Dagmar Pecková, mezzosopranistka
PODOBNÉ ČLÁNKY
1. září 2010 18:20
Mezzosopranistka Dagmar Pecková mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o své práci.
Moderátor (Václav Moravec):
Muzikál je už daleko za hranicí kýče. I tak charakterizuje pěvkyně, mezzosopranistka Dagmar Pecková. Sama přitom začínala u operety a muzikálu. A to v Plzeňské operetě a pak v pražském Karlínském divadle. Pěvkyně Dagmar Pecková se v hodnocení současných muzikálů shoduje s textařem Michalem Horáčkem, který odmítl mnoho nabídek na napsání muzikálu. Tady jsou jeho slova z rozhovoru pro Rádio Impuls.
Záznam Michala Horáčka:
Já už jsem příliš starý na to, abych slevoval ze svých názorů. Naopak okolnosti životní tomu chtěly, že se mi dostalo toho úžasného privilegia, že si ho můžu určovat sám.
Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil před časem v rozhovoru pro Rádio Impuls textař Michal Horáček. Dagmar Pecková říká, že mezi dnešními muzikálovými produkcemi a tím, co sama dělala před více než třiceti lety, je zásadní rozdíl. Nejen o tom bude řeč v dalších minutách, protože hostem Rádia Impuls je právě pěvkyně, mezzosopranistka Dagmar Pecková. Děkuji za to, že jste přijala mé pozvání, vítejte v Impulsech.
Host (Dagmar Pecková):
Dobrý den.
Moderátor (Václav Moravec):
Dovolte, abych byl v úvodu osobnější. Vy se netajíte tím, že váš dvanáctiletý syn Teodor považuje operu za uncool, když ho budu citovat. Stává se vám doma často, že musíte obhajovat váš vlastní žánr, tedy operu?
Host (Dagmar Pecková):
No samozřejmě. I když teda obě moje děti snažíme se vést muzikálně, hudebně. Můj syn hrál na klavír, teď hraje na violoncello, nicméně samozřejmě, že takový to když doma cvičím a když třeba hlas rozcvičuju a pak zkouším s mým korepetitorem, tak se teda raději vzdálí do své cimérky, kde se zavře a nemusí to poslouchat. Ale moje dcera se tím spíš chce zabývat a pořád mě říká, abych už s ní začala konečně cvičit, že by taky chtěla být zpěvačkou, ale já si myslím, že ona v tom spíš vidí krásný šaty a prostě pódia, potlesk, spíš tu slávu.
Moderátor (Václav Moravec):
Co v tom vidí Teodor? Je to dáno jeho věkem, že se dostává, jak se říká, do telecích let?
Host (Dagmar Pecková):
Já si myslím, že jo. Tam teda máme zrovna teďka o víkendu, kdy jsem byla v Praze, tak jsem měla ten telefonický výchovný rozhovor, který se někdy opravdu protáhne i na hodiny, protože já mu něco sáhodlouze vysvětluju, proč to tak musí být, proč musí na to cello cvičit, proč se tu matiku musí učit nebo proč se musí na tu němčinu podívat. No a on mě asi po hodině a půl mého vysvětlování, kdy já si opravdu do telefonu ten hlas namáhám dost, tak mi řekne mami, ale to je uncool.
Moderátor (Václav Moravec):
A vy máte tu trpělivost a čas vysvětlovat mu, proč není opera uncool? Nebo jste to vzdala?
Host (Dagmar Pecková):
No, to jsem vzdala. Operu jsem vzdala, protože to prostě nemá smysl. Já mám na mysli teďka daleko důležitější věci pro něj, než je opera a to je prostě základy učení, hraní na cello, hraní na klavír, učit se francouzsky a tak dále. Prostě to nám někdy opravdu zabere hodiny času mu vysvětlovat, proč je to důležitý, no. A stejně si myslím, že ve finále si myslí svoje a nechá nás mluvit, ale prostě myslí si svoje o tom.
Moderátor (Václav Moravec):
Říká si, matko, jen se vymluv.
Host (Dagmar Pecková):
Je to uncool.
Moderátor (Václav Moravec):
Když se podíváte na muziku, kterou váš syn poslouchá jako dvanáctiletý, co je cool a co by označil slovem cool? Shodnete se na některé muzice?
Host (Dagmar Pecková):
Ne, to se nedá. Jako rapeřina a takovéhle věci, kterou on si natahuje z internetu, a takovýhle věci, tak mě to vždycky z hrdosti ukazuje, já tak jako souhlasně kývám, protože zase mu nemůžu na všechno říct, že je všechno špatně, že jo. Takže tak jako se aspoň zúčastním, když už nic jiného. I když s tím samozřejmě nesouhlasím, ale já mu prostě nemůžu neustále vnucovat můj styl světa a moje dívání se na svět, protože to už by mě za chvilku nebral vůbec v ničem vážně.
Moderátor (Václav Moravec):
Z toho ale, že ho stejně nutíte do muziky, aby ji provozoval?
Host (Dagmar Pecková):
Ale já ho nenutím. Já si myslím, že on i na to cello snad dokonce, tak ten klavír byl trošičku, proto jsme toho taky nechali, protože jsem si říkala, no tak ať se radši místo toho klavíru učí cizí jazyk a nebo pokračuje v cizím jazyku, protože měl na základce francouzštinu a teďka už na tý reálce to nemá, má angličtinu, takže se snažíme pokračovat v té francouzštině. Já ho do tý muziky nenutím, ale prostě on snad dokonce na to violoncello hraje i rád, ale nechce samozřejmě cvičit. Když už tu skladbu umí, tak si jí zahraje rád. A takový to denní cvičení, taková ta jeho pětadvacetiminutovka, co musí dodržet, to je teda někdy opravdu velkej problém pro něj, no. Ale to se nedá nic dělat.
Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste to zažila přece také, neříkejte?
Host (Dagmar Pecková):
No, já jsem to zažila. Tam to bylo i s honěním kolem klavíru latí a jako různý prostě věci. Proto vím, že pokavaď to nebude až stoprocentní chtění a velká láska k tomu umění nebo k té muzice, tak ani nemá smysl, aby to dělal jako povolání. Protože tím bude jenom trpět.
Moderátor (Václav Moravec):
Operní pěvkyně, mezzosopranistka Dagmar Pecková, která je hostem dnešních Impulsů, začínala u operety a muzikálu. Nejprve v Plzeňské operetě, pak v Hudebním divadle, v pražském Karlíně. V rozhovoru pro I-dnes jste 25. května na otázku, zda byste se k muzikálovému žánru za předpokladu dobré, velmi dobré nabídky, vrátila, jste odpověděla a následuje citát: Ne, nevrátila. Myslím si, že rozdíl mezi dnešními muzikálovými produkcemi a mezi tím, co jsem dělala téměř před třiceti lety, je velký. Tehdy to bylo na hranici kýče a dnes už je to daleko za ní. Konec citátu. Co především přispívá k tomu, že podle vás ten muzikál už dneska je tak daleko za hranicí kýče?
Host (Dagmar Pecková):
Já jak to mám popsat. Tak já si myslím už jenom ty velice zjednodušené melodie se zjednodušenýma refrénama a s tím zjednodušeným doprovodem a prostě za každou cenu se vnutit tou primitivností publiku. To si myslím, že to prostě naprosto nejde. Že, já si myslím, že umění je tady pořád ještě od toho, aby to nějakým způsobem pozvedalo, aby to, ať už posluchači chtějí nebo nechtějí, prostě vychovávalo. A tohle si myslím, že nevede nikam. To je cesta do pekel.
Moderátor (Václav Moravec):
Krom toho, že muzikálům, operetám se už nevěnujete třicet let, tak jako divák byla jste někdy na nějakém takovém představení v poslední době?
Host (Dagmar Pecková):
Ne, já tam ani nepůjdu. Já si myslím, že je to ztráta času.
Moderátor (Václav Moravec):
Že byste to brala za trest?
Host (Dagmar Pecková):
No, ano. Oni si asi teďka posluchači budou myslet, že kritizuju něco, co jsem v životě neviděla, ale tak k člověku to prosákne, že jo, vždycky nějaký ty televizní produkce a tak dále, přenosy z takovejhlech věcí a já to prostě vypínám, to nelze.
Moderátor (Václav Moravec):
Textař Michal Horáček před časem prozradil v rozhovoru pro Rádio Impuls, že společně s muzikantem Petrem Hapkou odmítli několik nabídek na muzikál. Nakonec se ale rozhodli pro lyrikál, jak ho označuje Michal Horáček, tedy o představení Kudy kam, postavené nejen na muzice, ale především na textu, na básních. Tady jsou slova Michala Horáčka:
Záznam Michala Horáčka:
Muzikál, jak už sám název napovídá, vychází z muziky, musical, music. Každý si pamatuje, prostě že, já nevím, Cats nebo něco napsal Andrew Loyd Weber a málo kdo už ví, kdo je teda autorem nějakýho toho libreta. Podobně jako málokdo by si jistě vzpomněl, kdo napsal libreto k Aidě nebo k Braniborům v Čechách. A není divu. Ono to opravdu stojí na hudbě. Tam odtamtud to vychází.
Moderátor (Václav Moravec):
Prozradil nedávno textař Michal Horáček v rozhovoru pro Rádio Impuls. Když Michal Horáček mluví o muzikálové klasice postavené na muzice, například o muzice Weberově, dá se říci, že Dagmar Pecková, host dnešních Impulsů, například u této éry muzikálu skončil nebo je i Weber pro vás už za hranicí?
Host (Dagmar Pecková):
Já jsem dokonce jednou tady v Čechách dostala nabídku na jednu z jeho postav, ale neptejte se mě na co, já jsem to okamžitě zapomněla. Já si jenom myslím, že ať si to klidně lidi poslouchaj, ať si to klidně lidi zpívaj a dělaj a produkujou, jenom prostě já si myslím, že já na tohle nejsem a když si tedy můžu vybrat a dělat věci, který mě baví a zajímají, tak proč bych se měla cpát do něčeho, co se mě za prvé ani nelíbí a ani bych to neuměla, upřímně řečeno.
Moderátor (Václav Moravec):
Nemyslíte, že některé provedení těch klasických operních děl se snaží přiblížit muzikálům, protože zkrátka se snaží získat publikum, protože muzikály jsou, řekněme, cool, jsou in?
Host (Dagmar Pecková):
No jak pro koho jsou in a jak pro koho jsou cool. Já si myslím, že tohle by bylo i pro Teodora uncool, když už to beru jako bernou minci, ale, jak byla ta otázka, ještě jednou?
Moderátor (Václav Moravec):
Jestli některé ty realizace klasických děl, operních děl.
Host (Dagmar Pecková):
Jo.
Moderátor (Václav Moravec):
Se v mnoha ohledech nedostávají právě k muzikálu a k tomu, jak se realizují?
Host (Dagmar Pecková):
Jako myslíte ty operní díla, že se realizují přes muzikál, tak aby…
Moderátor (Václav Moravec):
Že se snaží zmodernizované verze a podobně, abychom…
Host (Dagmar Pecková):
No, to je taky strašný, no. Já si myslím, že opera je opera a Rusalka je Rusalka a to, co tady bylo, já vím, že jsem tenkrát, mě nařkli lidi z pop music, že jsem jim to všechno zničila, ten celý projekt, Rusalku svými projevy na veřejnosti, ale já si prostě nemůžu pomoct. Já jsem to udělala nerada, ale prostě já si myslím, když teda chtějí něco takovýho provozovat, ať si to napíšou znova, ale ať prostě neprzněj Dvořáka, neprzněj Rusalku a ať si každý dělá svým způsobem co chce, ale tohleto mě teda hrozně vadí, jo.
Moderátor (Václav Moravec):
Připomínám, že dnes je hostem u mikrofonu Rádia Impuls pěvkyně, mezzosopranistka Dagmar Pecková. Vy v mnoha rozhovorech říkáte, že diář je plný, pokud se nemýlím, na nějaké tři roky dopředu, teď do roku 2012. Nedávno jste také mluvila o tom, že jste pocítila na svém těle, na své osobě syndrom vyhoření. Nemohla jste dál. Pochopil jsem správně, že jste se stala obětí toho plného diáře?
Host (Dagmar Pecková):
Určitě. A nejenom toho plnýho diáře. Samozřejmě, když si někdo k tomuhle tomu ještě pořídí plně fungující manželství, zaplať pánbůh za to a dvě děti, tak samozřejmě chci se věnovat jak jednomu dobře, tak druhýmu dobře. A já si myslím, že v tom je ten problém, že chci všechno dělat dobře, všechno chci dělat na plno a všechno chci dělat pokud možno co nejvíc. Takže tam vznikaly situace, že kolegové si dávají mezi představeníma, který se vždycky hrajou v sériích, nohy na stůl a já jsem si prostě sedla ráno brzo tím úplně nejprvnějším vlakem, třeba v pět, šest hodin v Paříži, jsem si sedla do vlaku a za pět hodin jsem byla doma nebo teď už to teda trvá míň, teď už to trvá jenom tři a půl hodiny z Paříže, kde tedy velmi často pracuji, ale prostě jsem si sedla do vlaku, strávila jsem ty dva dny s dětma a asi tak dvě, tři hodiny před začátkem představení jsem přijela do místa působení a prostě jsem si stoupla na jeviště. A to děláte prostě nějaký čas a najednou zjistíte, že nemůžete, že jo.
Moderátor (Václav Moravec):
Vypadá ten diář před syndromem a po syndromu jinak?
Host (Dagmar Pecková):
Jo, jinak. Úplně jinak.
Moderátor (Václav Moravec):
Jak?
Host (Dagmar Pecková):
No, je toho daleko míň.
Moderátor (Václav Moravec):
Sama jste to proškrtala? Byť ten tlak, který bezesporu na každého pěvce, který dosáhne, řekněme, významného postavení ve světě, je asi větší než menší?
Host (Dagmar Pecková):
No ale, každý si musí uvědomit, co chce. Tak vzhledem k tomu, že jsem si ty děti pořídila vědomě a že se o ně chci starat nadále a chci, aby měly dobré vzdělání, aby prostě to všechno fungovalo, tak se musím spíše vzdát toho povolání. A pokavaď ještě chci, já nevím, za deset let zpívat, tak ono se to samozřejmě začalo odrážet i na tom hlase. Takže člověk se musí nějakým způsobem omezit a něco udělat taky pro to, aby to klapalo nejenom v rodině, aby to klapalo i v povolání a ono potom někdy je míň víc. Někdy je míň chtít víc a radši kvalitnější projekty a radši lepší projekty a radši to lépe zazpívat, než to prostě mít nasekáno jeden za druhým a prostě se potom třeba může i stát, že jedna až dvě produkce pak jako ne úplně vyjdou a on si to člověk pak uvědomí a řekne si, tak co vlastně od života, od kariéry, od rodiny očekává a víte, když se tak člověk jako probere najednou v nemocnici pod kapačkama, tak to není úplně nejlepší pocit a já si myslím, že si to prostě v tu chvíli člověk rozmyslí, aby neskončil tak znova, no.
Moderátor (Václav Moravec):
Vy jste v rozhovoru pro časopis Týden začátkem června prozradila, že sice často mluvíte o tom, jak ráda byste odešla do důchodu, ale že se nakonec na jevišti budete držet zuby nehty. Co především hraje tu zásadní roli v tom, že to bude na zuby nehty, než aby ten důchod přišel brzy?
Host (Dagmar Pecková):
No, ono taky se říká, že vás z jeviště ponesou nohama napřed. To je taková jedna známá průpovídka, no. A taky jsem měla spoustu kolegyň, který opravdu pak už se přeříkávaly, to bylo v Hudebním divadle v Karlíně. Ty se přeříkávaly, už si nepamatovaly vůbec věty, už vůbec zřejmě ani netušily, v jakým muzikálu nebo operetě zrovna vystupujou a prostě pořád hrály a já jsem si tohleto říkala tenkrát, když jsem je tak pozorovala, že takhle v životě nechci skončit, ale já si myslím, že ta posedlost tím něco tvořit a vytvářet na tom jevišti nějaký postavy a prostě že asi člověk, který pak se toho dobrovolně vzdá a odejde, tak to strašně asi chybí no. Já si myslím, že to musí chybět. Ale zase na druhou stranu…
Moderátor (Václav Moravec):
Může být tou náhražkou učení a profesura, řekněme, výchova té budoucí generace pěvkyň?
Host (Dagmar Pecková):
To si myslím, že ne.
Moderátor (Václav Moravec):
Proč?
Host (Dagmar Pecková):
Ne, tak já jsem tohle zažila, já jsem jednou dělala nějaký kurzy, interpretační kurzy české hudby na Schleswicko-holštýnském festivalu v Německu a po týdnu učení jsem toho opravdu měla plný zuby. Ale asi jde o to si zvyknout, no.
Moderátor (Václav Moravec):
Počkejte, z jakého důvodu? Neříkejte…
Host (Dagmar Pecková):
Ne, protože já jsem zvyklá se úplně vydat, že jo. Já teďka, jako vyučuju je ne čtyřicet pět minut, ale šedesát minut a teď prostě všechno předzpívávám a teď si vemte, že já jsem měla šest žaček každej den, sedmkrát tedy do týdne a že jsem těch šest hodin zpívala, ale na plný pecky prostě s nima, jo. A vydávala jsem se, furt jsem mluvila mezi tím. A já jsem prostě po tom jednou byla úplně nemožná. Já jsem prostě potřebovala tak si měsíc odpočinout. Já si myslím, že když chce člověk vyučovat, takže se to musí naučit učit, jo a že prostě asi by to nešlo takhle s tím mým temperamentem, no.
Moderátor (Václav Moravec):
Ale kdybyste začala tím, že to pedagogické minimum si uděláte i na výchově Teodora a budete některé fígle používat, tak neříkejte, za pět let, dobrá profesorka…
Host (Dagmar Pecková):
Myslíte i jako pěvecké fígle na Teodora nebo výchovné fígle?
Moderátor (Václav Moravec):
Nejdřív výchovné a pak byste mohla pokračovat v těch pěveckých.
Host (Dagmar Pecková):
No na to jsem taky sama zvědavá.
Moderátor (Václav Moravec):
Když byla před dvěma roky hostem tohoto pořadu operní pěvkyně Eva Urbanová, tak mluvila o nočních můrách pěvkyň a při té příležitosti řekla i toto:
Záznam Evy Urbanové:
No, když se zpěvák neslyší, to máte třeba i v divadle, když se vám nevrací tón a nebo když prostě slyšíte ten svůj hlas tak jako zkresleně nebo jinak, než jste zvyklý, tak vás dokáže, jak já říkám, rozhodit, protože máte pocit, že zpíváte jinak nebo že se vám něco nevrací nebo že nejste slyšet, prostě jste nervózní. A tím pádem se vám zpívá špatně. Takže ta akustika je velice důležitá.
Moderátor (Václav Moravec):
Prozradila před dvěma roky v Impulsech operní pěvkyně Eva Urbanová. Dá se podle mezzosopranistky Dagmar Peckové, která je hostem dnešních Impulsů, říci, že ty noční můry pěvkyň jsou vlastně podobné, universální?
Host (Dagmar Pecková):
A já to teda nemám jenom z akustiky.
Moderátor (Václav Moravec):
A z čeho to máte ještě vy?
No tak samozřejmě jako ta, vždycky, když jste někde nebo tak jste po představení nebo po zkoušce, tak zaprvé jste příšerně unavený, zadruhé se mi často stává, že mi teda vypadávaj texty, ale úplně šíleně, jo. V jakýkoliv řeči, ať je to francouzsky, italsky, německy nebo nedávno jsem zpívala i v angličtině. A to potom jsou šílený věci, když vy prostě stojíte na tom jevišti, v sále je plno a vy si vymejšlíte šílený ptákoviny, hlavně aby se to rýmovalo, jo.
Moderátor (Václav Moravec):
Počkejte, to znamená, vy normálně skládáte texty.
Host (Dagmar Pecková):
No, já už jsem jak ten Horáček v podstatě, že jo. Ale tam je to hrozný, když si musíte pak vymýšlet v řeči, v který ani nemluvíte, v který v podstatě ani nerozumíte moc, tak jako v tý francouzštině, že jo, to je, jak já říkám, moje oblíbená průpovídka, proč jsem přestala dělat Carmen v Národním divadle je, že vznikaly fronty u nápovědní budky. No tak prostě to jsou ale opravdu šílený momenty.
Moderátor (Václav Moravec):
Počkejte a stává se vám, že za vámi přijde publikum, že opravdu v takové variantě ještě například Carmen nebo jiná představení neznají?
Host (Dagmar Pecková):
Ne, já si myslím, že to snad se proboha. Ono i nám tak jako tak není moc rozumět, těm zpěvákům opery. To je jediný štěstí, že jo. Jako…
Moderátor (Václav Moravec):
To znamená, ještě, že jsou nahoře plátna a člověk si…
Host (Dagmar Pecková):
No to se mi taky stalo, když mě pan Mortier v Salzburgu obsadil do jedné z hlavních rolí v nově inscenované opeře La Mode …, to bylo napsaný speciálně pro Salzburg, tak to bylo ve francouzštině, ta původní pěvkyně z těžké nemoci odřekla a já jsem se to musela naučit za šest neděl. Moderní opera, jedna z hlavních rolí a ve francouzštině. Já francouzsky normálně nemluvím, že jo a takže já jsem opravdu plácala kolikrát pátý přes devátý v té roli. Opravdu, já se k tomu přiznám, já jsem plácala pátý přes devátý a nahoře šly titulky ve francouzštině a já jsem tomu Mortierovy říkala, nemohl byste to takhle obrátit, že byste nám je tam dal taky i na ten vnitřek, jako…
Moderátor (Václav Moravec):
Čtecí zařízení.
Host (Dagmar Pecková):
Jako čtečku v podstatě, protože ve Francii, ani při francouzských operách inscenovaných v Salzburgu nebyly zásadně nápovědy, jinak bysme se tam zřejmě srotili všichni zase, ale tady to nebylo, takže jako já jsem spoléhala, no samozřejmě, člověk má obrovskou drzost, když na to jeviště jde. Tak prostě se potom v tu chvíli musí nějakým způsobem vzpamatovat a prostě zapnout všechny mozkový buňky, aby to šlo, protože prostě ten věk už je na nás znát a učí se to čím dál hůř.
Moderátor (Václav Moravec):
Když vlastně přicházíte do styku jako operní pěvkyně s tolika řečmi, učíte se ta slova? To znamená, prohlubují u vás ta představení znalost toho jazyka?
Host (Dagmar Pecková):
To určitě. Protože vy musíte znát přesný překlad, co to slovo v dané situaci znamená.
Moderátor (Václav Moravec):
Není to tedy mechanické, že by se to člověk…
Host (Dagmar Pecková):
No samozřejmě, člověk se to musí naučit mechanicky potom na tu muziku, aby si to pamatoval, což, jak říkám, jde mi čím dál míň, ale význam toho slova, toho, co zpívá, samozřejmě musí vědět, protože v tu chvíli jde nejenom o rytmus a o slova a o melodii, tam jde i o celkový pocit vnitřní, co zrovna v tu chvíli vytváříte, jde o výraz a o strašnou spoustu věcí, takže se samozřejmě znalost toho jazyka prohlubuje. Ale ne, když se to musíte naučit za šest neděl.
Moderátor (Václav Moravec):
Nevím, jestli to, co bylo výše řečeno, nejsou jen báchorky Dagmar Peckové, protože z toho, jak vás poslouchám, se zdá, že jste ve stavu kolegyň svého času právě, kterým jste se vysmívala v Karlínském divadle?
Host (Dagmar Pecková):
No, ale oni byly ještě starší. Já si aspoň občas vzpomenu, co hraju na tom jevišti. Ale někdy mě to připadá, jak bylo v Záskoku Svěrák a Smoljak, jak je ta úžasná hra Záskok, odsuď já se nehnu, aby nebyly riskantní toulky po jevišti a mluví o nápovědní budce.
Moderátor (Václav Moravec):
Dagmar Pecková, host dnešních Impulsů. Děkuji, že jste si vyhradila svůj čas v nabitém diáři pro Rádio Impuls a těším se někdy příště, na shledanou.
Host (Dagmar Pecková):
Já se taky moc těším, na shledanou.
Diskuze
Poslední články z rubriky
VIDEO: Milan Štěch: Česko se dočká přímé volby prezidenta!
Předseda Senátu Milan Štěch mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o přímé volbě prezidenta republiky. celý článek
VIDEO: Petr Lessy: Ranní střelba v Praze je pro policii závažnou událostí!
Policejní prezident Petr Lessy mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o odchodu policistů. celý článek
VIDEO: Bohuslav Svoboda: Jedny kmotry ODS nevyháním druhými!
Pražský primátor Bohuslav Svoboda mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o svém zvolení šéfem pražské ODS. celý článek
VIDEO: Miroslav Kalousek: Z litru vína chci 10 korun na spotřební dani!
Ministr financí Miroslav Kalousek mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o spotřební dani na víno. celý článek
VIDEO: Vladimír Šiška: Stát ušetří na výplatě dávek 400 milionů ročně!
První náměstek ministra práce a sociálních věcí Vladimír Šiška mluvil o problémech s vyplácením sociálních dávek. celý článek
VIDEO: Europoslanec ODS Ivo Strejček: Jsem proti půjčce MMF!
Poslanec Evropského parlamentu Ivo Strejček mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o české půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu na záchranu eura. celý článek
VIDEO: Václav Hampl: Reformu VŠ chceme, ale jinou!
Rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o reformě vysokého školství. celý článek
Ředitel VZP Pavel Horák: Projekt IZIP zřejmě skončí!
Ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Horák mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o reformě zdravotnictví. celý článek
VIDEO: Miroslava Němcová k anketám o budoucím prezidentovi: Předbíháme událostem!
Předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová mluvila v rozhovoru pro Rádio Impuls o přímé volbě prezidenta. celý článek
VIDEO: Tomáš Chalupa: Odmítám ekologický diktát!
Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls o programu Zelená úsporám. celý článek
