je toho zas takové strašné množství, že to není tak jednoduché si tam něco dát a neznamená to, že by vám to ještě udělalo reklamu, že jo. To byla ta náhoda, že se to tak rozšířilo, no.
To se vám povedlo teď, když budeme mluvit o Polsku jako o jedné zemi, kde teď slavíte úspěch u publika. Když jste se, s nadsázkou řečeno, právě stal hvězdou v Polsku, tak jste velmi často českým novinářům odpovídal, že až čas ukáže, jestli jde o zájem krátkodobý a když se podíváte na to, že uplynula zhruba doba jednoho půl roku toho vašeho úspěchu, bude to dlouhodobější úspěch v Polsku?
Tak ono kdybychom jenom tam přijeli a hráli jim tam Jožina z bažin, tak by to určitě splasklo, to by bylo na sto procent tohle. Ale my jsme si řekli, že by bylo dobré, teda že by bylo rouhání toho nějak nevyužít a že když tam pojedeme, tak musíme opravdu udělat nějaký dobrý pořad. Už jsme měli vyzkoušené z těch 70. let, když jsme tam jezdili jako anonymní kapela, že Poláci rozumí takovému tomu našemu nesatirickému a nepolitickému humoru, tomu dadaismu, recesi, že jo, takže věděl jsem, že to je otázka dobrého překladu a že se Poláci musí bavit a taky bylo vlastně, že musíme tam představit další naše písničky, pokud možno nějaké v polštině, tak jsme hnedka se dali do práce. Já jsem okamžitě nechal přeložit program, který jsem si sestavil pro Polsko, už jsem tak nějak věděl, co by tam mohlo zabírat z dřívějška, no a udělali jsme hnedka CD u firmy BMS, jmenuje se to Jožin z bažin v Polsce, kde je asi třetina písniček v polštině. Prostě jsme se museli trošku vyzbrojit před tím prvním nájezdem na Polsko, no. Tak už to představení vyšlo, byly tam samozřejmě ještě mouchy, ale taky hodně díky blbým překladům, někdy byly nějaký chybičky, ale to jsme brzo vychytali, takže dneska v podstatě už jsou ta představení, probíhají jako v Česku.
Když polský spisovatel a reportér Mariusz Szczygiel, autor knížky Gottland, která je poměrně populární, mluvil o vašem úspěchu v rozhovoru pro týdeník Respekt 19. května, četl jste ta slova?
Ne, nečetl.
On krom jiného totiž prohlásil, cituji: Ivan Mládek a jeho kolega, vypadající ve videoklipu Jožin z bažin, je takový, jak si Poláci přejí Čechy vidět. Mládkova skupina vypadá jako Švejci nebo Hrabalovy postavičky u piva, jsou směšní a trochu přihlouplí. Splňují tedy naše polské očekávání. Konec citátu. Nakolik vám ta citovaná charakteristika přijde blízká?
No tak já si myslím, že je v pořádku, když si každý na nás vybere to, co chce, že jo. Jako tak někdo si tam vybere ty zjevy, které tam máme, které já pečlivě vybírám, někdo si vybere texty, někdo si vybere ty slovní gagy a důležité je, aby se jim to líbilo a nejlíp to vyjádřil, já jsem viděl rozhovor s nějakou Polkou v nějakém pořadu a šli z toho představení nějací rozesmátí lidé, docela vypadali inteligentně a oni se jich ptali, prosím vás, čemu jste smáli a co se vám na tom tak líbilo? A oni říkali, my nevíme, ale líbilo se nám to.
Myslíte, že vaše kapela a čeština a to, že zpíváte ty texty v češtině, že to posiluje polský stereotyp vnímání Čechů jako těch postaviček z Hrabala?
Se říkalo, že jo, samozřejmě hned vylezlo plno lidí, kteří si začali prostě ten důvod toho všeho hledat v takových věcech, za které my nemůžeme, že jo. Že to je tím, že mají srandu z češtiny, že, já nevím, jak vypadáme nebo tak, ale ono to nestačí. Samozřejmě je to dobrý předpoklad, toto, stejně se na tom musí pracovat, aby se tam člověk zachytil. Protože když potom nastoupíte na náměstí, kde je 10 tisíc lidí a je tam vepředu, já nevím, několik tisíc mladých a máte tam hodinu a půl na tom náměstí něco dělat, tak kdyby to bylo jenom založené na tom, tak nás vypískají po čtvrt hodině. Ale my se tam chceme těch hodinu a půl udržet a ty lidi tam hodinu a půl bavit. Tak je to jako ve všem, je to práce, no.
Několik polských novinářů ve Varšavě Rádiu Impuls prozradilo, že považují Jožina z bažin za populární postavičku a dokonce zazpívali i část písničky naší varšavské zpravodajce. Zpívají jednu z nejpopulárnějších písniček v Polsku varšavští novináři, jak je zachytilo Rádio Impuls. Předpokládám správně, že když hudebník Ivan Mládek, který je hostem dnešních Impulsů, před třiceti lety Jožina z bažin napsal, tak nepočítal s tím, že vzniknou další jazykové mutace včetně té polské?
No to jsem nepočítal, ona to původně byla písnička na zakázku, že jo. Objednala si ji jedna kapela ze Zlína, byla to kapela současného redaktora zlínského rozhlasu, nevím, jestli tam ještě dělá, ale externě určitě, Zdeňka Kňučíka Navrátila, že jo, a oni měli toho Jožina z bažin jako takového maskota a chtěli, abych ho zpopularizoval. My jsme v té době už dost natáčeli pro rozhlas a na desky a řekl mi, že když, já už jsem to několikrát říkal, že když zpopularizuji Jožina z bažin v nějaké své písničce, takže za to dostanu demižon slivovice, že jo.
Ten jste nedostal dodnes.
No, vcelku ne, ale po flaškách určitě jo a jsme to s tím Kňučíkem propili od té doby.
Když se budeme bavit o vás, tak vy se charakterizujete jako totální antitalent na jazyky, jak jsem se dočetl. Po tom necelém půl roce od počátku úspěchu Jožina bažina v Polsku, změnilo se něco, naučil jste se polštině?
No tak já polštinu nepovažuji moc za cizí řeč, jo, to je prostě řeč, která si myslím, že je skoro tak podobná jako slovenština. Důkaz jsem já, že jo, protože já jsem si ten pořad celý dvouhodinový nechal přeložit do polštiny a za 10 dní jsem se ho naučil a já nevím, po týdnu hraní v Polsku už jsem byl schopen i trošku improvizovat, že už jsem se nemusel otrocky to učit přesně slovo od slova. Je to podobné jako čeština, má to nějaká ta slova odlišná, ale ta jsou kolikrát pro nás tak legrační, že je jednou přečtete a už je nikdy nezapomenete.
Jako například?
Chcete něco obzvlášť legračního? Tak třeba urostlý fešák se řekne muskulárnyj přístojňak.
A to je, to když vám slova znějí legračně, nejlepší recept na to, jak vy se učíte cizí slova?
No tak já jsem se, já nevím, já když jsem měl třeba ten pořad přeložený, tak jsem se naučil, já nevím, celý ten odstavec a opravdu jsem to dvakrát přečetl a už jsem to uměl. Já ten pořad znám v češtině, že jo, nebo ty jednotlivé takové slovní gagy a slovní takové ty legrácky jako znám, takže když potom už se trošku orientuji v té polštině, tak je to jednoduché to potom říkat.
Ivan Mládek, host dnešních Impulsů, tam apropo zaznívá slivovice, to znamená, že jste myslel na ten demižon slivovice, když jste psal ten text samotný?
Ne, to si nevzpomínám, ale určitě, protože se to rýmovalo s Vizovice, že jo.
Současný úspěch hudebníka Ivana Mládka, jeho kapely a především písničky Jožin z bažin vedl organizátory festivalu Trnkobraní ve Vizovicích, že se Jožin z bažin dočká pomníku. Konzultovali s vámi organizátoři Trnkobraní, jak vůbec ten pomník bude vypadat a co jste té myšlence řekl?
No tak pan Jurásek, organizátor Trnkobraní a iniciátor stavby pomníku, že jo, za mnou přijel teď minulý týden do Piešťan a tam to se mnou konzultoval. Samozřejmě jsem souhlasil se vším, že jo, kdo by nechtěl figurku ze své písničky jako mít na pomníku. Tak nechal jsem vlastně jim volnost, ať si to udělají, jak chtějí. Oni to i konzultovali vlastně s tím literárním otcem té figurky, Zdeňkem Navrátilem, taky a nakonec ten slovenský sochař, řezbář, ona ta socha bude třímetrová ze dřeva, taky samozřejmě si nechal prostor, aby si do toho mohl dát něco svého tvůrčího, no.
Vy na adresu nejen Jožina z bažin říkáte, cituji doslova: Nikdy jsem se netajil tím, že mě k většině písniček inspirovaly ruské lidové melodie. Konec citátu.
No je to pravda. Hodně je tam, mě se lidová stará muzika ruská vždycky strašně líbila hlavně po harmonické stránce, vždycky mě fascinovaly takové ty přechody z těch mollů do těch durů a objevuje se to v hodně písničkách a v takových těch nejznámějších, jako je Dáša Nováková, Jožin z bažin, Prachovské skály, Ňu ňu ňu a většinou ty písničky, přece je vidět, že jsme Slovani, protože ty se nejvíc chytly, tyhle duro-mollové, kde se střídá moll a dur v těch chorusech, že jo.
Což bezesporu platí i na ten polský program, jak ho sestavujete, že tam polské publikum, to slovanské, reaguje asi…
No samozřejmě, tak já si myslím, že ta melodika taky není tak, jim tak úplně cizí, no. A dokonce jsem ještě jako abych tak nějak splatil dluh té ruské muzice, že mě inspirovala, tak jsem loni natočil CD, které jsme nazvali Ruské hity v country and western hávu a zvali jsme takové ty největší hity, včetně takových těch bolševických patetických, že jo, jak byly Široká strana moja radnaja a Pochod padlých revolucionářů, že jo a já nevím, co tam všechno ještě bylo a udělal jsem k tomu takové čundrácké texty, echt čundrácké texty a zahráli jsme to v triu s Linkou harmonikářem a Kacafírkem houslistou jako country, v triu.
Počítáte s tím, že by Jožin z bažin mohl slavit i takový úspěch, jako máte v současnosti v Polsku, v Rusku?
No tak první vlaštovky tam jsou, vůbec netuším, všecko, jak jsem říkal, je náhoda a těžko se něco dá dopředu odhadovat nějak, ale určité zprávy jako má naše vydavatelství, že v Polsku je už okruh lidí, kteří toho Jožina z bažin jako má ráda a zvyšuje se nám dost rychle návštěva na webových stránkách i na YouTube, že dokonce teďka už bylo návštěv víc z Ruska než z Polska.
A znamená to, že i Jožin z bažin už má svoji ruskou verzi?
No pracujeme na tom.
Pracujete na tom.
Pracujeme na tom, připravujeme CD v ruštině celé. Takových těch významnějších našich písniček.
Jak, musí v tom jiném jazyce, když se překládá z češtiny například do ruštiny Jožin z bažin, tak musí se brát i onen kontext? Předpokládám, že Rusové asi neznají …
No kolchoz určitě znají, že…
Ale jiné části jako je slivovice?
No tak takhle, my se snažíme třeba u těch polských překladů, aby, nesnažíme se to zapasovávat do polského prostředí, nechceme ze sebe dělat Poláky, protože když otevřeme pusu, tak každému je hned jasné, odkud asi jsme a ani v Rusku se nebudeme snažit jako dělat ze sebe samozřejmě Rusy, budeme se snažit tomu zachovat takový ten český ksicht, že jo, ale aby to bylo srozumitelné. Tak musí tam být spíš takové ty známější české města, nevím, jestli by Vizovice jim něco říkaly, ale, no třeba jo, třeba přes tu slivovici už jsou tam slavné taky.
Počítáte s tím, že učiti se ruštině pro vás, vy jste, předpokládám, měl na základní škole…
Prosím vás, ruština proti polštině je pro mě opravdu legrace. Já jsem se učil 14 let a takže ruština, když na ni sednu, když mi někdo přeloží ten pořad do ruštiny, už to bude aktuální, už pomalu si ho teda připravuji, kdyby náhodou, už tam máme první nějaké nabídky, tak já věřím, že cestou ve vlaku tam se to naučím.
Proč ve vlaku? Vy nelétáte?
No, já dávám přednost jako kolejím a automobilům.
A z jakých důvodů? Bojíte se v letadle?
Nemám to rád. Já bych to řekl a aerolinky mě budou žalovat.
No počkejte, když nebudete jmenovat žádné konkrétní aerolinky, případně letecké neštěstí konkrétní.
No tak já jsem před vysokou ekonomickou jsem dělal průmyslovku spalovací motory, tak vím, co v tom motoru se všechno může rozbít.
Všichni se máme tedy bát, že letecký motor je daleko rizikovější?
No to zas ne, prostě někdo se bojí výtahu, někdo lanovky, někdo lodě, že jo. Moje manželka by třeba nevlezla do lodě nikdy, že jo.
Vy jste, pokud se nemýlím, tak lodí jste jel do Spojených států amerických?
No, byl jsem tam lodí Queen Mary 2, je to obrovský zážitek a já jsem byl samozřejmě letadlem taky jednou v Americe, ale když prostě nemusím, tak radši jedu po vodě nebo po zemi.
Když jsem se díval do vaší historie, tak kapela Banjo band Ivana Mládka vznikla v roce 1970, to znamená, že připravujete…
Pod tímto názvem začala figurovat, no.
To znamená, že připravujete nějaké velké oslavy ke 40. roku vzniku Banjo bandu v tom, jak vlastně jste byli pojmenováni?
My jsme žádné kulatiny nikdy neslavili, protože jednak nemáme potřebu někde, já nevím, dělat nějaké veliké koncerty v Lucerně a já nevím, to nějak slavit.
Nebo na Strahově.
Ale jako my jsme si nikdy nic jak nechtěli dokazovat, bereme ten život, jak jde a ono to vždycky nějak dopadne, že jo. A já si myslím, že hlavně vlastně blbost něco slavit, protože pořádně nevíme, kdy to vzniklo. Protože já jsem už v roce 61 se pokoušel v podstatě po dvou letech účinkování v dixilendech různých a ve svém dixilendu, jsem se snažil o první banjo band a těch formací bylo několik a v 66. roce jsme poprvé veřejně vystoupili s takovým malým banjo bandem a od roku 70 vystupujeme pod tímto názvem, který mu dali organizátoři druhého Folk a country festivalu bez mého vědomí, že jo, najednou se to objevilo na plakátech. Takže my vlastně nevíme, kdy ten začátek je, no a …
No proč tedy nedáte ten začátek právě do toho roku 1970, když jste byli institucionalizováni?
Pod tímto názvem. No tak možná by to měl být teda prosinec 1970. Tak říkáte kolikáté že to je?
Čtyřicáté.
Čtyřicáté výročí.
Nechystáte?
To je strašný, no. To už je ostuda zase.
Vy jste, Ivane, od roku 1970 napsal přes pět stovek písniček, často postavených na těch slovních hříčkách, krom Jožina z bažin patří mezi nejznámější Prachovské skály, Linda, Jez. Které z těch písniček podle vás zapadly neprávem a přitom vy jste je považoval opravdu za dobrý hit, když jste je psal?
Tak já jsem nikdy nějak si nedělal nějaké iluze, že, u Jožina z bažin se přiznám, jsme něco tušili, jo? Protože už když jsme to začali dvojhlasně s Pešákem poprvé zpívat na zkoušce, tak ostatní muzikanti se tomu smáli a říkali, tohle není možné, aby se to nechytlo, jo? Ale u těch ostatních písniček jsem si nebyl někdy jist, jo? Ale hlavně to ani nebyl můj cíl. My jsme chtěli mít repertoár, my jsme chtěli mít vždycky nějakou písničku, kterou bychom mohli hrát, v které bychom si zahráli, jo? Pro nás byl výchozí ten zájem o muziku, o improvizaci, u mě o sólování na banjo, ale nikdy jsme písničku nebrali jako cestu k tomu, já nevím, třeba jako je to dneska, být slavný nebo mít svůj klip, v rozhlase nebo. Chtěli jsme si zahrát, jo? My jsme všichni dixilendoví muzikanti, až teda na ty komiky, co tam máme, samozřejmě, a výchozí byl jazz, že jo a pak teprve se začalo zpívat, aby ti lidé na nás chodili, abychom ten dixilend mohli hrát nebo ten náš skifl, že jo, který nás bavil. A pak jsem teprve začal dělat texty, protože jsem nemohl sehnat textaře. Pak jsem teprve, já nevím, začal zpívat, protože s námi začal Jeník Pacák, který neměl čas, protože už taky začínal hrát s Olympikem, teď učil kreslení a to všechno, víceméně jsem začal dělat ze zoufalství jenom proto, abych udržel tu kapelu, v které jsme si zahráli. Ne prostě že s ní nahrajeme hity. A je to v podstatě tak dodneška, dodneška se hádáme po představení jako koně, přestože to je neuvěřitelné představení, úspěšné, kam přijde třeba, já nevím, 10 tisíc lidí a každý by oslavoval a my se hádáme, že někdo zrychloval, že někdo udělal kiks nebo že někdo zahrál blbé sólo, že jo. Takže pořád tady je u nás primární ten zájem o muziku.
Říká hudebník Ivan Mládek, který byl hostem dnešních Impulsů. Já děkuji, že jste přijal mé pozvání a věřím, že se tady nesetkáváme naposledy. Díky a na shledanou.
Taky děkuji, že jste mě pozval. Na shledanou.
Diskuze
Poslední články z rubriky
VIDEO: John Bok
Kandidát na ombudsmana John Bok mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o českém právním řádu. celý článek
Dagmar Pecková, mezzosopranistka
Mezzosopranistka Dagmar Pecková mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o své práci. celý článek
VIDEO: Josef Dobeš, ministr školství
Ministr školství Josef Dobeš mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o začátku školního roku nebo o státních maturitách. celý článek
VIDEO: Martin Bursík, expředseda SZ
Bývalý předseda Strany zelených a exvicepremiér Martin Bursík mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o zdražování elektřiny. celý článek
VIDEO: František Dohnal, prezident NKÚ
Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o soudu, který ho zřejmě čeká kvůli údajnému porušení povinnosti při správě cizího majetku. celý článek
VIDEO: Vojtěch Dyk, herec
Herec a zpěvák Vojtěch Dyk mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o svých sázkách nebo o iniciativě vyměňte politiky. celý článek
VIDEO: Stanislav Eichler, hejtman Libereckého kraje
Hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler mluvil hlavně o odstraňování škod po bleskových povodních. celý článek
VIDEO: Olga Špátová, dokumentaristka
Dokumentaristka Olga Špátová mluvila v rozhovoru například o dokumentu o Janu Kaplickém. celý článek
VIDEO: Oldřich Martinů, policejní prezident
Policejní prezident Oldřich Martinů mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o snižování platů u policie... celý článek
VIDEO: Marcel Grün, astronom
Marcel Grün - ředitel pražské hvězdárny a planetária. Popularizátor astronomie a kosmonautiky. celý článek
