Iva Bittová, zpěvačka, houslistka
PODOBNÉ ČLÁNKY
22. září 2009 18:20
Zpěvačka a houslistka Iva Bittová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o své hudbě a životě ve Spojených státech Amerických.
Moderátor (Václav Moravec):
Česká hudební škola v současné muzice, existuje? A má na to mít česká muzika mít takové ambice? Podle textaře Michala Horáčka určitě. Česko podle něj nemá v současnosti dost takových osobností. Tady jsou Horáčkova slova:
Záznam Michala Horáčka:
Občas se někdo zkrátka narodí, nějaký Antonín Dvořák nebo Janáček nebo třeba ta Iva Bittová, no a pak zase holt tolik ne.
Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před půl rokem v Impulsech textař Michal Horáček. Zpěvačka, houslistka a herečka Iva Bittová už několik let žije poblíž New Yorku, kde našla svůj klid, jak sama říká. Nejen o tom bude řeč v následujících minutách, protože milým a vzácným hostem Impulsů je právě herečka a zpěvačka, houslistka Iva Bittová. Děkuji, že jste přijala mé pozvání, vítejte v Impulsech, dobrý den.
Host (Iva Bittová):
Dobrý den.
Moderátor (Václav Moravec):
Chce se mi říci: Vítejte doma v České republice, jste-li tady doma?
Host (Iva Bittová):
No určitě, určitě, cítím se prostě vždycky, když se vrátím a tak mám tady tolik jako dobrých přátel a rodinu, pořád je to domov, mám tady domeček v Lelekovicích, pořád všecko funguje jako dřív a jsem tady ráda a mám tady úžasný publikum, takže je to tak.
Moderátor (Václav Moravec):
Když sedíte v letadle a vracíte se ze Spojených států amerických, kde jste pravděpodobně našla teď svůj druhý domov, nad čím především v letadle přemýšlíte?
Host (Iva Bittová):
Já většinou spím v letadle, to umím a využívám toho času k odpočinku, ale samozřejmě člověk v podvědomí pořád stále pracuje. Většinou si připravuju vlastně jakoby ten nejbližší program, který mě čeká a snažím se maximálně zrelaxovat tak, aby abych měla dostatek energie na koncertování, na hraní, aby všecko mě vyšlo podle plánu tak, jak si představuju.
Moderátor (Václav Moravec):
Když jste se rozhodla zůstat ve Spojených státech amerických a najít v Americe druhý domov, srovnávala jste a srovnáváte po těch víc než třech letech často, co je odlišného v Česku a v Americe?
Host (Iva Bittová):
Ani příliš ne. Je to spíš tak, že jsem zjistila, že jsem docela schopna si vytvořit to zázemí a ten klid vlastně obdobný tak, jak jsem si ho už třeba vytvořila i tady v Lelekovicích a možná, že akorát občas, když jsem opravdu měla poměrně dost práce s papírováním a vyřizováním jako newyorského řidičáku a social security number a takový ty jejich prostě imigrační záležitosti, tak byla to pro mě hrozně velká škola a byla jsem možná někdy i tak jako trošku na pokraji sil, ale řekla jsem si, že zřejmě oni ví, proč to po nás požadují, že ví, co chtějí, že prostě musím bojovat, když už jsem se na tu cestu dala a všecko se mi podařilo v poměrně krátké době vlastně vytvořit, takže teď už mám tady od těch věcí jakoby klid a můžu se plně věnovat hudbě.
Moderátor (Václav Moravec):
Pochopil jsem správně, že jste prožívala frustraci občana druhé kategorie, když jste zařizovala papíry a všechna ta povolení v Americe?
Host (Iva Bittová):
Tak ta situace, víte, byla taková, že jsem se v podstatě já sama rozhodla, měla jsem příležitost, využila jsem spolupráce s (Bank on a can), což je hudební společnost v New Yorku, která vlastně mi sdělila, že není vůbec žádný problém, aby vlastně byli mým jakoby zaměstnavatelem a mohla sem vlastně získat pracovní vízum dlouholeté. Takže tohle šlo velice rychle, v podstatě bez problémů, ale v momentě, když jsem do těch Států přijela, tak samozřejmě jsem musela jako každý jiný člověk si všecko vyřizovat naprosto sama, seznamovat se se systémem, se zákony, se vším a bylo to tak, že jsem tím pádem i jaksi se, mohla prohloubit své znalosti v jazyku a poznat mentalitu lidí a jsem vlastně ráda, že jsem tím sama prošla, nikdo mi nepomáhal, jako třeba to bývá, třeba v diplomatických kruzích, prostě tyhle všecky zkušenosti jsem nějakým způsobem nasála, ty mě jakoby posílily v tom, že a vlastně urychlily ten proces toho poznání toho národa a toho vlastně jak to tam funguje.
Moderátor (Václav Moravec):
Když jste 19. června mluvila v Hospodářských novinách o svém vztahu ke Spojeným státům americkým, tak jste krom jiného pronesla i tato slova: Pro mě je život ve Státech neuvěřitelná výzva a příležitost k tomu, abych byla lepší. Už jen kvůli tomu, že hraju se skvělými muzikanty. Je tam něco ve vzduchu, něco, co vás nakopne, inspiruje a otevírá další možnosti. Z toho důvodu tam chci setrvat. Konec citátu. S tím zvyšujícím se počtem roků, které jste už prožila ve Spojených státech amerických, platí to, že počet těch výzev a inspirací neklesá?
Host (Iva Bittová):
Neklesá, protože je to obrovská země, je tam obrovské množství skvělých nejenom teda umělců, lidí a tím pádem vy potřebujete na všecko daleko víc času, abyste to všecko obsáhl a těch příležitostí je tam opravdu hodně a mě se líbí to, že vlastně můžu jaksi obsáhnout prostě jednu spolupráci a setrvat v ní nějakou dobu a plánovat a připravovat se na další. Opravdu najednou jsem zjistila, že toho času potřebuju o hodně víc, že nesmím nic uspěchat a další takový klad toho mýho poznání je, že opravdu ta konkurence je tam tak velká, že vy musíte opravdu tu práci odvést hodně poctivě a připravovat se na věci velmi důkladně, potom se vám to krásně vrátí v takové té radosti a vlastně úspěchu.
Moderátor (Václav Moravec):
Když byl nedávno hostem Impulsů textař Michal Horáček, tak jsme probírali existenci české školy v současné české muzice. Michal Horáček tehdy k ambicím a možnostem české hudební školy, současné muziky dodal:
Záznam Michala Horáčka:
Se tu a tam může něco stát, jako je třeba Iva Bittová, ale tam to zkrátka nemůže být postavené na tom českém textu, samozřejmě, to je nesrozumitelné, že jo. Tam se musí vsadit výhradně na hudbu. Přece jenom jsme nepočetné etnikum a je to jako s fotbalisty, jo? Jednou za 20 let se narodí nějaký skvělý tým, který může dávat góly i těm jako favoritům, no a pak holt zase 20 let je půst. A podobně to je, myslím, i v té hudbě, jo? Občas se někdo zkrátka narodí, nějaký Antonín Dvořák nebo Janáček nebo třeba ta Iva Bittová, no a pak zase holt tolik ne.
Moderátor (Václav Moravec):
Prohlásil před časem v Impulsech textař Michal Horáček...
Host (Iva Bittová):
Děkuji, děkuji pane Michale.
Moderátor (Václav Moravec):
O dnešním hostovi Impulsů, který je právě zpěvačka, houslistka, herečka Iva Bittová. Uvádí vás to do rozpaků, když vám takto lidé lichotí?
Host (Iva Bittová):
No jsem z toho, nevím, jak se mám zachovat, je to takové jako, je to opravdu, nenechává mě to chladnou v žádném případě a příjemně překvapilo.
Moderátor (Václav Moravec):
Když si člověk ve svém žánru získá hudební publikum v Americe, ve Spojených státech amerických, uvědomí si to, že může být součástí něčeho, co bychom mohli označit za českou hudební školu současnosti?
Host (Iva Bittová):
Já si myslím, že určitě. Já tím, že tam mám vlastně s sebou toho syna, kterému je 17,5, za ty dva roky první, co jsme vlastně jeli do Států, se z něho ten talent vyklubal neuvěřitelně jako silně rychle a nějakým způsobem se umocnil, chodí do takzvané přípravné, na přípravné studium konzervatoře při High school a má hodiny piana, má hodiny kompozice a taky takzvanou perfoming class a já vlastně na tom synovi, to chci říct, můžu vidět, jak to studium je odlišné a hlavně teda v té hudbě a jak je prospěšné, jak to mají velice prakticky vystavěné, že opravdu ten talent jsou schopni velice podpořit v tom studentovi. Tady bohužel mám pocit, že by takhle rychle se nerozvinul. Protože třeba ta perfoming class vlastně stojí na tom, že jsou tam studenti, je jich 15 dohromady ve třídě, oni si řeknou, samozřejmě pod vedením profesora, oni se domluví, kdo má chuť si co zahrát, prostě provede skladbu a pak o tom všichni diskutují. A kriticky k sobě hovoří, pochválí se, všecko tam je, všecky ty polohy, které jsou potřeba, všecko si řeknou a mě se právě třeba tohleto zdálo hrozně praktické a důležité pro toho studenta, protože u nás většinou konzervatoře a akademické školy jsou jenom v tom jakoby kontaktu učitel a žák a já si myslím, že to je strašně užitečné, že ty děti umí potom, ti studenti hovořit o tom, že nemají ten stud před ostatními, prostě už od začátku takovýmhle způsobem se rozvíjejí. Já si myslím, že to je hrozně praktické a hrozně fajn.
Moderátor (Václav Moravec):
Chápu-li to tedy správně, podle vás mnoho nebo část talentů, které máme a kdy se nemůžeme jenom vymlouvat na to, že jsme malé etnikum, jak to nazývá Michal Horáček, může být ubito tím, jakým způsobem se vzděláváme?
Host (Iva Bittová):
Určitě, určitě, já jsem o tom přesvědčena.
Moderátor (Václav Moravec):
Vystupujete ve slavné Carnegie Hall. Ke spolupráci si můžete teď přibírat slavná jména alternativní muziky, Lou Reeda, Toma Waitse. Dá se říci, že už v současnosti máte tolik nabídek, že musíte i v Americe odmítat?
Host (Iva Bittová):
To je, je to tak, že přichází ty nabídky zvenčí, je jich opravdu dost a samozřejmě se snažím si nějakým způsobem ten čas prostě rozdělit tak, abych opravdu všecko stihla udělat naplno a důkladně se připravit na věci, takže oni tak jako dobře přichází samy, není to tak, že by jich bylo hrozně moc, že bych to musela teď momentálně odmítat, ale teď třeba v nejbližší době mě oslovilo smyčcové kvarteto z Los Angeles, jmenují se Calder, po španělském malíři mají název, jsou to mladí velice talentovaní, už dnes úspěšní v Americe a hrozně touží po spolupráci se mnou, takže od října začneme zkoušet. Je to zase pro mě další výzva, že zas po delší době, vlastně po té odmlce, co jsem pracovala se Škampovým kvartetem, mám další možnost spolupracovat s takovýmhle tělesem a budu mít příležitost psát novou muziku a prostě vytvářet zase další jakoby komunikaci skrz to kvarteto smyčcové. Takže na to se těším, to je vlastně nejbližší taková nová věc, která mě čeká.
Moderátor (Václav Moravec):
Vy už během svého působení v České republice jste byla známá tím, že jste se nenechávala zařazovat do žádné škatulky. Když se podíváte na to, že žijete u velkého kosmopolitního města, u města, které nikdy nespí, jak zpívá Frank Sinatra, tak platí to, že člověk objevuje zase další mezižánry a tím se posouvá v té muzice, podíváte-li se na tu svoji dosavadní zkušenost z Ameriky?
Host (Iva Bittová):
Já to mám tak, že ty žánry u mě hudební vlastně působí stejně tak, jako když se učíte jazyky. Je to, každý žánr je pro mě další jazyk a tím si myslím, že když ho jakoby poznám a pohraju si s ním a pochopím, jestli třeba v něm můžu setrvat, jestli tomu rozumím, jestli ten kontakt je správný, tak to pak tu znalost jakoby toho hudebního jazyka můžu prohlubovat a myslím si, že to mě jedině může jakoby zase obohatit. Tak proto já vlastně jsem ani sama nebyla schopna se správně označit, protože nemám potřebu vlastně toho zaškatulkování a pořád mám pocit, že ještě mám kam dál jít a poznávat další a další jazyky a můžu vlastně všecky ty zkušenosti potom jakoby shromáždit do jednoho a můžu vytvářet spoustu různých kontrastů a pohrávat si se všema těma vlastně jakoby znalostma. Mě se to líbí a mě to připadá, že vlastně to mě potom v tom konečným důsledku, v tom výrazu a projevu a v té tvůrčí práci jakoby osvobozuje.
Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že dnešním hostem u mikrofonu Impulsů je zpěvačka, houslistka a herečka Iva Bittová. Před dvěma roky jste za roli Julie ve snímku Tajnosti režisérky Alice Nelis byla nominována na Českého lva. A vy jste k přijetí té role v jednom z rozhovorů řekla, opět následuje citát: Nebyl to cílený návrat k herectví, jen jsem měla období, kdy jsem potřebovala změnu. Změnu a odpočinutí od muziky, dá se to tak chápat?
Host (Iva Bittová):
Já jsem v tom období opravdu najednou zjistila, že jsem neuvěřitelně jakoby izolovaná stranou, zavřená v těch Lelekovicích, pokud jsem nejela někam hrát, vždycky jsem prostě se vrátila do toho domku a tam jsem cvičila prostě na housle a byla jsem strašně hluboko jakoby v nějaké té disciplíně a v tom jakoby jednom způsobu práce a najednou tahleta nabídka, jak se mi to opravdu přihází většinou, to přijde prostě zvenčí a přišla akorát v tu pravou chvíli, já jsem byla opravdu šťastná, já jsem si říkala, a proč ne? Vlastně aspoň si vyzkouším, jestli ještě jsem schopna vůbec hrát, vlastně bylo tam víc věcí, který, i otázek, na který jsem si chtěla odpovědět, takže po tom vlastně prvotním setkání s panem Svěrákem a s Alicí, po té první schůzce jsem si řekla, určitě do toho půjdu, vyzkouším si to a uvidím, nějak to prostě dopadne a pak jsem se na tu roli těšila a ten měsíc a půl vlastně každodenní práce, ranního vstávání, všichni se o mě starali celou dobu, já jsem vlastně opravdu najednou se ocitla jak v bavlnce, byla to úžasná atmosféra vlastně toho malého štábu a moc na to ráda vzpomínám a jsem i za všechny ostatní, kteří se na tom podíleli, ráda, že ten film nakonec takhle dobře dopadl a myslím si, že měl poměrně dost úspěšných ocenění, i v Americe jsem dostala vlastně cenu za hereckou roli (v Syrakus) na Mezinárodním filmovém festivalu.
Moderátor (Václav Moravec):
Na jaké otázky, není-li to příliš intimní otázka z mé strany, jste si při tom natáčení odpověděla?
Host (Iva Bittová):
No hlavně se přiznám, že tím, že nepracuju tolik s mluveným slovem, s jazykem, já jsem vážně nevěděla, jestli budu schopna, protože to byla taky hlavní role, bylo toho kladeno docela dost na mě, jestli prostě to, jestli to zvládnu, komunikaci s celým kolektivem. Právě ta izolace moje a vlastně i ta moje práce je hodně taková až sobecká, že musím sama pořád s těma houslema sedět někde v uzavřeném prostoru a pracovat, tak jako takových těch drobných věcí, jak tohleto zvládnu a co se se mnou přihodí a jak v tom obstojím, tak prostě jsem každý den byla zvědavá, jak to dopadne a právě že musím říct, že mám pocit, že ta spolupráce s těma lidma byla o tom, že oni už ví, co jsem a co dělám a jako velice to respektovali a tím pádem i ke mně přistupovali jakoby s takovým určitým ohledem a vlastně byli trpěliví v té spolupráci a ono to tak nějak, si myslím, že ta komunikace to posílilo vlastně to, že jsem se nemusela ničeho moc bát, jo? Že opravdu mě vytvořili takovou půdu, že vlastně jsem, si myslím, to mohla zvládnout tu roli. A pak jsem si říkala, já jestli vůbec hraju tak, jak si to oni představovali, mám pocit, že o tom jsme s Alicí po natáčení už pak nikdy nemluvili, jestli ona třeba nezapochybovala o tom mém herectví, protože já když jsem se pak dívala na ten výsledek, tak jsem si najednou uvědomila, že já tam vlastně vůbec nehraju, že to je opravdu jakási vnitřní výpověď. Já jsem jakoby vlastně si to prožila, tu roli, v tom čase před tou kamerou a nesnažila jsem se o žádný afekt, nic, a já jsem ale hrozně ráda a možná, že dokonce jsem četla někde, zahlídla nějakou reakci, jako ta Bittová, vždyť ona vůbec neumí hrát, jako co to tam odvedla, prostě někdo to právě zřejmě takhle reagoval, že měl pocit, že neumím hrát jenom proto, že jsem byla, myslím si, hodně přirozená a vlastně úplně jakoby normální.
Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste neměla to nutkání Alici Nelis zavolat a zeptat se jí…
Host (Iva Bittová):
Neměla, teď mě to napadlo, že možná, ale to už, víte jak to je, mě se zasel líbí, když jsou věci jakoby ve vzduchu mezi lidma…
Moderátor (Václav Moravec):
Nevyřčené.
Host (Iva Bittová):
Ano, ano, protože ona by třeba zase začala o něčem přemýšlet, možná by to k něčemu bylo, ale tahle práce už je hotová a možná by to bylo zajímavý v případě, že bysme eventuelně našli další spolupráci. Tak bysme třeba možná mohli na to téma mluvit.
Moderátor (Václav Moravec):
Znamená, je to zatím Tajnost Ivy Bittové a Alice Nelis. A propos, po zkušenostech s těmi Tajnostmi a s tím odskočením si a když srovnáváte uzavřený, jak říkáte, sobecký svět houslistky, která je uzavřena jenom se svými houslemi a ten svět herecký, tak čas od čas kdyby vám teď někdo, třeba Alice Nelis znovu nabídla tu možnost odejít na čas z toho vašeho světa, uzavřeného světa s houslemi?
Host (Iva Bittová):
No je to možná moc krátká doba po tom, co Tajnosti vlastně se zrealizovaly, možná bych ještě chvilku čekala, ale protože mám teď naplánovanou spoustu práce, komponování a tak, ale samozřejmě bych zvažovala a ještě bych si ráda zahrála, určitě jo.
Moderátor (Václav Moravec):
Je to také tím, že teď tu sobeckost částečně rozmělňuje ta Amerika a množství nových vjemů, které tam v těch uplynulých letech máte?
Host (Iva Bittová):
Je to tak, že každý den je vlastně rozdělený, půlku můžu věnovat sobě a práci a druhou půlku pořád ještě musím vlastně organizovat a připravovat a i ta spolupráce, která tam vzniká, tak vlastně má trošku jiný průběh. Já jsem přece jenom si vytvořila tu jakoby svoji tvůrčí kariéru bez absolutně žádné pomoci, bez managingu, bez promotion, prostě vždycky jsem všecko vyřizovala přímo, všechny ty nabídky přímo chodily mě, já jsem jenom prostě přemýšlela, jestli nabídku a zvažovala, vezmu nebo ne. V Americe je to opravdu trošku jiný příběh, protože je obrovská a uvědomuju si, že v některých věcech musím opravdu myslet na to a vytvořit si jak webové stránky, tak prostě informace pro publikum, aby se oni opravdu dozvěděli o tom, že tam jsem a co dělám a co vytvářím a musím říct, že už dnes spíš ten tlak vychází zvenčí, že mě prostě uhání. Já bych jinak si to dělala pořád stejně dál po svým, ale mám tam moc krásné známosti lidí, kteří si moc považují tu moji hudbu, jsou to Američani a oni sami prostě mě říkají, ale že ty lidi o tom musí tam vědět, že to prostě musím dotáhnout a musím udělat nějakou tu propagaci tak, aby ta informovanost tam prostě byla.
Moderátor (Václav Moravec):
Prožívá Iva Bittová americký sen?
Host (Iva Bittová):
Asi ano, já si myslím, že ano, já hrozně ráda sním, takže určitě jo.
Moderátor (Václav Moravec):
Iva Bittová, host dnešních Impulsů, děkuji, že jste přijala mé pozvání a těším se někdy příště, až budete v České republice, že opět přijdete k nám do Impulsu.
Host (Iva Bittová):
Já se taky těším.
Diskuze
Poslední články z rubriky
VIDEO: René Poruba: Zvlněnou dálnici u Ostravy vracíme staviteli!
Pověřený ředitel Ředitelství silnic a dálnic ČR René Poruba mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o opravě zvlněné dálnice u Ostravy. celý článek
VIDEO:Petr Bendl: Daň na víno odmítám!
Ministr zemědělství ODS Petr Bendl mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o cenách potravin po zvýšení nižší sazby DPH o čtyři procenta. celý článek
VIDEO: Milan Štěch: Česko se dočká přímé volby prezidenta!
Předseda Senátu Milan Štěch mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o přímé volbě prezidenta republiky. celý článek
VIDEO: Petr Lessy: Ranní střelba v Praze je pro policii závažnou událostí!
Policejní prezident Petr Lessy mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o odchodu policistů. celý článek
VIDEO: Bohuslav Svoboda: Jedny kmotry ODS nevyháním druhými!
Pražský primátor Bohuslav Svoboda mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém zvolení šéfem pražské ODS. celý článek
VIDEO: Miroslav Kalousek: Z litru vína chci 10 korun na spotřební dani!
Ministr financí Miroslav Kalousek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o spotřební dani na víno. celý článek
VIDEO: Vladimír Šiška: Stát ušetří na výplatě dávek 400 milionů ročně!
První náměstek ministra práce a sociálních věcí Vladimír Šiška mluvil o problémech s vyplácením sociálních dávek. celý článek
VIDEO: Europoslanec ODS Ivo Strejček: Jsem proti půjčce MMF!
Poslanec Evropského parlamentu Ivo Strejček mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o české půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu na záchranu eura. celý článek
VIDEO: Václav Hampl: Reformu VŠ chceme, ale jinou!
Rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o reformě vysokého školství. celý článek
Ředitel VZP Pavel Horák: Projekt IZIP zřejmě skončí!
Ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Horák mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o reformě zdravotnictví. celý článek
